21 Cdo 1813/2021 — Nejvyšší soud

21 Cdo 1813/2021 citace  Právní věta:Porušení zákazu zatížení nemovité věci zapsané v katastru nemovitostí, který byl zřízen jako věcné právo, nezpůsobuje samo o sobě neplatnost zástavní smlouvy, jejímž uzavřením byl tento zákaz porušen, ale je důvodem pro zamítnutí návrhu na vklad zástavního práva do katastru nemovitostí. Soud:Nejvyšší soud Datum rozhodnutí:26. 10. 2022 Spisová značka:21 Cdo 1813/2021 ECLI:ECLI:CZ:NS:2022:21.CDO.1813.2021.1 Typ rozhodnutí:ROZSUDEK Heslo:Zástavní právo Věcné právo (právo k věci) (o. z.) Věcné právo k věci cizí (o. z.) Veřejný seznam (o. z.) Vklad do katastru nemovitostí Neplatnost právního jednání (o. z.) Katastr nemovitostí Dotčené předpisy:§ 580 odst. 1 o. z. ve znění do 31.12.2017 § 986 odst. 1 o. z. ve znění do 31.12.2017 § 1309 odst. 2 o. z. ve znění do 31.12.2017 § 1760 o. z. ve znění do 31.12.2017 § 1761 o. z. ve znění do 31.12.2017 § 18 odst. 4 předpisu č. 256/2013 Sb. ve znění do 31.12.2017 § 36 odst. 1 předpisu č. 256/2013 Sb. ve znění do 31.12.2017 § 11 odst. 1 písm. d) předpisu č. 256/2013 Sb. ve znění do 31.12.2017 § 17 odst. 1 písm. f) předpisu č. 256/2013 Sb. ve znění do 31.12.2017 Kategorie rozhodnutí:A Zveřejněno na webu:21. 1. 2023 Publikováno ve sbírce pod číslem:68 / 2023 Anotace:Žalobkyně se podanou žalobou domáhala určení, že na pozemcích nevázne zástavní právo zřízené zástavní smlouvou k zajištění pohledávky žalovaného. Tvrdila přitom, že žalovaný, jako zástavní věřitel, uzavřel k předmětným pozemkům zástavní smlouvu, přestože byly v katastru nemovitostí zapsány zákazy zcizení a zatížení nemovitých věcí. Soud prvního stupně uzavřel, že ustanovení § 1761 o. z. umožňuje sjednání zákazu dispozice s nemovitými věcmi ve věcněprávní formě, ale neuvádí, jaké jsou důsledky porušení takového zákazu. Pro ochranu věřitele je určen institut relativní neúčinnosti. Je-li ochrana věřitele tímto způsobem zajištěna, nelze v porušení zákazu dispozice shledávat porušení dobrých mravů. Soud prvního stupně, s ohledem na výsledky svého přezkumu, žalobu zamítl. Rozsudek nalézacího soudu byl potvrzen soudem odvolacím. Shodně přitom konstatoval, že o. z. nespojuje s porušením zákazu zcizení nebo zatížení neplatnost právního jednání, kterou nelze dovodit ani výkladem. Dále k věci uvedl, že nejsou dány mimořádné okolnosti, které by hovořily pro neplatnost jednání, s nímž jinak zákon neplatnost nespojuje. Význam věcněprávního zákazu zcizení shledal odvolací soud v oblasti katastru nemovitostí, kde katastrální úřad nesmí provést vklad práva odporujícího zákazu zcizení. Z pohledu odvolacího soudu se proto žalobkyně měla domáhat nápravy prostředky, které zákon proti rozhodnutí katastrálního úřadu připouští. Proti rozsudku odvolacího soudu brojila žalobkyně dovoláním. Nejvyšší soud se na jeho podkladě zabýval posouzením, zda porušení zákazu zatížení věci, který byl zřízen jako věcné právo, způsobuje neplatnost zástavní smlouvy, jejímž uzavřením je tento zákaz porušen, případně jaké jiné má právní důsledky. Citace rozhodnutí Nejvyššího soudu by měla obsahovat formu rozhodnutí, označení soudu, datum rozhodnutí, spisovou značku, případně údaj o uveřejnění ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek a odkaz na zdroj. Vzor: usnesení Nejvyššího soudu ze dne 11. 11. 2001, sp. zn. 21 Cdo 123/2001, uveřejněné pod č. 11/2003 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, část občanskoprávní a obchodní, dostupné na www.nsoud.cz. 21 Cdo 1813/2021-178 ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy senátu JUDr. Jiřího Doležílka a soudců JUDr. Marka Cigánka a Mgr. Miroslava Hromady, Ph.D., v právní věci žalobkyně H. G., narozené dne XY, bytem v XY, zastoupené Mgr. Milanem Edelmannem, advokátem se sídlem v Praze 5, Petržílkova č. 2707/38, proti žalovanému R. se sídlem v XY, IČO XY, zastoupenému JUDr. Davidem Petrilákem, advokátem se sídlem v Karlových Varech, Bělehradská č. 1094/4, o určení, že nemovité věci nejsou zatíženy zástavním právem, vedené u Okresního soudu v Karlových Varech pod sp. zn. 17 C 182/2019, o dovolání žalobkyně proti rozsudku Krajského soudu v Plzni ze dne 18. března 2021, č. j. 14 Co 31/2021-154, takto: I. Dovolání žalobkyně proti rozsudku krajského soudu v části, ve které byl potvrzen rozsudek Okresního soudu v Karlových Varech ze dne 14. prosince 2020, č. j. 17 C 182/2019-125, ve výroku o náhradě nákladů řízení a ve které bylo rozhodnuto o náhradě nákladů odvolacího řízení, se odmítá. II. Rozsudek krajského soudu se zrušuje a věc se vrací Krajskému soudu v Plzni k dalšímu řízení. Odůvodnění: 1. Žalobou podanou u Okresního soudu v Karlových Varech dne 29. 11. 2019 se žalobkyně domáhala určení, že na pozemku parc. č. st. XY, pozemku parc. č. XY, jehož součástí je stavba č. p. XY, pozemku parc. č. XY, pozemku parc. č. XY, pozemku parc. č. XY, pozemku parc. č. XY, pozemku parc. č. XY a pozemku parc. č. XY, vše v katastrálním území XY (dále jen „předmětné nemovité věci“), nevázne zástavní právo zřízené zástavní smlouvou ze dne 13. 7. 2017 k zajištění pohledávky žalovaného. Uvedla, že na základě smlouvy ze dne 24. 1. 2017 poskytla společnosti G. & H. (dále jen „dlužník“) zápůjčku ve výši 1 700 000 Kč, která byla zajištěna zástavním právem na předmětných nemovitých věcech a dále na pozemku parc. č. XY v katastrálním území XY. V zástavní smlouvě ze dne 24. 1. 2017 byly přitom zřízeny zákazy zcizení a zákazy zatížení všech nemovitých věcí, které byly předmětem zástavy, a to s věcněprávními účinky. Vklad těchto práv omezujících obligačního dlužníka byl proveden dne 23. 2. 2017 s právními účinky vkladu ke dni 27. 1. 2017. Dne 13. 7. 2017 však žalovaný jako zástavní věřitel uzavřel k předmětným nemovitým věcem zástavní smlouvu, přestože výpis z katastru nemovitostí v té době obsahoval uvedená omezení ve prospěch žalobkyně a přestože žalobkyně vydala písemné prohlášení, jímž se vzdala svých práv jen k pozemku parc. č. XY v katastrálním území XY. S výjimkou tohoto pozemku tak nevzniklo zástavní právo ve prospěch žalovaného. 2. Okresní soud v Karlových Varech rozsudkem ze dne 14. 12. 2020, č. j. 17 C 182/2019-125, žalobu zamítl a uložil žalobkyni povinnost zaplatit žalovanému náhradu nákladů řízení ve výši 13 552 Kč k rukám advokáta JUDr. Davida Petriláka. Oproti skutečnostem tvrzeným již v žalobě vyšel z toho, že zástavní smlouvu ze dne 13. 7. 2017 uzavřel s dlužníkem M. M., že žalobkyně nabyla kupní smlouvou z 13. 9. 2018 vlastnické právo k předmětným nemovitým věcem, že na základě smlouvy z 21. 9. 2018 žalobkyně zřídila na předmětných nemovitých věcech (poté, co se prohlášením datovaným 4. 9. 2018 vzdala zástavního práva a věcného práva zákazu zatížení a zcizení) zástavní právo a zákazy zcizení a zatížení ve prospěch M. M., že smlouvou o postoupení pohledávek ze dne 30. 12. 2019 nabyl žalovaný od M. M. práva a povinnosti ze zástavní smlouvy ze dne 13. 7. 2017 a že dopisem ze dne 27. 5. 2019 uplatnila žalobkyně u M. M. rozpor zástavní smlouvy ze dne 13. 7. 2017 s věcněprávním zákazem disponovat s nemovitými věcmi. Po právní stránce soud prvního stupně uzavřel, že ustanovení § 1761 občanského zákoníku umožňuje sjednání zákazu dispozice s nemovitými věcmi ve věcněprávní formě, ale neuvádí, jaké jsou důsledky porušení takového zákazu. Porušení smluvního ujednání nemůže vést automaticky k posouzení právního jednání jako neplatného. Pro ochranu věřitele je určen institut relativní neúčinnosti, přičemž ochrana věřitele, který nedisponuje vykonatelnou pohledávkou, je řešena v ustanovení § 593 občanského zákoníku. Je-li ochrana věřitele tímto způsobem zajištěna, lze jen těžko v porušení zákazu dispozice shledávat porušení dobrých mravů. Z hlediska účelu ochrany sjednané podle ustanovení § 1761 občanského zákoníku považoval soud prvního stupně za podstatné, že žalobkyně se ochrany nedovolává jako zástavní věřitel, ale jako vlastník nemovitých věcí. Pro posouzení věci považoval za nepodstatné, že dlužník je v insolvenci. Namítá-li žalobkyně nevhodnost obrany využitím neúčinnosti „rozporovaného“ právního jednání, poukázal soud na její vědomost o zatížení předmětných nemovitých věcí v době nabytí jejich vlastnictví a na její návrh na rozhodnutí o úpadku dlužníka. 3. K odvolání žalobkyně Krajský soud v Plzni rozsudkem ze dne 18. 3. 2021, č. j. 14 Co 31/2021-154, rozsudek soudu prvního stupně potvrdil a žalobkyni uložil povinnost zaplatit žalovanému náhradu nákladů odvolacího řízení ve výši 8 641,82 Kč k rukám advokáta JUDr. Davida Petriláka. Podle odvolacího soudu nespojuje občanský zákoník s porušením zákazu zcizení nebo zatížení neplatnost právního jednání; tu nelze dovodit ani výkladem. Neplatností je stíháno jednání, které se příčí dobrým mravům nebo které odporuje zákonu. Právní jednání v rozporu se zákazem zcizení neporušuje zákon (jen subjektivní právo oprávněné osoby) a není důvod je a priori považovat za příčící se dobrým mravům. V daném případě nejde o to, že by byly dány nějaké mimořádné okolnosti, které by hovořily pro neplatnost jednání, s nímž j