21 Cdo 1377/2023 — Nejvyšší soud

21 Cdo 1377/2023 citace  Soud:Nejvyšší soud Datum rozhodnutí:31. 5. 2024 Spisová značka:21 Cdo 1377/2023 ECLI:ECLI:CZ:NS:2024:21.CDO.1377.2023.1 Typ rozhodnutí:ROZSUDEK Heslo:Náhrada mzdy Dotčené předpisy:§ 69 odst. 1 předpisu č. 262/2006 Sb. § 69 odst. 2 předpisu č. 262/2006 Sb. § 352 předpisu č. 262/2006 Sb. § 356 odst. 1 předpisu č. 262/2006 Sb. Kategorie rozhodnutí:C Zveřejněno na webu:27. 6. 2024 Citace rozhodnutí Nejvyššího soudu by měla obsahovat formu rozhodnutí, označení soudu, datum rozhodnutí, spisovou značku, případně údaj o uveřejnění ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek a odkaz na zdroj. Vzor: usnesení Nejvyššího soudu ze dne 11. 11. 2001, sp. zn. 21 Cdo 123/2001, uveřejněné pod č. 11/2003 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, část občanskoprávní a obchodní, dostupné na www.nsoud.cz. 21 Cdo 1377/2023-342 ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy senátu JUDr. Pavla Malého a soudců JUDr. Jiřího Doležílka a JUDr. Marka Cigánka v právní věci žalobkyně Z. S., zastoupené JUDr. Zdeňkou Jedličkovou, advokátkou se sídlem v Brně, Bašty č. 413/2, proti žalované České republice – Městskému soudu v Brně se sídlem v Brně, Polní č. 994/39, IČO 00025062, o 1 798 896 Kč s příslušenstvím, vedené u Okresního soudu v Blansku pod sp. zn. 12 C 215/2016, o dovolání žalované proti rozsudku Krajského soudu v Brně ze dne 12. října 2022, č. j. 49 Co 107/2021-305, takto: I. Dovolání žalované proti části výroku I rozsudku krajského soudu, v níž bylo rozhodnuto o potvrzení rozsudku Okresního soudu v Blansku ze dne 26. března 2021, č. j. 12 C 215/2016-252 (dále jen „rozsudek okresního soudu“), ve výroku o povinnosti žalované zaplatit žalobkyni 104 000 Kč, proti části výroku II rozsudku krajského soudu, v níž bylo rozhodnuto o změně rozsudku okresního soudu tak, že se zamítá žaloba na zaplacení úroku z prodlení, a proti výroku III rozsudku krajského soudu, se odmítá. II. Rozsudek krajského soudu v části výroku II, v níž bylo rozhodnuto o změně rozsudku okresního soudu tak, že žalované byla uložena povinnost zaplatit žalobkyni úrok z prodlení z částky 29 710 Kč ve výši 0,45 % od 1. 8. 2018 do zaplacení, z částky 29 710 Kč ve výši 0,50 % od 2. 7. 2018 do zaplacení a z částky 29 710 Kč ve výši 0,75 % od 1. 1. 2019 do zaplacení, se zrušuje a v tomto rozsahu se řízení zastavuje. III. Rozsudek krajského soudu ve výroku I, s výjimkou jeho měnící části a potvrzující části ohledně částky 104 000 Kč, se mění tak, že rozsudek okresního soudu se v části výroku I o povinnosti žalované zaplatit žalobkyni částku 2 049,76 Kč mění tak, že žaloba na zaplacení částky 2 049,76 Kč se zamítá, a v části výroku I o povinnosti žalované zaplatit žalobkyni částku 1 542 846,24 Kč se rozsudek okresního soudu potvrzuje. IV. Rozsudek krajského soudu v části výroku II, v níž byl rozsudek okresního soudu v části výroku I o úroku z prodlení změněn tak, že žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni úrok z prodlení ve výši 8,05 % p. a. z částky 2 377,80 Kč od 1. 4. 2015 do zaplacení, 1 011,24 Kč od 1. 7. 2015 do zaplacení, 1 011,24 Kč od 1. 10. 2015 do zaplacení, 1 011,24 Kč od 1. 1. 2016 do zaplacení, 1 011,24 Kč od 1. 3. 2016 do zaplacení, 1 011,24 Kč od 1. 4. 2016 do zaplacení, 1 011,24 Kč od 1. 6. 2016 do zaplacení, 1 011,24 Kč od 1. 9. 2016 do zaplacení, 1 011,24 Kč od 1. 12. 2016 do zaplacení, 2 377,80 Kč od 3. 4. 2017 do zaplacení, 2 377,80 Kč od 1. 6. 2017 do zaplacení, 1 011,24 Kč od 1. 9. 2017 do zaplacení, 1 011,24 Kč od 1. 11. 2017 do zaplacení, úrok z prodlení ve výši 8,50 % p. a. z částky 1 011,24 Kč od 1. 2. 2018 do zaplacení, 2 377,80 Kč od 2. 4. 2018 do zaplacení, 1 011,24 Kč od 1. 6. 2018 do zaplacení, úrok z prodlení ve výši 9 % p. a. z částky 1 011,24 Kč od 1. 8. 2018 do zaplacení, 2 377,80 Kč od 1. 11. 2018 do zaplacení, úrok z prodlení ve výši 9,75 % p. a. z částky 1 011,24 Kč od 1. 2. 2019 do zaplacení, 2 377,80 Kč od 1. 4. 2019 do zaplacení, 1 011,24 Kč od 1. 5. 2019 do zaplacení, se mění tak, že v tomto rozsahu se žaloba zamítá; jinak se dovolání žalované proti části výroku II krajského soudu, v níž byl rozsudek okresního soudu v části výroku I o úroku z prodlení změněn tak, že žalované byla uložena povinnost zaplatit žalobkyni úrok z prodlení, s výjimkou části uvedené ve výroku II tohoto rozsudku, zamítá. VI. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni na náhradě nákladů vzniklých před soudem prvního stupně 176 162,40 Kč, na náhradě nákladů odvolacího řízení 83 949,80 Kč a na náhradě nákladů dovolacího řízení 41 974,90 Kč, vše do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám JUDr. Zdeňky Jedličkové, advokátky se sídlem v Brně, Bašty č. 413/2. Odůvodnění: 1. V průběhu řízení o neplatnost výpovědi z pracovního poměru, kterou žalovaná dala žalobkyni dopisem ze dne ze dne 2. 10. 2014 z důvodu podle ustanovení § 52 písm. c) zákoníku práce, vedeného u Okresního soudu v Blansku pod sp. zn. 12 C 374/2015, žalobkyně podáním ze dne 8. 8. 2016 uplatnila proti žalované nárok na zaplacení přiměřeného zadostiučinění za snížení její důstojnosti, vážnosti a dobré pověsti v pracovním kolektivu a ve společnosti ve výši 50 000 Kč, který následně podáním ze dne 22. 11. 2017 (se souhlasem soudu) rozšířila o dalších 150 000 Kč a vedle toho uplatnila též nárok na zaplacení majetkové újmy (škody) ve výši 54 000 Kč. Uplatněné nároky odůvodnila tím, že s poukazem na svůj důchodový věk byla žalovanou „nucena“ k podpisu dohody o rozvázání pracovního poměru k datu 28. 2. 2015, kterou odmítla podepsat. Následně (po obdržení výpovědi z pracovního poměru) nebyla žalobkyně (stejně jako další zaměstnankyně Š.) pozvaná k předsedovi soudu na rozloučení s odcházejícími zaměstnanci. Na konci roku 2015 pak všichni zaměstnanci dostali mimořádně vysoké odměny, jen žalobkyně a zaměstnankyně Š. a K. (které za stejných okolností odmítly podepsat dohodu o rozvázání pracovního poměru) žádnou odměnu nedostaly. Bývalý předseda žalované při jednání ve věci dne 13. 9. 2016 navíc nepravdivě uvedl, že se žalobkyně „měla dopustit závažného pochybení, a to nesprávného úředního postupu ve spise 69 Nc 1246/2007, v důsledku čehož vysoudila stěžovatelka vůči státu částku 195.847 Kč“. Žalobkyně v uvedeném jednání žalované spatřuje nerovné zacházení (diskriminaci) z důvodu věku a „potrestání“ za odmítnutí podpisu dohody o rozvázání pracovního poměru. Chováním žalované tak byla ve značné míře snížena dobrá pověst a důstojnost žalobkyně, její vážnost ve společnosti i v pracovním kolektivu. Nepřiznáním odměny (která by ji náležela v částce 54 000 Kč) jí též byla způsobena škoda. 2. V průběhu téhož řízení vedeného u Okresního soudu v Blansku pod sp. zn. 12 C 374/2015 žalobkyně podáním ze dne 6. 3. 2017 uplatnila proti žalované nárok na zaplacení náhrady platu z titulu neplatného rozvázání pracovního poměru výpovědí ze dne 2. 10. 2014 za dobu od 1. 1. 2015 do 31. 12. 2016 ve výši 713 016 Kč s úrokem z prodlení ve výši 8,05 % ročně z jednotlivých měsíčních částek po 29 709 Kč vždy od 16. dne v měsíci počínaje 16. 2. 2015 až do zaplacení. Dalším podáním ze dne 21. 5. 2019 žalobkyně nárok na náhradu platu se souhlasem soudu rozšířila o částku za dobu od 1. 1. 2017 do 30. 4. 2019 ve výši 831 880 Kč s úrokem z prodlení z jednotlivých měsíčních částek po 29 710 Kč vždy od 16. dne v měsíci počínaje 16. 2. 2017 až do zaplacení ve výši 8,05 % ročně, od ledna 2018 ve výši 8,50 % ročně, od července 2018 ve výši 9 % ročně a od ledna 2019 ve výši 9,75 % ročně. 3. Řízení o uvedených nárocích bylo postupně vyloučeno ke dvěma samostatným řízením (vedeným u Okresního soudu v Blansku pod sp. zn. 12 C 215/2016 a pod sp. zn. 12 C 99/2017) a následně spojeno ke společnému řízení usnesením Okresního soudu v Blansku ze dne 5. 5. 2020, č. j. 12 C 215/2016-79. 4. Okresní soud v Blansku rozsudkem ze dne 26. 3. 2021, č. j. 12 C 215/2016-252, uložil žalované povinnost zaplatit žalobkyni částku 104 000 Kč a částku 1 544 896 Kč s úrokem z prodlení ve výši 8,05 % ročně z jednotlivých (postupně nabíhajících) 25 měsíčních částek po 29 709 Kč počínaje 16. 2. 2015 až do zaplacení a 27 měsíčních částek po 29 710 Kč počínaje 16. 3. 2017 až do zaplacení (výrok I), žalobu v části, v níž se žalobkyně domáhala po žalované zaplacení částky 150 000 Kč, zamítl (výrok II) a žalované uložil povinnost zaplatit žalobkyni na náhradě nákladů řízení částku 325 670 Kč k rukám zástupkyně JUDr. Zdeňky Jedličkové (výrok III). Soud prvního stupně vyšel ze zjištění, že rozsudkem Okresního soudu v Blansku ze dne 26. 7. 2017, č. j. 12 C 374/2015-196, ve spojení s potvrzujícím rozsudkem Krajského soudu v Brně ze dne 13. 3. 2019, č. j. 49 Co 367/2017-397, byla určena neplatnost výpovědi z pracovního poměru, kterou žalovaná dala žalobkyni z důvodu podle ustanovení § 52 písm. c) zákoníku práce dopisem ze dne 2. 10. 2014, neboť při výběru žalobkyně jako nadbytečné zaměstnankyně bylo uplatněno kritérium věku představující zakázaný diskriminační důvod (rozsudky nabyly právní moci 2. 5. 2019). Jako přímou diskrimi