§ 61 zákoník práce – Nároky z neplatného rozvázání pracovního poměru
Zákoník práce · 65/1965 Sb. · Ostatní právní předpisy
Stručně: Paragraf 61 stanoví, jaké nároky vznikají zaměstnanci v případě, že zaměstnavatel neplatně rozváže pracovní poměr, a to v závislosti na tom, zda zaměstnanec trvá na dalším zaměstnávání, či nikoli. (§ 61 zákona č. 65/1965 Sb., zákoník práce, stav k 7. 10. 2026)
Klíčová fakta
- Předmět úpravy: Nároky z neplatného rozvázání pracovního poměru
- Týká se: zaměstnavatel, zaměstnanec, soud
- Lhůta nebo doba (odst. 2): „…celková doba, za kterou by měla být zaměstnanci poskytnuta náhrada mzdy, šest měsíců, může soud na žádost zaměstnavatele jeho povinnost k náhradě mzdy za další dobu…“
- Judikatura: na § 61 odkazuje 62 soudních rozhodnutí (NS, ÚS, NSS)
- Znění: aktuální úplné znění podle Sbírky zákonů (e-Sbírka), stav databáze k
- Zdroj: e-Sbírka, 65/1965 Sb.
(1) Dal-li zaměstnavatel zaměstnanci neplatnou výpověď nebo zrušil-li s ním neplatně pracovní poměr okamžitě nebo ve zkušební době a oznámil-li zaměstnanec zaměstnavateli, že trvá na tom, aby ho dále zaměstnával, jeho pracovní poměr trvá i nadále a zaměstnavatel je povinen poskytnout mu náhradu mzdy. Tato náhrada přísluší zaměstnanci ve výši průměrného výdělku ode dne, kdy oznámil zaměstnavateli, že trvá na dalším zaměstnávání, až do doby, kdy mu zaměstnavatel umožní pokračovat v práci nebo kdy dojde k platnému skončení pracovního poměru.
(2) Přesahuje-li celková doba, za kterou by měla být zaměstnanci poskytnuta náhrada mzdy, šest měsíců, může soud na žádost zaměstnavatele jeho povinnost k náhradě mzdy za další dobu přiměřeně snížit, popřípadě náhradu mzdy zaměstnanci vůbec nepřiznat; soud při svém rozhodování přihlédne zejména k tomu, zda byl zaměstnanec mezitím jinde zaměstnán, jakou práci tam konal a jakého výdělku dosáhl nebo z jakého důvodu se do práce nezapojil.
(3) Rozvázal-li zaměstnavatel pracovní poměr neplatně, avšak zaměstnanec netrvá na tom, aby ho zaměstnavatel dále zaměstnával, platí, pokud se se zaměstnavatelem nedohodne písemně jinak, že jeho pracovní poměr skončil dohodou,
a) byla-li dána neplatná výpověď, uplynutím výpovědní doby,
b) byl-li pracovní poměr neplatně zrušen okamžitě nebo ve zkušební době, dnem, kdy měl pracovní poměr tímto zrušením skončit; v těchto případech má zaměstnanec nárok na náhradu mzdy ve výši průměrného výdělku za dobu výpovědní doby.
Srozumitelný výklad
Co to znamená v praxi
- Pokud zaměstnavatel neplatně ukončí pracovní poměr (např. neplatnou výpovědí) a zaměstnanec trvá na dalším zaměstnávání, pracovní poměr trvá a zaměstnanec má nárok na náhradu mzdy ve výši průměrného výdělku od okamžiku, kdy zaměstnavateli oznámil, že trvá na pokračování v práci.
- Jestliže zaměstnanec netrvá na dalším zaměstnávání, pracovní poměr skončí dohodou (buď uplynutím výpovědní doby, nebo dnem, kdy mělo neplatné zrušení pracovního poměru nastat) a zaměstnanec má nárok na náhradu mzdy za dobu výpovědní doby.
- Soud může na žádost zaměstnavatele snížit nebo zcela nepřiznat náhradu mzdy, pokud doba, za kterou by měla být náhrada poskytnuta, přesáhne šest měsíců. Při rozhodování soud zohlední, zda zaměstnanec mezitím pracoval jinde a jakého výdělku dosáhl.
Na co si dát pozor
- Pro vznik nároku na náhradu mzdy je klíčové, aby zaměstnanec zaměstnavateli oznámil, že trvá na dalším zaměstnávání.
- Pokud zaměstnanec netrvá na dalším zaměstnávání, je důležité, aby se se zaměstnavatelem písemně dohodl jinak, jinak platí fikce skončení pracovního poměru dohodou.
Generováno z textu ustanovení, orientační – nenahrazuje radu advokáta.
Judikatura k § 61
Jak soudy aplikují § 61
Rozhodovací praxe dovolacího soudu se ustálila na závěru, že základním hlediskem při rozhodování soudu o snížení náhrady mzdy podle ustanovení § 69 odst. 2 zák. práce (do 31. 12. 2006 ustanovení § 61 odst. 2 zákona č. 65/1965 Sb., zákoníku práce) je skutečnost, zda zaměstnanec byl po neplatném rozvázání pracovního poměru zaměstnán u jiného zaměstnavatele, popřípadě zda se do práce u jiného zaměstnavatele nezapojil z vážného důvodu.
… účinné do 31. 12. 2011 (před nabytím účinnosti zákona č. 365/2011 Sb., kterým se mění zákon č. 262/2006 Sb., zákoník práce, ve znění pozdějších předpisů, a další související zákony), kdy zákoník práce ve znění účinném v době od 1. 1. 2007 do 31. 12. 2011 neumožňoval soudu – na rozdíl od předchozí právní úpravy (srov. § 61 odst. 2 zákona č. 65/1965 Sb., zákoníku práce, ve znění pozdějších předpisů účinného do 31. 12. 2006) – v případě, že celková doba, za kterou by měla být zaměstnanci poskytnuta náhrada mzdy (platu), přesahovala šest měsíců, na žádost …
Ve vztahu k otázce významu kvality výkonu pracovní činnosti zaměstnance při posouzení nároku na náhradu platu (ve vztahu k ustanovení § 69 odst. 1 zákona č. 262/2006 Sb., zákoníku práce, jemuž za právní úpravy účinné do 31. 12. 2006 odpovídalo ustanovení § 61 odst. 1 zákona č. 65/1965 Sb., zákoníku práce – dále jen „zák. práce“) srov. závěry rozsudku Nejvyššího soudu ze dne 3. 5. 2022, sp. zn. 21 Cdo 3575/2021 (v přirovnávané věci se jednalo o nárok na náhradu platu při zjištění neplatnosti dohody o rozvázání pracovního poměru za skutkové situace, kdy …
Související
§ 61 Nároky z neplatného rozvázání pracovního pomě (Zákoník práce)