20 Cdo 586/2005 — Nejvyšší soud

20 Cdo 586/2005 citace  Soud:Nejvyšší soud Datum rozhodnutí:19. 5. 2005 Spisová značka:20 Cdo 586/2005 ECLI:ECLI:CZ:NS:2005:20.CDO.586.2005.1 Typ rozhodnutí:Usnesení Dotčené předpisy:§ 237 odst. 1 písm. c) předpisu č. 99/1963Sb. § 267 odst. 1 písm. c) předpisu č. 99/1963Sb. Kategorie rozhodnutí:D Zveřejněno na webu:31. 12. 2009 Citace rozhodnutí Nejvyššího soudu by měla obsahovat formu rozhodnutí, označení soudu, datum rozhodnutí, spisovou značku, případně údaj o uveřejnění ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek a odkaz na zdroj. Vzor: usnesení Nejvyššího soudu ze dne 11. 11. 2001, sp. zn. 21 Cdo 123/2001, uveřejněné pod č. 11/2003 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, část občanskoprávní a obchodní, dostupné na www.nsoud.cz. 20 Cdo 586/2005 U S N E S E N Í Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Františka Ištvánka a soudců JUDr. Vladimíra Kůrky a JUDr. Vladimíra Mikuška ve věci žalobkyně J. K., zastoupené advokátem, proti žalovanému J. K., zastoupenému advokátem, o vyloučení věci z výkonu rozhodnutí, vedené u Okresního soudu v Šumperku pod sp. zn. 10 C 389/2003, o dovolání žalovaného proti rozsudku Krajského soudu v Ostravě – pobočky v Olomouci ze dne 12.října 2004, č.j. 40 Co 775/2004-49, takto: I. Dovolání se odmítá. II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení. O d ů v o d n ě n í : Odvolací soud potvrdil rozsudek soudu prvního stupně v tom znění, že z výkonu rozhodnutí prodejem nemovitostí vedeného oprávněným J. K. (zde žalovaným) proti povinnému P. K. u Okresního soudu v Šumperku pod spisovou značkou E 3335/99 je vyloučen spoluvlastnický podíl o velikosti ½ k celku nemovitostí zapsaných na listu vlastnictví 263 pro obec P., katastrální území P. u L., vedeného u Katastrálního úřadu pro O. k., Katastrální pracoviště Š., a to objektu bydlení č.p. 16 na parc. č. st. 55 zastavěná plocha nádvoří, pozemku parc.č. st. 55 zastavěná plocha nádvoří, pozemku parc. č. 7/1 zahrada, pozemku parc. č. 7/2 zahrada, pozemku parc. č. 7/3 zahrada, pozemku parc.č. 432/1 zahrada a pozemku parc. č. 1183/1 zahrada. Odvolací soud vyšel ze skutkového stavu zjištěného soudem prvního stupně – bezpodílové spoluvlastnictví žalobkyně s P. K. zaniklo v důsledku rozvodu ke dni 3.dubna 1998, až po té vznikla P. K. povinnost plnit žalovanému, jenž vede podáním návrhu 4.června 1999 proti němu výkon rozhodnutí prodejem nemovitosti náležející do bezpodílového spoluvlastnictví, které nebylo vypořádáno. Odvolací soud své právní posouzení staví na názoru, že vzhledem k tomu, že se předmětné bezpodílové spoluvlastnictví nestalo součástí společného jmění manželů a že nebylo ke dni 1.1.2001 vypořádáno, ve smyslu části dvanácté, hlava I., bod 28. zák. č. 30/2000 Sb. platí, že se při rozhodování, zda lze výkonem rozhodnutí postihnout majetek patřící do bezpodílového spoluvlastnictví, postupuje podle právních předpisů účinných do 31.července 1998, a to dle názoru odvolacího soudu nejen podle hmotněprávních norem (§ 147 odst. 1 obč. zák.), ale též procesních ustanovení včetně úpravy podmínek excindační žaloby, tedy § 267 odst. 1 o.s.ř. ve znění do 31. prosince 2000. Rozhodující je při ní stav věci v době vyhlašování rozhodnutí (na rozdíl od rozhodování o návrhu na nařízení výkonu rozhodnutí prodejem nemovitosti, kdy je rozhodným stav ke dni podání návrhu), a tu nelze přehlédnout, že po nařízení výkonu rozhodnutí prodejem nemovitostí patřících do nevypořádaného bezpodílového spoluvlastnictví nastoupila ve smyslu § 150 odst. 4 obč. zák. ke dni 3.dubna 2001 nevyvratitelná právní domněnka a nemovitosti se staly předmětem podílového spoluvlastnictví, takže se stal každý z rozvedených manželů jejich výlučným spoluvlastníkem v rozsahu jedné poloviny, na což podání návrhu na nařízení výkonu rozhodnutí prodejem nemovitostí nemělo žádný vliv. Žalobkyně tak v řízení prokázala důvody pro vyloučení svého spoluvlastnického podílu z výkonu rozhodnutí. Žalovaný v dovolání, které má za přípustné podle § 237 odst. 1 písm. c/ o.s.ř., těmto závěrům oponuje námitkou nesprávného právního posouzení, jež má spočívat v tom, že odvolací soud posuzoval důvodnost vylučovací žaloby podle § 267 odst. 1 o.s.ř. ve znění platném do 31.prosince 2000; s takovým názorem žalovaný nesouhlasí, neboť má za to, že příslušné ustanovení zákona č. 30/2000 Sb. je třeba gramaticky vykládat tak, že se vztahuje pouze na rozhodování o tom, zda lze výkonem rozhodnutí postihnout majetek patřící do bezpodílového spoluvlastnictví manželů, které zaniklo do 31.července 1998 a nebylo vypořádáno a že nestanoví použití právních předpisů ve znění účinném do 31.července 1998 pro provedení výkonu rozhodnutí. Podle přesvědčení žalovaného nemůže po nařízení výkonu rozhodnutí postihujícího majetek v bezpodílovém spoluvlastnictví pro pohledávku jednoho z manželů dojít v rámci jeho vypořádání k takové změně vlastnictví, která by odůvodňovala zastavení výkonu rozhodnutí – vypořádáním dochází jen k takové záměně okruhu vlastníků postiženého majetku, která nemá vliv na výkon rozhodnutí. Názor odvolacího soudu znamená omezení možnosti uspokojení pohledávky oprávněného při liknavém postupu soudu, neboť při včasném výkonu rozhodnutí by vyloučení spoluvlastnického podílu nebylo možné. Jelikož rozhodnutí soudu prvního stupně a soudu odvolacího bylo vydáno po 1. 1. 2001, projednal Nejvyšší soud dovolání podle zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, ve znění zákona č. 30/2000 Sb. (dále jen jako „o.s.ř.), tj. ve znění účinném od 1. 1. 2001 (srov. bod 17. části dvanácté, hlavy I, zákona č. 30/2000 Sb.). Podle § 236 odst. 1 o.s.ř. lze dovoláním napadnout pravomocná rozhodnutí odvolacího soudu, pokud to zákon připouští. Jelikož dovoláním napadený rozsudek odvolacího soudu není měnícím (§ 237 odst. 1 písm. a/ o.s.ř.), ani potvrzujícím poté, co předchozí (jiné) rozhodnutí soudu prvního stupně bylo odvolacím soudem zrušeno (§ 237 odst. 1 písm. b/ o.s.ř.), přichází v úvahu - k založení přípustnosti dovolání - toliko ustanovení § 237 odst. 1 písm. c/ o.s.ř. Podle něho je dovolání přípustné proti rozsudku odvolacího soudu, jímž bylo potvrzeno rozhodnutí soudu prvního stupně, dospěje-li dovolací soud k závěru, že napadené rozhodnutí je ve věci samé po právní stránce zásadního významu. Dovolací přezkum, předjímaný tímto ustanovením, je tím předpokládán zásadně pro posouzení otázek právních, pročež způsobilý dovolací důvod představuje ten, jímž lze namítat, že rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení věci (§ 241a odst. 2 písm. b/ o.s.ř.); vzhledem k tomu, že uplatněným důvodem je dovolací soud vázán (§ 242 odst. 3, věta první, o.s.ř.), lze to, zda rozhodnutí je zásadního právního významu, posuzovat jen z hlediska těch námitek obsažených v dovolání, jež jsou tomuto dovolacímu důvodu podřaditelné. Podle ustanovení § 237 odst. 3 o.s.ř. má rozhodnutí odvolacího soudu po právní stránce zásadní význam zejména tehdy, řeší-li právní otázku, která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena, nebo která je odvolacími soudy nebo dovolacím soudem rozhodována rozdílně, anebo řeší-li tuto otázku v rozporu s hmotným právem. Ve výše uvedeném smyslu musí mít rozhodnutí odvolacího soudu zásadní význam po právní stránce především z hlediska rozhodovací činnosti soudů vůbec (co do obecného dopadu na případy obdobné povahy). Tato podmínka se jeví být v dané věci splněna; otázka, kterou otevřel dovolatel prostřednictvím způsobilého dovolacího důvodu, není v soudní praxi běžně posuzována (nelze hovořit o ustáleném výkladu) a Nejvyšší soud se k ní dosud explicite nevyjádřil. Závěr dovolacího soudu, že rozhodnutí odvolacího soudu je po právní stránce zásadního významu, je ovšem podmíněn nejen tím, že uvedené rozhodnutí je zásadního významu z hlediska svého obecného dopadu do poměrů sporů jiných (obdobných), nýbrž i tím, že dotčené právní posouzení věci je významné pro věc samu. Tento předpoklad nesplňuje i situace, kdy řešení příslušné právní otázky se nemůže projevit v poměrech dovolatele, tedy zůstane-li jeho postavení vůči druhé straně sporu (ve vztahu žalobce - žalovaný) nezměněno (viz usnesení Nejvyššího soudu ze dne 27. května 1999, sp.zn. 2 Cdon 808/97, publikované ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek č. 4/2001 pod poř. č. 27). Tak je tomu i v posuzované věci. Protože dovolací soud je vázán uplatněným dovolacím důvodem, včetně toho jak jej dovolatel obsahově vymezil (§ 242 odst. 3 věta první o.s.ř.), je stavěn před dovolací soud přezkum právního závěru odvolacího soudu, podle kterého ve smyslu bodu 28., části dvanácté, hlavy I. zák. č. 30/2000 Sb., kterým se mění zákon č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů, a některé další zákony, je třeba posuzovat důvodnost předmětné vylučovací žaloby ve znění § 267 o.s.ř. účinném do 31.prosince 2000 a nikoli ve znění účinném po 1.lednu 2001. Podle citovaného ustanovení se při rozhodování, zda lze výkonem rozhodnutí postihnout majetek patřící do bezpodílového spoluvlastnictví manželů, které