21 Cdo 2113/2001 — Nejvyšší soud

21 Cdo 2113/2001 citace  Soud:Nejvyšší soud Datum rozhodnutí:17. 7. 2002 Spisová značka:21 Cdo 2113/2001 ECLI:ECLI:CZ:NS:2002:21.CDO.2113.2001.1 Typ rozhodnutí:ROZSUDEK Dotčené předpisy:§ 172 předpisu č. 65/1965Sb. § 243 předpisu č. 65/1965Sb. § 131 předpisu č. 99/1963Sb. Kategorie rozhodnutí:C Zveřejněno na webu:31. 12. 2009 Citace rozhodnutí Nejvyššího soudu by měla obsahovat formu rozhodnutí, označení soudu, datum rozhodnutí, spisovou značku, případně údaj o uveřejnění ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek a odkaz na zdroj. Vzor: usnesení Nejvyššího soudu ze dne 11. 11. 2001, sp. zn. 21 Cdo 123/2001, uveřejněné pod č. 11/2003 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, část občanskoprávní a obchodní, dostupné na www.nsoud.cz. 21 Cdo 2113/2001 ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy senátu JUDr. Ljubomíra Drápala a soudců JUDr. Zdeňka Novotného a JUDr. Mojmíra Putny v právní věci žalobce K. c. Š., zastoupeného advokátem, proti žalovanému V. H., zastoupenému advokátem, o 286.584,- Kč s příslušenstvím, vedené u Okresního soudu Praha - východ pod sp.zn. 6 C 54/2000, o dovolání žalobce proti rozsudku Krajského soudu v Praze ze dne 4. září 2001 č.j. 23 Co 282/2001-71, takto: Rozsudek Krajského soudu a rozsudek Okresního soudu Praha - východ ze dne 15. února 2001 č.j. 6 C 54/2000-42 (s výjimkou výroku, kterým byla žaloba zamítnuta) se zrušují a věc se v tomto rozsahu vrací Okresnímu soudu Praha - východ k dalšímu řízení. O d ů v o d n ě n í : Žalobce se domáhal, aby mu žalovaný zaplatil 286.584,- Kč s 12% úrokem od 1.3.2000 do zaplacení. Žalobu zdůvodnil zejména tím, že je příspěvkovou organizací Ministerstva zahraničních věcí, která je \"napojena\" na státní rozpočet \"formou příspěvků na investiční výstavbu poskytovaných jako tzv. systémové dotace\" a jejíž provoz je v plném rozsahu hrazen z příjmů z vlastní činnosti, a že žalovaný je jeho zaměstnancem, který u něj do 7.9.1999 působil jako ředitel. Žalovaný jako ředitel žalobce vydal dne 25.8.1998 Vnitřní mzdový předpis č. 50/98 pro odměňování zaměstnanců žalobce a podle tohoto mzdového předpisu postupoval nejen při odměňování zaměstnanců, ale i sebe jako ředitele. Odměňování ředitele žalobce se však řídí \"předpisem č. 3/95 ze dne 1.3.1995 - Pravidly pro utváření mzdy ředitele organizace\", které vydalo Ministerstvo zahraničních věcí jako orgán nadřízený řediteli žalobce. Žalovaný podle Vnitřního mzdového předpisu č. 50/98 rozhodl a podle jeho rozhodnutí mu byla vyplacena záloha na roční odměnu za rok 1998 ve výši 76.884,- Kč, roční odměna za rok 1998 (její doplatek) ve výši 83.700,- Kč, záloha na roční odměnu za rok 1999 ve výši 70.200,- Kč, věrnostní odměna za rok 1997 ve výši 27.900,- Kč a věrnostní odměna za rok 1998 ve výši 27.900,- Kč. Vzhledem k tomu, že \"zahrnutí\" ředitele do vnitřního mzdového předpisu je v rozporu s ustanovením čl. 3 bodu 11 \"Platového řádu MZV č.j. 241.657/93 ve znění pozdějších změn\", podle něhož rozhoduje o platu ředitelů podřízených organizací Ministr zahraničních věcí, bylo žalovanému plnění v celkové výši 286.584,- Kč vyplaceno neoprávněně. Žalovaný namítal, že Vnitřní mzdový předpis č. 50/98 byl vydán se schválením náměstka Ministra zahraničních věcí JUDr. J. W. a že jím nedošlo k porušení obecně závazných právních předpisů. Žalovaný byl při svém rozhodování v dobré víře, že Vnitřní mzdový předpis č. 50/98 byl řádně schválen, a v dobré víře také přijal částky, jejichž vrácení žalobce požaduje. Okresní soud Praha - východ rozsudkem ze dne 15.2.2001 č.j. 6 C 54/2000-42 žalovanému uložil, aby zaplatil žalobci 286.584,- Kč s 12% úrokem od 17.3.2000 do zaplacení a na náhradě nákladů řízení \"na hotových výlohách zaplaceného soudního poplatku 11.464,- Kč a za právní zastoupení 36.300,- Kč, tyto k rukám J. N.\", a zamítl žalobu, kterou se žalobce domáhal zaplacení úroku z prodlení za dobu od 1.3.2000 do 16.3.2000 \"včetně z částky 286.584,- Kč\". Z provedených důkazů zjistil, že rozhodnutím Ministra zahraničních věcí č. 2 ze dne 5.2.1995 č.j. 226.230/95/FO byl ke dni 1.3.1995 zřízen žalobce \"jako podřízená příspěvková organizace v působnosti MZV ČR\" s tím, že \"toto zařízení se podřizuje vrchnímu řediteli provozní sekce\", že žalobce je \"napojen\" na státní rozpočet \"formou příspěvků na investiční výstavbu, poskytovaných jako tzv. systémové dotace\", a že \"dle platného organizačního řádu MZV ČR\" rozhoduje o platovém zařazení ředitelů podřízených organizací ministr, který svoji pravomoc ohledně žalovaného přenesl na vrchního ředitele provozní sekce (a nikoliv na náměstka ministra). Žalovaný, který působil u žalobce do 7.9.1999 jako jeho ředitel, vydal dne 25.8.1998 Vnitřní mzdový předpis pro odměňování zaměstnanců organizace K. c. Š. č. 50/98, který je neplatný \"minimálně v ustanovení, kterým je upravován plat ředitele této příspěvkové organizace\". Protože rozhodování o platu ředitele žalobce příslušelo podle \"platného organizačního řádu MZV ČR\" pouze ministrovi, který svou pravomoc \"svěřil\" vrchnímu řediteli provozní sekce ministerstva, platil \"ohledně mzdy\" ředitele žalobce i po vydání Vnitřního mzdového předpisu č. 50/98 \"předpis č. 3/95\", neboť žádné jiné rozhodnutí ministra nebo pověřeného vrchního ředitele provozní sekce nebylo vydáno; okolnost, zda Vnitřní mzdový předpis č. 50/98 byl schválen náměstkem ministra JUDr. J. W., je nerozhodná, neboť žalovaný i námětek JUDr. J. W. si \"museli být vědomi, že náměstkovi ministra rozhodování o mzdě ředitele zřízené organizace nepřísluší\". Z čl. 11 Vnitřního mzdového předpisu č. 50/98 navíc vyplývá, že ředitel žalobce mohl rozhodovat pouze o odměnách zaměstnanců na návrh \"bezprostředně nadřízených těchto zaměstnanců\"; návrh na odměnu pro ředitele žalobce \"mohl být dán k odsouhlasení\" vrchnímu řediteli provozní sekce, který by o ní rozhodoval v souladu s čl. 3 \"pravidel o vytváření mzdy ředitele organizace z 1.3.1995\". Soud prvního stupně dospěl k závěru, že žalovaný nebyl oprávněn \"rozhodnout o odměně sám pro sebe\", že o výplatě rozhodl v rozporu s \"předpisem č. 3/95\" a že nemůže důvodně namítat, že by přijal částky, jejichž vrácení se žalobce domáhá, v dobré víře ve smyslu ustanovení § 243 odst.3 zák. práce, neboť \"nešlo o mzdové prostředky, které pouze jako zaměstnanec přijímal, ale o finanční prostředky, o jejichž výplatě sám rozhodoval\". Soud prvního stupně proto žalovanému uložil, aby žalobci vyplacené částky vrátil, a to s úroky \"ve výši \"dvojnásobku diskontní sazby stanovené ČNB\" od 17.3.2000, kdy se žalovaný ocitl v prodlení s uspokojením nároku žalobce. K odvolání žalovaného Krajský soud v Praze rozsudkem ze dne 4.9.2001 č.j. 23 Co 282/2001-71 změnil rozsudek soudu prvního stupně tak, že zamítl žalobu, kterou se žalobce domáhal po žalovaném zaplacení 286.584,- Kč s 12% úrokem od 17.3.2000 do zaplacení, a rozhodl, že žalobce je povinen zaplatit žalovanému na náhradě nákladů řízení před soudem prvního stupně 36.300,- Kč k rukám advokáta Mgr. M. P. a že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů odvolacího řízení. Na základě výsledků dokazování před soudem prvního stupně a po doplnění dokazování výslechem žalovaného jako účastníka řízení odvolací soud v první řadě dovodil, že Vnitřní mzdový předpis č. 50/98 je \"doplňkem (změnou) pravidel pro utváření mzdy č. 3/95\". Z organizačního řádu Ministerstva zahraničních věcí ze dne 30.7.1993 č. 84500/93 jednoznačně nevyplývá, komu byl žalovaný jako ředitel žalobce podřízen; protože podle čl. 9 organizačního řádu přísluší řediteli provozní sekce řídit a koordinovat činnost žalobce, protože náměstek ministra JUDr. J. W. řídil rovněž provozní sekci v době, kdy \"vznikl\" Vnitřní mzdový předpis č. 50/98, a protože Ministr zahraničních věcí neměl výslovně vyhrazeno schvalování vnitřních předpisů, je třeba schválení Vnitřního mzdového předpisu č. 50/98 náměstkem ministra zahraničních věcí považovat za souhlas zřizovatele. Z výsledků dokazování nelze podle názoru odvolacího soudu dovodit, že by žalovaný \"vyplácel sám sobě odměny\". V čl. 12 Vnitřního mzdového předpisu č. 50/98 jsou přesně a srozumitelně určena pravidla, podle kterých se poskytuje řediteli, obchodnímu řediteli, provoznímu řediteli a technickému řediteli roční odměna, a \"samotné vyplacení odměn a jejich výše\" záležela jen \"na matematickém výpočtu podle výše celkových tržeb, jak je uvedeno v odstavci 1 tohoto článku\". Vzhledem k tomu, že zřizovatel Vnitřní mzdový předpis č. 50/98 schválil, byly odměny vypláceny \"všem vedoucím zaměstnancům podle výsledků hospodaření\". Otázkou platnosti Vnitřního mzdového předpisu č. 50/98 se však odvolací soud \"podrobně nezabýval\", neboť dovo