21 Cdo 1724/2016 — Nejvyšší soud

21 Cdo 1724/2016 citace  Soud:Nejvyšší soud Datum rozhodnutí:4. 5. 2017 Spisová značka:21 Cdo 1724/2016 ECLI:ECLI:CZ:NS:2017:21.CDO.1724.2016.1 Typ rozhodnutí:ROZSUDEK Heslo:Soudci Pracovněprávní vztahy Mzda (a jiné obdobné příjmy) Dotčené předpisy:§ 34 odst. 1, 3 a 7 předpisu č. 236/1995Sb. § 5 odst. 2 písm. a) předpisu č. 236/1995Sb. § 5 odst. 3 předpisu č. 236/1995Sb. § 35 odst. 3 věta první předpisu č. 236/1995Sb. § 55 odst. 1 písm. a) předpisu č. 187/2006Sb. § 5 písm. a) bod 7 předpisu č. 187/2006Sb. § 348 odst. 1 písm. a) předpisu č. 262/2006Sb. § 191 předpisu č. 262/2006Sb. Kategorie rozhodnutí:C Zveřejněno na webu:21. 7. 2017 Citace rozhodnutí Nejvyššího soudu by měla obsahovat formu rozhodnutí, označení soudu, datum rozhodnutí, spisovou značku, případně údaj o uveřejnění ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek a odkaz na zdroj. Vzor: usnesení Nejvyššího soudu ze dne 11. 11. 2001, sp. zn. 21 Cdo 123/2001, uveřejněné pod č. 11/2003 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, část občanskoprávní a obchodní, dostupné na www.nsoud.cz. 21 Cdo 1724/2016ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy senátu JUDr. Mojmíra Putny a soudců JUDr. Jiřího Doležílka a JUDr. Zdeňka Novotného v právní věci žalobkyně JUDr. L. C., proti žalované České republice - Okresnímu soudu v Ostravě se sídlem v Ostravě - Porubě, U Soudu č. 6187/4, IČO 00025267, o 18.684,- Kč s úrokem z prodlení, vedené u Okresního soudu v Ostravě pod sp. zn. 85 C 167/2013, o dovolání žalované proti rozsudku Krajského soudu v Ostravě ze dne 22. prosince 2015, č. j. 16 Co 35/2014-47, takto: Rozsudek krajského soudu se zrušuje a věc se vrací Krajskému soudu v Ostravě k dalšímu řízení. O d ů v o d n ě n í : Žalobkyně se domáhala, aby jí žalovaná zaplatila 18.644,- Kč s úrokem z prodlení 7% ročně za dobu od 1. 5. 2013 do zaplacení. Svou žalobu odůvodnila zejména tím, že je soudcem s výkonem funkce u Okresního soudu v Ostravě a že žalovaná jí nevyplatila víceúčelovou paušální náhradu výdajů za období od července 2010 do února 2013, a to za dny, kdy „čerpala řádnou dovolenou, resp. trvala její pracovní neschopnost“. Okresní soud v Ostravě rozsudkem ze dne 14. 11. 2013, č. j. 85C 167/2013-23, uložil žalované zaplatit žalobkyni 18.684,- Kč s úrokem z prodlení ve výši 7 % ročně z této částky od 1. 5. 2013 do zaplacení a náhradu nákladů řízení 1.000,- Kč. S poukazem na rozsudek Nejvyššího soudu, sp. zn. 21 Cdo 2868/2012, dovodil, že nejen dobu čerpání řádné dovolené, ale i dočasné pracovní neschopnosti nelze považovat za důvod, pro který by mohla být žalobkyni krácena víceúčelová paušální náhrada výdajů na reprezentaci a na odbornou literaturu. „Krátit víceúčelovou paušální náhradu podle § 35 odst. 3 věty první zákona č. 236/1995 Sb. tak lze, podle názoru soudu prvního stupně, pouze v případě dočasného zproštění výkonu funkce soudce podle ustanovení § 100 odst. 1 zákona č. 6/2002 Sb.“. Proto „žalobě zcela vyhověl“ a žalobkyni přiznal částku, která odpovídá rozdílu mezi výší víceúčelové paušální náhrady výdajů na reprezentaci a na odbornou literaturu, na kterou vznikl žalobkyni podle § 35 odst. 1 zákona č. 236/1995 Sb. nárok, a výší skutečně vyplacené víceúčelové paušální náhrady. K odvolání žalované (které směřovalo jen do částky 8.393,- Kč s úroky z prodlení, jež se týkala krácení víceúčelové paušální náhrady výdajů na reprezentaci a na odbornou literaturu za dobu pracovní neschopnosti žalobkyně) Krajský soud v Ostravě rozsudkem ze dne 22. 12. 2015, č. j. 16 Co 35/2014-47, rozsudek soudu prvního stupně, „pokud jím byl žalovaný zavázán zaplatit žalobkyni částku 8.393,- Kč s příslušenstvím, a ve výroku o nákladech řízení“, potvrdil a rozhodl, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů odvolacího řízení. Vyšel z toho, že víceúčelová paušální náhrada výdajů na reprezentaci a na odbornou literaturu se soudci krátí jen za dobu, kdy soudce „dočasně nevykonává funkci“, a to „v poměru k délce této doby“. Dospěl k závěru, že dobu dočasné pracovní neschopnosti nelze považovat za období, v němž by soudce „fakticky nevykonával svoji funkci“. Z přiměřeného užití ustanovení § 348 odst. 1 písm. a) zákoníku práce na pracovní vztah soudce podle odvolacího soudu vyplývá, že doba, kdy soudce nepracuje pro překážky v práci (bez ohledu na to, zda se jedná o překážky v práci na straně zaměstnavatele nebo na straně zaměstnance, s výjimkou doby pracovního volna poskytnutého na žádost zaměstnance, bylo-li předem sjednáno jeho napracování, a doby, po kterou byla práce přerušena pro nepříznivé povětrnostní vlivy), tzn. i doba dočasné pracovní neschopnosti, se považuje pro účely práva soudce na víceúčelovou paušální náhradu výdajů na reprezentaci a na odbornou literaturu za výkon práce. Ustanovení § 348 odst. 1 písm. a) zákoníku práce se totiž nepoužije - jak se uvádí v ustanovení § 348 odst. 2 zákoníku práce - jen pro účely práva na plat; hodnotí-li se doba dočasné pracovní neschopnosti k jiným účelům (a tedy rovněž pro účely práva soudce na víceúčelovou paušální náhradu výdajů na reprezentaci a na odbornou literaturu), považuje se za dobu výkonu práce. Protože doba dočasné pracovní neschopnosti je z hlediska výkonu práce hodnocena stejně jako doba, po kterou soudce skutečně koná práva a povinnosti ve svém pracovním vztahu, nelze již z tohoto důvodu považovat dobu dočasné pracovní neschopnosti za období, v němž by soudce „fakticky nevykonával svoji funkci“. Žalobkyni tak náleží víceúčelová paušální náhrada v plné výši i za období dočasné pracovní neschopnosti. Žaloba je proto důvodná i co do částky 8.393,- Kč s příslušenstvím, „když žalobkyně požadovala méně, než o kolik dle tvrzení žalovaného jí byla krácena náhrada výdajů na reprezentaci a na odbornou literaturu“. V dovolání proti rozsudku odvolacího soudu žalovaná namítá, že „má za to, že v období pracovní neschopnosti, které může trvat i po dobu několika měsíců v roce, soudce svou funkci fakticky nevykonává a víceúčelová paušální náhrada výdajů mu za toto období proto nenáleží“. Z rozhodnutí odvolacího soudu navíc není zřejmé, jak mají být z hlediska krácení víceúčelových paušálních náhrad soudcům posuzovány další překážky v práci na straně soudce, např. doba ošetřování člena rodiny či doba čerpání rodičovské dovolené. Navrhla, aby dovolací soud napadené rozhodnutí odvolacího soudu změnil tak, že „žaloba bude v rozsahu napadeném odvoláním, tj. co do částky 8.393,- Kč s úroky z prodlení ve výši 7% ročně od 1. 5. 2013 do zaplacení, zamítnuta a dovolatelce budou přiznány náklady odvolacího i dovolacího řízení“. Nejvyšší soud České republiky jako soud dovolací (§ 10a občanského soudního řádu) věc projednal podle zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění účinném do 31. 12. 2013 (dále jen „o. s. ř.“), neboť řízení bylo zahájeno přede dnem 1. 1. 2014 (srov. Čl. II bod 2 zákona č. 293/2013 Sb., kterým se mění zákon č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů, a některé další zákony). Po zjištění, že dovolání proti pravomocnému rozsudku odvolacího soudu bylo podáno oprávněnou osobou (účastníkem řízení) v zákonné lhůtě (§ 240 odst. 1 o. s. ř.) a že jde o rozhodnutí, proti kterému je dovolání přípustné podle ustanovení § 237 o. s. ř., neboť napadené rozhodnutí závisí na vyřešení právní otázky [zda se soudci krátí víceúčelová paušální náhrada výdajů podle § 5 odst. 1 písm. a) a l) zákona č. 236/1995 Sb., o platu a dalších náležitostech spojených s výkonem funkce představitelů státní moci a některých státních orgánů a soudců a poslanců Evropského parlamentu, také za dobu jeho dočasné pracovní neschopnosti], která v rozhodování dovolacího soudu nebyla dosud vyřešena, přezkoumal napadený rozsudek ve smyslu ustanovení § 242 o. s. ř. bez nařízení jednání (§ 243a odst. 1 věta první o. s. ř.) a dospěl k závěru, že dovolání žalované je opodstatněné. Projednávanou věc je třeba i v současné době posuzovat podle zákona č. 236/1995 Sb., o platu a dalších náležitostech spojených s výkonem funkce představitelů státní moci a některých státních orgánů a soudců a poslanců Evropského parlamentu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „zákon o platu a dalších náležitostech představitelů“), podle zákona č. 6/2002 Sb., o soudech, soudcích, přísedících a státní správě soudů a o změně některých dalších zákonů (zákon o soudech a soudcích) ve znění pozdějších předpisů (dále jen „zákon o soudech a soudcích“) a podle zákona č. 262/2006 Sb., zákoník práce, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „zák. práce“), všech ve znění účinném v obdobích, za něž žalobkyně požaduje víceúčelovou paušální náhradu výdajů na reprezentaci a na odbornou literaturu. Jak správně uvedl již odvolací soud, soudce jmenuje do funkce prezident republiky bez časového omezení (Čl. 93 odst. 1 věta první Ústavy, § 61 odst. 1 a § 63 zákona o soudech a soudcích). Funkce soudce je veřejnou funkcí (§ 74 odst. 1 zákona o soudech a soudcích), není však vykonávána v pracovním poměru; na vztahy vyplývající z výkonu funk