20 Cdo 5823/2016 — Nejvyšší soud

20 Cdo 5823/2016 citace  Soud:Nejvyšší soud Datum rozhodnutí:7. 3. 2017 Spisová značka:20 Cdo 5823/2016 ECLI:ECLI:CZ:NS:2017:20.CDO.5823.2016.1 Typ rozhodnutí:USNESENÍ Heslo:Společné jmění manželů Zastavení výkonu rozhodnutí (exekuce) Dotčené předpisy:§ 262b předpisu č. 99/1963Sb. § 42 předpisu č. 120/2001Sb. § 262a předpisu č. 99/1963Sb. Kategorie rozhodnutí:D Zveřejněno na webu:22. 5. 2017 Citace rozhodnutí Nejvyššího soudu by měla obsahovat formu rozhodnutí, označení soudu, datum rozhodnutí, spisovou značku, případně údaj o uveřejnění ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek a odkaz na zdroj. Vzor: usnesení Nejvyššího soudu ze dne 11. 11. 2001, sp. zn. 21 Cdo 123/2001, uveřejněné pod č. 11/2003 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, část občanskoprávní a obchodní, dostupné na www.nsoud.cz. 20 Cdo 5823/2016 U S N E S E N Í Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Miroslavy Jirmanové, Ph.D., a soudců JUDr. Vladimíra Kůrky a JUDr. Karla Svobody, Ph.D., v exekuční věci oprávněné Richter + Frenzel s. r. o., se sídlem v Praze 9, U Technoplynu č. 1572/1, identifikační číslo osoby 61852325, zastoupené JUDr. Jaroslavou Vodáčkovou, advokátkou se sídlem v Brně, Ponávka č. 185/2, proti povinnému B. Z., za účasti manželky povinného Z. Z., oběma zastoupeným Mgr. Ivetou Petřekovou, advokátkou se sídlem v Brně, Lesnická č. 787/10, pro 687 094,- Kč s příslušenstvím, vedené u Městského soudu v Brně pod sp. zn. 81 EXE 695/2015, o dovolání oprávněné proti usnesení Krajského soudu v Brně ze dne 20. června 2016, č.j. 20 Co 368/2015-48, takto: Dovolání se odmítá. O d ů v o d n ě n í : Nejvyšší soud ČR jako soud dovolací (§ 10a občanského soudního řádu) po zjištění, že dovolání proti pravomocnému usnesení odvolacího soudu bylo podáno oprávněnou osobou (účastníkem řízení) ve lhůtě uvedené v ustanovení § 240 odst. 1 občanského soudního řádu a že věc je třeba - vzhledem k tomu, že řízení v projednávané věci bylo zahájeno v době po 1. 1. 2014 - posoudit (srov. Čl. II bod 2 zákona č. 293/2013 Sb.) podle zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů, účinném od 1. 1. 2014 (dále též jen "o. s. ř."), se nejprve zabýval otázkou přípustnosti dovolání. Dovoláním napadeným rozhodnutím odvolací soud zrušil výrok I. usnesení Městského soudu v Brně ze dne 4. 5. 2015, č. j. 81 EXE 695/2015-29, jímž byl zamítnut návrh manželky povinného na částečné zastavení exekuce prováděné exekučním příkazem exekutorky JUDr. Jany Fojtové, Exekutorský úřad Pelhřimov, ze dne 16. 3. 2015, č. j. 049 EX 00020/16-026, srážkami z jejího důchodu (výrok I.), výrok II. usnesení soudu prvního stupně (jímž byl zamítnut návrh manželky povinného na odklad exekuce v části, v níž navrhla její zastavení) odvolací soud změnil tak, že se odkládá provedení exekuce v rozsahu, v jakém je prováděna podle exekučního příkazu soudní exekutorky JUDr. Jany Fojtové ze dne 16. 3. 2015, č. j. 049 EX 00020/15-026, postižením důchodu manželky povinného, a to do pravomocného skončení řízení o návrhu manželky povinného na zastavení exekuce dle § 268 odst. 1 písm. h) o. s. ř., prováděné výše uvedeným způsobem (výrok II.). Odvolací soud konečně rozhodl, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení o návrhu manželky povinného na odklad provedení exekuce před soudy obou stupňů (výrok III.). V odůvodnění zdůraznil, že v projednávané věci bylo řízení zahájeno podáním exekučního návrhu dne 6. 11. 2014, a proto soud prvního stupně, který rozhodoval o návrhu manželky povinného ze dne 25. 3. 2015, postupoval podle zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu účinného od 1. 1. 2014 do 30. 6. 2015. Byl-li ve vykonávacím řízení podle ustanovení § 262a odst. 1 o. s. ř. ve znění do 30. 6. 2015 postižen majetek, který nepatřil do společného jmění povinného a jeho manžela, avšak vymáhanou pohledávku z tohoto majetku nebylo možné uspokojit, příslušela manželu povinného excindační žaloba podle ustanovení § 267 odst. 2 o. s. ř. ve znění účinném do 30. 6. 2015. Jestliže byl exekučně postižen majetek, který nepatřil do společného jmění povinného a jeho manžela, ale šlo o majetek ve výlučném vlastnictví manžela povinného podle ustanovení § 262a odst. 2 o. s. ř. ve znění účinném do 30. 6. 2015 (například šlo-li o mzdu nebo jiný příjem manžela povinného), aniž by byly splněny předpoklady pro postižení takového majetku, mohl se manžel povinného domáhat vyloučení tohoto majetku ze soudního výkonu rozhodnutí (z exekuce) rovněž excindační žalobou, a to podle ustanovení § 267 odst. 1 o. s. ř. ve znění do 30. 6. 2015. Soud prvního stupně na základě výše uvedených právních závěrů návrh manželky povinného na zastavení exekuce zamítl, protože nezvolila správný procesní prostředek k uplatnění svých práv (namísto excindační žaloby zvolila návrh na částečné zastavení exekuce). Odvolací soud však při rozhodování o odvolání manželky povinného (dne 20. 6. 2016) musel přihlédnout k tomu, že v mezidobí, a to zákonem č. 139/2015 Sb., byla s účinností od 1. 7. 2015 novelizována rozhodná ustanovení o. s. ř. i zákona č. 120/2001 Sb., o soudních exekutorech a exekuční činnosti (dále též jen „ex. řádu“). Ustanovení § 262a o. s. ř., resp. ustanovení § 42 ex. řádu, nově upravují, za jakých podmínek lze v exekuci postihnout majetek patřící do společného jmění povinného a jeho manžela a majetek patřící výlučně manželu povinného. Dále od 1. 7. 2015 platí, že byl-li v exekuci neoprávněně postižen majetek manžela povinného nebo majetek patřící do společného jmění povinného a jeho manžela, má manžel povinného k dispozici nikoliv vylučovací žalobu, ale návrh na zastavení exekuce ve vztahu k neprávem postiženému majetku. Podle přechodných ustanovení obsažených v článku II. bod 1. a čl. IV. bod 1. zákona č. 139/2015 Sb. (který výše popsanou novou úpravu zavedl), se nové znění občanského soudního řádu a exekučního řádu uplatní i v řízeních zahájených před 1. 7. 2015; právní účinky úkonů, které nastaly přede dnem účinnosti zákona č. 139/2015 Sb., zůstávají zachovány. Jestliže tedy manžel povinného podal návrh na částečné zastavení exekuce před 1. 7. 2015, nelze řízení o takovém návrhu dokončit podle dosavadní právní úpravy, ale podle úpravy nové. Odvolacímu soudu tedy nezbývá, než rozhodnutí soudu prvního stupně přezkoumat i podle hledisek vymezených novou právní úpravou. Proto je třeba zohlednit, že soud prvního stupně se nezabýval skutečnostmi rozhodnými podle ustanovení § 262a o. s. ř. ve znění od 1. 7. 2015 pro postižení majetku manželky povinného (zejména otázkou, zda vymáhaná pohledávka patří s ohledem na okolnosti případu do společného jmění povinného a jeho manželky), když vycházel z názoru, že tyto skutečnosti lze zohlednit pouze v řízení o vylučovací žalobě. Z toho důvodu bylo na místě usnesení soudu prvního stupně zrušit a věc vrátit k dalšímu řízení (ustanovení § 219a odst. 1 písm. b) o. s. ř.), v němž bude zkoumat, zda byly naplněny předpoklady stanovené v ustanovení § 262a odst. 2 o. s. ř. ve znění od 1. 1. 2014 do 30. 6. 2015 pro postižení majetku manželky povinného v exekuci (zejména otázkou, jestli vymáhaná pohledávka patří s ohledem na okolnosti případu do společného jmění povinného a jeho manželky). Odvolací soud konečně uzavřel, že od 1. 7. 2015 nelze za žádných okolností vést exekuci na mzdu manžela povinného, a to ani v případě, že je vymáhán dluh, který tvoří společné jmění manželů, takže lze očekávat, že s účinností od 1. 7. 2015 dojde k zastavení exekuce srážkami z důchodu manželky povinného podle ustanovení § 268 odst. 1 písm. h) o. s. ř., takže je dán důvod pro odklad exekuce podle ustanovení § 266 odst. 2 o. s. ř. Rozhodnutí odvolacího soudu ve všech výrocích napadla oprávněná dovoláním, v němž především uvedla, že ze strany odvolacího soudu došlo k zásahu do rozhodnutí soudu prvního stupně, aniž by soud prvního stupně jakkoliv při svém rozhodnutí pochybil. Zákon č. 139/2015 Sb. s ohledem na svá přechodná stanovení v čl. II odst. 1 a čl. IV. odst. 1 způsobuje nepřípustnou pravou retroaktivitu, protože dopadá také na řízení, která byla zahájena před jeho účinností, čímž zasahuje do legitimních očekávání účastníků řízení. Proto by dovolací soud měl podle oprávněné podat u Ústavního soudu návrh na zrušení uvedených přechodných ustanovení. Oprávněná má za to, že při aplikaci ustanovení § 262a, § 262b a § 267 o. s. ř. ve znění od 1. 7. 2015 a při zvážení, zda vymáhaný dluh je pohledávkou, která je či není součástí společného jmění povinného a jeho manželky, nelze aplikovat ustanovení § 710, § 732 ani jiné ustanovení zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále též jen „o. z.“), jak podle jejího názoru učinil odvolací soud. Je totiž třeba vyjít z toho, že ke vzniku závazku ze strany povinného došlo dne 14. 6. 2011, kdy se povinný jako směnečný rukojmí zavázal ze směnky. Proto je na místě aplikovat ustanovení § 143 odst. 1 písm. b) a zejména § 146 zákona č. 40/1964 Sb., občanského zákoníku (dále též jen „obč. zák.“), protože jde o hmotné právo, které by