21 Cdo 1590/2010 — Nejvyšší soud

21 Cdo 1590/2010 citace  Soud:Nejvyšší soud Datum rozhodnutí:27. 9. 2011 Spisová značka:21 Cdo 1590/2010 ECLI:ECLI:CZ:NS:2011:21.CDO.1590.2010.1 Typ rozhodnutí:ROZSUDEK Heslo:Výpověď z pracovního poměru Dotčené předpisy:§ 33 odst. 1 předpisu č. 262/2006Sb. ve znění do 31.07.2007 § 33 odst. 3 předpisu č. 262/2006Sb. ve znění do 31.07.2007 § 73 odst. 1 předpisu č. 262/2006Sb. ve znění do 31.12.2007 § 73 odst. 6 předpisu č. 262/2006Sb. ve znění do 31.12.2007 § 52 písm. c) předpisu č. 262/2006Sb. ve znění do 31.12.2007 Kategorie rozhodnutí:C Zveřejněno na webu:11. 10. 2011 Citace rozhodnutí Nejvyššího soudu by měla obsahovat formu rozhodnutí, označení soudu, datum rozhodnutí, spisovou značku, případně údaj o uveřejnění ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek a odkaz na zdroj. Vzor: usnesení Nejvyššího soudu ze dne 11. 11. 2001, sp. zn. 21 Cdo 123/2001, uveřejněné pod č. 11/2003 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, část občanskoprávní a obchodní, dostupné na www.nsoud.cz. 21 Cdo 1590/2010ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy senátu JUDr. Ljubomíra Drápala a soudců JUDr. Zdeňka Novotného a JUDr. Mojmíra Putny v právní věci žalobce Ing. P. T., zastoupeného Mgr. Janem Válkem, advokátem se sídlem v Praze 9, Ocelářská č. 799, proti žalované České republice - Ministerstvu průmyslu a obchodu v Praze 1, Na Františku č. 32, IČO 47609109, zastoupené JUDr. Josefem Pavelkou, advokátem se sídlem v Praze 1, Panská č. 6, o neplatnost výpovědi z pracovního poměru, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 1 pod sp. zn. 27 C 106/2008, o dovolání žalobce proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 3. září 2009 č.j. 22 Co 207/2009-58, takto: Rozsudek městského soudu se zrušuje a věc se vrací Městskému soudu v Praze k dalšímu řízení. O d ů v o d n ě n í : Dopisem ze dne 19.12.2007 žalovaná sdělila žalobci, že s ním "ve smyslu ustanovení § 52 písm.c) zákoníku práce rozvazuje pracovní poměr výpovědí". Důvod k tomuto opatření spatřovala v tom, že "v souvislosti s Opatřením ministra průmyslu a obchodu č. 45/2007 o organizačních a personálních změnách v aparátu ministerstva" bylo s účinností ke dni 30.9.2007 zrušeno "pověření" žalobce "k vedení oddělení rizik, kontroly a nesrovnalostí v sekci strukturálních fondů" a že mu ve smyslu ustanovení § 73 odst.6 zákoníku práce navrhla další pracovní zařazení "na funkci referenta státní správy v oddělení autorizace plateb v sekci strukturálních fondů", které odpovídá žalobcově kvalifikaci a zdravotnímu stavu. Protože žalobce nabídku na další pracovní zařazení odmítl, je tím "dán výpovědní důvod podle ustanovení § 52 písm.c) zákoníku práce". Žalobce se žalobou podanou u Obvodního soudu pro Prahu 1 dne 28.4.2008 domáhal určení, že uvedená výpověď z pracovního poměru je neplatná. Žalobu zdůvodnil zejména tím, že pracoval u žalované na základě pracovní smlouvy ze dne 7.6.2004 "na pozici referent státní správy", a to nejprve v "odboru strukturálních fondů, oddělení č. 08420,", posléze (od 15.6.2005) v "odboru strukturálních fondů, oddělení č. 09330," a nakonec (od 6.4.2007) v "odboru koordinace strukturálních fondů, oddělení č. 08130", přičemž v době od 6.4. do 30.9.2007 byl" navíc" pověřen vedením oddělení č. 08130 - oddělení řízení rizik, kontroly a nesrovnalostí. Od "léta roku 2007" žalobce "začal čelit šikanoznímu jednání ze strany některých vedoucích pracovníků žalované", ode dne 9.8.2007 mu byl odebrán osobní příplatek a po zrušení pověření k vedení oddělení č. 08130 - oddělení řízení rizik, kontroly a nesrovnalostí byl "nátlakem nucen k přechodu do "oddělení autorizace plateb", což odmítl. Výpověď z pracovního poměru ze dne 19.12.2007, která mu byla téhož dne doručena, žalobce pokládá za neplatný právní úkon, neboť má za to, že není možné aplikovat ustanovení § 73 zákoníku práce, když jeho pracovní poměr k žalované nebyl založen jmenováním, ale pracovní smlouvou, do funkce vedoucího oddělení č. 08130 nebyl jmenován, ale "toliko pověřen jeho vedením", a po zrušení pověření mu nebylo nabídnuto "žádné z odpovídajících vedoucích míst". Žalovaná uvedla, že žalobce "byl jmenován na místo vedoucího zaměstnance pověřením ministra průmyslu a obchodu ze dne 30.3.2007" a že "rozhodnutím ministra průmyslu a obchodu ze dne 30.9.2007 byl z této pracovní pozice odvolán". Protože žalobce odmítl nabídku na další pracovní zařazení v oddělení autorizace plateb, ačkoliv tato pracovní pozice odpovídala jeho zdravotnímu stavu a kvalifikaci, byl tím ve smyslu ustanovení § 73 odst.6 zákoníku práce dán výpovědní důvod podle ustanovení § 52 písm.c) zákoníku práce. Žalovaná má za to, že výpověď z pracovního poměru ze dne 19.12.2007 je platná. Obvodní soud pro Prahu 1 rozsudkem ze dne 20.1.2009 č.j. 27 C 106/2008-40 žalobě vyhověl a rozhodl, že žalovaná je povinna zaplatit žalobci na náhradě nákladů řízení 11.353,- Kč k rukám advokáta Mgr. Jana Válka. Z provedených důkazů mimo jiné zjistil, že podle organizačního řádu žalované jsou vedoucími zaměstnanci rovněž vedoucí oddělení, které jmenuje a odvolává ministr, a že "v průběhu celého kalendářního roku 2007 tehdejší ministr průmyslu a obchodu Ing. M. Ř. rozlišoval jmenování zaměstnanců žalované do vedoucích funkcí a jejich odvolávání z těchto funkcí od pověřování zaměstnanců žalované výkonem vedoucí funkce a rušení tohoto pověření, přičemž z funkce byli odvoláváni pouze ti zaměstnanci, kteří do vedoucí funkce byli před tím jmenováni", a "zaměstnancům, kteří výkonem funkce byli pouze pověřeni, bylo toto pověření ministrem rušeno"; žalobce nebyl do funkce vedoucího oddělení jmenován, dnem 6.4.2007 byl ministrem průmyslu a obchodu "pověřen" vedením oddělení č. 08130 - oddělení řízení rizik, kontroly a nesrovnalostí a dnem 30.9.2007 bylo ministrem průmyslu a obchodu uvedené pověření žalobce zrušeno. Vzhledem k tomu, že výpovědí založené na ustanovení § 73 odst.6 větě třetí zákoníku práce lze rozvázat pracovní poměr jen se zaměstnanci, kteří byli do vedoucí funkce platně jmenováni a kteří se po odvolání nebo vzdání se funkce nedohodnou se zaměstnavatelem na pokračování pracovního poměru v pracovní pozici odpovídající jejich zdravotnímu stavu a kvalifikaci, není výpověď z pracovního poměru, kterou žalovaná dala žalobci dopisem ze dne 19.12.2007, platným právním úkonem. Ministr průmyslu a obchodu totiž "zcela vědomě a úmyslně žalobce pouze pověřil vedením oddělení" a - protože rozlišoval mezi "jmenováním" a "pověřením" - neměl tedy vůli žalobce jmenovat do funkce vedoucího oddělení; nebyl-li žalobce do funkce vedoucího oddělení jmenován, nemohl být z ní odvolán a žalovaná nemohla se žalobcem platně rozvázat pracovní poměr výpovědí podle ustanovení § 73 odst.6 a § 52 písm.c) zákoníku práce. K odvolání žalované Městský soud v Praze rozsudkem ze dne 3.9.2009 č.j. 22 Co 207/2009-58 změnil rozsudek soudu prvního stupně tak, že žalobu zamítl, a rozhodl, že žalobce je povinen zaplatit žalované na náhradě nákladů řízení před soudem prvního stupně 9.996,- Kč a na náhradě nákladů odvolacího řízení 9.639,- Kč, vše k rukám advokáta JUDr. Josefa Pavelky. Odvolací soud nejprve dovodil, že "zákoník práce nezná pověření ve smyslu nikoli jmenování" a že žalobce na základě pověření uděleného ministrem průmyslu a obchodu "zastával pozici, na kterou dopadá kogentní ustanovení zákoníku práce o jmenování do funkce, tuto práci vykonával a pobíral za plnění těchto pracovních povinností příplatek za vedení", aniž by bylo významné, že "tehdejší ministr prováděl jmenování do vedoucích funkcí dvěma různými opatřeními". Námitku žalobce, že po pověření vedením oddělení č. 08130 nedostal "novou pracovní náplň, jíž by byl oprávněn k řízení dalších pracovníků, jimž by přiděloval úkoly a která by s sebou nesla též jeho odpovědnost za oddělení č. 08130", odvolací soud odmítl s odůvodněním, že povinnosti vedoucích zaměstnanců jsou popsány v ustanovení § 302 zákoníku práce a že žalobce uvedené pracoviště znal, neboť na něm působil od roku 2004. Vzhledem k tomu, že žalobce byl odvolán z funkce, do níž byl dne 30.3.2007 jmenován, a že "nepřijal jemu nabízené místo", je výpověď z pracovního poměru ze dne 19.12.2007 platným právním úkonem. Proti tomuto rozsudku odvolacího soudu podal žalobce dovolání. Namítá v první řadě, že u žalované nebyl jmenován na pracovní místo, z něhož by mohl být ve smyslu ustanovení § 73 odst.1 zákoníku práce odvolán, a že proto s ním nemohl být rozvázán pracovní poměr výpovědí danou postupem podle ustanovení § 73 odst.6 zákoníku práce. Odvolací soud podle jeho názoru náležitě nezohlednil to, že pověření výkonem funkce představovalo "jakési zkušební a dočasné zařazení zaměstnance a teprve po jeho osvědčení se následoval projev vůle žalované, k