21 Cdo 1838/2006 – Nejvyšší soud

21 Cdo 1838/2006 U S N E S E N Í Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy senátu JUDr. Ljubomíra Drápala a soudců JUDr. Zdeňka Novotného a JUDr. Mojmíra Putny v právní věci žalobce Z. V., zastoupeného advokátkou, proti žalovanému L. Č. r., s.p., o odškodnění ztráty na důchodu, vedené u Okresního soudu v Klatovech pod sp. zn. 7 C 278/2001, o dovolání žalobce proti rozsudku Krajského soudu v Plzni ze dne 8. února 2006, č.j. 12 Co 404/2005-275, takto : I. Dovolání žalobce se odmítá. II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení. O d ů v o d n ě n í : Žalobce se domáhal (žalobou změněnou se souhlasem soudu prvního stupně), aby mu žalovaný platil počínaje dnem 1.1.1989 2.100,- Kč měsíčně jako náhradu za ztrátu na výdělku a \"dále na důchodu kolem 300,- Kč měsíčně\". Žalobu odůvodnil zejména tím, že dne 5.4.1985 byla u něj zjištěna nemoc z povolání - nemoc periferních svalů z vibrace. V důsledku toho byl převeden na méně placenou práci, vznikala mu tím ztráta na výdělku a po přiznání invalidního důchodu též ztráta na důchodu. Okresní soud v Klatovech rozsudkem ze dne 19.7.1995, č.j. 5 C 101/94-27 návrh žalobce na náhradu škody za dobu od 1.4.1984 do 4.4.1985 zamítl, řízení o nároku žalobce na náhradu škody za dobu \"od 5.4.1985 do 31.3.1994\" zastavil a rozhodl, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení. Po provedeném dokazování dospěl k závěru, že žalobci nelze přiznat náhradu škody z nemoci z povolání v době před 5.4.1985, neboť podle hlášení nemoci z povolání, vydaného Krajským ústavem národního zdraví v P., dnem vzniku nemoci z povolání je 5.4.1985 a v pravomoci soudu není obsah tohoto hlášení měnit. Protože o náhradě ztráty na důchodu již pravomocně rozhodl Okresní soud v Klatovech rozsudkem ze dne 28.3.1989 sp. zn. 4 C 41/88 ve znění rozsudku Krajského soudu v Plzni ze dne 9.8.1993 sp. zn. 14 Co 525/92, a tatáž věc pravomocně rozhodnutá nemůže být projednávána znovu, řízení o tomto nároku zastavil. K odvolání žalobce Krajský soud v Plzni usnesením ze dne 25.3.1996, č.j. 12 Co 598/95-39 rozsudek soudu prvního stupně potvrdil ve výroku, jímž byl návrh žalobce na náhradu škody za dobu od 1.4.1984 do 4.4.1985 zamítnut, a změnil ve výroku, jímž bylo řízení o návrhu žalobce na náhradu škody za dobu od 5.4.1985 do 31.3.1994 zastaveno, tak, že řízení v části týkající se \"žalobního požadavku\" na zaplacení částky 31.131,- Kč s 3% úrokem od 1.5.1985 a s 16% úrokem od 1.7.1994 do zaplacení jako náhrady za ztrátu na výdělku za období od 5.4.1985 do 31.3.1994 a v části týkající se \"žalobního požadavku\" na zaplacení částky 39.900,- Kč s 3% úrokem od 1.7.1987 a s 16% úrokem do 1.7.1994 do zaplacení jako náhrady za ztrátu na důchodu za období od 1.6.1987 do 31.12.1988 zastavil; v části týkající se \"žalobního požadavku\" na zaplacení částky 131.172,- Kč s 3% úrokem od 1.2.1989 a s 16% úrokem od 1.7.1994 do zaplacení jako náhrady za ztrátu na důchodu za období od 1.1.1989 do 31.3.1994 a dále počínaje dubnem 1994 měsíčně 2.100,- Kč, rozsudek soudu prvního stupně zrušil a v tomto rozsahu mu věc vrátil k dalšímu řízení. Shodně se soudem prvního stupně vycházel z toho, že nemoc z povolání byla u žalobce zjištěna \"v odškodnitelné formě\" dnem 5.4.1985. Nárok na náhradu škody časově připadající na období od dubna 1984 do 5.4.1995 (správně 5.4.1985) s přihlédnutím ke vznesené námitce promlčení považoval za nedůvodný. Protože o žalobcově nároku na náhradu za ztrátu na důchodu bylo pravomocně rozhodnuto rozsudkem Okresního soudu v Klatovech ze dne 28.3.1989, sp. zn. 4 C 41/88 ve spojení s rozsudkem Krajského soudu v Plzni ze dne 9.8.1993, sp. zn. 14 Co 525/92 jen o nároku za období od 1.6.1987 do 31.12.1988, zastavil soud prvního stupně řízení důvodně jen ohledně uvedeného období. Počínaje dnem 1.1.1989 nebylo o žalobcově nároku v jiném řízení dosud rozhodnuto, a proto uložil soudu prvního stupně, aby se zabýval \"žalobním požadavkem\" na zaplacení částky 131.172,- Kč s úroky z prodlení a počínaje dnem 1.4.1994 částky 2.100,- Kč měsíčně. Okresní soud v Klatovech poté rozsudkem ze dne 22.7.1998, č.j. 5 C 101/94-103 zamítl žalobu, aby žalovanému bylo uloženo platit žalobci počínaje dnem 1.1.1989 jako náhradu za ztrátu na výdělku 2.100,- Kč měsíčně a platit žalobci za ztrátu na důchodu 300,- Kč měsíčně, a rozhodl, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení a že \"Českému státu\" se právo na náhradu nákladů řízení nepřiznává. Po doplnění dokazování dospěl k závěru, že nebyla zjištěna příčinná souvislost mezi nemocí z povolání u žalobce zjištěnou a požadovanou náhradou škody. Vycházel přitom z toho, že nemoc z povolání (onemocnění periferních nervů z vibrace) pouze omezuje určitý výběr pracovních činností u žalobce, ale jako celek nesnižuje jeho pracovní schopnost. Na invaliditě žalobce se dominantní měrou podílí srdeční onemocnění. Degenerativní změny v oblasti kyčelních kloubů a páteře nejsou invalidizující ani z části, rovněž jen do určité míry snižují žalobcovu pracovní schopnost. K odvolání žalobce Krajský soud v Plzni rozsudkem ze dne 18.11.1999, č.j. 12 Co 87/99-126 rozsudek soudu prvního stupně potvrdil a rozhodl, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů odvolacího řízení; proti svému rozsudku připustil dovolání. Vycházeje z toho, že soud prvního stupně provedl dokazování v takovém rozsahu, aby bylo možno zjistit spolehlivě skutkový stav věci, shledal závěry soudu prvního stupně správné v tom, že žalobce nemůže mít nárok na náhradu za ztrátu na výdělku, je-li poživatelem plného invalidního důchodu, že pro nedostatek příčinné souvislosti mezi žalobcovou invaliditou a zjištěnou nemocí z povolání mu nepřísluší nárok na náhradu za ztrátu na důchodu. K dovolání žalobce Nejvyšší soud České republiky rozsudkem ze dne 19.4.2001, č.j. 21 Cdo 1101/2000-145 rozsudek odvolacího soudu zrušil a věc mu vrátil k dalšímu řízení. I když byl žalobce uznán invalidním v důsledku obecných příčin (nikoliv pro zjištěnou nemoc z povolání) a i když mu proto nevznikl nárok na náhradu za ztrátu na výdělku podle ustanovení § 195 zákoníku práce, nebylo možné podle názoru dovolacího soudu pominout, že při výpočtu invalidního důchodu (přiznaného žalobci nikoli jako důsledek nemoci z povolání) bylo vycházeno z výdělků nižších, neboť po zjištění nemoci z povolání byl žalobce od 5.4.1985 převeden na méně placenou práci. Žalobci tedy mohla vzniknout ztráta na důchodu ve smyslu ustanovení § 195a zákoníku práce ve znění účinném do 31.12.1988, neboť předpisy o sociálním zabezpečení tehdy neumožňovaly vzít v úvahu \"při výpočtu dávek důchodového zabezpečení částky, které poškozený pobíral jako náhradu za ztrátu na výdělku po skončení pracovní neschopnosti\"; postup, který je třeba při určení náhrady za ztrátu na důchodu použít, byl vyložen již dříve v rozsudku Nejvyššího soudu ČR ze dne 29.10.1992, č.j. 6 Cz 17/92-58, vydaném v řízení vedeném u Okresního soudu v Klatovech pod sp. zn. 4 C 41/88, v němž žalobce uplatnil část náhrady na důchodu za dobu od 1.6.1987 do 31.12.1988. Dovolací soud dále soudu prvního stupně vytknul, že v rozporu s ustanovením § 43 odst. 1 o.s.ř. nevyzval žalobce, aby vysvětlil, čeho se vlastně domáhá, neboť z jeho projevů (podání doručeného soudu dne 25.11.1996 a prohlášení do protokolu při jednání dne 16.4.1997) nebylo zřejmé, jaké konkrétní rozhodnutí požaduje, a nebylo tedy napevno postaveno, čeho se žalobce domáhá. Krajský soud v Plzni poté usnesením ze dne 26.10.2001, č.j. 12 Co 501/2001-151 rozsudek soudu prvního stupně zrušil a věc mu vrátil k dalšímu řízení. Na základě právního názoru dovolacího soudu uložil soudu prvního stupně, aby postupem podle ustanovení § 43 o.s.ř. vedl žalobce k odstranění vad žaloby a aby poté znovu ve věci rozhodl. Okresní soud v Klatovech - poté, co usnesením vyhlášeným při jednání dne 19.1.2005 \"připustil změnu - upřesnění rozsudečného návrhu\", kterým se žalobce domáhal, aby žalovanému bylo uloženo zaplatit mu jednak náhradu za ztrátu na výdělku za dobu od 1.1.1989 do 30.4.2002 ve výši 336.000,- Kč a počínaje dnem 1.5.2002 mu z tohoto důvodu platit 2.100,- Kč měsíčně, jednak náhradu za ztrátu na výdělku za dobu od 1.1.1989 do 30.4.2002 ve výši 69.760,- Kč a počínaje dnem 1.5.2002 mu z tohoto důvodu platit 436,- Kč měsíčně - rozsudkem ze dne 23.2.2005, č.j. 7 C 278/2001-232 ve znění rozsudku ze dne 23.11.2005, č.j. 7 C 278/2001-259 žalovanému uložil, aby zaplatil žalobci na náhradě za ztrátu na invalidním důchodu za dobu od 1.1.1989 do 31.12.2004 částku 10.256,- Kč a aby mu počínaje dnem 1.1.2005 z tohoto důvodu platil 94,- Kč měsíčně; žalobu o zaplacení náhrady za ztrátu na výdělku za dobu od 1.1.1989 do 30.4.2002 ve výši 336.000,- Kč a počínaje dnem 1.5.2002 ve výši 2.100,- Kč měsíčně a o zaplacení náhrady za ztrátu na invalidním důchodu za dobu od 1.1.1989 do 30.4.2002 ve výši 59.504,- Kč a počínaje dnem 1.1.2005 ve výši 342,- Kč měsíčně zamítl a rozhodl, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení a že \"Českému státu\