21 Cdo 1006/2005 — Nejvyšší soud

21 Cdo 1006/2005 citace  Soud:Nejvyšší soud Datum rozhodnutí:11. 5. 2006 Spisová značka:21 Cdo 1006/2005 ECLI:ECLI:CZ:NS:2006:21.CDO.1006.2005.1 Typ rozhodnutí:ROZSUDEK Dotčené předpisy:§ 60a předpisu č. 65/1965Sb. § 187 odst. 2 předpisu č. 65/1965Sb. § 118 odst. 1 předpisu č. 99/1963Sb. § 118 odst. 2 předpisu č. 99/1963Sb. Kategorie rozhodnutí:B Zveřejněno na webu:31. 12. 2009 Citace rozhodnutí Nejvyššího soudu by měla obsahovat formu rozhodnutí, označení soudu, datum rozhodnutí, spisovou značku, případně údaj o uveřejnění ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek a odkaz na zdroj. Vzor: usnesení Nejvyššího soudu ze dne 11. 11. 2001, sp. zn. 21 Cdo 123/2001, uveřejněné pod č. 11/2003 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, část občanskoprávní a obchodní, dostupné na www.nsoud.cz. 21 Cdo 1006/2005 ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy senátu JUDr. Mojmíra Putny a soudců JUDr. Ljubomíra Drápala a JUDr. Zdeňka Novotného v právní věci žalobce Ing. V. B., zastoupeného advokátkou, proti žalovanému I.-H., a.s., zastoupenému advokátem, o 76.455,- Kč s příslušenstvím, vedené u Okresního soudu v Ostravě pod sp. zn. 61 C 95/2004, o dovolání žalovaného proti rozsudku Krajského soudu v Ostravě ze dne 8. února 2005, č.j. 16 Co 325/204-217, takto: I. Dovolání žalovaného se zamítá. II. Žalovaný je povinen zaplatit žalobci na nákladech dovolacího řízení 4.841,- Kč do 3 dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám advokátky. O d ů v o d n ě n í : Žalobce se domáhal, aby mu žalovaný zaplatil na odstupném poskytovaném při rozvázání pracovního poměru 76.455,- Kč s 15% úrokem od 1. 2. 1999 do zaplacení. Žalobu zdůvodnil zejména tím, že u žalovaného pracoval na základě pracovní smlouvy ze dne 1. 1. 1997 jako technický rada a že dne 25. 11. 1998 uzavřel se žalovaným dohodu o rozvázání pracovního poměru ke dni 31. 12. 1998 z „organizačních důvodů“. Přestože mu vznikl podle ustanovení § 60a zákoníku práce nárok na odstupné ve výši dvojnásobku průměrného výdělku, žalovaný mu je dosud nevyplatil. Žalovaný potvrdil, že se žalobcem uzavřel dohodu o rozvázání pracovního poměru. Požadované odstupné však žalobci nenáleží, neboť ve vztahu k žalobci k žádným „organizačním změnám“ (zrušení funkce technického rady) nedošlo. Okresní soud v Ostravě rozsudkem ze dne 10. 2. 2000, č.j. 19 C 313/99-19, žalobě vyhověl a rozhodl, že žalovaný je povinen zaplatit žalobci na náhradě nákladů řízení 17.097,70 Kč k rukám advokátky. Při svém rozhodování vycházel ze zjištění, že žalobce pracoval u žalovaného od 1. 1. 1997 v pracovním poměru uzavřeném na dobu neurčitou jako technický rada, že uzavřel se žalovaným dohodu o rozvázání pracovního poměru ke dni 31. 12. 1998 z „organizačních důvodů“ a že žádný z účastníků nepodal ve smyslu ustanovení § 64 zákoníku práce žalobu na určení neplatnosti tohoto rozvázání pracovního poměru. Protože žalobce nenastoupil opětovně do zaměstnání u žalovaného před uplynutím dvou měsíců od rozvázání pracovního poměru, má žalobce podle ustanovení § 60a odst.1 zákoníku práce na požadované odstupné nárok. K odvolání žalovaného Krajský soud v Ostravě usnesením ze dne 27. 4. 2000, č.j. 16 Co 119/2000-29, rozsudek soudu prvního stupně zrušil a věc vrátil tomuto soudu k dalšímu řízení. Soud prvního stupně podle názoru odvolacího soudu chybně dovodil, že se nemůže při posuzování, zda má zaměstnanec nárok na odstupné podle ustanovení § 60a odst.1 zákoníku práce, zabývat důvody skončení pracovního poměru uvedenými v dohodě o rozvázání pracovního poměru v případě, že nebyla podána „určovací žaloba na neplatnost dohody o rozvázání pracovního poměru“ podle ustanovení § 64 zákoníku práce. Zaměstnanec má totiž nárok na odstupné, jen jestliže příčinou rozvázání pracovního poměru byly důvody uvedené v ustanoveních § 46 odst.1 písm.a) až c) zákoníku práce. Soud nemůže bez dalšího vycházet z důvodu rozvázání pracovního poměru uvedeného v dohodě, neboť „není vyloučeno, že údaj o organizačních změnách v písemném vyhotovení dohody o rozvázání pracovního poměru neodpovídá realitě, ve které žádná organizační změna nemusela být provedena“. Protože žalovaný namítal, že funkce technického rady, kterou žalobce zastával, nebyla zrušena, odvolací soud uložil soudu prvního stupně, aby v dalším řízení provedl důkazy potřebné k objasnění toho, jaké byly „skutečné důvody rozvázání pracovního poměru mezi účastníky“. Po provedení dalších důkazů Okresní soud v Ostravě rozsudkem ze dne 2. 10. 2001, č.j. 19 C 313/99-100, ve znění usnesení ze dne 28. 11. 2001, č.j. 19 C 313/99-115, žalobě znovu vyhověl a rozhodl, že žalovaný je povinen zaplatit žalobci na náhradě nákladů řízení 32.260,20 Kč k rukám advokátky a že žalovaný je povinen zaplatit České republice „na účet Okresního soudu v Ostravě“ na náhradě nákladů řízení 755,30 Kč. Soud prvního stupně zjistil, že žalobce uzavřel dne 25. 11. 1998 se žalovaným, za nějž jednal odborný ředitel pro personální řízení a správu PhDr. A. U., dohodu o rozvázání pracovního poměru ke dni 31. 12. 1998, v níž bylo uvedeno, že byla uzavřena „z organizačních důvodů s nárokem na dvouměsíční odstupné“. Odborný ředitel PhDr. A. U. uzavřel za žalovaného uvedenou dohodu poté, co mu „bylo známo, že bude zrušen na základě rozhodnutí žalovaného celý úsek odborného ředitele pro strategický rozvoj, v rámci kterého žalobce pracoval jako technický rada“, a co mu předseda představenstva Ing. J. D. sdělil, že „žalovaný žalobce na tomto úseku nemůže dále zaměstnávat“. I když „oficiálním rozhodnutím představenstva žalovaného“ nebyl úsek pro strategický rozvoj nikdy zrušen a „oficiálně, písemně“ představenstvo žalovaného nerozhodlo o zrušení funkce technického rady a i když nedošlo „formálně k 31. 12. 1998 ke změně organizačního schématu žalovaného“, po odchodu ředitele úseku pro strategický rozvoj Ing. V. P., který skončil pracovní poměr u žalovaného ke dni 30. 11. 1998, jím řízený úsek zanikl. Soud prvního stupně dále přihlédl k tomu, že funkce technického rady, kterou zastával žalobce, nebyla znovu nikdy obsazena, že rozhodnutí o organizační změně nemusí být přijato (vydáno) písemně a ani nemusí být u zaměstnavatele „vyhlášeno“ nebo jiným způsobem zveřejněno (zaměstnanec, kterého se týká, s ním může být seznámen například až ve výpovědi z pracovního poměru), a dovodil, že žalobce „se stal pro žalovaného vzhledem k ukončení obchodních vztahů žalovaného s třetí osobou od 1. 1. 1999 nadbytečným, jinak řečeno žalovaný by se po 31. 12. 1998 ocitl v situaci, kdy by nemohl dostát své povinnosti podle § 35 odst. 1 písm. a) zákoníku práce přidělovat žalobci práci podle pracovní smlouvy“; námitka žalovaného, podle kterého u něj nedošlo ke dni 31. 12. 1998 „k žádným organizačním změnám“, je \"nedůvodná a účelová\". Protože pracovní poměr účastníků skončil na základě dohody o rozvázání pracovního poměru uzavřené z důvodu uvedeného v ustanovení § 46 odst.1 písm. c) zákoníku práce, má žalobce na požadované odstupné nárok. K odvolání žalovaného Krajský soud v Ostravě rozsudkem ze dne 24. 4. 2002, č.j. 16 Co 93/2002-136, změnil rozsudek soudu prvního stupně tak, že žalobu zamítl, že žalobci uložil, aby zaplatil žalovanému na náhradě nákladů řízení před soudem prvního stupně 22.310,- Kč k rukám advokáta, a že žalobci uložil, aby zaplatil České republice „na účet Okresního soudu v Ostravě“ na náhradě nákladů řízení 755,30 Kč, a rozhodl, že žalobce je povinen zaplatit žalovanému na náhradě nákladů odvolacího řízení 5.500,- Kč k rukám advokáta. Odvolací soud zdůraznil, že „organizační důvody“ mohou být skutečným důvodem rozvázání pracovního poměru, jen jestliže zaměstnavatelem nebo „příslušným jeho orgánem“ bylo rozhodnuto o změně jeho úkolů, technického vybavení, o snížení stavu zaměstnanců za účelem zvýšení efektivnosti práce nebo o jiných organizačních změnách [§ 46 odst. 1 písm. c) zákoníku práce] a jestliže se zaměstnanec stal v důsledku těchto změn nadbytečným. Z provedených důkazů a ze zjištění soudu prvního stupně z nich učiněných podle názoru odvolacího soudu vyplývá, že žalovaný „neprovedl (nerozhodl) organizační změnu, v jejímž důsledku by se žalobce stal pro žalovaného nadbytečným“; z výsledků dokazování lze dovodit, že funkce technického rady nebyla nikdy zrušena, „pouze po odchodu žalobce z pracovního poměru nebyla obsazena a následně společnost vstoupila do likvidace“. Rozhodnutí o organizační změně nemůže být nahrazeno ani tím, že došlo k „faktickému ukončení obchodních vztahů žalovaného s třetí osobou“, neboť „nadbytečnost zaměstnance nepůsobí samo o sobě to, že odpadla jeho hlavní náplň práce, pokud se něco podobného stane, ještě to neznamená, že musí být obratem na straně zaměstnavatele rozhodnuto o organizační změně a o zrušení příslušného pracovního místa“. Protože skutečným důvodem rozvázání pracovního poměru účastníků dohodou ze dne 25. 11. 1998 nebyly „organizační změny“, nemá žalobce na odstupné poskytované podle ustanovení § 60a zákoníku práce nárok. K dovolání žalobce Nejvyšší sou