21 Cdo 1921/2009 — Nejvyšší soud

21 Cdo 1921/2009 citace  Soud:Nejvyšší soud Datum rozhodnutí:28. 4. 2011 Spisová značka:21 Cdo 1921/2009 ECLI:ECLI:CZ:NS:2011:21.CDO.1921.2009.1 Typ rozhodnutí:ROZSUDEK Heslo:Zástavní právo Dotčené předpisy:§ 1 odst. 1 předpisu č. 265/1992Sb. § 2 odst. 1 předpisu č. 265/1992Sb. § 7 odst. 1 věta první předpisu č. 265/1992Sb. § 80 písm. c) o. s. ř. ve znění do 30.06.2009 Kategorie rozhodnutí:B Zveřejněno na webu:10. 5. 2011 Podána ústavní stížnost Datum podáníSpisová značkaECLISoudce zpravodajVýsledekDatum rozhodnutí 07.18.2011II.ÚS 2100/11JUDr. Jiří Nykodýmodmítnuto10.20.2011 Citace rozhodnutí Nejvyššího soudu by měla obsahovat formu rozhodnutí, označení soudu, datum rozhodnutí, spisovou značku, případně údaj o uveřejnění ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek a odkaz na zdroj. Vzor: usnesení Nejvyššího soudu ze dne 11. 11. 2001, sp. zn. 21 Cdo 123/2001, uveřejněné pod č. 11/2003 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, část občanskoprávní a obchodní, dostupné na www.nsoud.cz. 21 Cdo 1921/2009ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy senátu JUDr. Mojmíra Putny a soudců JUDr. Ljubomíra Drápala a JUDr. Romana Fialy v právní věci žalobkyně M. K., zastoupené Mgr. Janem Hraško, advokátem se sídlem v Liberci, Revoluční č. 123, proti žalované REALIS-INVEST, s. r. o. se sídlem v Ostravě - Porubě, Svojsíkova č. 2/1596, IČO 25872478, o určení, že nemovitosti nejsou zatíženy zástavním právem, vedené u Okresního soudu v Jablonci nad Nisou, pod sp. zn. 9 C 326/2004, o dovolání žalobkyně proti rozsudku Krajského soudu v Ústí nad Labem – pobočky v Liberci ze dne 14. srpna 2008, č. j. 35 Co 463/2007-195, takto: I. Dovolání žalobkyně se zamítá. II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení. O d ů v o d n ě n í : Žalobkyně se domáhala, aby bylo určeno, že „zástavní právo k nemovitostem st. p. č. 889 zastavěná plocha a nádvoří o výměře 2556 m², p. č. 810/12 ostatní plocha manipulační plocha o výměře 2563 m², p. č. 1848 ostatní plocha jiná plocha o výměře 32 m², budova Jablonecké Paseky, č. p. 3649 obč. vybavení na st. p. č. 889 nacházejících se v katastrálním území Jablonecké Paseky, obec a okres Jablonec nad Nisou, zapsaných na LV 6141, označené Z-4977/2004-504 pro pohledávku označenou č. 33/93 ve výši 53.000.000,- ATS, se prohlašuje za neexistující“. Žalobu zdůvodnila zejména tím, že je vlastnicí uvedených nemovitostí a „pro žalovanou je na LV 6141 zapsáno zástavní právo smluvní, označené Z-4977/2004-504“ pro všechny popsané nemovitosti, a to „pro pohledávku označenou č. 33/93 ve výši 53.000.000,- ATS“. Tímto zástavním právem byla zajištěna pohledávka vzniklá ze smlouvy o převzetí ručení ze dne 8. 6. 1993 ve výši 53.000.000,- ATS, uzavřené mezi AB Bankou, a. s., a P. W. Zástavní smlouva byla uzavřena dne 8. 6. 1993 mezi AB Bankou, a. s., jako zástavním věřitelem a L. P., tehdejším vlastníkem uvedených nemovitostí. Ke vzniku pohledávky AB Banky, a. s., za P. W. však vůbec nedošlo, protože „ručení AB Banky, a. s., spočívalo v avalu směnky vlastní, tato směnka byla „stornována“, a proto ani AB Banka, a. s. ze směnky neplnila“; bance tak žádná pohledávka nevznikla. Dne 5. 3. 1996 vstoupila banka do likvidace a dne 18. 3. 1999 byl na její majetek prohlášen konkurs. V konkursním řízení došlo k prodeji „údajné pohledávky za P. W.“ v dražbě dne 28. 8. 2003 J. K., který pohledávku převedl na žalovanou. Na majetek P. W. byl Krajským soudem v Ústí nad Labem prohlášen konkurs (usnesením, ze dne 1. 10. 2004, č. j. 46 K 29/2004-25) a žalovaná jako svou pohledávku za P. W. přihlásila pohledávku zajištěnou zástavním právem. Naléhavý právní zájem pro podání určovací žaloby spatřuje žalobkyně v tom, že „by musela složit cenu zástavy či pohledávky a nebo by došlo k prodeji nemovitostí“. Okresní soud v Jablonci nad Nisou rozsudkem ze dne 4. 8. 2006, č. j. 9 C 326/2004-135, žalobu zamítl a rozhodl, že žalobkyně je povinna nahradit žalované náklady řízení 37.579,- Kč k rukám advokáta Mgr. Tomáše Gureckého. Z provedených důkazů „vzal za prokázané a mezi účastníky nesporné“, že na základě smlouvy o zřízení zástavního práva ze dne 8. 6. 1993 „vzniklo zástavní právo k předmětným nemovitostem s právními účinky vkladu 10. 6. 1993“. Zástavní právo vzniklo na základě písemné smlouvy a v současné době je zástavním věřitelem na základě smlouvy o postoupení pohledávky žalovaná. Vlastnicí nemovitostí se na základě kupní smlouvy ze dne 15. 9. 2003 stala žalobkyně, a to „s právními účinky vkladu do katastru nemovitostí k 26. 9. 2003“; nemovitosti „řádně zakoupila i se zástavním právem, když v kupní smlouvě na zajištění nemovitosti zástavním právem byla upozorněna“. Závazek P. W. vůči AB Bance, a.s., existoval, P. W. svůj závazek uznal a uzavřel dohodu o splnění dluhu a způsobu plnění. Svůj dluh nesplnil a „není tedy žádný důvod k tomu, aby bylo rozhodnuto, že zástavní právo k nemovitostem neexistuje“. K odvolání žalobkyně Krajský soud v Ústí nad Labem – pobočka v Liberci, rozsudkem ze dne 14. 8. 2008, č. j. 35 Co 463/2007-195, rozsudek soudu prvního stupně potvrdil a rozhodl, že žalobkyně je povinna nahradit žalované náklady odvolacího řízení 19.554,- Kč „k rukám Mgr. Tomáše Gureckého“. Shodně se soudem prvního stupně dovodil, že naléhavý právní zájem žalobkyně na určovací žalobě je naplněn, neboť „zástavní právo, jehož platný vznik žalobkyně zpochybňuje, je zaneseno ve prospěch žalované v katastru nemovitostí“, že zástavní právo k nemovitostem bylo zřízeno za účelem zajištění pohledávky AB Banky, a. s., a že „nešlo o pohledávku úvěrovou, nýbrž o pohledávku banky ze směnečného rukojemství“. Nesouhlasil však se závěrem soudu prvního stupně, že „práva AB Banky, a. s., z avalu směnky vlastní P. W. jsou převoditelná obvyklým způsobem – zde dražbou a postupní smlouvou, tedy obvyklou cessí“, neboť s ohledem na povahu práv ze směnky, která je cenným papírem, na ni „dopadá speciální úprava zákona směnečného a šekového č. 191/1950 Sb.“ Aval je totiž upraven jako jeden z druhů práv ze směnky a způsob převodu práv ze směnky vyplývá ze směnečného a šekového zákona. Ten má svá specifika oproti obecné úpravě převodu práv a povinností na další osoby. Je to proto, že směnka je cenným papírem, „do nějž je právo z ní vyplývající vtěleno, a lze jej od cenného papíru oddělit a převádět jen, připouští-li takový postup výslovně zákon“. Jinak musí být právo vtělené v cenném papíru převáděno přímo v tomto cenném papíru - jde tedy „o převod tzv. indosamentem – rubopisem“. „Obyčejnou cessí“ podle příslušných ustanovení občanského zákoníku lze práva ze směnky převést jen tehdy, je-li do směnky pojata „tzv. rekta doložka“ (doložka na cenném papíru zakazující další převod); tuto doložku neobsahuje text na prvostraně směnky a sama žalobkyně při odvolacím jednání uvedla, že na rubu směnky nebyl žádný text, tedy ani „rekta doložka“. Proto „práva původního avala AB Banky, a. s.“, z dané směnky bylo možno převádět jen rubopisem na směnce. Za účelem „převodu avalu AB Banky, a. s.“, proběhla dne 28. 8. 2003 dražba a vydražitelem se měl stát J. K., který následně, „obyčejnou cessí za účelem převodu avalu z předmětné směnky uzavřel s žalovanou coby postupníkem 9. 10. 2003 postupní smlouvu“. Odvolací soud uzavřel, že „v řízení nebyla prokázána existence „rekta doložky“ ve směnce, žalobkyně nedoložila důkaz svědčící o tom, že žalovaná je ve věci pasivně legitimována, tj. že „na ni byl aval převeden“, a nebyla tak prokázána pasivní věcná legitimace žalované v tomto řízení. Proti tomuto rozsudku odvolacího soudu podala žalobkyně dovolání. Namítá, že odvolací soud se vůbec nezabýval skutkovým stavem věci, nýbrž pasivní věcnou legitimací žalované, když uzavřel, že „žalován měl být ten, kdo je oprávněn ze směnky“. Žalobkyně však podala žalobu „na určení neexistence zástavního práva“, a proto „měl být pasivně legitimován ten, kdo je zapsán v katastru nemovitostí jako oprávněný ze zástavního práva“. Katastr nemovitostí by totiž neprovedl výmaz zástavního práva v řízení, v němž by byl účastníkem někdo jiný než ten, kdo je veden v katastru nemovitostí jako oprávněný. Zda byla směnka indosována nebo ne, nemá podle dovolatelky na posouzení věci žádný vliv, neboť „směnkou či spíše tím, že je na ní napsáno, že na ni nebylo plněno, mělo být pouze prokázáno, že budoucí pohledávka zajištěná zástavním právem vůbec nevznikla“, a další osud směnky je nepodstatný. Dovolatelka navrhla, aby dovolací soud rozsudek odvolacího soudu zrušil a věc vrátil tomuto soudu k dalšímu řízení. Nejvyšší soud České republiky jako soud dovolací (§ 10a o. s. ř.) věc projednal podle zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění účinném do 30. 6. 2009 (dále jen „o. s. ř.“), neboť dovoláním je napaden rozsudek odvolacího soudu, který byl vydán před 1. 7. 2009 (srov. Čl. II bod 12 zákona č. 7/2009 Sb., kterým se mění zákon č. 99/1963 Sb., ve znění pozdějších předpisů a další související zákony). Po zjištění, že dovolání proti pravomocnému rozsudku od