21 Cdo 1836/2010 — Nejvyšší soud

21 Cdo 1836/2010 citace  Soud:Nejvyšší soud Datum rozhodnutí:6. 9. 2011 Spisová značka:21 Cdo 1836/2010 ECLI:ECLI:CZ:NS:2011:21.CDO.1836.2010.1 Typ rozhodnutí:ROZSUDEK Heslo:Náhrada mzdy Náhrada za ztrátu na výdělku Pracovní úraz Dotčené předpisy:§ 243b odst. 2 části věty před středníkem o. s. ř. § 194 odst. 1 předpisu č. 65/1965Sb. ve znění od 01.03.2004 § 17 odst. 1, 2, 9, 10 předpisu č. 1/1992Sb. ve znění od 01.01.2001 Kategorie rozhodnutí:C Zveřejněno na webu:20. 9. 2011 Citace rozhodnutí Nejvyššího soudu by měla obsahovat formu rozhodnutí, označení soudu, datum rozhodnutí, spisovou značku, případně údaj o uveřejnění ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek a odkaz na zdroj. Vzor: usnesení Nejvyššího soudu ze dne 11. 11. 2001, sp. zn. 21 Cdo 123/2001, uveřejněné pod č. 11/2003 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, část občanskoprávní a obchodní, dostupné na www.nsoud.cz. 21 Cdo 1836/2010 ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy senátu JUDr. Zdeňka Novotného a soudců JUDr. Ljubomíra Drápala a JUDr. Mojmíra Putny v právní věci žalobce J. K., zastoupeného JUDr. Jiřinou Fellnerovou, advokátkou se sídlem v Olomouci, Resslova č. 9, proti žalované Skanska a.s. se sídlem v Praze 4, Chodově, Líbalova č. 1/2348, IČO 26271303, o 175.795,- Kč, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 10 pod sp. zn. 12 C 27/2008, o dovolání žalobce proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 18. listopadu 2009 č.j. 13 Co 180/2009-73, takto: I. Dovolání žalobce se zamítá. II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení. O d ů v o d n ě n í : Žalobce se domáhal (žalobou změněnou se souhlasem soudu prvního stupně), aby byla žalované uložena povinnost zaplatit mu jako doplatek náhrady za ztrátu na výdělku po dobu pracovní neschopnosti od 3.5.2004 do 2.8.2005 částku 175.795,- Kč. Žalobu odůvodnil zejména tím, že mu nebyla náhrada za ztrátu na výdělku po dobu pracovní neschopnosti pro následky pracovního úrazu ze dne 30.4.2004 vyplacena „ve správné výši“, neboť „do výdělku za rozhodné období nebyly zařazeny všechny, pro dané období zúčtované části mzdy“. Žalovaná zahrnula do hrubé mzdy zúčtované v rozhodném období prvního čtvrtletí 2004 částku 50.455,- Kč (mzda za leden, únor a březen 2004) a poměrnou část 14té mzdy zúčtovanou k výplatě za měsíc listopad 2003 ve výši 8.396,- Kč. Správně však do „výdělku za rozhodné období měla zahrnout také alikvotní díl ročních odměn ve výši 45.339,- Kč (částka 49.950,-Kč vypočtená z částky 199.800,- Kč „metodou, kterou žalovaná použila pro zápočet části 14té mzdy“, dělena počtem 65 dnů - připadajících na rozhodné období a násobena počtem 59 dnů - odpracovaných v rozhodném období). Podle žalobce tedy hrubá mzda v rozhodném období činila celkem 104.190,- Kč (50.455,- Kč + 8.396,- Kč + 45.339,- Kč), z toho „denní výdělek“ byl 1.765,- Kč (104.190,- Kč děleno 59 odpracovanými dny), a „hodinový výdělek“ byl 220,- Kč (104.190,- Kč děleno 472 odpracovanými hodinami). Za dobu pracovní neschopnosti by byl výdělek žalobce celkem 577.155,- Kč (327 „pracovních dnů připadajících na pracovní neschopnost žalobce“ násobeno výší „denního výdělku“) a jestliže mu bylo vyplaceno 190.283,- Kč na „dávkách v nemoci“ a 135.736,- Kč jako „náhrada za ztrátu na výdělku po dobu pracovní neschopnosti vyplacená ve mzdě za měsíc 12/2005“, pak rozdíl, který mu má být vyplacen, činí „251.136,- Kč v hrubé mzdě, což je 175.795,- Kč v čisté mzdě“. Obvodní soud pro Prahu 10 rozsudkem ze dne 23.1.2009 č.j. 12 C 27/2008-31 žalobu zamítl a rozhodl, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení. Dovodil, že v rozhodném období v prvním čtvrtletí roku 2004 žalobce odpracoval „59 dnů z 65 pracovních dnů připadajících na toto období“, celkem tedy 472 hodin, a byla mu zúčtována mzda ve výši 50.455,- Kč, k hrubé mzdě byla rovněž započtena „podle § 17 odst. 9 zákona o mzdě“ poměrná část „čtrnáctého platu za druhé pololetí roku 2003 zúčtovaného v měsíci listopadu roku 2003 k výplatě“ ve výši 8.396,- Kč; průměrný hodinový výdělek žalobce tak v rozhodném období činil 124,68 Kč, a vycházela-li žalovaná při náhradě za ztrátu na výdělku po dobu pracovní neschopnosti od 3.5.2004 do 2.8.2005 z průměrného hodinového výdělku ve výši 126,68 Kč, postupovala „v souladu s citovanými ustanoveními zákona o mzdě“. Vycházeje dále z ustanovení § 17 odst. 9 zákona o mzdě, dospěl soud prvního stupně k závěru, že, nezahrnula-li žalovaná „při zjišťování průměrného výdělku poměrnou část odměn za rok 2003 vyplacených žalobci s výplatou za měsíc duben 2004 ve výši 45.339,- Kč“, postupovala v souladu se zákonem i kolektivní smlouvou, neboť byla žalobci vyplacena spolu se mzdou za měsíc duben roku 2004, a „nebyla tedy zúčtována k výplatě v rozhodném období (leden až březen 2004)“, a „nejedná se ani o odměnu za práci odvedenou v rozhodném období“. Pro úplnost soud prvního stupně dodal, že by poměrnou část této odměny bylo možno zahrnout do hrubé mzdy pro zjišťování průměrného výdělku „v případě, že by rozhodným obdobím bylo druhé čtvrtletí roku 2004 nebo následující tři čtvrtletí“. Protože v projednávané věci kolektivní smlouva nestanovila, že by rozhodným obdobím byl předchozí kalendářní rok, nebylo možné postupovat podle ustanovení § 17 odst. 10 zákona o mzdě. K odvolání žalobce Městský soud v Praze rozsudkem ze dne 18.11.2009 č.j. 13 Co 180/2009-73 rozsudek soudu prvního stupně potvrdil a rozhodl, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů odvolacího řízení. Odvolací soud se ztotožnil se skutkovými zjištěními i právními závěry soudu prvního stupně, a dospěl k závěru, že „průměrný výdělek žalobce pro pracovněprávní účely a ušlý výdělek po dobu jeho pracovní neschopnosti v důsledku pracovního úrazu byl vypočten a žalobci vyplacen ve správné výši, takže jeho náhradový nárok podle § 193 odst. 1 písm. a) a § 194 odst. 1 zák. práce žalovaná již zcela uspokojila tím, že mu v lednu 2006 se mzdou za prosince 2005 vyplatila částku 95.577,- Kč (hrubého 135.736,- Kč)“. K námitkám žalobce uvedl, že „do hrubé mzdy nebylo možno započítat alikvotní díl roční odměny žalobce za rok 2003, která mu byla zúčtována k výplatě v dubnu 2004 a vyplacena spolu se mzdou v květnu 2004“, neboť tato složka mzdy nebyla žalobci zúčtována k výplatě v rozhodném období“, tj. od 1.1.2004. Proti tomuto rozsudku odvolacího soudu podal žalobce dovolání, neboť podle jeho názoru spočívá rozhodnutí odvolacího soudu na nesprávném právním posouzení věci a má po právní stránce zásadní význam. Podle jeho názoru mu náhrada za ztrátu na výdělku po dobu pracovní neschopnosti nebyla vyplacena ve správné výši, neboť žalovaná měla ve smyslu kolektivní smlouvy pro rok 2004 („strana 9 bod 3 a/“) zahrnout do výdělku za rozhodné období i alikvotní díl ročních odměn“ ve výši 45.339,- Kč. Podle názoru dovolatele „žalovaná nesplnila závazek z platné kolektivní smlouvy, podle které měly být zúčtovány alikvotní díly prémie za ten který každý kalendářní měsíc“ a má za to, že „pro výpočet ztráty na výdělku po skončení pracovní neschopnosti je rozhodné, kdy byla práce provedena, nikoliv, kdy byla zúčtována“. Navrhl proto, aby dovolací soud napadené rozhodnutí odvolacího soudu zrušil a věc tomuto soudu vrátil k dalšímu řízení. Nejvyšší soud České republiky jako soud dovolací (§ 10a o. s. ř.) po zjištění, že dovolání proti pravomocnému rozsudku odvolacího soudu bylo podáno oprávněnou osobou (účastníkem řízení) ve lhůtě uvedené v ustanovení § 240 odst. 1 o. s. ř., a že je přípustné podle ustanovení § 237 odst. 1 písm. c) a odst. 3 o. s. ř., neboť v projednávané věci řešená právní otázka výkladu ustanovení § 17 odst. 9 zákona č. 1/1992 Sb., o mzdě, nebyla v judikatuře Nejvyššího soudu České republiky dosud ve všech souvislostech řešena a její posouzení bylo pro rozhodnutí projednávaní věci významné (určující), přezkoumal rozsudek odvolacího soudu ve smyslu ustanovení § 242 o. s. ř. bez jednání (§ 243a odst. 1 věta první o. s. ř.) a dospěl k závěru, že dovolání žalobce je opodstatněné. Z hlediska skutkového stavu bylo v posuzované věci zjištěno, že žalobce pracoval u žalované na základě pracovní smlouvy ze dne 11.12.2001 od 1.1.2002 jako mistr. Dne 30.4.2004 utrpěl pracovní úraz, pro jehož následky byl v pracovní neschopnosti od 3.5.2004 do 2.8.2005. Pro účely zjištění průměrného výdělku do hrubé mzdy dosažené v prvním čtvrtletí roku 2004 byla zahrnuta částka 50.455,- Kč zúčtována k výplatě v tomto období, a částka 8.396,- Kč jako poměrná část čtrnácté mzdy za druhé pololetí roku 2003 zúčtované k výplatě v listopadu 2003. Do hrubé mzdy pro účely zjištění průměrného výdělku však žalovaná nezahrnula ani poměrnou část roční prémie za rok 2003 zúčtované k výplatě ve výši 199.800,- Kč se mzdou za duben v květnu 2004, ani poměrnou část roční prémie za rok 2002 zúčtované k výplatě ve výši 89.286,- Kč se mzdou za období února 2003. Projednávanou věc je třeba posuzovat i v současné době - vzhledem k době, kdy došlo k pracovnímu úrazu žalobce – podle zákona č.