20 Cdo 84/2022 — Nejvyšší soud

20 Cdo 84/2022 citace  Soud:Nejvyšší soud Datum rozhodnutí:16. 2. 2022 Spisová značka:20 Cdo 84/2022 ECLI:ECLI:CZ:NS:2022:20.CDO.84.2022.1 Typ rozhodnutí:USNESENÍ Heslo:Zastavení exekuce Osvobození od placení zbytku dluhů Dotčené předpisy:§ 268 odst. 1 o. s. ř. § 416 odst. 1 IZ. Kategorie rozhodnutí:B Zveřejněno na webu:27. 4. 2022 Citace rozhodnutí Nejvyššího soudu by měla obsahovat formu rozhodnutí, označení soudu, datum rozhodnutí, spisovou značku, případně údaj o uveřejnění ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek a odkaz na zdroj. Vzor: usnesení Nejvyššího soudu ze dne 11. 11. 2001, sp. zn. 21 Cdo 123/2001, uveřejněné pod č. 11/2003 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, část občanskoprávní a obchodní, dostupné na www.nsoud.cz. 20 Cdo 84/2022-178 USNESENÍ Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátu složeném z předsedy senátu JUDr. Karla Svobody, Ph.D., a soudců JUDr. Miroslavy Jirmanové, Ph.D., a JUDr. Zbyňka Poledny v exekuční věci oprávněných a) M. R., narozeného dne XY, bytem ve XY, zastoupeného JUDr. Růženou Jansovou, advokátkou se sídlem v Kladně, Hajnova č. 40, b) AAAAA (pseudonym), narozeného dne XY, c) BBBBB (pseudonym), narozeného XY, d) CCCCC (pseudonym), narozené XY, oprávněných b) – d) bytem ve XY, zastoupených opatrovníkem městem Slaný se sídlem městského úřadu ve Slaném, Velvarská č. 136/1, proti povinnému M. L., narozenému dne XY, bytem ve XY, zastoupenému Mgr. Lenkou Kolačkovskou, advokátkou se sídlem ve Vinařicích, VI. ulice č. 175, pro 504 968 Kč s příslušenstvím, vedené u Okresního soudu v Kladně pod sp. zn. 51 EXE 1646/2011, o dovolání povinného proti usnesení Krajského soudu v Praze ze dne 2. září 2021, č. j. 19 Co 83/2021-166, takto: Dovolání povinného se zamítá. Odůvodnění: 1. Krajský soud v Praze usnesením ze dne 2. 9. 2021, č. j. 19 Co 83/2021-166, k odvolání povinného potvrdil usnesení Okresního soudu v Kladně ze dne 5. 3. 2021, č. j. 51 EXE 1646/2011-133, ve znění opravného usnesení ze dne 26. 5. 2021, č. j. 51 EXE 1646/2011-150, kterým soud prvního stupně zamítl návrh povinného na zastavení exekuce, jenž byl doručen Exekutorskému úřadu Kladno dne 6. 5. 2020 (výrok I usnesení soudu prvního stupně), zamítl návrh povinného na zastavení exekuce co do způsobu jejího provedení přikázáním pohledávky z účtu povinného, který byl doručen Exekutorskému úřadu Kladno dne 1. 6. 2020 (výrok II usnesení soudu prvního stupně), a zamítl návrh povinného na zastavení exekuce, který byl doručen Exekutorskému úřadu Kladno dne 15. 1. 2021 (výrok III usnesení soudu prvního stupně). Odvolací soud vycházel ze zjištění, že exekučním titulem v projednávané věci je rozsudek Okresního soudu v Kladně ze dne 8. 12. 2009, č. j. 3 T 66/2009-227, kterým bylo mimo jiné uloženo povinnému jako obžalovanému podle § 228 odst. 1 trestního řádu zaplatit poškozeným náhradu škody, a to poškozenému M. R. částku 240 000 Kč, nezletilému AAAAA, nezletilému BBBBB a nezletilé CCCCC každému 175 000 Kč, a to v souvislosti s jednáním povinného, které bylo v trestním řízení vyhodnoceno jako trestný čin ublížení na zdraví podle § 224 odst. 1, 2 podle zákona č. 140/1961 Sb., trestní zákon, dále též jen „tr. zák.“, ohrožení pod vlivem návykové látky podle § 201 odst. 1, 2 písm. c) tr. zák. a maření výkonu úředního rozhodnutí a vykázání podle § 171 odst. 1 písm. c) tr. zák. v jednočinném souběhu. Dále zjistil, že proti povinnému bylo vedeno insolvenční řízení u Krajského soudu v Praze pod sp. zn. KSPH 61 INS 29387/2014, ve kterém byl zjištěn úpadek dlužníka (povinného) a bylo schváleno oddlužení povinného plněním splátkového kalendáře. Usnesením Krajského soudu v Praze ze dne 22. 4. 2020, č. j. KSPH 61 INS 29387/2014-B-16, vzal insolvenční soud na vědomí splnění oddlužení povinného a výrokem VII tohoto usnesení byl povinný osvobozen od placení pohledávek zahrnutých do oddlužení v rozsahu, v němž dosud nebyly uspokojeny, pohledávek, ke kterým se v insolvenčním řízení nepřihlíželo a pohledávek věřitelů, kteří je do insolvenčního řízení nepřihlásili, ač tak učinit měli. Odvolací soud dovodil, že pohledávky vymáhané v projednávané exekuci jsou pohledávkami z titulu nároku povinných na náhradu škody – nemajetkové újmy způsobené úmyslným porušením právní povinnosti povinného, přiznané v trestním řízení, proto se jich podle § 416 odst. 1 zákona č. 182/2006 Sb., o úpadku a způsobech jeho řešení (insolvenční zákon), ve znění účinném do 31. 5. 2019, dále též jen „ins. zák.", osvobození od placení pohledávek ve smyslu § 414 a § 415 ins. zák. nedotýká. Odvolací soud dospěl k závěru, že oprávněným byla způsobena škoda úmyslným porušením právní povinnosti povinného, a to porušením povinnosti nepožívat před řízením vozidla alkoholické nápoje, věnovat se řízení vozidla a přizpůsobit rychlost jízdy svým schopnostem, což vedlo k nezvládnutí řízení a způsobení dopravní nehody, při které došlo k úmrtí spolujezdce, a dále porušením uloženého trestu zákazu činnosti spočívající v řízení motorových vozidel všeho druhu. Skutečnost, že podle exekučního titulu byla povinným způsobena smrt z nedbalosti, nemůže v tomto ohledu odůvodnit použití ustanovení podle § 414 ins. zák., neboť následek (smrt) a z toho plynoucí nárok na náhradu škody vymáhaný v projednávané exekuci nastal právě pro předchozí úmyslné porušení povinností daných zákonem. Z tohoto důvodu odvolací soud dospěl k závěru, že s ohledem na ustanovení § 416 odst. 1 ins. zák. osvobození od placení pohledávek ve smyslu § 414 ins. zák. na poměry povinného nedopadá, neboť v exekuci vymáhaná škoda byla způsobena nepochybně v souvislosti s úmyslným porušením právní povinnosti, a z tohoto důvodu ani není dán důvod pro zastavení exekuce. 2. Proti usnesení odvolacího soudu podal povinný dovolání. Namítá, že je v projednávané věci dán důvod pro zastavení exekuce, protože povinný byl od placení pohledávek osvobozen podle § 414 ins. zák. Toto osvobození dopadá i na projednávanou exekuci, ve které je vymáhána pohledávka na náhradě škody způsobené povinným oprávněným (resp. jejich právnímu předchůdci) usmrcením jim blízké osoby. Podle exekučního titulu povinný naplnil svým jednáním spočívajícím v nedbalostním jednání povinného skutkovou podstatu trestného činu ublížení na zdraví podle § 224 odst. 1, 2 tr. zák. Škoda tak vznikla v souvislosti s jednáním, které je nedbalostním trestným činem a nebyla způsobena úmyslně. Z tohoto důvodu se výjimka z osvobození od placení pohledávek ve smyslu § 416 odst. 1 ins. zák. na povinného nevztahuje a exekuce by měla být zastavena. Dovolatel navrhl, aby dovolací soud usnesení odvolacího soudu zrušil a věc mu vrátil k dalšímu řízení. 3. Nejvyšší soud České republiky jako soud dovolací (§ 10a občanského soudního řádu) věc projednal podle zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění účinném od 30. 9. 2017 (srov. Čl. II bod 2 zákona č. 296/2017 Sb., kterým se mění zákon č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů, zákon č. 292/2013 Sb., o zvláštních řízeních soudních, ve znění pozdějších předpisů, a některé další zákony) – dále jen „o. s. ř.“. Po zjištění, že dovolání proti pravomocnému usnesení odvolacího soudu bylo podáno oprávněnou osobou ve lhůtě uvedené v ustanovení § 240 odst. 1 o. s. ř., a že jde o rozhodnutí, proti kterému je dovolání přípustné podle § 237 o. s. ř., neboť napadené usnesení závisí na posouzení právní otázky, zda se osvobození podle § 414 a § 415 ins. zák. se ve smyslu § 416 odst. 1 ins. zák. vztahuje i na jednání dlužníka, jehož následkem došlo ke smrti poškozeného, jestliže toto jednání bylo pravomocným rozsudkem trestního soudu vyhodnoceno jako jednočinný souběh trestného činu ublížení na zdraví z nedbalosti s následkem smrti poškozeného podle § 224 odst. 1, 2 tr. zák. s trestným činem ohrožení pod vlivem návykové látky podle § 201 odst. 1, 2 písm. c) tr. zák., která dosud nebyla v judikatuře dovolacího soudu vyřešena, přezkoumal napadené usnesení ve smyslu § 242 o. s. ř. bez nařízení jednání (§ 243a odst. 1 věta první o. s. ř.) a dospěl k závěru, že dovolání povinného není důvodné. 4. Podle ustanovení § 414 odst. 1 ins. zák. jestliže dlužník splní řádně a včas všechny povinnosti podle schváleného způsobu oddlužení, vydá insolvenční soud usnesení, jímž dlužníka osvobodí od placení pohledávek, zahrnutých do oddlužení, v rozsahu, v němž dosud nebyly uspokojeny 5. Podle ustanovení § 416 odst. 1 ins. zák. osvobození podle § 414 a 415 se nedotýká peněžitého trestu nebo jiné majetkové sankce, která byla dlužníku uložena v trestním řízení pro úmyslný trestný čin, a dále pohledávek na náhradu škody způsobené úmyslným porušením právní povinnosti. 6. Podle ustanovení § 268 odst. 1 písm. g) o. s. ř. bude výkon rozhodnutí zastaven, jestliže po vydání rozhodnutí zaniklo právo jím přiznané, ledaže byl tento výkon rozhodnutí již proveden; bylo-li právo přiznáno rozsudkem pro zmeškání, bude výkon rozhodnutí zastaven i tehdy, jestliže právo zaniklo před vydáním tohoto rozsudku. 7. Odvolací soud správně uzavřel, že pro pohledávky uvedené v § 416 od