21 Cdo 1087/2015 — Nejvyšší soud

21 Cdo 1087/2015 citace  Soud:Nejvyšší soud Datum rozhodnutí:28. 1. 2016 Spisová značka:21 Cdo 1087/2015 ECLI:ECLI:CZ:NS:2016:21.CDO.1087.2015.1 Typ rozhodnutí:ROZSUDEK Heslo:Dědické řízení Dědění Žaloba Dotčené předpisy:§ 485 obč. zák. § 175k odst. 2 o. s. ř. ve znění do 31.12.2013 Kategorie rozhodnutí:C Zveřejněno na webu:14. 4. 2016 Citace rozhodnutí Nejvyššího soudu by měla obsahovat formu rozhodnutí, označení soudu, datum rozhodnutí, spisovou značku, případně údaj o uveřejnění ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek a odkaz na zdroj. Vzor: usnesení Nejvyššího soudu ze dne 11. 11. 2001, sp. zn. 21 Cdo 123/2001, uveřejněné pod č. 11/2003 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, část občanskoprávní a obchodní, dostupné na www.nsoud.cz. 21 Cdo 1087/2015 ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy senátu JUDr. Romana Fialy a soudců JUDr. Jiřího Doležílka a JUDr. Ljubomíra Drápala ve věci žalobce M. B., zastoupeného JUDr. Petrem Kocurem, advokátem se sídlem v Orlové-Lutyni, Osvobození č. 829, proti žalovanému Ing. J. M., zastoupenému JUDr. Janou Materovou, advokátkou se sídlem v Ostravě, Poštovní č. 1255/31, o vydání dědictví, vedené u Okresního soudu v Karviné – pobočky v Havířově pod sp. zn. 109 C 42/2013, o dovolání žalobce proti rozsudku Krajského soudu v Ostravě ze dne 6. ledna 2014, č.j. 8 Co 956/2013-71, takto: Rozsudek krajského soudu a rozsudek Okresního soudu v Karviné ze dne 2. září 2013, č.j. 109 C 42/2013-49, ve znění usnesení ze dne 27. září 2013, č.j. 109 C 42/2013-52, se zrušují a věc se vrací Okresnímu soudu v Karviné k dalšímu řízení. Odůvodnění: M. B. se žalobou podanou u Okresního soudu v Karviné dne 17.12.2012 domáhal, aby bylo rozhodnuto, že „žalovaný je povinen vydat mu ideální polovinu nemovitostí, zapsaných na listu vlastnictví č. 293 pro kat. území D. u O. u Katastrálního úřadu pro Moravskoslezský kraj, Katastrální pracoviště Karviná, a to budovy– rodinný dům na parcele č. 1129, pozemkové parcely č. 1129 – zastavěná plocha a nádvoří, pozemkové parcely č. 1130 – zahrada, pozemkové parcely č. 1131/1 – orná půda a pozemkové parcely č. 1131/2 – zahrada, to vše do tří dnů od právní moci rozsudku“, a aby byla žalovanému uložena náhrada nákladů řízení. Žalobu odůvodnil zejména tím, že „žalovaný byl jediným dědicem po jeho matce L. B., která zemřela dne 23.9.2009“; že „dědické řízení bylo vedeno u Okresního soudu v Karviné a ukončeno usnesením soudu o dědictví č.j. 36 D 1206/2009-44 ze dne 15.10.2010, které téhož dne nabylo právní moci“; že „na základě tohoto usnesení se žalovaný stal vlastníkem ideální poloviny nemovitostí, zapsaných na listu vlastnictví č. 293 pro kat. území D. u O., a to ideální poloviny domu– rodinný dům na parcele č. 1129, pozemkové parcely 1129 – zastavěná plocha a nádvoří, pozemkové parcely 1130 – zahrada, pozemkové parcely č. 1131/1 – orná půda a pozemkové parcely č. 1131/2 – zahrada“; že „žalovaný se stal dědicem na základě závěti sepsané zůstavitelkou dne 5.8.2009“; že „po skončení dědického řízení, když dělal pořádek ve věcech své matky, však nalezl závěť sepsanou později, než byla závěť ze dne 5.8.2009“; že „se jedná o závěť ze dne 14.9.2009, ve které jeho matka odkazuje veškerý svůj majetek jemu“ a že „za této situace je dědicem zemřelé L. B. a domáhá se tedy po žalovaném vydání majetku, který z dědictví nabyl, ve smyslu ustanovení § 485 obč. zákoníku“. Okresní soud v Karviné – pobočka v Havířově rozsudkem ze dne 2.9.2013, č.j. 109 C 42/2013-49, opraveným usnesením ze dne 27.9.2013, č.j. 109 C 42/2013-52, žalobu zamítl a rozhodl, že žalobce je povinen zaplatit žalovanému na nákladech řízení částku 54.600,- Kč k rukám Jany Materové, advokátky se sídlem v Ostravě, Poštovní č. 31, a to do tří dnů od právní moci rozsudku. Soud prvního stupně vycházel z judikaturních závěrů, že žalobu o vydání majetku z dědictví podle ustanovení § 485 obč.zák. může podat s úspěchem jen ten, kdo nebyl účastníkem řízení o dědictví, a že právo na vydání dědictví nemá ten, kdo se účastnil původního řízení o dědictví, byť by i byl zkrácen na svém dědickém právu. K tomu uvedl, že „žalobce, jak sám potvrdil, se dědického řízení zpočátku účastnil“ a že „o něm nelze uvažovat jako o dědici, který by byl v dědickém řízení opomenut a získal tím legitimaci k ochraně práv podle § 485 o.z.“. K odvolání žalobce Krajský soud v Ostravě rozsudkem ze dne 6. 1. 2014, č.j. 8 Co 956/2013-71, rozsudek soudu prvního stupně potvrdil a rozhodl, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů odvolacího řízení. Odvolací soud se ztotožnil se závěrem soudu prvního stupně o tom, že „za situace, kdy se žalobce účastnil původního řízení o dědictví, nemá právo na vydání dědictví podle § 485 obč. zákoníku (ve znění účinném do 31.12.2013), i kdyby byl na svém dědickém právu zkrácen“. Proti tomuto rozsudku odvolacího soudu podal žalobce dovolání. Namítá, že „v rámci dědického řízení vedeného u Okresního soudu v Karviné notářem JUDr. Vladimírem Poláškem v Orlové pod sp. zn. 36 D 1206/2009 byl krácen na svých vlastnických právech k nemovitostem“, protože „je v dané věci nesporné, že nalezl ve věcech své zemřelé matky závěť sepsanou dne 14.9.2009, v níž veškerý majetek odkázala jemu jako svému jedinému synovi“ a protože „tuto závěť bohužel nalezl až po skončení dědického řízení“. Žalobce považuje tento „nesporný fakt“ za „rozhodující skutečnost pro vydání konečného rozhodnutí soudu“, neboť „předchozí závěti považuje tímto za neplatné“. Navrhuje, aby dovolací soud zrušil rozsudek odvolacího soudu a aby věc vrátil tomuto soudu k dalšímu řízení. Nejvyšší soud České republiky jako soud dovolací (§ 10a občanského soudního řádu) věc projednal podle zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění účinném do 31.12.2013 (dále jen „o.s.ř.“), neboť řízení ve věci bylo zahájeno přede dnem 1.1.2014 (srov. Čl. II bod 2. zákona č. 293/2013 Sb., kterým se mění zákon č. 99/1963 Sb., ve znění pozdějších předpisů, a některé další zákony). Po zjištění, že dovolání proti pravomocnému rozsudku odvolacího soudu bylo podáno oprávněnou osobou (účastníkem řízení) ve lhůtě uvedené v ustanovení § 240 odst. 1 o.s.ř., se dovolací soud nejprve zabýval otázkou přípustnosti dovolání. Dovoláním lze napadnout pravomocná rozhodnutí odvolacího soudu, pokud to zákon připouští (§ 236 odst. 1 o.s.ř.). Není-li stanoveno jinak, je dovolání přípustné proti každému rozhodnutí odvolacího soudu, kterým se odvolací řízení končí, jestliže napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně anebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak (§ 237 o.s.ř.). V posuzovaném případě bylo pro rozhodnutí o dědickém právu žalobce po zůstavitelce L. B., zemřelé dne 23.9.2009, významné vyřešení právní otázky, zda má oprávněný dědic aktivní legitimaci k uplatnění nároku na vydání dědictví podle ustanovení § 485 obč. zák. za situace, kdy byl účastníkem části dědického řízení. Vzhledem k tomu, že při řešení této otázky se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu, dospěl Nejvyšší soud České republiky k závěru, že dovolání žalobce je podle ustanovení § 237 o.s.ř. přípustné. Po přezkoumání rozsudku odvolacího soudu ve smyslu ustanovení § 242 o. s. ř., které provedl bez jednání (§ 243a odst. 1 věta první o.s.ř.), Nejvyšší soud České republiky dospěl k závěru, že dovolání je opodstatněné. Z hlediska skutkového stavu bylo v projednávané věci zjištěno (správnost skutkových zjištění soudů přezkumu dovolacího soudu – jak vyplývá z ustanovení § 241 odst. 1 a § 242 odst. 3 věty první o.s.ř. – nepodléhá), že L. B., zemřelá dne 23.9.2009, (dále též jen „zůstavitelka“), byla rozvedená, měla syna (žalobce) a dva bratry. V průběhu dědického řízení po zůstavitelce, vedeného u Okresního soudu v Karviné pod sp.zn. 36 D 1206/2009, došlo ke sporu o to, zda listina o vydědění žalobce zůstavitelkou, sepsaná Státním notářstvím v Karviné dne 10.1.1992, je platná. Okresní soud proto postupoval podle § 175k odst. 2 o.s.ř. a odkázal žalobce k podání žaloby o určení, že je dědicem po zůstavitelce. Jelikož žalobce řádnou žalobu ve stanovené lhůtě nepodal, soud pokračoval v řízení bez zřetele na tohoto dědice. Za účasti jediného (závětního) dědice Okresní soud v Karviné usnesením ze dne 15.10.2010, č.j. 36 D 1206/2009-44, Nd 469/2009, potvrdil nabytí dědictví tomuto dědici (žalovanému), a to s odůvodněním, že dědici ze zákona (sourozenci zůstavitelky) vlastnoruční závěť zůstavitelky ze dne 5.8.2009 „uznali za platnou“. Usnesení nabylo právní moci dne 15.10.2010, neboť jediný účastník se vzdal práva odvolání. Po skončení dědického řízení žalobce nalezl vlastnoruční závěť zůstavitelky datovanou později než závěť ve prospěch žalovaného (dnem 14.9.2009), jíž je povolán za dědic