21 Cdo 1005/2011 — Nejvyšší soud

21 Cdo 1005/2011 citace  Soud:Nejvyšší soud Datum rozhodnutí:22. 1. 2013 Spisová značka:21 Cdo 1005/2011 ECLI:ECLI:CZ:NS:2013:21.CDO.1005.2011.1 Typ rozhodnutí:ROZSUDEK Heslo:Odporovatelnost Dotčené předpisy:§ 42a odst. 1 obč. zák. § 42a odst. 2 obč. zák. § 42a odst. 3 obč. zák. § 42a odst. 4 obč. zák. § 205a odst. 1 o. s. ř. Kategorie rozhodnutí:C Zveřejněno na webu:25. 2. 2013 Citace rozhodnutí Nejvyššího soudu by měla obsahovat formu rozhodnutí, označení soudu, datum rozhodnutí, spisovou značku, případně údaj o uveřejnění ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek a odkaz na zdroj. Vzor: usnesení Nejvyššího soudu ze dne 11. 11. 2001, sp. zn. 21 Cdo 123/2001, uveřejněné pod č. 11/2003 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, část občanskoprávní a obchodní, dostupné na www.nsoud.cz. 21 Cdo 1005/2011 ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy senátu JUDr. Ljubomíra Drápala a soudců JUDr. Jiřího Doležílka a JUDr. Mojmíra Putny v právní věci žalobkyně České republiky - Finančního úřadu v Hlinsku, Wilsonova č. 834, proti žalovanému J. H., zastoupenému Mgr. Martinem Bauerem, advokátem se sídlem v Brně, Lipová č. 22, o určení neúčinnosti kupní smlouvy, vedené u Okresního soudu v Chrudimi pod sp. zn. 6 C 219/2007, o dovolání žalovaného proti rozsudku Krajského soudu v Hradci Králové - pobočky v Pardubicích ze dne 27. října 2010 č.j. 18 Co 325/2010-208, takto: Rozsudek krajského soudu se zrušuje a věc se vrací Krajskému soudu v Hradci Králové k dalšímu řízení. O d ů v o d n ě n í : Žalobkyně se žalobou podanou dne 7.8.2007 u Okresního soudu v Chrudimi domáhala, aby bylo určeno, že "kupní smlouva o převodu vlastnictví k nemovitostem, a to rodinný dům č.p. na st. parcele č., zastavěná plocha a nádvoří č. parcely, zahrada na pozemcích č., ostatní plocha na pozemcích č., trvalý travní porost na pozemcích č., orná půda na pozemku č., zapsaných na LV č. pro k.ú. Babákov, obec Včelákov, pozemek č. zapsaný na LV č., k.ú. Dolní Holetín, obec Holetín, a pozemky č., zapsané na LV č., k.ú. Příkrakov, obec Včelákov, vše vedené u Katastrálního úřadu pro Pardubický kraj, Katastrální pracoviště Chrudim, uzavřená mezi prodávajícím panem Z. H. a kupujícím panem J. H. ze dne 10. května 2007, vklad vlastnického práva povolen rozhodnutím sp. zn. V-2288/2007-603, je vůči Finančnímu úřadu v Hlinsku neúčinná". Žalobu zdůvodnila zejména tím, že prodávající Z. H. je daňovým dlužníkem žalobkyně "z titulu doměřené daně po daňové kontrole proběhlé v období od 7.12.2006 do 21.3.2007" a že na výše uvedené nemovitosti bylo dne 29.5.2007 vydáno rozhodnutí o zřízení zástavního práva, avšak "toto řízení bylo k odvolání Z. H. zastaveno", neboť předmětné nemovitosti daňový dlužník dne 10.5.2007 prodal žalovanému (svému synovi). Protože Z. H. prodal předmětné nemovitosti osobě blízké "v úmyslu zkrátit věřitele a tím znemožnit žalobkyni provést exekuci a prodej nemovitého majetku", je kupní smlouva vůči žalobkyni neúčinným právním úkonem. Žalovaný namítal, že nemovitosti koupil od svého otce Z. H. za tržní hodnotu, takže se tím majetek daňového dlužníka nezmenšil, a že o dluzích svého otcem nevěděl, když z výpisu katastru nemovitostí to nebylo zřejmé a ani při náležité pečlivosti nemohl poznat údajný úmysl dlužníka zkrátit věřitele. O koupi nemovitostí usiloval řadu let; při uzavření kupní smlouvy jeho otec popřel, že by měl nějaké finanční problémy, a řekl mu, že důvodem prodeje je realizace velké zakázky, na jejíž investici potřebuje peníze, a že nemovitosti již neužívá. Okresní soud v Chrudimi rozsudkem ze dne 12.3.2010 č.j. 6 C 219/2007-156 žalobu zamítl a rozhodl, že žalobkyně je povinna zaplatit žalovanému na náhradě nákladů řízení 13.212,- Kč k rukám advokáta Mgr. Radka Matoulka. Z výsledků dokazování zjistil, že žalobkyně má za dlužníkem vymahatelnou daňovou pohledávku "z titulu dodatečných platebních výměrů" a že "uzavřenou kupní smlouvou došlo ke zkrácení uspokojení vymahatelné pohledávky" žalobkyně, a dovodil, že sice "podmínky odporovatelnosti byly splněny", že však "žalovaný jakožto osoba blízká dlužníku žalobkyně při vynaložení veškeré náležité pečlivosti nemohl rozpoznat dlužníkův úmysl zkrátit věřitele". Dlužník Z. H. se totiž po rozvodu manželství s matkou žalovaného se žalovaným "stýkal minimálně", obýval nemovitost jen "do doby, než se mu stala autohavárie", a nemovitost poté chátrala, protože se o ní nikdo nestaral. Žalovaný dlouho usiloval o koupi předmětných nemovitostí, s čímž jeho otec zprvu nesouhlasil, když ale vyhrál výběrové řízení na dodávku ocelových konstrukcí pro společnost Skanska CZ a.s., potřeboval peníze a nemovitosti žalovanému nabídl ke koupi. Žalovaný se před uzavřením kupní smlouvy výslovně ptal svého otce, zda nemá "nějaké finanční problémy", což otec v přítomnosti Ing. R. popřel, vyžádal si platné výpisy z katastru nemovitostí, z nichž zjistil, že na nemovitostech neváznou žádné dluhy, a po koupi nemovitosti kompletně zrekonstruoval a provedl rovněž rozsáhlé terénní úpravy. Námitku žalobkyně, že žalovaný měl dovodit z místního šetření, kterého se zúčastnil jako jednatel společnosti a při němž žalobkyně prověřovala účetní doklad, jehož příjemcem byl jeho otec, že u jeho otce probíhá daňové řízení, považoval soud za "irelevantní", neboť "ze skutečnosti, že u jednoho subjektu probíhá daňová kontrola nevyplývá závěr, že by tento subjekt měl mít dluhy u finančního úřadu". K odvolání žalobkyně Krajský soud v Hradci Králové - pobočka v Pardubicích rozsudkem ze dne 27.10.2010 č.j. 18 Co 325/2010-208, v jehož záhlaví žalobkyni označil jako "Finanční úřad v Hlinsku", změnil rozsudek soudu prvního stupně tak, že žalobě vyhověl, a rozhodl, že žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni na náhradě nákladů řízení před soudem prvního stupně 1.452,- Kč, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů odvolacího řízení a že žalovaný je povinen zaplatit České republice "na účet Okresního soudu v Chrudimi" soudní poplatek ze žaloby 1.000,- Kč a soudní poplatek z odvolání 1.000,- Kč. Odvolací soud nejprve dovodil, že žalobkyně byla v průběhu řízení označována původně jako "stát jednající prostřednictvím organizační složky" a později "i samostatně", že Finanční úřad v Hlinsku jako organizační složka státu sice nemá právní subjektivitu, avšak zákon mu přiznává způsobilost být účastníkem občanského soudního řízení ve věcech správy daní a v tomto rozsahu má i procesní způsobilost, a že za správu daní je třeba považovat rovněž podání odpůrčí žaloby ohledně právního úkonu, kterým bylo zkráceno uspokojení pohledávky na daních, a uzavřel, že finanční úřad má způsobilost být účastníkem občanského soudního řízení ve věcech odporovatelnosti právním úkonům zkracujícím pohledávky na daních. Souhlasil se závěrem soudu prvního stupně v tom, že žalobkyně má za dlužníkem vymahatelnou daňovou pohledávku z titulu dodatečných platebních výměrů a že uzavřenou kupní smlouvou došlo ke zkrácení uspokojení této pohledávky žalobkyně. I když se nejedná o zkracující právní úkon, obdržel-li dlužník za převedený majetek od nabyvatele obvyklou cenu nebo byla-li mu za něj jinak poskytnuta přiměřená náhrada, vzal odvolací soud z výpovědi žalovaného a výpovědi svědka Z. H. za prokázané, že žalovaný zaplatil svému otci kupní cenu 1.000.000,- Kč, že však Z. H. tuto kupní cenu "obratem vynaložil na zakázku pro Skanska CZ a.s., z níž nedosáhl žádného zisku", a dovodil, že "uzavření kupní smlouvy vedlo ve svých důsledcích ke zmenšení majetku dlužníka, neboť přijaté protiplnění (kupní cena v penězích) nezamezilo zkrácení žalobkyně jako věřitelky". Odvolací soud dále vycházel z tvrzení dlužníka Z. H. o tom, že po prodeji předmětných nemovitostí nemá žádný jiný majetek, z něhož by bylo možné pohledávku žalobkyně uspokojit. Po zopakování důkazu výslechem žalovaného a výpovědí svědka Z. H. dospěl k závěru, že žalovaný se zeptal svého otce před Ing. R. na důvody prodeje nemovitostí a že se spokojil se sdělením o potřebě financování zakázky pro Skanska CZ a.s., ale že jinak žádnou z hlediska posuzované právní normy významnou aktivitu za účelem prověření majetkové situace otce žalovaný nevyvinul, přestože věděl o jeho podnikatelské činnosti a přinejmenším ve dvou případech došlo mezi nimi k obchodním stykům, z nichž jedna fakturace byla konkrétně prověřována krátce před uzavřením kupní smlouvy finančním úřadem. Podle názoru odvolacího soudu si žalovaný musel být vědom toho, že, "pokud se finanční úřad zajímá o vystavené faktury, prověřuje důvodnost uplatnění daňově uznatelných výdajů v účetnictví otce", přičemž náležitá pečlivost předpokládá aktivitu osoby blízké dlužníku a projevuje se pozorností, opatrností a starostlivostí ve vztahu k okolnostem případu a úmyslu dlužníka zkrátit věřitele. Úspěšná obrana osoby dlužníkovi blízké spoč