21 Cdo 1862/2017 — Nejvyšší soud

21 Cdo 1862/2017 citace  Soud:Nejvyšší soud Datum rozhodnutí:13. 9. 2017 Spisová značka:21 Cdo 1862/2017 ECLI:ECLI:CZ:NS:2017:21.CDO.1862.2017.1 Typ rozhodnutí:ROZSUDEK Heslo:Odstupné Bezdůvodné obohacení Insolvenční řízení Dotčené předpisy:§ 67 předpisu č. 262/2006Sb. ve znění do 30.06.2012 § 4b předpisu č. 262/2006Sb. ve znění do 30.06.2012 § 18 odst. 2 předpisu č. 262/2006Sb. ve znění do 30.06.2012 § 111 předpisu č. 182/2006Sb. ve znění do 31.12.2013 Kategorie rozhodnutí:C Zveřejněno na webu:21. 11. 2017 Citace rozhodnutí Nejvyššího soudu by měla obsahovat formu rozhodnutí, označení soudu, datum rozhodnutí, spisovou značku, případně údaj o uveřejnění ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek a odkaz na zdroj. Vzor: usnesení Nejvyššího soudu ze dne 11. 11. 2001, sp. zn. 21 Cdo 123/2001, uveřejněné pod č. 11/2003 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, část občanskoprávní a obchodní, dostupné na www.nsoud.cz. 21 Cdo 1862/2017ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy senátu JUDr. Jiřího Doležílka a soudců JUDr. Zdeňka Novotného a JUDr. Lubomíra Ptáčka, Ph.D., v právní věci žalobkyně Mgr. Š. M., jako insolvenční správkyně dlužníka General Chemistry s. r. o. se sídlem v Praze 1, Klimentská č. 1216/46, IČO 29210747, proti žalovanému Ing. J. N., zastoupenému Mgr. Romanem Klimusem, advokátem se sídlem v Brně, Heršpická č. 813/5, o 391 105 Kč s příslušenstvím, vedené u Okresního soudu Plzeň - sever pod sp. zn. 10 C 556/2013, o dovolání žalovaného proti rozsudku Krajského soudu v Plzni ze dne 14. prosince 2016 č. j. 61 Co 304/2016-106, takto: Rozsudek krajského soudu a rozsudek Okresního soudu Plzeň - sever ze dne 21. ledna 2016 č. j. 10 C 556/2013-62 se zrušují a věc se vrací Okresnímu soudu Plzeň - sever k dalšímu řízení. Odůvodnění: Žalobkyně se žalobou podanou u Okresního soudu Plzeň - sever dne 27. 12. 2013 domáhala, aby byla žalovanému uložena povinnost zaplatit do majetkové podstaty dlužníka General Chemistry s. r. o. se sídlem v Praze 1, Klimentská č. 1216/46, IČO 29210747 (dále jen „dlužník“) k rukám žalobkyně 391 105 Kč. Žalobu zdůvodnila zejména tím, že dne 29. 6. 2012 bylo na základě vyhlášky Městského soudu v Praze č. j. MSPH 91 INS 15916/2012-A-2 zahájeno insolvenční řízení ohledně dlužníka, dne 20. 9. 2012 byl zjištěn úpadek dlužníka, na jeho majetek byl prohlášen konkurs a žalobkyně byla ustanovena insolvenční správkyní, že dlužník jako zaměstnavatel uzavřel dne 7. 12. 2011 s žalovaným jako zaměstnancem pracovní smlouvu na dobu neurčitou, podle které měl žalovaný vykonávat práci obchodního ředitele, že v čl. II odst. 13 pracovní smlouvy bylo stanoveno, že dojde-li po skončení zkušební doby k ukončení pracovního poměru ze strany zaměstnavatele, a to z jakéhokoli důvodu, přísluší zaměstnanci jednorázové „odchodné“ ve výši 450 000 Kč, že dne 9. 9. 2012 byl na základě dohody pracovní poměr mezi dlužníkem a žalovaným rozvázán s tím, že bylo s odkazem na čl. II odst. 13 pracovní smlouvy „deklarováno“ vyplacení odstupného ve výši 450 000 Kč, že dne 10. 9. 2012 byla žalovanému z pokladny dlužníka v hotovosti vyplacena záloha na mzdu za září 2012 zahrnující odstupné ve výši 391 105 Kč, že žalobkyně vyzvala žalovaného dopisem ze dne 22. 8. 2013 k zaplacení částky 391 105 Kč, neboť má za to, že mu odstupné bylo vyplaceno neoprávněně a tato částka náleží do majetkové podstaty dlužníka, a že žalovaný předložil žalobkyni kopii dodatku č. 1 k pracovní smlouvě ze dne 7. 12. 2011, uzavřeného 2. 4. 2012, podle kterého mělo být žalovanému vyplaceno odstupné ve výši 450 000 Kč i v případě dohody smluvních stran o ukončení pracovního poměru. Žalobkyně má za to, že dlužník vyplatil žalovanému 391 105 Kč dne 10. 9. 2012 – poté, co vůči němu bylo dne 29. 6. 2012 zahájeno insolvenční řízení – v rozporu s ustanovením § 111 insolvenčního zákona, jelikož poskytnutí uvedené částky vedlo k nikoliv zanedbatelnému zmenšení majetku dlužníka a nešlo o splnění závazku za podmínek stanovených insolvenčním zákonem a ani o plnění nezbytné v rámci obvyklého hospodaření, k odvrácení hrozící škody, zákonné vyživovací povinnosti ani o plnění procesní sankce, a že se proto jedná o neúčinný úkon ve smyslu ustanovení § 111 odst. 3 insolvenčního zákona, jehož neúčinnost nastala přímo ze zákona. Dodala, že o účelovosti ukončení pracovního poměru a vyplacení odstupného svědčí i skutečnost, že k vyplacení došlo pouhých 10 dnů před prohlášením konkursu na majetek dlužníka a že s ostatními zaměstnanci dlužníka (A. M., J. V.) byly pracovní poměry ukončeny až žalobkyní po prohlášení konkurzu, a že sjednáním odstupného ve výši osmnáctinásobně vyšší, než přiznává zákoník práce, dlužník úmyslně jednal tak, aby zkrátil uspokojení svých věřitelů a bezdůvodně obohatil žalovaného. Žalovaný namítal, že o oprávněnosti zahrnutí předmětné pohledávky do soupisu majetkové podstaty mělo být rozhodnuto insolvenčním soudem v incidenčním řízení, že mu dosud nebylo doručeno vyrozumění o soupisu majetkové podstaty, že plnění finančních závazků vůči zaměstnancům patří „nade vší pochybnost“ k obvyklému hospodaření v rámci provozování podniku a jako takové není „reprobováno“ ustanovením § 111 odst. 3 insolvenčního zákona a že sjednaná výše odstupného odpovídá jak reálným podmínkám podnikání v daném odvětví, tak i povaze práce, kterou žalovaný pro dlužníka vykonával. Okresní soud Plzeň - sever rozsudkem ze dne 21. 1. 2016 č. j. 10 C 556/2013-62 žalobě vyhověl a rozhodl, že žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni na náhradě nákladů řízení 2 750 Kč a „státu, Okresnímu soudu Plzeň – sever“ soudní poplatek z návrhu ve výši 19 556 Kč. Vycházel mimo jiné ze zjištění, že žalovaný byl zaměstnán v pracovním poměru u dlužníka v době od 2. 1. 2012 do 9. 9. 2012 ve funkci obchodního ředitele na dobu neurčitou, že pracovní poměr skončil dohodou bez uvedení důvodu, že žalovanému bylo dne 10. 9. 2012 vyplaceno z pokladny dlužníka v hotovosti 391 105 Kč jako „záloha na mzdu 9/2012 – odstupné“, že podkladem pro vyplacení odstupného byl dodatek k pracovní smlouvě uzavřený dne 2. 4. 2012 měnící podmínky pro vyplacení odstupného i pro případ rozvázání pracovního poměru dohodou, který nebyl součástí mzdového účetnictví dlužníka a který předložil žalovaný žalobkyni až dne 3. 9. 2013, že ohledně dlužníka bylo dne 29. 6. 2012 zahájeno insolvenční řízení a dne 20. 9. 2012 byl zjištěn úpadek dlužníka a na jeho majetek byl prohlášen konkurs, že pracovní poměry ostatních zaměstnanců trvaly i nadále a byly ukončeny až prostřednictvím insolvenčního správce, že žalovaný a jednatel dlužníka A. M. vykonávají od 10. 10. 2012 společně funkci jednatelů obchodní společnosti GenChem s. r. o. se sídlem v Praze 1, Klimentská č. 1216/46, IČO 29225175, a že žalovanému, který vykonával funkci vedoucího zaměstnance dlužníka, musela být úpadková situace dlužníka známa. Dospěl k závěru, že odstupné vyplacené žalovanému na základě dodatku č. 1 k pracovní smlouvě je neplatným právním úkonem pro rozpor s ustanovením § 67 zákoníku práce, a to jak z hlediska stanovení předpokladů, tak i z hlediska výše odstupného, že dodatek č. 1 k pracovní smlouvě je kromě toho v rozporu se základními zásadami pracovněprávních vztahů podle ustanovení § 19 písm. d) zákoníku práce a také – vzhledem k okolnostem, za nichž k výplatě odstupného došlo - s dobrými mravy podle ustanovení § 19 písm. c) zákoníku práce, a že uplatněný nárok je proto nárokem na vydání bezdůvodného obohacení podle ustanovení § 451 občanského zákoníku, které žalovanému vzniklo plněním z neplatného právního úkonu a které je žalovaný povinen vydat. Dodal, že na projednávaný případ dopadá ustanovení § 111 odst. 3 insolvenčního zákona ve znění účinném do 31. 12. 2013, podle kterého k neúčinnosti právního úkonu – vyplacení odstupného – došlo ze zákona a nebylo zapotřebí rozhodnutí insolvenčního soudu o odpůrčí žalobě. K odvolání žalovaného Krajský soud v Plzni rozsudkem ze dne 14. 12. 2016 č. j. 61 Co 304/2016-106 potvrdil rozsudek soudu prvního stupně a uložil žalovanému povinnost zaplatit žalobkyni na náhradě nákladů odvolacího řízení 1 335,40 Kč. Souhlasil se skutkovými i právními závěry soudu prvního stupně a uvedl, že v projednávané věci je nutné zohlednit souvislosti celého případu, neboť dodatek k pracovní smlouvě, podle něhož mělo být žalovanému vyplaceno odstupné ve výši 450 000 Kč i v případě dohody o ukončení pracovního poměru, byl uzavřen zhruba 2 měsíce před zahájením insolvenčního řízení a je jen těžko uvěřitelné, že by společnost v tomto okamžiku neznala svoji finanční situaci, která následně vedla k prohlášení konkursu, a současně, že by žalovaný o této finanční situaci nevěděl. Podle odvolacího soudu nelze přehlédnout, že dodatek č. 1 k pracovní smlouvě nebyl součástí účetnictví dlužníka a byl předložen až na základě výzvy insolvenční správkyně a že pouze s žalovaným byl ukončen pracovní poměr dohodou, pracovní poměry ostatních zaměstnanců byly ukončeny až insolvenční správkyní a jejich nároky nebyly dlužní