21 Cdo 2060/2015 — Nejvyšší soud

21 Cdo 2060/2015 citace  Soud:Nejvyšší soud Datum rozhodnutí:19. 7. 2016 Spisová značka:21 Cdo 2060/2015 ECLI:ECLI:CZ:NS:2016:21.CDO.2060.2015.1 Typ rozhodnutí:USNESENÍ Heslo:Skončení pracovního poměru Dotčené předpisy:§ 43 odst. 1 a 2 předpisu č. 65/1965Sb. ve znění do 31.12.2006 § 240 odst. 1, 2 a 3 předpisu č. 65/1965Sb. ve znění do 31.12.2006 § 242 odst. 2 předpisu č. 65/1965Sb. ve znění do 31.12.2006 Kategorie rozhodnutí:D Zveřejněno na webu:8. 9. 2016 Citace rozhodnutí Nejvyššího soudu by měla obsahovat formu rozhodnutí, označení soudu, datum rozhodnutí, spisovou značku, případně údaj o uveřejnění ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek a odkaz na zdroj. Vzor: usnesení Nejvyššího soudu ze dne 11. 11. 2001, sp. zn. 21 Cdo 123/2001, uveřejněné pod č. 11/2003 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, část občanskoprávní a obchodní, dostupné na www.nsoud.cz. 21 Cdo 2060/2015 U S N E S E N Í Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy senátu JUDr. Mojmíra Putny a soudců JUDr. Ljubomíra Drápala a JUDr. Zdeňka Novotného v právní věci žalobkyně L. L., zastoupené Mgr. Petrem Smejkalem, advokátem se sídlem v Českých Budějovicích, Na Sadech č. 2033/21, proti žalovanému Kilian group s.r.o. se sídlem v Brně, Chrpová č. 531/65, IČO 26928086, zastoupenému Mgr. Soňou Bernardovou, advokátem se sídlem v Brně, Koliště č. 259/55, o zaplacení 57.000,- Kč s příslušenstvím, vedené u Městského soudu v Brně pod sp. zn. 43 C 51/2007, o dovolání žalovaného proti usnesení Krajského soudu v Brně ze dne 14. října 2014, č. j. 15 Co 471/2012-179, takto: Usnesení krajského soudu se zrušuje a věc se vrací Krajskému soudu v Brně k dalšímu řízení. Odůvodnění: Žalobkyně se domáhala, aby jí žalovaný zaplatil 57.000,- Kč s úrokem z prodlení od 1. 3. 2007 ve výši repo sazby ČNB, platné vždy k 1. dni kalendářního pololetí zvýšené o 7% bodů do zaplacení. Žalobu zdůvodnila zejména tím, že byla od 1. 1. 2006 zaměstnankyní žalovaného, že počínaje červencem 2006 jí žalovaný přestal vyplácet mzdu, k 7. 8. 2006 ji odhlásil ze sociálního pojištění a přestal jí přidělovat práci. Dopisem, který byl žalovanému doručen dne 8. 1. 2007, zrušila žalobkyně s žalovaným okamžitě pracovní poměr podle § 56 odst. 1 písm. b) zákoníku práce z důvodu nezaplacení mzdy za měsíce červenec, srpen, září říjen, listopad, prosinec roku 2006 a 8 dní měsíce ledna 2007. Žalovaný neplatnost okamžitého zrušení pracovního poměru u soudu v zákonné lhůtě neuplatnil. Průměrná mzda žalobkyně činila 9.000,- Kč měsíčně, žalobkyně tedy požaduje po žalovaném zaplacení dlužné mzdy v celkové výši 57.000,- Kč spolu s úrokem z prodlení. Žalovaný uvedl, že nemá vůči žalobkyni žádné nevyrovnané závazky, že pracovní poměr byl mezi účastníky ukončen dohodou ke dni 7. 8. 2006, že žalobkyně neplatnost této dohody u soudu neuplatnila, a že proto její pracovní poměr k tomuto datu skončil. Městský soud v Brně rozsudkem ze dne 3. 11. 2011, č. j. 43 C 51/2007-115, žalobu zamítl a rozhodl, že žalobkyně je povinna zaplatit žalovanému na náhradě nákladů řízení 24.348,- Kč k rukám právní zástupkyně žalovaného. Z provedeného dokazování dovodil, že „neobstojí tvrzení žalobkyně, že se nejedná o pravou listinu (dohodu o ukončení pracovního poměru mezi účastníky ze dne 7. 8. 2006), neboť, měla-li by listina vzniknout vytištěním textu dohody o ukončení pracovního poměru na listinu, která již obsahovala její podpis, musela by být taková listina bez dalšího textu, žalobkyně si však žádného takového podpisu čistého papíru, do kterého by dodatečně byl vytištěn text dohody o ukončení pracovního poměru, není vědoma, neuvedla o jakou konkrétní listinu by se mělo jednat a jakým způsobem byl použit její podpis na takové listině, ani svědci (bývalí a současní zaměstnanci žalovaného) nepotvrdili existenci takových listin“. Dospěl k závěru, že žalobkyně nemá na mzdu za požadované období nárok, neboť ode dne 7. 8. 2006 práci pro žalovaného nevykonávala a to z důvodu, že k tomuto dni byl ukončen její pracovní poměr dohodou, a žalovaný proto ani nebyl povinen žalobkyni práci přidělovat. Z uvedeného důvodu nemohlo dojít následně v lednu 2007 k okamžitému zrušení pracovního poměru. K odvolání žalobkyně Krajský soud v Brně usnesením ze dne 14. 10. 2014, č. j. 15 Co 471/2012-179, rozsudek soudu prvního stupně zrušil a věc vrátil tomuto soudu k dalšímu řízení. Po doplnění dokazování dovodil, že „ze závěrů znaleckého posudku z oboru kriminalistika, odvětví technické zkoumání dokladů a písemností, a z výslechu zpracovatelky tohoto znaleckého posudku kpt. Ing. Kateřiny Jelínkové jednoznačně vyplynulo, že dohoda o skončení pracovního poměru ze dne 7. 8. 2006 nese prvky dodatečné manipulace, tudíž bylo s touto listinou manipulováno, není tedy správná (pravdivá) a nelze přihlížet k jejím faktickým důsledkům“. Výpověď svědka P. M., zaměstnance žalovaného, k okolnostem jednání mezi jednatelem žalovaného a žalobkyní ohledně uzavírání předmětné dohody označil „za nevěrohodnou, účelovou a tendenční, když způsob opravy záhlaví předmětné listiny popsaný svědkem je značně nepravděpodobný, neboť po realizaci jím popsané opravy v označení žalovaného, by se opravovaný text nepochybně ocitl v části listiny obsahující údaje o žalobkyni a tím by opravovaný text se správnými údaji o žalovaném logicky překryl text s údaji o žalobkyni“. Odvolací soud zdůraznil, že „žalovaný neplatnost okamžitého zrušení pracovního poměru žalobkyní podle ustanovení § 56 odst. 1 písm. b) zákoníku práce doručeného žalovanému dne 8. 1. 2007 nenapadl v zákonné dvouměsíční lhůtě žalobou u soudu, tudíž se jedná o platný a účinný rozvazovací úkon“. Uložil soudu prvního stupně, aby se v dalším řízení zabýval uplatněným nárokem žalobkyně na dlužnou mzdu „v období od 1. 6. 2006 do 7. 8. 2006 a náhradu mzdy v období od 8. 8. 2006 do 8. 1. 2007“. Proti tomuto usnesení odvolacího soudu podal žalovaný dovolání. Namítl, že bylo-li ve znaleckém posudku uvedeno, že listina „nese prvky manipulace“ (což žalovaný připustil a vysvětlil), neznamená to ještě, že je listina – dohoda o ukončení pracovního poměru ze dne 7. 8. 2006 nepravá a nepravdivá. Je třeba zkoumat, zda pozměnění konkrétních údajů v listině bylo učiněno oprávněně, tj. důvodně se svolením všech dotčených osob, účastníků právního úkonu. Jestliže v tomto případě dohoda o ukončení pracovního poměru ze dne 7. 8. 2006 nese prvky manipulace co do hlavičky této listiny (jak vyplývá z písemného vyhotovení znaleckého posudku a z výslechu znalkyně), zůstal text samotné dohody nezměněn. Projevy vůle účastníků nebyly změnou hlavičky nijak změněny a není tedy důvod, proč k takovým projevům vůle nepřihlížet, jsou-li kryty podpisy obou účastníků. Žalovaný se dále domnívá, že jestliže uzavřel s žalobkyní dne 7. 8. 2006 dohodu o ukončení pracovního poměru, pak zcela zjevně považoval okamžité zrušení pracovního poměru z ledna 2007 za neúčinné, neboť žádný pracovní poměr mezi žalobkyní a žalovaným již v té době netrval a neexistoval, nemohl se tedy dovolávat neplatnosti jakéhokoliv úkonu o zrušení pracovního poměru ze strany žalobkyně. Tento závěr odvolacího soudu je tedy v rozporu s rozhodovací praxí Nejvyššího soudu. Uvedl, že také žalobkyně se měla domáhat neplatnosti dohody o ukončení pracovního poměru ze dne 7. 8. 2006, a jestliže tak neučinila, pak její pracovní poměr zanikl dne 7. 8. 2006, a v řízení o nároku na zaplacení dlužné mzdy se již nelze domáhat závěrů o neplatnosti dohody o ukončení pracovního poměru. Navrhl, aby dovolací soud rozhodnutí odvolacího soudu zrušil a aby mu věc vrátil k dalšímu řízení. Nejvyšší soud České republiky jako soud dovolací (§ 10a občanského soudního řádu) věc projednal podle zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění účinném do 31. 12. 2013 (dále jen „o. s. ř.“), neboť řízení bylo zahájeno přede dnem 1. 1. 2014 (srov. čl. II bod 2 zákona č. 293/2013 Sb., kterým se mění zákon č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů, a některé další zákony). Po zjištění, že dovolání proti pravomocnému usnesení odvolacího soudu bylo podáno oprávněnou osobou (účastníkem řízení) v zákonné lhůtě (§ 240 odst. 1 o. s. ř.) a že jde o rozhodnutí, proti kterému je dovolání přípustné podle ustanovení § 237 o. s. ř., neboť napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného práva (výkladu ustanovení § 43 zákoníku práce ve znění účinném do 31. 12. 2006), při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu, přezkoumal napadené usnesení ve smyslu ustanovení § 242 o. s. ř. bez nařízení jednání (§ 243a odst. 1 věta první o. s. ř.) a dospěl k závěru, že dovolání žalovaného je opodstatněné. V projednávané věci se žalobkyně domáhala zaplacení dlužné mzdy za období od 1. 7. 2006 do 8. 1. 2007, neboť jí žalovaný tuto mzdu nezaplatil, a od 7. 8. 2006 jí přestal přidělovat práci, proto s ním okamžitě zrušila pracovní poměr ke dni 8. 1. 2007 podle ustanovení § 56 odst. 1 písm. b) zákoníku práce, žalovaný naopak tvrdil, že s žalobkyní uzavřel dne 7. 8. 2006 dohod