21 Cdo 1072/2013 — Nejvyšší soud

21 Cdo 1072/2013 citace  Soud:Nejvyšší soud Datum rozhodnutí:26. 2. 2014 Spisová značka:21 Cdo 1072/2013 ECLI:ECLI:CZ:NS:2014:21.CDO.1072.2013.1 Typ rozhodnutí:USNESENÍ Heslo:Vyvlastnění Dotčené předpisy:§ 244 odst. 2 o. s. ř. ve znění do 31.12.2013 § 246 odst. 1 o. s. ř. ve znění do 31.12.2013 § 246 odst. 2 o. s. ř. ve znění do 31.12.2013 § 247 odst. 2 o. s. ř. ve znění do 31.12.2013 § 244 odst. 1 o. s. ř. ve znění do 31.12.2013 Kategorie rozhodnutí:D Zveřejněno na webu:19. 3. 2014 Citace rozhodnutí Nejvyššího soudu by měla obsahovat formu rozhodnutí, označení soudu, datum rozhodnutí, spisovou značku, případně údaj o uveřejnění ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek a odkaz na zdroj. Vzor: usnesení Nejvyššího soudu ze dne 11. 11. 2001, sp. zn. 21 Cdo 123/2001, uveřejněné pod č. 11/2003 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, část občanskoprávní a obchodní, dostupné na www.nsoud.cz. 21 Cdo 1072/2013 U S N E S E N Í Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy senátu JUDr. Ljubomíra Drápala a soudců JUDr. Jiřího Doležílka a JUDr. Romana Fialy v právní věci žalobce MVDr. Ing. S. Š., zastoupeného JUDr. Jiřím Římalem, advokátem se sídlem v Praze 7, Výstaviště č. 67, za účasti 1) Ing. L. Š., 2) V. K., a 3) Ředitelství silnic a dálnic ČR, státní příspěvkové organizace se sídlem v Praze 4, Na Pankráci č. 546/56, IČO 65993390, o vyvlastnění pozemků, vedené u Krajského soudu v Ostravě pod sp. zn. 23 C 208/2011, o dovolání žalobce proti usnesení Vrchního soudu v Olomouci ze dne 20. září 2012 č. j. 1 Co 225/2012-30, takto: Usnesení vrchního soudu a usnesení Krajského soudu v Ostravě ze dne 22. května 2012 č. j. 23 C 208/2011-17 se zrušují a věc se vrací Krajskému soudu v Ostravě k dalšímu řízení. O d ů v o d n ě n í: Rozhodnutím Magistrátu města Frýdek - Místek ze dne 27. 4. 2011 č. j. MMFM 52307/2011 byla vyvlastněna vlastnická práva k pozemkům parc. č. 1748/22 a č. 1748/25 v kat. území R., zapsaným na listu vlastnictví č. 16 pro obec H. u Katastrálního úřadu pro Moravskoslezský kraj, Katastrální pracoviště Frýdek - Místek, a k vedlejší stavbě (drobné dřevěné stavbě bez základů, sloužící jako sklad), postavené na pozemku parc. č. 1748/25 v kat. území R., k venkovním úpravám (plotu ze strojového pletiva - oplocení pozemku parc. č. 1748/25 v kat. území R.) a k trvalým porostům (ovocné dřeviny - 3 ks třešeň vysokokmen, 5 ks jabloň vysokokmen, 1 ks líska, 3 m2 ostružiník a okrasné dřeviny, 1 ks javor jasnolistý, 4 ks vrba), jejichž vlastníky jsou účastnice 1) [Ing. L. Š. - podíl 1/4] a účastník 2) [V. K. - podíl 3/4], ve prospěch účastníka 3) za náhradu ve výši 112.865,- Kč. Odvolání, které podal proti tomuto rozhodnutí žalobce, Krajský úřad Moravskoslezského kraje, odbor územního plánování, stavebního řádu a kultury, rozhodnutím ze dne 1.9.2011 č.j. MSK 153452/2011, jako nepřípustné zamítl. Podle krajského úřadu nebylo za řízení prokázáno, že by žalobce byl vlastníkem vyvlastňovaných nemovitostí, a nemůže obstát ani tvrzení, že by nemovitosti byly ve společném jmění žalobce a účastnice 1), neboť "nemovitosti, resp. jejich čtvrtinový podíl, byly ve prospěch Ing. Š. převáděny pouze smlouvami darovacími nebo dle zákona č. 403/1990 Sb.", čestným prohlášením žalobce a účastnice 1) "nelze prokazovat společné jmění manželů" a "skutečnost, že majetek ve vlastnictví jednoho z manželů společně spravují, nemůže vyvolat zařazení spravovaného majetku do společného jmění manželů". Žalobou podanou u Krajského soudu v Ostravě dne 20.9.2011 se žalobce domáhal, aby rozhodnutí Krajského úřadu Moravskoslezského kraje, odboru územního plánování, stavebního řádu a kultury, ze dne 1.9.2011 č.j. MSK 153452/2011 bylo "změněno tak, že se nezamítá odvolání žalobce proti všem výrokům rozhodnutí o vyvlastnění vydaným Magistrátem města Frýdek - Místek, oddělením stavebního řádu dne 27.4.2011 pod č. j. MMFM 52307/2011, případně bylo napadené rozhodnutí zrušeno a věc vrácena žalovanému k dalšímu řízení". Žalobu zdůvodnil zejména tím, že předložil spolu s účastnicí 1) [manželkou Ing. L. Š.] "čestné prohlášení" ze dne 21.3.2010 o tom, že "tyto nemovitosti jsou ve společném jmění manželů". Protože "na předmětné věci vynakládají společné prostředky ze SJM" a "chovají se k tomuto majetku jako vlastníci na základě zákonného institutu společného jmění manželů", nemůže být podle žalobce "pochyb o tom, že žalobce vedle své manželky Lenky je bezesporu účastníkem předmětného řízení a nelze svévolně rozhodnutím správního orgánu jeho odvolání zamítnout jako odvolání nepřípustné". Krajský soud v Ostravě usnesením ze dne 22.5.2012 č.j. 23 C 208/2011-17 žalobu odmítl a rozhodl, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení a že žalobci bude po právní moci tohoto rozhodnutí vrácen zaplacený soudní poplatek ve výši 3.000,- Kč. Poté, co dovodil, že věc je třeba projednat v řízení podle Části páté občanského soudního řádu (§ 244 a násl. občanského soudního řádu), soud prvního stupně vzal v úvahu, že žaloba "směřuje proti rozhodnutí správního orgánu, která má ve své podstatě procesní povahu a nebylo jím o žádném právu soukromoprávní povahy rozhodováno", a uzavřel, že "proti takovému rozhodnutí žalobu podat nelze". Žaloba proto musela být "jako nepřípustná" podle ustanovení § 250g odst.1 občanského soudního řádu odmítnuta. K odvolání žalobce Vrchní soud v Olomouci usnesením ze dne 20. 9. 2012 č. j. 1 Co 225/2012-30 potvrdil usnesení soudu prvního stupně a rozhodl, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů odvolacího řízení. Shodně se soudem prvního stupně dovodil, že "se nelze proti napadenému rozhodnutí správního orgánu odvolat ani vyvolat přezkum podle Části páté občanského soudního řádu, neboť rozhodnutí má ve své podstatě procesní charakter". Protože žalobci "nesvědčí vlastnické právo", protože žalobce "nesplňuje žádnou z podmínek pro účastenství v řízení stanovených v § 17 odst.1 zákona č. 184/2006 Sb." a protože "předmětným rozhodnutím nebyla vlastnická práva žalobce založena, změněna, zrušena, určena nebo zamítnuta", soud prvního stupně správně rozhodl o odmítnutí žaloby. Proti tomuto usnesení odvolacího soudu podal žalobce dovolání. Namítá, že správní orgán "v rámci vyvlastnění domu č. v k.ú. R. společně s přilehlými pozemky" nevedl "účelově jedno řízení, jež by se týkalo vyvlastňované usedlosti", neboť "vyvlastňovaný celek rozdělil do tří řízení o vyvlastnění", čímž "dosáhl" toho, že žalobce "označil za nevlastníka ve dvou ze tří správních řízení, ačkoliv žalobce podle čestného prohlášení obou manželů založených ve správních spisech vlastní dům čp. 61 a ostatní nemovitosti ve společném jmění manželů se svojí manželkou L., když chod veškerých nemovitostí oba manželé financují ze společných příjmů na domácnost", a nesouhlasí s právním názorem soudů, podle něhož je rozhodnutí vyvlastňovacího úřadu nenapadnutelné, neboť má "ve své podstatě procesní charakter". Žalobce navrhl, aby dovolací soud zrušil usnesení soudů obou stupňů a aby věc vrátil soudu prvního stupně k dalšímu řízení. Nejvyšší soud České republiky jako soud dovolací (§ 10a občanského soudního řádu) projednal dovolání podle zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů účinných do 31.12.2012 (dále jen "o.s.ř."), neboť napadené usnesení bylo vydáno v době do 31.12.2012 (srov. Čl. II bod 7 zákona č. 404/2012 Sb., kterým se mění zákon č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů, a některé další zákony). Po zjištění, že dovolání žalobce proti pravomocnému usnesení odvolacího soudu bylo podáno oprávněnou osobou (účastníkem řízení) ve lhůtě uvedené v ustanovení § 240 odst. 1 o.s.ř. a že je přípustné podle ustanovení § 239 odst.3 o.s.ř., Nejvyšší soud ČR věc bez jednání (§ 243a odst. 1 věta první o.s.ř.) přezkoumal podle ustanovení § 242 o.s.ř. a dospěl k závěru, že dovolání je opodstatněné. Projednávanou věc je třeba i v současné době posoudit podle zákona č. 184/2006 Sb., o odnětí nebo omezení vlastnického práva k pozemku nebo ke stavbě (zákona o vyvlastnění), ve znění účinném do 30.6.2012 (srov. též Čl. II bod 2 zákona č. 405/2012 Sb.) [dále jen "zákona o vyvlastnění"] a podle ustanovení Části páté občanského soudního řádu (zákona č. 99/1963 Sb. ve znění pozdějších předpisů) ve znění účinném do 31.12.2013 (dále jen "OSŘ"). Rozhodl-li správní orgán (tj. orgán moci výkonné, orgán územního samosprávného celku, orgán zájmové nebo profesní samosprávy, popřípadě smírčí orgán zřízený podle zvláštního právního předpisu) podle zvláštního zákona o sporu nebo o jiné právní věci, která vyplývá z občanskoprávních, pracovních, rodinných a obchodních vztahů (§ 7 odst. 1 OSŘ) a o nichž podle zákona rozhodují správní orgány (srov. § 7 odst.2 OSŘ), a nabylo-li rozhodnutí správního orgánu právní moci, mů