21 Cdo 175/2023 — Nejvyšší soud

21 Cdo 175/2023 citace  Soud:Nejvyšší soud Datum rozhodnutí:26. 4. 2023 Spisová značka:21 Cdo 175/2023 ECLI:ECLI:CZ:NS:2023:21.CDO.175.2023.1 Typ rozhodnutí:USNESENÍ Heslo:Účastníci řízení Návrh na zahájení řízení Žaloba Změna návrhu na zahájení řízení Vady podání Vady řízení Pracovní cesta Dotčené předpisy:§ 36 odst. 1 písm. a) o. s. ř. § 41 odst. 2 o. s. ř. § 41a odst. 2 o. s. ř. § 41a odst. 3 o. s. ř. § 41a odst. 4 o. s. ř. § 42 odst. 4 o. s. ř. § 43 o. s. ř. § 79 odst. 1 o. s. ř. § 95 o. s. ř. § 229 odst. 1 písm. f) o. s. ř. Kategorie rozhodnutí:D Zveřejněno na webu:28. 6. 2023 Citace rozhodnutí Nejvyššího soudu by měla obsahovat formu rozhodnutí, označení soudu, datum rozhodnutí, spisovou značku, případně údaj o uveřejnění ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek a odkaz na zdroj. Vzor: usnesení Nejvyššího soudu ze dne 11. 11. 2001, sp. zn. 21 Cdo 123/2001, uveřejněné pod č. 11/2003 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, část občanskoprávní a obchodní, dostupné na www.nsoud.cz. 21 Cdo 175/2023-820 USNESENÍ Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy senátu JUDr. Jiřího Doležílka a soudců JUDr. Marka Cigánka a Mgr. Miroslava Hromady, Ph.D., v právní věci žalobce M. H., narozeného dne XY, bytem v XY, zastoupeného JUDr. Zdeňkem Koschinem, advokátem se sídlem v Praze 5, Štefánikova č. 75/48, proti žalovanému J. K., podnikateli se sídlem v XY, IČO XY, zastoupenému JUDr. Stanislavou Vohradskou, advokátkou se sídlem v Hostivici, Čsl. armády č. 1, o cestovní náhrady a o 11 616 Kč, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 5 pod sp. zn. 6 C 4/2014, o dovolání žalobce proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 4. května 2022, č. j. 23 Co 131/2022-762, takto: Usnesení městského soudu a usnesení Obvodního soudu pro Prahu 5 ze dne 16. března 2022, č. j. 6 C 4/2014-745, se zrušují a věc se vrací Obvodnímu soudu pro Prahu 5 k dalšímu řízení. Odůvodnění: 1. Žalobce se žalobou podanou u Obvodního soudu pro Prahu 5 dne 31. 12. 2013 domáhal, aby mu žalovaný zaplatil 115 314 Kč s 8,05% úrokem z prodlení od 7. 12. 2013 do zaplacení. Žalobu zdůvodnil zejména tím, že na základě pracovní smlouvy uzavřené dne 30. 9. 2005 pracoval u žalovaného jako řidič nákladního automobilu, že žalovaný žalobci nevyplatil náhrady stravného za období let 2011, 2012 a 2013 v celkové výši 103 698 Kč, přestože mu žalobce řádně odevzdával výkazy o pracovních cestách, že bylo nad rozsah možností žalobce provést vyúčtování zahraničních pracovních cest (která byl povinen vypracovat žalovaný), že proto byl nucen za zpracování vyúčtování pracovních cest zaplatit 11 616 Kč, které uplatňuje „jakožto samostatnou pohledávku za žalovaným“, a že dne 29. 11. 2013 vyzval žalovaného k zaplacení žalované sumy, avšak že žalovaný na výzvu žalobce, ač mu byla stanovena zákonná minimální lhůta sedmi dnů, do data podání žaloby „jakkoliv nereagoval“. Do textu žaloby byla včleněna rovněž tabulka obsahující „rekapitulaci jednotlivých vyúčtování podle zahraničních pracovních cest jak je podle pokynů žalovaného realisoval“ a jako přílohy žalobce k žalobě připojil (mimo jiné) též jednotlivá vyúčtování zahraničních pracovních cest za roky 2011, 2012 a 2013. 2. Obvodní soud pro Prahu 5 rozsudkem ze dne 4. 9. 2014, č. j. 6 C 4/2014-106, žalobu zamítl a uložil žalobci povinnost zaplatit žalovanému na náhradě nákladů řízení 28 654,60 Kč k rukám advokátky JUDr. Stanislavy Vohradské. Dospěl k závěru, že žalobce „neposkytl“ veškerá potřebná skutková tvrzení ohledně jednotlivých pracovních cest, tj. zejména neuvedl, kdy a kým byl na konkrétní pracovní cesty vyslán a od kdy do kdy pracovní cesta trvala, včetně uvedení hodiny a minuty překročení státní hranice České republiky, což je v daném případě podstatné pro výpočet výše nároku, že pokud se v žalobcem předložených vyúčtováních pracovních cest objevuje přesná hodina a minuta překročení státní hranice České republiky, není jasné, na základě jakých podkladů byla tato vyúčtování zpracována, že žalobce svá skutková tvrzení v řízení neprokázal a neprokázal ani samotnou existenci v žalobě uváděných pracovních cest a že žalovanému uložit povinnost předložit soudu např. tzv. stazky týkající se jízd žalobce nelze, neboť žalovaný tvrdí, že tyto stazky již nemá k dispozici, protože se ztratily. 3. K odvolání žalobce Městský soud v Praze rozsudkem ze dne 10. 8. 2016, č. j. 23 Co 170/2016-319, potvrdil rozsudek soudu prvního stupně a uložil žalobci povinnost zaplatit žalovanému na náhradě nákladů řízení 7 308,40 Kč k rukám advokátky JUDr. Stanislavy Vohradské. Odvolací soud neshledal, že by soud prvního stupně nepřihlédl k některému (pro rozhodnutí věci) právně významnému tvrzení žalobce nebo jím označenému důkazu, a dospěl k závěru, že na základě zjištěného skutkového stavu soud prvního stupně posoudil věc správně i po právní stránce, neboť žaloba obsahuje náležitosti uvedené v ustanovení § 42 odst. 4 a § 79 odst. 1 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „o. s. ř.“) a je projednatelná, avšak žalobní tvrzení nejsou úplná, že povinností žalobce bylo tvrdit u každé jednotlivé pracovní cesty počátek a konec jejího trvání (místo a čas), čas překročení státní hranice České republiky (tam i zpět), cíl pracovní cesty a v případě překročení hranice dalšího státu i datum a čas překročení státní hranice, avšak že žalobce povinnost tvrzení nesplnil a nesplnil ani povinnost důkazní a neúčastí u jednání se sám zbavil možnosti být poučen podle § 118a o. s. ř., a proto musí nést následky v podobě pro něj nepříznivého rozhodnutí. Návrh žalobce na provedení dalších důkazů označených až v odvolacím řízení odvolací soud zamítl, neboť tyto důkazy byly uplatněny v rozporu s ustanovením § 205a o. s. ř. 4. K dovolání žalobce Nejvyšší soud rozsudkem ze dne 17. 8. 2017, č. j. 21 Cdo 1030/2017-340, rozsudek odvolacího soudu a rozsudek soudu prvního stupně zrušil a věc vrátil soudu prvního stupně k dalšímu řízení. Dovolací soud dospěl k závěru, že projednal a rozhodl-li soud prvního stupně věc při jednání dne 4. 9. 2014 v nepřítomnosti žalobce [přestože žalobce (jeho zástupce) požádal o odročení jednání nařízeného soudem prvního stupně na 4. 9. 2014 jednak z důvodu, že žalobce bude v uvedené době na pracovní cestě mimo Českou republiku, a jednak z důvodu, že zástupce žalobce „má kolisi v jednání“, a na výzvu soudu doložil vyrozumění ze dne 1. 7. 2014 o odročení jednání ve věci vedené u Obvodního soudu pro Prahu 8 pod sp. zn. 23 C 271/2013, nařízeného na 30. 7. 2014, na den 4. 9. 2014], odňal tím žalobci možnost jednat před soudem, a zatížil tak řízení zmatečností ve smyslu ustanovení § 229 odst. 3 o. s. ř. 5. Žalobce následně v podání ze dne 1. 5. 2019 (č. l. 548 a násl.) uvedl, že připojuje „změnu žaloby, zde však pouze co do skutkových tvrzení“, a v připojené písemnosti (č. l. 550 a násl.) nadepsané „změna žaloby, včetně žádosti o poskytnutí lhůty na doplnění a upřesnění tvrzení“ (mimo jiné) uvedl, které z původně uvedených pracovních cest (jak podle názoru žalobce vyplynulo ze zjištění soudu) byly realizovány, a které naopak realizovány nebyly, a doplnil, že v souvislosti s realizovanými pracovními cestami do zahraničí hradil ze svého účtu platby (jejichž jednotlivé výše specifikoval) „úhrnem CZK 12.920,73“, které mu „nebyly žalovaným vyrovnány, ač by se mělo jednat o jeho podnikatelský výdaj“. 6. V podání ze dne 2. 10. 2019 (č. l. 593 a násl.) pak žalobce zrekapituloval svá předchozí tvrzení a uvedl, které své nároky na zaplacení stravného a v jaké výši považuje za „věcně doložené“ (ty následně vyčíslil celkovou částkou 51 226 Kč), opět uvedl výši jednotlivých plateb, které měl hradit ze svého účtu, aniž by mu to bylo žalovaným refundováno, s tím, že „v součtu se jedná o částku ve výši Kč 12.920,73“, a dodal, že „vzhledem ke všem výše uvedeným údajům žalobce rekapituluje své nároky uplatněné žalobou a rovněž tak touto změnou žaloby tak, že se jedná o částky ve výši – Kč 51.226,00 – Kč 11.616,00 – Kč 12.290,73, tedy celkem ve výši Kč 75.132,73“, a že „co do rozdílu, ve vztahu k podané žalobě částkou Kč 115.314,00, tedy ve výši Kč 40.181,27, bere žalobce žalobu zpět“. 7. Podle protokolu o jednání před soudem prvního stupně konaném dne 5. 8. 2020 k dotazu předsedkyně senátu týkajícímu se návrhu na změnu žaloby a částečného zpětvzetí zástupce žalobce soudu „sděluje, že na návrhu na změně žaloby poté, co by tedy byl soudem upozorněn na doplnění žalobních tvrzení a označení důkazů v souladu s § 118a o. s. ř. uvádí, že na změně žaloby ve smyslu rozšíření o částku 12 290,73 Kč netrvá“. „Na to žalobce dále bere žalobu zpět co do částky 40 181,27 Kč spolu s příslušenstvím, tj. úrokem z prodlení.“ U tohoto jednání rovněž došlo k vyhlášení usnesení: „Řízení se, co do částky 40 181,27 Kč spolu s úrokem z prodlení z této částky ve výši 8,05 % p. a. od 7. 12. 2013 do zaplacení, zastavuje“ (písemné vyhotovení usnesení soudu prvního stupně shodného znění, č. j. 6 C 4/2014-650, je pak datováno dnem 8. 10. 2020). U jednání konaného dn