21 Cdo 1558/2001 – Nejvyšší soud

21 Cdo 1558/2001 ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy senátu JUDr. Ljubomíra Drápala a soudců JUDr. Zdeňka Novotného a JUDr. Mojmíra Putny v právní věci žalobkyně M. Š., zastoupené advokátem, proti žalované České republice - Ministerstvu práce a sociálních věcí v Praze 2, Na Poříčním právu č. 376/1, o neplatnost výpovědi, určení dalšího trvání pracovního poměru a náhradu mzdy z neplatného rozvázání pracovního poměru, vedené u Okresního soudu v Hodoníně pod sp.zn. 5 C 121/91, o dovolání žalované proti rozsudku Krajského soudu v Brně ze dne 31. ledna 2001 č.j. 15 Co 335/2000-127, takto: I. Dovolání žalované proti výroku rozsudku Krajského soudu, kterým byl zrušen rozsudek Okresního soudu o zamítnutí žaloby o určení, že pracovní poměr žalobkyně nadále trvá, o zaplacení náhrady mzdy a o náhradě nákladů řízení a kterým byla věc v tomto rozsahu vrácena Okresnímu soudu k dalšímu řízení, se odmítá. II. Rozsudek Krajského soudu se zrušuje a věc se vrací Krajskému soudu v Brně k dalšímu řízení. O d ů v o d n ě n í : Dopisem ze dne 23.10.1990 O. s. p. v H., s.p. sdělil žalobkyni, že s ní rozvazuje pracovní poměr výpovědí. Důvod k tomuto opatření spatřoval v tom, že \"vedení podniku OSP H.\" rozhodlo v rámci racionalizačních opatření o zrušení žalobkyní zastávaného pracovního místa \"prov. technické pracovnice skladu provozu V. - pracoviště S.\" ke dni 31.12.1990 a že nemá možnost jí po tomto datu nabídnout jiné vhodné zaměstnání. Žalobkyně se domáhala, aby bylo určeno, že uvedená výpověď z pracovního poměru je neplatná a že její pracovní poměr trvá, a aby jí byla zaplacena náhrada mzdy z neplatného rozvázání pracovního poměru, kterou podáním ze dne 22.3.2000 vyčíslila za dobu od 19.2.1991 do 29.2.2000 ve výši 400.000,- Kč. Žalobu zdůvodnila zejména tím, že jí zastávané pracovní místo nebylo ve skutečnosti zrušeno a že zaměstnavatel jí dal výpověď z pracovního poměru podle ustanovení § 46 odst.1 písm.b) zákoníku práce, ačkoliv se podle obsahu dopisu ze dne 23.10.1990 jedná o výpovědní důvod podle ustanovení § 46 odst.1 písm.c) zákoníku práce. Okresní soud v Hodoníně usnesením ze dne 25.7.1994 č.j. 5 C 121/91-20 řízení zastavil a rozhodl, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení. Dovodil, že žalobkyně označila jako žalovaného \"O. s. p. - s.p. V.\", po němž \"převzal práva a závazky stavební podnik V. s.p. - v likvidaci\", který byl usnesením Okresního soudu Brno - venkov ze dne 14.1.1993 vymazán z obchodního rejstříku. Protože došlo k zániku žalovaného po provedené likvidaci, aniž by tu byl právní nástupce, který by převzal právo či povinnost, o něž v řízení jde, nelze v řízení ve smyslu ustanovení § 107 odst.1 o.s.ř. pokračovat. K odvolání žalobkyně Krajský soud v Brně usnesením ze dne 26.7.1995 č.j. 15 Co 488/94-26 usnesení soudu prvního stupně zrušil a věc vrátil tomuto soudu k dalšímu řízení. Odvolací soud vytknul soudu prvního stupně, že žalobkyni postupem podle ustanovení § 43 o.s.ř. nevyzval, aby řádně označila žalovaného, neboť ve svých podáních označovala za žalovaného jednak \"OSP V.\", jednak \"S. p., s.p. V \". Jestliže soud prvního stupně dospěl k závěru, že S. p. V. byl vymazán z obchodního rejstříku po ukončení likvidace, měl se zabývat také \"zvláštním právním nástupnictvím\" podle ustanovení § 251 zákoníku práce ve znění před novelou provedenou zákonem č. 231/1992 Sb. a čl. III bodu 9 zákona č. 231/1992 Sb. Okresní soud v Hodoníně poté rozsudkem ze dne 26.2.1997 č.j. 5 C 121/91-74 žalobu zamítl a rozhodl, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení a že České republice - Okresnímu soudu v Hodoníně se nepřiznává náhrada nákladů řízení. Dospěl k závěru, že žalobkyni byla dána výpověď z pracovního poměru podle ustanovení § 46 odst.1 písm.b) zákoníku práce \"před novelou\" a že jde o platný právní úkon, neboť zaměstnavatel žalobkyně O. s. p. H., s.p. se ke dni 1.1.1991 \"delimitoval\" na tři samostatné subjekty a přejímající organizace S. p. V. neměla dále možnost žalobkyni zaměstnávat podle pracovní smlouvy. Za žalované považoval jednak obchodní společnost \"B., S. a o. spol. s r.o. H., B. 3497\", jednak \"ČR Ministerstvo práce a sociálních věcí\"; stát se stal účastníkem řízení podle názoru soudu prvního stupně proto, že S. p. V. byl po provedené likvidaci vymazán z obchodního rejstříku a že proto jeho práva a povinnosti přešla na stát podle ustanovení § 251 věty druhé zákoníku práce \"před novelou\". K odvolání žalobkyně Krajský soud v Brně usnesením ze dne 20.5.1999 č.j. 15 Co 176/97-86 rozsudek soudu prvního stupně zrušil a věc vrátil tomuto soudu k dalšímu řízení. Dospěl k závěru, že žalobkyně dosud přesně a určitě neoznačila žalovaného jako účastníka řízení, proti němuž směřovala její žaloba, a že proto nelze řešit ani otázku, kdo se stal právním nástupcem žalovaného ve smyslu ustanovení § 251 zák. práce ve znění před novelou provedenou zákonem č. 231/1992 Sb. Odvolací soud dále vytknul soudu prvního stupně, že jednal o žalobě na náhradu mzdy, aniž by žalobkyně vylíčila rozhodné skutečnosti, o něž \"opírá\" svůj nárok. Okresní soud v Hodoníně poté usnesením ze dne 1.11.1999 č.j. 5 C 121/91-99 řízení zastavil a rozhodl, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení. Poté, co žalobkyně označila za žalovaného S. p. V., s.p. se sídlem ve V., soud prvního zjistil, že tento státní podnik byl zapsán do obchodního rejstříku dne 4.12.1990. Protože v době podání výpovědi z pracovního poměru (ke dni 23.10.1990) tento \"subjekt\" neexistoval, nelze v řízení pokračovat, neboť označený žalovaný neměl \"právní subjektivitu být účastníkem řízení\". K odvolání žalobkyně Krajský soud v Brně usnesením ze dne 22.12.1999 č.j. 15 Co 613/99-105 usnesení soudu prvního stupně zrušil a věc vrátil tomuto soudu k dalšímu řízení. Odvolací soud dovodil, že žalobkyní označený žalovaný S. p. V., s.p. se sídlem ve V. ke dni podání žaloby (tj. ke dni 8.2.1991) \"existoval jako právnická osoba zapsaná v obchodním rejstříku\" a že měl proto ve smyslu ustanovení § 19 o.s.ř. i způsobilost být účastníkem řízení. Nebyly tedy splněny podmínky pro zastavení řízení ve smyslu ustanovení § 104 odst.1 o.s.ř. Okresní soud v Hodoníně poté rozsudkem ze dne 17.4.2000 č.j. 5 C 121/91-113 žalobu zamítl a rozhodl, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení a že České republice - Okresnímu soudu v Hodoníně se nepřiznává náhrada nákladů řízení ve výši 701,- Kč. Dovodil, že vůlí zaměstnavatele žalobkyně O. s. p. H., s.p. bylo dopisem ze dne 23.10.1990 rozvázat pracovní poměr se žalobkyní výpovědí podle ustanovení § 46 odst.1 písm.c) zákoníku práce. Protože v důsledku organizační změny spočívající v tom, že se podnik \"dělil\" na \"tři samostatné subjekty\" pozbyl zaměstnavatel možnost žalobkyni zaměstnávat, neboť se pro něj stala nadbytečná (jí zastávaná funkce provozně technické pracovnice skladu byla zrušena), a protože k podání výpovědi dala předchozí souhlas \"odborová organizace\", je výpověď z pracovního poměru ze dne 23.10.1990 platným právním úkonem. Za žalovaného soud prvního stupně považoval Ministerstvo práce a sociálních věcí ČR, neboť původní žalovaný S. p. V., s.p. byl po provedené likvidaci ke dni 14.1.1993 vymazán z obchodního rejstříku a nárok žalobkyně vznikl do 29.5.1992. K odvolání žalobkyně Krajský soud v Brně rozsudkem ze dne 31.1.2001 č.j. 15 Co 355/2000-127 změnil rozsudek soudu prvního stupně tak, že určil, že \"rozvázání pracovního poměru výpovědí, dané žalovaným žalobkyni dne 23.10.1990 je neplatné\", a v dalších výrocích (tj. o určení, že pracovní poměr žalobkyně nadále trvá, o zaplacení náhrady mzdy a o náhradě nákladů řízení) rozsudek soudu prvního stupně zrušil a věc mu vrátil v tomto rozsahu k dalšímu řízení. Z výsledků dokazování odvolací soud dovodil, že zaměstnavatel žalobkyně O. s. p. v H. zanikl rozdělením na \"stavební podniky v H., K. a V. \" a že ve smyslu ustanovení § 249 odst.2 zákoníku práce přešla práva a povinnosti z pracovněprávních vztahů k žalobkyni na S. p. V. Tato právnická osoba byla po skončení likvidace dnem 14.1.1993 vymazána z obchodního rejstříku, a proto podle ustanovení § 251 zákoníku práce ve znění zákona č. 188/1988 Sb. přešla povinnost uspokojit nároky jejích pracovníků na stát - Ministerstvo práce a sociálních věcí ČR. Výpověď z pracovního poměru ze dne 23.10.1990 je podle ustanovení § 44 odst.2 zákoníku práce neplatným právním úkonem. Odvolací soud přihlédl k tomu, že dopisem ze dne 25.7.1990 zaměstnavatel oznámil žalobkyni, že jí hodlá dát výpověď z pracovního poměru podle ustanovení § 46 odst.1 písm.b) zákoníku práce. V dopise ze dne 23.10.1990 je však výpovědní důvod vymezen tak, že v rámci racionalizačních opatření dojde ke zrušení pracovního místa provozně technické pracovnice skladu provozu V. - pracoviště S. Z textu dopisu nelze ani výkladem projevu vůle podle ustanovení § 240 odst.3 zákoníku práce dovodit, na základě jakého důvodu dal zaměstnavatel žalobkyni výpověď z pracovního