21 Cdo 1478/2006 — Nejvyšší soud

21 Cdo 1478/2006 citace  Soud:Nejvyšší soud Datum rozhodnutí:5. 4. 2007 Spisová značka:21 Cdo 1478/2006 ECLI:ECLI:CZ:NS:2007:21.CDO.1478.2006.1 Typ rozhodnutí:Rozsudek Kategorie rozhodnutí:C Zveřejněno na webu:31. 12. 2009 Citace rozhodnutí Nejvyššího soudu by měla obsahovat formu rozhodnutí, označení soudu, datum rozhodnutí, spisovou značku, případně údaj o uveřejnění ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek a odkaz na zdroj. Vzor: usnesení Nejvyššího soudu ze dne 11. 11. 2001, sp. zn. 21 Cdo 123/2001, uveřejněné pod č. 11/2003 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, část občanskoprávní a obchodní, dostupné na www.nsoud.cz. 21 Cdo 1478/2006 ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Zdeňka Novotného a soudců JUDr. Ljubomíra Drápala a JUDr. Mojmíra Putny v právní věci žalobce J. M., zastoupeného advokátem, proti žalovanému J. K., zastoupenému advokátem, o úpravu pracovního posudku a o náhradu škody, vedené u Okresního soudu v Kroměříži pod sp. zn. 5 C 91/98, o dovolání žalovaného proti rozsudku Krajského soudu v Brně ze dne 12. října 2005, č.j. 49 Co 158/2003-125, takto:  I. Dovolání žalovaného proti výroku rozsudku krajského soudu, jímž byl rozsudek okresního soudu změněn tak, že žalovanému bylo uloženo zaplatit žalobci 42.395,- Kč s úroky z prodlení ve výši 20% z částky 17.850,- Kč od 1.2.1999 do zaplacení a ve výši 8,5% z částky 24.545,- Kč od 10.11.2001 do zaplacení, se zamítá; v dalším se dovolání žalovaného odmítá. II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.                                           O d ů v o d n ě n í : Žalobce se domáhal (žalobou změněnou se souhlasem soudu prvního stupně), aby žalovanému byla uložena povinnost upravit obsah pracovního posudku ze dne 30.3.1998 tak, že se z posudku vypouští věty: „Při práci byl velmi pomalý v návaznosti na práci ostatních zaměstnanců. Ve svém okolí se choval velmi sebevědomě a byl drzý k ostatním zaměstnancům… Na tomto počítači pan M. bez našeho vědomí vytvořil katalog svíček, který tajně zasílal našim zákazníkům za našimi zády jako prodejce svíček… Pan M. je velmi nespolehlivý a není vhodné, aby přicházel k závažným informacím týkajícím se jakékoli firmy, protože veškeré informace dokáže využít ve svůj prospěch.“. Kromě toho žalobce požadoval, aby byla žalovanému byla uložena povinnost zaplatit mu 17.850,- Kč „čistého“ jako náhradu škody „vzniklé v důsledku jeho nepřijetí na FÚ v H. od 1.4.1998 na základě nepravdivých údajů v posudku“, spočívající „v doplatku do ušlé mzdy“, které by žalobce dosáhl za období od 1.4.1998 do 30.9.1998, „kdyby byl přijat u nového zaměstnavatele“. Okresní soud v Kroměříži rozsudkem ze dne 7.10.1998, č.j. 5 C 91/98-46 žalobě na úpravu obsahu pracovního posudku ze dne 30.3.1998 vyhověl, ohledně částky 17.850,- Kč „čistého“ žalobu zamítl a rozhodl, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení. Soud prvního stupně dospěl k závěru, že v rámci provedeného dokazování nebylo prokázáno, že by „napadené části pracovního posudku měly oporu ve faktickém chování a výkonu zaměstnání žalobce u žalovaného“, a že proto „nebylo shledáno za opodstatněné, aby napadené formulace v předmětném pracovním posudku byly“. Zabývaje se dále uplatněným nárokem na náhradu škody způsobené tím, že žalobce nebyl v důsledku nepravdivého pracovního posudku přijat do zaměstnání, zdůraznil, že, domáhal-li by se žalobce v této souvislosti „doplatku do průměrné mzdy, kterou dosahoval u žalovaného“ (jako rozdílu mezi průměrnou mzdou a dávkami hmotného zabezpečení), není za dané situace, kdy pracovní poměr žalobce u žalovaného skončil dohodou, „dán důvod, aby náhrada škody byla stanovena způsobem z hlediska jejího rozsahu, jak se žalobce domáhal“, a proto podle názoru soudu prvního stupně „nezbývalo, než žalobu v tomto směru zamítnout“. K odvolání žalobce Krajský soud v Brně usnesením ze dne 17.7.2001, č.j. 21 Co 15/99-65 rozsudek soudu prvního stupně „v napadeném zamítavém výroku o zaplacení částky 17.850,- Kč a ve výroku o nákladech řízení mezi účastníky“ zrušil a věc v tomto rozsahu vrátil soudu prvního stupně k dalšímu řízení. Odvolací soud vytkl soudu prvního stupně, že jednal a rozhodl o žalobě o náhradu škody „obsahující logický rozpor ve skutkových tvrzeních a následně mezi vylíčením těchto skutečností a výrokem“. Protože „absence řádného návrhu obsahující výrok logicky vyplývající z vylíčení rozhodujících skutečností“ je „dle teorie procesního práva i soudní praxe“ podmínkou řízení (§ 103 o.s.ř.), za které soud může ve věci jednat, odvolací soud uložil soudu prvního stupně, aby v dalším řízení postupem podle ustanovení § 43 o.s.ř. vyzval žalobce k doplnění žaloby ohledně skutkových tvrzení týkajících se škody vzniklé nepřijetím u finančního úřadu „tak, aby byla logickým pokladem pro petit“. Okresní soud v Kroměříži (poté, co žalobce odstranil vady žaloby a soud prvního stupně připustil změnu-rozšíření žaloby o 36.035,- Kč s úroky z prodlení a následně z důvodu částečného zpětvzetí žaloby řízení ohledně částky 11.490,- Kč zastavil) rozsudkem ze dne 18.3.2002 č.j. 5 C 91/98-97, ve znění „doplňujícího“ rozsudku ze dne 16.4.2003, č.j. 5 C 91/98-117, zamítl žalobu o 42.395,- Kč s 20% úroky z prodlení od 1.2.1999 do „úplného“ zaplacení a 20% úroky z prodlení z částky 11.490,- Kč od 1.3.1999 do „úplného“ zaplacení a rozhodl, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení. Soud prvního stupně zdůraznil, že podle ustálené judikatury „jestliže podání nepravdivého pracovního posudku mělo za následek nemožnost pracovního uplatnění u jiného zaměstnavatele a v důsledku toho vznikla žalobci škoda, odpovídá za ni zaměstnavatel, který nepravdivý posudek vydal“. V daném případě „bylo na žalobci, aby prokázal vzniklou škodu“, žalobce však podle jeho názoru „v tomto směru neunesl důkazní břemeno“, neboť „objektivně sice po ukončení pracovního poměru u žalovaného se nechal zaevidovat jako uchazeč o zaměstnání“, avšak za situace, kdy již v době trvání pracovního poměru u žalovaného žalobce „v rozporu s ust. § 75 odst. 1 zák. práce“ začal podnikat bez souhlasu žalovaného ve stejném oboru jako žalovaný, není uplatněný nárok žalobce „v souladu s dobrými mravy“, když navíc „poněkud modifikuje event. rozsah škody způsobené žalovaným“ skutečnost, že žalobce „bez opodstatněných důvodů“ přerušil své živnostenské podnikání (kopírování a nákup-prodej), v němž „s výjimkou předmětu podnikání posledního zaměstnavatele podnikat mohl“. Závěru „o uplatnění nároku v rozporu s dobrými mravy“ podle názoru soudu prvního stupně „svědčí i skutečnost, že po pravomocném rozhodnutí o úpravě pracovního posudku tj. po 9.12.1998, do vyhlášení tohoto rozhodnutí již žalobce neprojevil zájem tj. opětovný zájem o přijetí u Finančního úřadu v H., i když bylo vyhověno jeho žalobě o opravu pracovního posudku“. Soud prvního stupně proto „žalobu žalobce v celém rozsahu zamítl“. K odvolání žalobce Krajský soud v Brně rozsudkem ze dne 12.10.2005, č.j. 49 Co 158/2003-125 rozsudek soudu prvního stupně „v části výroku I. o zamítnutí žaloby na zaplacení úroku z prodlení z částky 24.545,- Kč ve výši 20% od 1.2.1999 do 9.11.2001 a ve výši dalších 11,5% od 10.11.2001 do zaplacení“ potvrdil a „ve zbývající části výroku I.“ tento rozsudek změnil tak, že žalovaný je povinen zaplatit žalobci 42.395,- Kč s 20% úroky z prodlení z částky 17.850,- Kč od 1.2.1999 do zaplacení a s 8,5% úroky z prodlení z částky 24.545,- Kč od 10.11.2001 do zaplacení; současně rozhodl, že žalovaný je povinen zaplatit žalobci na náhradě nákladů řízení před soudy obou stupňů 16.154,- Kč k rukám advokáta. Odvolací soud uvedl, že splnění předpokladu odpovědnosti zaměstnavatele za škodu podle ustanovení § 187 odt. 2 zák. práce spočívající v porušení povinnosti ze strany žalovaného vydat zaměstnanci (žalobci) pravdivý pracovní posudek (§ 60 odst. 1 zák. práce) „je v projednávané věci nepochybné“, neboť pravomocným výrokem I. rozsudku soudu prvního stupně ze dne 7.10.1998, č.j. 5 C 91/98-46 byla žalovanému uložena povinnost opravit obsah pracovního posudku ze dne 30.3.1998 tak, že z něj vypustí ve výroku přesně specifikované věty obsahující negativní hodnocení žalobce. Protože z výsledků provedeného dokazování dále vyplynulo, že na základě tohoto negativního hodnocení obsaženého v pracovním posudku ze dne 30.3.1998 nebyl žalobce přijat od 1.4.1998 na místo správce počítačové sítě u Finančního úřadu v H., je podle názoru odvolacího soudu zřejmé, že „žalobci vznikla škody spočívající v ušlé mzdě, kterou mohl u Finančního úřadu dosáhnout v období od 1.4.1998 do 31.1.1999“, tj. za dobu, po kterou byl žalobce bez zaměstnání. Vzhledem k tomu, že k nepřijetí žalobce (ačkoli k němu byl na základě výběrového řízení doporučen) nedošlo „výlučně v důsledku pracovního posudku žalovaného ze dne 30.3.1998, který obsahoval nepravdivé negativní hodnocení ž