21 Cdo 2244/2018 — Nejvyšší soud

21 Cdo 2244/2018 citace  Soud:Nejvyšší soud Datum rozhodnutí:13. 2. 2020 Spisová značka:21 Cdo 2244/2018 ECLI:ECLI:CZ:NS:2020:21.CDO.2244.2018.1 Typ rozhodnutí:ROZSUDEK Heslo:Výpověď z pracovního poměru Smlouva kolektivní Dobré mravy Neplatnost právního jednání Dotčené předpisy:§ 52 písm. c) předpisu č. 262/2006Sb. ve znění do 30.09.2015 § 23 odst. 1 předpisu č. 262/2006Sb. ve znění do 30.09.2015 § 25 odst. 4 předpisu č. 262/2006Sb. ve znění do 30.09.2015 § 265 předpisu č. 262/2006Sb. ve znění do 30.09.2015 § 580 odst. 1 o. z. ve znění do 29.12.2016 Kategorie rozhodnutí:B Zveřejněno na webu:10. 5. 2020 Citace rozhodnutí Nejvyššího soudu by měla obsahovat formu rozhodnutí, označení soudu, datum rozhodnutí, spisovou značku, případně údaj o uveřejnění ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek a odkaz na zdroj. Vzor: usnesení Nejvyššího soudu ze dne 11. 11. 2001, sp. zn. 21 Cdo 123/2001, uveřejněné pod č. 11/2003 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, část občanskoprávní a obchodní, dostupné na www.nsoud.cz. 21 Cdo 2244/2018-142 ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy senátu JUDr. Jiřího Doležílka a soudců JUDr. Pavla Malého a JUDr. Mojmíra Putny v právní věci žalobkyně N. R., narozené dne XY, bytem XY, zastoupené JUDr. Janou Špičkovou, advokátkou se sídlem v Zábřehu, Valová č. 301/16, proti žalované Ú. p. se sídlem XY, IČO XY, o neplatnost výpovědi z pracovního poměru, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 7 pod sp. zn. 5 C 410/2015, o dovolání žalobkyně proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 31. října 2017 č. j. 30 Co 329/2017-115, takto: I. Dovolání žalobkyně se v části směřující proti výrokům rozsudku městského soudu o náhradě nákladů řízení odmítá. II. Rozsudek městského soudu, rozsudek Obvodního soudu pro Prahu 7 ze dne 27. března 2017 č. j. 5 C 410/2015-87 a usnesení Obvodního soudu pro Prahu 7 ze dne 1. června 2017 č. j. 5 C 410/2015-96 se zrušují a věc se vrací Obvodnímu soudu pro Prahu 7 k dalšímu řízení. Odůvodnění: Dopisem ze dne 12. 5. 2015 žalovaná sdělila žalobkyni, že jí dává výpověď z pracovního poměru v souladu s ustanovením § 52 písm. c) zákoníku práce z důvodu nadbytečnosti. Výpověď odůvodnila tím, že nadbytečnost žalobkyně „vznikla v souvislosti s rozhodnutím zaměstnavatele o snížení stavu zaměstnanců ze dne 16. 4. 2015“, kterým je „s účinností od 1. 6. 2015 zrušeno“ pracovní místo žalobkyně „pracovník dávek SSP a dávek PP“, které zastává. Žalobkyně se žalobou podanou u Obvodního soudu pro Prahu 7 dne 29. 9. 2015 domáhala, aby bylo určeno, že uvedená výpověď z pracovního poměru je neplatná. Žalobu odůvodnila zejména tím, že „zásadním důvodem“ výpovědi byl její důchodový věk. Na její místo byla totiž na základě výběrového řízení přijata nová zaměstnankyně, která má fakticky vykonávat stejné činnosti jako žalobkyně. Nebylo rovněž dodrženo ustanovení kolektivní smlouvy o povinnosti nabídnout jí jinou vhodnou práci; žalobkyně dovozuje, že „vhodné místo“ pro ni bylo, jestliže po rozhodnutí o organizační změně byla vypsána výběrová řízení na pracovní místa, na něž „splňovala kvalifikaci“ (výběrová řízení byla ukončena v době od 5. 5. 2015 do 18. 5. 2015). Diskriminaci z důvodu věku rovněž nasvědčuje skutečnost, že na základě stejného rozhodnutí, jímž byla v rámci krajské pobočky v XY zrušena dvě pracovní místa, byla dána výpověď další zaměstnankyni důchodového věku na kontaktním pracovišti XY. Žalovaná namítala, že rozhodnutím generální ředitelky Ú. P. K. S., o snížení 20 systemizovaných míst v rámci Ú. p. s realizací do 31. 5. 2015 bylo krajské pobočce v XY. uloženo k tomuto datu snížit počet zaměstnanců o jedno systemizované místo sociálního pracovníka na pracovišti v XY. a jedno systemizované místo pracovníka dávek státní sociální podpory a dávek pěstounské péče na pracovišti v XY. Řediteli krajské pobočky v XY J. Š. bylo toto rozhodnutí oznámeno dne 18. 5. 2015 a žalobkyni byla výpověď z pracovního poměru doručena dne 21. 5. 2015. Z judikatury i zákonné úpravy vyplývá, že je na samotném zaměstnavateli, kterého zaměstnance vybere za účelem rozvázání pracovního poměru. Žalovaná odmítla námitku žalobkyně, že bylo rozhodnuto na základě jejího důchodového věku, i její tvrzení, že jí žalovaná nenabídla žádnou jinou vhodnou pozici. Žalobkyni nabídla v průběhu výpovědní lhůty několik pracovních pozic a žalobkyně se navíc mohla přihlásit i do výběrového řízení na nově vzniklou pracovní pozici „Ověřovatel dávek SPP a dávek PP“ na pracovišti v XY. Obvodní soud pro Prahu 7 rozsudkem ze dne 27. 3. 2017 č. j. 5 C 410/2015-87, opraveným usnesením ze dne 1. 6. 2017 č. j. 5 C 410/205-96, žalobu zamítl a rozhodl, že žalobkyně je povinna zaplatit žalované na náhradě nákladů řízení 1 500 Kč. Soud prvního stupně vyšel ze zjištění, že na základě pracovní smlouvy ze dne 1. 9. 1995 „včetně změn a dodatků“ žalobkyně pracovala u žalované jako „pracovník dávek SSP a dávek PP“, že zaměstnavatelem bylo dne 16. 4. 2015 rozhodnuto „o snížení stavu zaměstnanců“ (z „rozhodnutí ÚP ze dne 28. 4. 2015 bylo zjištěno, že se jednalo o stanovení či změnu systematizovaných míst v rámci ÚP ČR a o snížení 20 systematizovaných míst v rámci ÚP ČR s realizací k 31. 5. 2015“), že s účinností od 1. 6. 2015 bylo zrušeno i pracovní místo žalobkyně a že v průběhu výpovědní doby byly žalobkyni nabídnuty „jiné pracovní pozice a zařazení“, které žalobkyně nepřijala. Na základě těchto skutkových zjištění dospěl k závěru, že výpovědní důvod podle ustanovení § 52 písm. c) zákoníku práce byl naplněn. Neshledal důvodnou námitku žalobkyně o její diskriminaci z důvodu věku, neboť tvrzenou diskriminaci neprokázala; žalovaná navíc „k tomu příkladem doložila počet pracovníků, jichž se organizační změny dotkly a jejich věkové složení“ a ten „rozhodně nezahrnoval osoby důchodového věku“. Soud prvního stupně „nepovažoval za potřebné“ provádět důkazy „k výběrovým řízením, výstupem z elektronického systému OK nebo popisem pracovní činnosti zaměstnankyně nově nastoupivší po žalobkyni“, neboť žalovaný „k tomu stanovisko zaujal a řádně je zdůvodnil a nadto s předmětem sporu tyto navržené důkazy nesouvisely“. K odvolání žalobkyně Městský soud v Praze rozsudkem ze dne 31. 10. 2017 č. j. 30 Co 329/2017-115 rozsudek soudu prvního stupně potvrdil a rozhodl, že žalobkyně je povinna zaplatit žalované na nákladech odvolacího řízení 900 Kč. Odvolací soud dospěl k závěru, že žalobkyně se stala pro žalovanou v důsledku přijaté organizační změny nadbytečnou, neboť rozhodnutím zaměstnavatele o snížení stavu zaměstnanců ze dne 16. 4. 2015 (které bylo konkretizováno rozhodnutím ze dne 28. 4. 2015) bylo s účinností od 1. 6. 2015 zrušeno pracovní místo žalobkyně. Z důvodu námitky žalobkyně, že nově přijatá zaměstnankyně I. M. vykonává stejnou pracovní činnost, porovnal odvolací soud náplň práce I. M.zařazené na pracovní pozici 2.10.19 – referent sociálních věcí, specifikované jako referent nepojistných sociálních dávek IV., s pracovní činností žalobkyně zařazené na pracovní pozici 2.10.19 – referent sociálních věcí, referent nepojistných sociálních dávek V., a dospěl k závěru, že pracovní činnosti I. M. a žalobkyně se odlišují. I přesto, že I. M. vykonává některé činnosti, které vykonávala žalobkyně, popis pracovních činností nově přijaté I. M. (která na základě pracovní smlouvy ze dne 12. 5. 2015 nastoupila výkon práce dne 18. 5. 2015) je výrazně širší než popis pracovních činností žalobkyně. Vedle pracovních činností vykonávaných žalobkyní je popis pracovních činností I. M. rozšířen o „metodickou činnost, včetně zpracovávání nápravných opatření, posuzování jednotlivých nároků, rozhodovací činnost a činnost kontrolní“. Odvolací soud uzavřel, že rozhodnutí o nadbytečnosti žalobkyně tak bylo s ohledem na provedenou organizační změnu žalované opodstatněné. S ohledem na tuto skutečnost neshledal důvodnou ani námitku o diskriminaci žalobkyně z důvodu věku, neboť I. M. byla přijata na odlišnou pracovní pozici, než byla pozice žalobkyně; „diskriminačnímu jednání pak nemůže nasvědčovat ani tvrzení žalobkyně a tomu korespondující případné zjištění, že zaměstnankyně, která obdržela od žalované výpověď na kontaktním pracovišti XY, byla rovněž důchodového věku“. Žalobkyně ani tvrzenou diskriminaci skutkově nevymezila, natož aby v tomto směru „plnila své důkazní břemeno o existenci tzv. prima facie zásahu“. K námitce žalobkyně, že žalovaná nesplnila nabídkovou povinnost, k níž ji zavazovala kolektivní smlouva pro rok 2015 uzavřená mezi žalovanou a Podnikovým výborem odborových organizací OS SOO působících při Ú. p., odvolací soud uvedl, že případné nesplnění této povinnosti neplatnost výpovědi z pracovního poměru nezakládá. V kolektivní smlouvě sjednává zaměstnavatel a odborová organizace podmínky, za nichž zaměstnanci konají práci. Jedná se tak o smluvní ujednání, nikoli právní předpis, s jehož porušením by bylo možné neplatnost výpovědi zaměstnance z pracovního poměru spojovat. Odvolací soud proto z důvodu nadbytečnosti nezjišťova