21 Cdo 1527/2016 — Nejvyšší soud

21 Cdo 1527/2016 citace  Soud:Nejvyšší soud Datum rozhodnutí:21. 12. 2016 Spisová značka:21 Cdo 1527/2016 ECLI:ECLI:CZ:NS:2016:21.CDO.1527.2016.1 Typ rozhodnutí:USNESENÍ Heslo:Pracovněprávní vztahy Dotčené předpisy:§ 1 odst. 1 předpisu č. 65/1965Sb. ve znění do 31.12.2006 Kategorie rozhodnutí:C Zveřejněno na webu:14. 3. 2017 Citace rozhodnutí Nejvyššího soudu by měla obsahovat formu rozhodnutí, označení soudu, datum rozhodnutí, spisovou značku, případně údaj o uveřejnění ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek a odkaz na zdroj. Vzor: usnesení Nejvyššího soudu ze dne 11. 11. 2001, sp. zn. 21 Cdo 123/2001, uveřejněné pod č. 11/2003 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, část občanskoprávní a obchodní, dostupné na www.nsoud.cz. 21 Cdo 1527/2016 U S N E S E N Í Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy senátu JUDr. Jiřího Doležílka a soudců JUDr. Mojmíra Putny a JUDr. Ljubomíra Drápala v právní věci žalobce MUDr. J. S., zastoupeného Mgr. Adélou Gajdovou, advokátkou se sídlem v Praze 1 – Starém Městě, Národní č. 973/41, proti žalovanému MAQUET Medizintechnik Vertrieb und Service GmbH se sídlem ve Wiener Neudorfu, Industriezentrum Nö Süd, Strasse č. 16, Objekt 69, E5, A-2335, Rakouská republika, reg. č. FN 239668 d, zastoupenému Mgr. Jakubem Poláčkem, advokátem se sídlem v Brně, Starobrněnská č. 286/13, o 782 100 Kč s příslušenstvím, vedené u Městského soudu v Praze pod sp. zn. 5 Cm 89/2009, o dovolání žalovaného proti usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 4. listopadu 2015 č. j. 14 Cmo 344/2014-267, takto: Usnesení vrchního soudu se zrušuje a věc se vrací Vrchnímu soudu v Praze k dalšímu řízení. Odůvodnění: Žalobce se žalobou podanou u Městského soudu v Praze dne 16. 4. 2009 domáhal, aby byla žalovanému uložena povinnost zaplatit žalobci 782 100 Kč s úroky z prodlení v „zákonné výši“ z částek a za dobu, jež v žalobě rozvedl. Žalobu zdůvodnil zejména tím, že dne 27. 12. 2007 uzavřel se žalovaným smlouvu o výkonu funkce vedoucího organizační složky, na jejímž základě se zavázal vykonávat funkci vedoucího organizační složky žalovaného na území České republiky a plnit další povinnosti a žalovaný se zavázal hradit žalobci za plnění těchto povinností odměnu a poskytovat mu další plnění, že žalobci byl předán dokument „Okamžité zrušení smlouvy“ ze dne 30. 4. 2008 podepsaný jednatelem žalovaného, že není zřejmé, jakou smlouvu žalovaný zamýšlel ukončit, že „se zdá být zřejmým“, že se jedná o ukončení pracovního poměru, který však smlouvu o výkonu funkce mezi stranami založen nebyl, že smlouva o výkonu funkce je smlouvou obchodní, která se řídí obchodním zákoníkem, že dokument „Okamžité zrušení smlouvy“ se nevztahuje k výkonu funkce vedoucího organizační složky podle smlouvy o výkonu funkce, neboť se týká dispozice se „slovenskými korunami“, se kterými žalobce z titulu vedoucího organizační složky v České republice nedisponoval, a žalobci se v něm vytýká nepřítomnost na pracovišti, přestože přítomnost na pracovišti mu smlouva o výkonu funkce neukládala, a že proto smluvní vztah založený smlouvou o výkonu funkce uvedeným dokumentem ukončen nebyl. Vzhledem k tomu, že žalovaný začal žalobci bránit v plnění jeho povinností, vyzval jej žalobce písemně k zajištění základních podmínek pro výkon jeho funkce; to však žalovaný odmítl mimo jiné s tvrzením, že žalobce byl odvolán z funkce. Žalobce má za to, že smluvní vztah založený smlouvou o výkonu funkce nekončí odvoláním vedoucího organizační složky z funkce a že žalovaný je dále povinen platit žalobci sjednanou odměnu, kterou mu přestal poskytovat počínaje květnem 2008 a která se skládá z fixní složky ve výši 55 300 Kč měsíčně a z variabilní složky ve výši 284 400 Kč za rok; žalobci též přísluší právo na další odměnu ve výši „jedné měsíční fixní odměny (55 300 Kč)“, která byla podle smlouvy o výkonu funkce splatná společně s odměnou za měsíc listopad 2008. Žalovaný zejména namítal, že žalobci skončil výkon funkce vedoucího organizační složky žalovaného, do které byl jmenován ke dni 13. 10. 2006, na základě rozhodnutí žalovaného o odvolání žalobce z funkce ze dne 30. 4. 2008 a že „povaha věci“ ve smyslu čl. V odst. 1 smlouvy o výkonu funkce vedoucího organizační složky vylučuje plnění povinností žalovaného z této smlouvy. Tato „povaha věci“ spočívá podle žalovaného především v tom, že po žalovaném nebylo možno spravedlivě požadovat, aby žalobce vykonával funkci vedoucího organizační složky a dostával za ni odměnu (zejména proto, že žalobce neoprávněně disponoval s finančními prostředky žalovaného ve výši 1 900 000 Kč), a že funkce vedoucího organizační složky byla po odvolání žalobce obsazena. Kromě toho má žalovaný za to, že smlouva o výkonu funkce žalobce je ve smyslu ustanovení § 66 odst. 2 obchodního zákoníku neplatná, neboť nebyla schválena valnou hromadou žalovaného. Městský soud v Praze – poté, co Vrchní soud v Praze usnesením ze dne 16. 11. 2011 č. j. Ncp 1211/2011-106 rozhodl, že k projednání a rozhodnutí této věci jsou v prvním stupni příslušné krajské soudy podle § 9 odst. 3 písm. h) o. s. ř. - rozsudkem ze dne 19. 12. 2013 č. j. 5 Cm 89/2009-208, doplněným usnesením Městského soudu v Praze ze dne 14. 1. 2014 č. j. 5 Cm 89/2009-217, žalobu zamítl a rozhodl, že žalobce je povinen zaplatit žalovanému na náhradě nákladů řízení 68 053 Kč k rukám advokáta Mgr. Marka Vojáčka a „českému státu“ náklady řízení „sestávající se z nákladů tlumočného“ ve výši 890 Kč. Vycházel ze zjištění, že organizační složka žalovaného pro Českou republiku byla zapsána do obchodního rejstříku dne 13. 10. 2006, že vedoucím této organizační složky byl od jejího založení až do 19. 5. 2008, kdy byl vymazán z obchodního rejstříku, žalobce, že smlouva ze dne 28. 12. 2007, která měla upravit vzájemná práva a povinnosti při výkonu funkce podle obchodního zákoníku, určovala odměnu žalobce za výkon funkce a způsob skončení smluvního vztahu a že žalovaný dne 30. 4. 2008 odvolal žalobce z funkce vedoucího organizační složky a sdělil mu, že „k datu 30. 4. 2008 okamžitě skončil ve funkci vedoucího organizační složky v České republice“, neboť dne 28. 4. 2008 nebyl v zaměstnání, nereagoval na výzvy vedení žalovaného a neoprávněně disponoval s jeho finančními prostředky. Dospěl k závěru, že mezi účastníky vznikl jmenováním ke dni 13. 10. 2006 pracovní poměr ve smyslu ustanovení § 33 odst. 3 zákoníku práce a že jelikož dne 30. 4. 2008 došlo k písemnému odvolání žalobce z funkce vedoucího organizační složky a k okamžitému zrušení pracovního poměru, jehož neplatnosti se žalobce v prekluzivní lhůtě 2 měsíců ode dne, kdy měl pracovní poměr tímto rozvázáním skončit, nedomáhal, nelze již platnost tohoto rozvázání soudem přezkoumat. Uvedl, že smlouva ze dne 28. 12. 2007 nemohla ukončit pracovněprávní vztah založený jmenováním a založit vztah nový, podřazený režimu obchodního zákoníku, neboť zákoník práce taxativně definuje způsoby skončení pracovního poměru. Shledal, že za stavu, kdy je mezi stranami nesporné, že všechny mzdové nároky žalobce do 30. 4. 2008 byly zcela uspokojeny, nemá žalobce žádné „zákonné“ mzdové nároky po skončení pracovního poměru a nemůže mít ani žádné nároky na odměnu na základě smluvního vztahu založeného smlouvou ze dne 28. 12. 2007, neboť v řízení tento smluvní vztah „prokázán nebyl“. K odvolání žalobce Vrchní soud v Praze usnesením ze dne 4. 11. 2015 č. j. 14 Cmo 344/2014-267 rozsudek soudu prvního stupně změnil ve výroku o nákladech řízení státu tak, že „žalobci se povinnost zaplatit České republice na nákladech řízení částku 890 Kč neukládá“, ve zbývající části jej zrušil a věc v tomto rozsahu vrátil soudu prvního stupně k dalšímu řízení. Neztotožnil se s názorem soudu prvního stupně, že mezi žalobcem a žalovaným se jedná o pracovněprávní vztah založený jmenováním, neboť vztah mezi stranami je nutné posuzovat podle jeho obsahu a v řízení nevyšlo najevo, že by vůle stran směřovala k uzavření pracovního poměru. Dospěl k závěru, že žalobce vykonával činnost vedoucího organizační složky na základě jiného právního vztahu, neboť není vyloučeno, aby tato funkce byla vykonávána i v jiném než pracovním poměru, a že podmínky výkonu funkce byly později upraveny smlouvou, která je srozumitelná a určitá. Zdůraznil, že účastníci měli jednoznačnou vůli založit obchodněprávní vztah, na který „přiměřeně dopadají“ ustanovení o smlouvě mandátní podle § 566 a násl. obchodního zákoníku. Uložil soudu prvního stupně, aby se v dalším řízení vypořádal s otázkou, zda a v jaké výši žalobci vznikl nárok na požadované plnění. Proti tomuto usnesení odvolacího soudu podal žalovaný dovolání. Namítá, že se odvolací soud nezabýval „klíčovým obdobím činnosti žalobce ve funkci vedoucího organizační složky počínaje jejím vznikem“ a ponechal tak právní povahu vztahu vedoucího organizační složky a otázku jeho vzniku „v právním vakuu“. Uvádí, že bez pochybností došlo ke jmenování žalobce vedoucím organizační složky a že vzhledem k absenci jakéhokoli písemného ujednání ohledně tohoto vztahu ke dni zápisu organizační sl