21 Cdo 1119/2000 — Nejvyšší soud

21 Cdo 1119/2000 citace  Soud:Nejvyšší soud Datum rozhodnutí:7. 2. 2001 Spisová značka:21 Cdo 1119/2000 ECLI:ECLI:CZ:NS:2001:21.CDO.1119.2000.1 Typ rozhodnutí:Usnesení Kategorie rozhodnutí:D Zveřejněno na webu:31. 12. 2009 Citace rozhodnutí Nejvyššího soudu by měla obsahovat formu rozhodnutí, označení soudu, datum rozhodnutí, spisovou značku, případně údaj o uveřejnění ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek a odkaz na zdroj. Vzor: usnesení Nejvyššího soudu ze dne 11. 11. 2001, sp. zn. 21 Cdo 123/2001, uveřejněné pod č. 11/2003 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, část občanskoprávní a obchodní, dostupné na www.nsoud.cz. 21 Cdo 1119/2000 U S N E S E N Í Nejvyšší soud České republiky rozhodl ve věci výkonu rozhodnutí oprávněné Městské části P. - D., proti povinnému J. Č., za účasti manželky povinného E. Č., pro 341.320,- Kč s příslušenstvím prodejem nemovitostí, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 9 pod sp. zn. 26 E 432/97, o dovolání oprávněné proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 2. února 1999, č.j. 16 Co 367/98 - 31, takto : Usnesení městského soudu se zrušuje a věc se vrací Městskému soudu v Praze k dalšímu řízení. O d ů v o d n ě n í : Oprávněná se návrhem ze dne 3.3.1997 domáhala, aby byl podle "platebního výměru ze dne 12.9.1996, který nabyl právní moci 5.10.1996 a stal se vykonatelným dne 5.11.1996, č.j. 1371/96/KVP", nařízen k uspokojení její pohledávky ve výši 341.320,- Kč a nákladů tohoto řízení ve výši 6.828,- Kč výkon rozhodnutí prodejem nemovitostí povinného "evidovaných na LV č. 671 u Katastrálního úřadu P. a zde označených jako dům čp. 65 se st. parc. č. 664 o vým. 159 m2 v kat. území D.". Návrh zdůvodnila tím, že povinný dlužnou částku, ačkoliv byl upomenut, neuhradil. Zároveň navrhla, aby soud vydal předběžné opatření, jímž "se povinnému zakazuje, aby až do okamžiku pravomocného usnesení o nařízení výkonu rozhodnutí prodejem nemovitosti označené jako dům čp. 65 se st. parc. č. 664 o vým. 159 m2 zapsaných na LV č. 671 u k.ú. P. pro kat. úz. D. s těmito nemovitostmi nenakládal, t.j. nepřevedl je na někoho jiného, nebo je jinak zatížil". Obvodní soud pro Prahu 9 usnesením ze dne 1.8.1997, č.j. 26 E 432/97-8, nařídil podle platebního výměru Místního úřadu v P. - D. ze dne 12.9.1996, "č.j. 1371/96/KVP, který nabyl právní moci dne 5.10.1996 a stal se vykonatelným uplynutím lhůty k dobrovolnému splnění výměru, tj. 22.10.1996", k uspokojení pohledávky oprávněné ve výši 341.320,- Kč a nákladů "tohoto řízení" výkon rozhodnutí prodejem nemovitostí, a to "domu čp. 65 se st. parc. č. k. 664, zapsaných na LV č. 671 KN pro obec a kat. úz. D., vedeného u KÚ P., se všemi součástmi a zákonným příslušenstvím předmětných nemovitostí"; zároveň rozhodl, že povinný je povinen zaplatit oprávněné na náhradě nákladů nařízení výkonu rozhodnutí 6.828,- Kč, že povinnému se zakazuje převést tyto nemovitosti na někoho jiného nebo je "nějak" zatížit a že povinnému se ukládá, aby do 15 dnů oznámil soudu, zda a kdo má k předmětným nemovitostem předkupní právo, s tím, že při neoznámení odpovídá za škodu tím způsobenou; návrh oprávněné na vydání předběžného opatření zamítl. Soud prvního stupně dospěl k závěru, že jsou splněny všechny předpoklady pro nařízení výkonu rozhodnutí. Návrh na vydání předběžného opatření považoval za nedůvodný, protože nebyly splněny podmínky ustanovení § 74 odst. o.s.ř. K odvolání povinného Městský soud v Praze usnesením ze dne 2.2.1999, č.j. 16 Co 367/98-31, usnesení soudu prvního stupně ve výroku o nařízení výkonu rozhodnutí (výrok, jímž byl zamítnut návrh oprávněné na vydání předběžného opatření, nebyl odvoláním povinného napaden) změnil tak, že návrh na výkon rozhodnutí zamítl, a rozhodl, že povinnému se nepřiznává právo na náhradu nákladů řízení o výkon rozhodnutí před soudy obou stupňů. Odvolací soud poté, co přezkoumal vykonatelnost k výkonu navrženého rozhodnutí, tj. platebního výměru Místního úřadu v P. - D. ze dne 12.9.1996, č.j. 1371/96/KVP (podle zákona č. 337/1992 Sb., o správě daní a poplatků, ve znění pozdějších předpisů), dospěl k závěru, že "výměr" se dosud nestal pravomocným a vykonatelným, neboť nebyl povinnému doručen; nebyly splněny podmínky náhradního doručení. V odůvodnění usnesení uvedl, že "ze spisu Místního úřadu v D." vyplývá, že "doporučená zásilka s výměrem určená do vlastních rukou povinného byla opakovaně doručována poštou na adresu povinného dne 19.9.1996 a 20.9.1996 a poté byla vrácena odesílateli s tím, že ač byl adresát vyrozuměn o jejím uložení na poště, nevyzvedl si ji v odběrní lhůtě 15 dnů od uložení". Vycházel dále z tvrzení povinného, že v době doručování byl hospitalizován, které povinný doložil na výzvu odvolacího soudu potvrzením MUDr. H. S. ze dne 21.1.1999, jímž jmenovaná lékařka potvrzuje, že povinný byl vyslán na léčebnou kůru v J. "od 1.9.1996 do 29.9.1999" (správně podle obsahu potvrzení měla být uvedena doba od 1.9.1996 do 29.9.1996). Z "tohoto dokladu" dovodil, že povinný se v době doručování na adrese svého bydliště nezdržoval a že tudíž nebyly splněny podmínky náhradního doručení (platebního výměru). V dovolání proti tomuto usnesení odvolacího soudu oprávněná namítá, že není správný závěr odvolacího soudu učiněný na základě potvrzení MUDr. H. S. ze dne 21.1.1999 o tom, že povinný se v době doručování k výkonu navrženého platebního výměru v místě bydliště nezdržoval. Oprávněná, protože měla pochybnosti o pravdivosti tvrzení povinného a o obsahu lékařského potvrzení jím předloženého, provedla vlastní šetření a zjistila, že MUDr. H. S. povinného sama nevyslala do lázní J., ale že měla mít pouze záznam ve zdravotní dokumentaci o tom, že povinný měl tento pobyt absolvovat. Dovolává se také písemného sdělení léčebných lázní J. ze dne 10.3.1999 (podaného na její žádost), podle něhož povinný v termínu od 1.9.1996 do 29.9.1996 v léčebných lázních J. vůbec nebyl (podotýká, že v J. se nenachází žádné jiné léčebné lázně). Oprávněná k tomuto svému tvrzení nabídla (a k dovolání připojila) jako důkazy dopis ze dne 24.2.1999, č.j. 395/99, nazvaný "Žádost o zjištění pobytu v L. J., p. J. Č., r.č. ...", a ověřenou fotokopii dopisu ze dne 10.3.1999, značka LO/4-K/130/99, odesílatele P. L. L., a.s. J. Z dopisu ze dne 10.3.1999 dovozuje, že povinný se v místě doručení v rozhodné době zdržoval a že tedy vykonávaný platební výměr mu byl řádně doručen náhradním způsobem. Navrhla, aby dovolací soud napadené usnesení zrušil a aby věc vrátil odvolacímu soudu k dalšímu řízení. Nejvyšší soud České republiky jako soud dovolací (§ 10a o.s.ř.) věc projednal podle Občanského soudního řádu ve znění účinném do 31.12.2000 - dále jen o.s.ř. - (srov. Část dvanáctou, Hlavu I, bod 17. zákona č. 30/2000 Sb., kterým se mění zákon č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů, a některé další zákony). Po zjištění, že dovolání proti pravomocnému usnesení odvolacího soudu bylo podáno oprávněnou osobou (účastníkem řízení) ve lhůtě uvedené v ustanovení § 240 odst. 1 o.s.ř. a že jde o usnesení, proti kterému je i podle ustanovení § 238a odst. 1 písm. a) o.s.ř. dovolání přípustné, dovolací soud projednal věc bez nařízení jednání (§ 243a odst. 1 věta první o.s.ř.) a po přezkoumání věci ve smyslu ustanovení § 242 o.s.ř. dospěl k závěru, že řízení předcházející vydání napadeného usnesení je postiženo vadou uvedenou v ustanovení § 237 odst. 1 písm. f) o.s.ř. a že dovolání je důvodné [§ 241 odst. 3 písm. a) o.s.ř.]. Podle ustanovení § 237 odst. 1 písm. f) o.s.ř. je dovolání přípustné, jestliže účastníku řízení byla v průběhu řízení nesprávným postupem soudu odňata možnost jednat před soudem. K vadám řízení uvedeným v ustanovení § 237 odst. 1 o.s.ř. (s výjimkami uvedenými v ustanovení § 237 odst. 2 o.s.ř.) přihlíží dovolací soud z úřední povinnosti, i když nebyly v dovolání uplatněny ( § 242 odst. 3 věta druhá o.s.ř. ). Odnětím možnosti jednat před soudem je takový postup soudu, jímž znemožnil účastníku realizaci těch procesních práv, která mu zákon přiznává. O vadu ve smyslu ustanovení § 237 odst. 1 písm. f) o.s.ř. jde přitom jen tehdy, jestliže šlo o postup nesprávný (uvažováno z hlediska zachování postupu soudu určeného zákonem nebo dalšími obecně závaznými předpisy) a jestliže se postup soudu projevil v průběhu řízení a nikoliv jen při rozhodování. Nejde-li o případy, kdy účastník nebyl přibrán do řízení (§ 94 o.s.ř.) nebo, kdy účastníku byl ustanoven opatrovník, ačkoliv k tomuto opatření nebyly splněny zákonem stanovené předpoklady, je dovolací důvod podle ustanovení § 237 odst. 1 písm. f) o.s.ř. dán zejména tehdy, jestliže soud rozhodl bez nařízení jednání, přestože mělo být ve věci jednáno, nebo jestliže soud věc projednal v rozporu s ustanovením § 101 odst. 2 o.s.ř. v nepřítomnosti účastníka. Podle ustanovení § 251 o.s.ř. nesplní-li povinný dobrovolně, co mu ukládá vykonatelné rozhodnutí, může oprávněný podat návrh na soudní výkon rozhodnutí. Uvede