21 Cdo 2201/2007 – Nejvyšší soud

21 Cdo 2201/2007 ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy senátu JUDr. Ljubomíra Drápala a soudců JUDr. Romana Fialy a JUDr. Zdeňka Novotného v právní věci žalobkyně JUDr. E. K., advokátky, jako správkyně konkursní podstaty úpadce P. spol. s r.o. - v likvidaci, zastoupené advokátem, proti žalovaným 1) L. C. S. G. a.s., zastoupené advokátem, a 2) JUDr. B. H., notáři, o nahrazení souhlasu s vydáním notářské úschovy a o 18.000.000,- Kč s příslušenstvím, event. o 6.000.000,- Kč s příslušenstvím, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 4 pod sp. zn. 8 C 294/2003, o dovolání žalobkyně proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 12. prosince 2006, č.j. 28 Co 355/2006-424, takto: Rozsudek městského soudu se - s výjimkou výroku o odmítnutí odvolání - zrušuje a věc se v tomto rozsahu vrací Městskému soudu v Praze k dalšímu řízení. O d ů v o d n ě n í : Žalobkyně se žalobou podanou u Obvodního soudu pro Prahu 4 dne 26.6.2003 domáhala, aby bylo žalované 1) uloženo souhlasit s vydáním notářské úschovy vedené u žalovaného 2) \"na základě protokolu o přijetí peněz do notářské úschovy sepsaného dne 11.1.1999 pod č.j. N 9/99 žalobkyni do konkursní podstaty úpadce P. spol. s r.o. - v likvidaci částku 18.000.000,- Kč, tedy kupní cenu sjednanou v kupní smlouvě uzavřené dne 12.1.1999 mezi žalobkyní jako prodávající a žalovanou 1) jako kupující formou notářského zápisu č.j. NZ 8/99, N 10/99 sepsaného žalovaným 2), zvýšenou o úrok z úschovy až do výše, které úrok dosáhne ke dni vydání úschovy žalobkyni\", a aby žalovanému 2) bylo uloženo \"vydat žalobkyni do konkursní podstaty P. spol. s r.o. částku 18.000.000,- Kč zvýšenou o úrok z úschovy\", a pro případ, že by soud nevyhověl této žalobě, aby bylo žalované 1) uloženo zaplatit žalobkyni \"do konkursní podstaty úpadce P. spol. s r.o. - v likvidaci\" 6.000.000,- Kč s 3% úrokem \"od doručení žaloby žalované 1) do zaplacení\". Žalobu zdůvodnila zejména tím, že kupní smlouvou ze dne 12.1.1999, sepsanou notářským zápisem žalovaného 2) pod č.j. NZ 8/99, N 10/99, prodala žalované 1) z konkursní podstaty \"areál obchodního domu DONA v P.\" za kupní cenu 18.000.000,- Kč a že tuto kupní cenu přijal žalovaný 2) do notářské úschovy s tím, že ji vydá žalobkyni po předložení výpisu z katastru nemovitostí, na němž bude jako vlastník nemovitostí uvedena žalovaná 1), a kupní smlouvy s vyznačeným rozhodnutím Katastrálního úřadu v P., kterým byl povolen vklad vlastnického práva pro žalovanou 1). Přestože byl vklad vlastnického práva k prodaným nemovitostem ve prospěch žalované 1) povolen a přestože notářským zápisem žalovaného 2) ze dne 28.1.1999 sepsaným pod č.j. NZ 50/99, N 56/99 bylo \"dořešeno sporné vlastnictví k pozemku parc. č. 4430/3 o výměře 44 m2\", žalovaná 1) od kupní smlouvy odstoupila a žalovaný 2) dosud žalobkyni nevydal do notářské úschovy přijatou kupní cenu. Žalobkyně má za to, že odstoupení od kupní smlouvy je neplatné a že má právo na vyplacení sjednané kupní ceny. Pro případ, že by soud nevyhověl žalobě v primárním petitu, se žalobkyně domáhá vydání bezdůvodného obohacení, které žalované 1) vzniklo za dobu posledních 3 let užíváním prodaných nemovitostí bez právního důvodu. Obvodní soud pro Prahu 4 rozsudkem ze dne 8.2.2006, č.j. 8 C 294/2003-380 ve znění usnesení ze dne 10.8.2006, č.j. 8 C 294/2003-406 zamítl žalobu o uložení povinnosti žalované 1) souhlasit s vydáním notářské úschovy a o uložení povinnosti žalovanému 2) \"vydat žalobkyni do konkursní podstaty P. spol. s r.o. částku 18.000.000,- Kč\" a rozhodl, že \"základ nároku žalobkyně na vydání bezdůvodného obohacení je po právu\" a že žalovaný 2) nemá právo na náhradu nákladů řízení. Z provedeného dokazování vzal za prokázané, že mezi žalobkyní a žalovanou 1) došlo dne 12.1.1999 k uzavření kupní smlouvy na nemovitosti (\"areál obchodního domu DONA v P.\") a že kupní cena ve výši 18.000.000,- Kč byla podle dohody účastníků složena do notářské úschovy žalovaného 2) s tím, že bude vydána žalobkyni po splnění dohodnutých podmínek. Předmětem prodeje byl rovněž pozemek p.č. 4430/1 o rozloze 2.021 m2, o němž bylo po uzavření kupní smlouvy a po podání návrhu na vklad vlastnického práva zjištěno, že \"takto označený pozemek v takovéto rozloze neexistuje, neboť žalovaná 1) byla zapsána jako vlastník pozemku p.č. 4430/1 o rozloze toliko 1.957 m2, když z tohoto pozemku byl oddělen pozemek, který dostal p.č. 4430/3 o rozloze 45 m2 a jako vlastník je zapsán úpadce s tím, že vlastníkem stavby na tomto pozemku je J. e. a.s.\". I když žalobkyně a žalovaná 1) sepsaly do notářského zápisu dne 28.1.1999 prohlášení o tom, že uvedenou kupní smlouvou byl na žalovanou 1) převeden i pozemek p.č. 4430/3 o výměře 44 m2, žalovaná 1) prohlášením ze dne 2.3.1999 od kupní smlouvy odstoupila. Soud prvního stupně dospěl k závěru, že odstoupení od kupní smlouvy žalovanou 1) bylo platné, neboť \"předmětem kupní smlouvy byl mimo jiné i pozemek, který má však dle výpisu z katastru nemovitostí menší výměru, než jak bylo uvedeno v uzavřené kupní smlouvě, a že žalovaná 1) teprve dodatečně zjistila, že na nově vzniklém pozemku váznou zástavní práva Finančního úřadu pro P. 4, B. H. a.s. a Fondu národního majetku ČR, že vlastníkem pozemku je úpadce a že vlastníkem stavby na tomto pozemku je J. e. a.s., což je v rozporu s ujednáním účastníků v kupní smlouvě, kdy žalovaná 1) měla obdržet výpis z katastru nemovitostí, kde nebudou žádná věcná břemena ani věcná práva\". Žalobkyně proto nemá právo na vydání kupní ceny z notářské úschovy. Protože \"odstoupení žalované 1) je platné, vlastníkem předmětných nemovitostí je i nadále žalobkyně, a protože žalovaná 1) užívá nemovitosti bez právního důvodu, má žalobkyně právo na vydání bezdůvodného obohacení, jehož výše bude předmětem dalšího dokazování\". K odvolání žalobkyně Městský soud v Praze rozsudkem ze dne 12.12.2006, č.j. 28 Co 355/2006-424 rozsudek soudu prvního stupně ve výrocích o zamítnutí žaloby a ve výroku o nákladech řízení potvrdil, odmítl odvolání žalobkyně proti výroku rozsudku soudu prvního stupně, kterým bylo rozhodnuto, že \"nárok na vydání bezdůvodného obohacení je po právu\", a rozhodl, že \"žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů odvolacího řízení ve vztahu mezi žalobkyní a žalovaným 2)\". Odvolací soud přihlédl k tomu, že v průběhu řízení před soudem prvního stupně žalovaný 2) složil peněžitou částku přijatou do notářské úschovy \"do úschovy soudní\" pro příjemce, za něž označil \"žalobkyni nebo žalovanou 1), o čemž mu Obvodní soud pro Prahu 4 vystavil dne 3.9.2004 pod č.j. 34 Sd 85/2004-27 potvrzení. Za této situace podle názoru odvolacího soudu žalobou požadovaný primární petit představuje \"plnění určité a srozumitelné, zároveň však není právně možné\", neboť \"nelze uložit povinnost žalovaným ve vztahu k notářské úschově v petitu specifikované, když požadovaná částka se tam prokazatelně nenachází\". Žaloba ve svém primárním petitu již z tohoto důvodu nemohla být úspěšná. Odvolání žalobkyně proti výroku rozsudku soudu prvního stupně, kterým bylo kladně rozhodnuto co do základu o jejím požadavku na vydání bezdůvodného obohacení, uplatněný eventuálním petitem, odvolací soud odmítl podle ustanovení § 218 písm. b) o.s.ř., neboť žalobkyně \"k němu nebyla oprávněna\". Proti tomuto rozsudku odvolacího soudu ve výroku, kterým byl potvrzen rozsudek soudu prvního stupně o zamítnutí žaloby, podala žalobkyně dovolání. Namítá, že žalovaný 2) v rozporu s ustanovením § 87 notářského řádu a v rozporu \"s notářským zápisem č.j. NZ 8/99, N 10/99 ze dne 12.1.1999\" nevydal peníze přijaté do notářské úschovy ani žalobkyni ani žalované 1), ale složil je podle ustanovení § 352 o.s.ř. do úschovy soudu. Podle žalobkyně je takový úkon žalovaného 2) \"absolutně neplatný pro rozpor se zákonem, neboť podle § 87 odst. 1 notářského řádu notář příjemci (žalobkyni) vydá peníze z notářské úschovy ve stanovené lhůtě a po splnění stanovených podmínek, notář postupuje obdobně, mají-li být peníze vráceny složiteli\"; odvolací soud proto neměl \"tomuto neplatnému právnímu úkonu přičítat žádné důsledky ve vztahu k tomu, zda žalobkyní požadované plnění je právně možné\". Přípustnost dovolání žalobkyně dovozuje z ustanovení § 237 odst. 1 písm. c) o.s.ř. a navrhuje, aby dovolací soud zrušil rozsudek odvolacího soudu v napadeném výroku a aby mu věc vrátil k dalšímu řízení. Žalovaná 1) navrhla, aby dovolací soud dovolání žalobkyně jako nepřípustné odmítl, případně, shledá-li je přípustným, zamítl. Rozhodnutí odvolacího soudu považuje po věcné i právní stránce za zcela správné. Otázka, zda žalovaný 2) směl či nesměl notářskou úschovu složit do úschovy soudu, není podle mínění žalované 1) pro toto řízení vůbec podstatná, neboť \"nelze vydat něco, co dotyčný u sebe nemá\". Nejvyšší soud České republiky jako soud dovolací (§ 10a o.s.ř.) po zjištění, že dovolání žalobkyně proti pravomocnému rozsudku odvolacího soudu bylo podáno ve lhůtě uvedené v ustanovení § 240 odst. 1 o.s.ř., se nejprve zabýval