21 Cdo 2265/2006 — Nejvyšší soud

21 Cdo 2265/2006 citace  Soud:Nejvyšší soud Datum rozhodnutí:5. 6. 2007 Spisová značka:21 Cdo 2265/2006 ECLI:ECLI:CZ:NS:2007:21.CDO.2265.2006.1 Typ rozhodnutí:Rozsudek Kategorie rozhodnutí:C Zveřejněno na webu:31. 12. 2009 Citace rozhodnutí Nejvyššího soudu by měla obsahovat formu rozhodnutí, označení soudu, datum rozhodnutí, spisovou značku, případně údaj o uveřejnění ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek a odkaz na zdroj. Vzor: usnesení Nejvyššího soudu ze dne 11. 11. 2001, sp. zn. 21 Cdo 123/2001, uveřejněné pod č. 11/2003 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, část občanskoprávní a obchodní, dostupné na www.nsoud.cz. 21 Cdo 2265/2006 ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy senátu JUDr. Zdeňka Novotného a soudců JUDr. Ljubomíra Drápala a JUDr. Mojmíra Putny v právní věci žalobkyně PhDr. H. S., CSc., zastoupené advokátem, proti žalovanému N. p. ú., příspěvkové organizaci, zastoupenému advokátem, o 47.250,- Kč s úroky z prodlení, vedené u Okresního soudu v Olomouci pod sp. zn. 19 C 193/2000, o dovolání žalobkyně proti rozsudku Krajského soudu v Ostravě ze dne 20. dubna 2006 č.j. 16 Co 470/2005-538, takto: Dovolání žalobkyně proti části rozsudku krajského soudu, v níž byl změněn rozsudek okresního soudu tak, že se zamítá žaloba o zaplacení 11.550,- Kč s úroky z prodlení, se zamítá; v části, v níž byl změněn rozsudek okresního soudu tak, že se zamítá žaloba o zaplacení dalších 12.600,- Kč s úroky z prodlení, se rozsudek krajského soudu  zrušuje a věc se v tomto rozsahu vrací Krajskému soudu v Ostravě k dalšímu řízení. O d ů v o d n ě n í :  Žalobkyně se domáhala, aby jí žalovaný (jeho právní předchůdce – P. ú. v O., příspěvková organizace) zaplatil 47.250,- Kč s 10% úrokem z prodlení od 1.5.2000 do zaplacení. Žalobu odůvodnila tím, že od 18.11.1996 je zaměstnána u žalovaného jako archeolog, že od 1.1.1997 vykonávala funkci vedoucího útvaru archeologických výzkumů a současně od 30.7.1999 funkci vedoucího archeologického výzkumu části areálu bývalého P. hradu v O. v souvislosti s rekonstrukcí objektů pro potřeby A. m. O., které jsou podle nařízení vlády č. 262/1995 Sb. národní kulturní památkou celostátního významu a rozsahu. Aby se mohla plně věnovat tomuto archeologickému výzkumu, byla ke dni 20.9.1999 z  funkce vedoucího útvaru archeologických výzkumů odvolána a, i když nadále vykonávala funkci vedoucího archeologického výzkumu, přestal jí žalovaný od 20.9.1999 vyplácet příplatek za vedení, který pobírala od 1.1.1997 ve výši 1.800,- Kč měsíčně; ke dni 30.4.2000 jí tak na tomto příplatku dluží 12.600,- Kč „hrubého“. Žalobkyně se dále domnívá, že s ohledem na její kvalifikaci a pracovní náplň, která „má charakter provádění nejnáročnějších archeologických výzkumných prací“, má podle nařízení vlády č. 251/1992 Sb. nárok na zařazení do 11. platové třídy 11. platového stupně s platem 13.370,- Kč „hrubého“ měsíčně. Žalovaný jí však od 1.10.1999 do 30.4.2000 „v rozporu s uvedeným platovým předpisem“ vyplácel plat podle 10. platové třídy 11. platového stupně ve výši 11.720,- Kč „hrubého“ měsíčně a žalobkyni tak za tuto dobu „vznikl nedoplatek platu ve výši 11.550,- Kč hrubého“. Kromě toho jí žalovaný „v rozporu s pracovními výsledky“ nevyplatil za období od 1.10.1999 do 30.4.2000 na osobním příplatku (který jí poskytoval od 1.1.1997 „v průměru“ 1.400,- Kč měsíčně)  „nejméně 5.600,- Kč hrubého“ a rovněž jí nevyplatil odměnu ve výši 17.500,- Kč „hrubého“ za její spoluautorskou účast na řešení ústavního úkolu „Příprava rukopisu publikace P. palác“, ačkoliv tento úkol (nad rámec její pracovní náplně) řádně splnila. Okresní soud v Olomouci (poté, co usnesením ze dne 24.2.2003 č.j. 19 C 193/2000-289 podle ustanovení § 107 odst. 1 a 3 o.s.ř. rozhodl, že v řízení bude namísto dosavadního žalovaného pokračováno s N. p. ú., příspěvkovou organizací se sídlem v P.,) rozsudkem ze dne 29.7.2005 č.j. 19 C 193/2000-504 žalobě vyhověl a rozhodl, že žalovaný je povinen „nahradit“ žalobkyni na nákladech řízení 62.653,50 Kč. Z výsledků provedeného dokazování soud prvního stupně dovodil, že po dobu provádění archeologického výzkumu P. paláce, který je národní kulturní památkou, měla být žalobkyně „správně zařazena do 11. platové třídy“, a že proto je její nárok na požadovaný doplatek platu za období od října 1999 do 30.4.2000 „představující rozdíl mezi zařazením do 10. a 11. platové třídy“ důvodný. Protože žalobkyně i poté, co byla dne 20.9.1999 odvolána z funkce vedoucího útvaru archeologických výzkumů, měla jako vedoucí archeologického výzkumu P. paláce „5 – 7 podřízených pracovníků, které řídila, ukládala jim práci, organizovala jejich práci a kontrolovala je“, shledal soud opodstatněným rovněž nárok žalobkyně na „neoprávněně odejmutý“ příplatek za vedení. Ohledně požadovaného doplacení osobního příplatku vycházel ze zjištění, že „nebyly prokázány“ žalovaným tvrzené špatné pracovní výsledky žalobkyně a že na rozdíl od žalobkyně pobíral osobní příplatek zaměstnanec, který u žalovaného pracoval pouze na poloviční úvazek a neprováděl náročný výzkum na národní kulturní památce. Z toho „je více než zřejmé nerovné postavení žalobkyně a soud uzavírá, že odnětí či krácení osobního příplatku bylo neodůvodněné a ničím nepodložené“. Za opodstatněný soud prvního stupně považoval konečně i nárok žalobkyně na odměnu za účast na ústavním úkolu „Příprava publikace rukopisu P. palác“, který splnila, a „nebylo prokázáno, že by jejím jednáním vznikly žalovanému vícenáklady“, jimiž odůvodňoval, proč žalobkyni odměnu nevyplatil. K odvolání žalovaného Krajský soud v Ostravě rozsudkem ze dne 20.4.2006 č.j. 16 Co 470/2005-538 potvrdil rozsudek soudu prvního stupně „v odstavci I. výroku, pokud jím bylo vyhověno žalobě na zaplacení 5.600,- Kč s 10% úroky z prodlení od 1.5.2000 do zaplacení“, v části, v níž „bylo vyhověno žalobě na zaplacení 24.150,- Kč s 10% úroky z prodlení od 1.5.2000 do zaplacení“, změnil rozsudek soudu prvního stupně tak, že žalobu v tomto rozsahu zamítl, a v části, v níž „byla žalobkyni přiznána částka 17.500,- Kč s úroky z prodlení“, tento rozsudek zrušil a věc v tomto rozsahu vrátil soudu prvního stupně k dalšímu řízení. Odvolací soud zdůraznil, že podle bodu 11.05. katalogu prací uvedeného v příloze č. 1 nařízení vlády č. 251/1992 Sb., v platném znění, „musí být v daném případě pro přiznání 11. platové třídy splněny zároveň dvě podmínky, a to že se jedná o národní kulturní památku celostátního významu (tato podmínka splněna byla) a dále, že se musí jednat o nejnáročnější archeologické výzkumné práce“. Protože z provedených důkazů vyplynulo, že tato druhá podmínka splněna nebyla, odvolací soud na rozdíl od soudu prvního stupně „požadovanou částku na doplacení platu do 11. platové třídy ve výši 11.550,- Kč žalobkyni nepřiznal“. Podle jeho názoru „nebylo možno přiznat ani požadavek žalobkyně na příplatek za vedení ve výši 12.600,- Kč“, neboť – jak zdůraznil – podle ustanovení § 5 odst. 4 zákona č. 143/1992 Sb. v platném znění „je předpokladem příplatku za vedení to, že zaměstnanec je podle organizačního řádu oprávněn organizovat, řídit a kontrolovat práci jiných zaměstnanců“; tento předpoklad, „jak vyplývá z předloženého organizačního řádu, splněn nebyl, když žalobkyně k řízení a kontrole jiných zaměstnanců podle organizačního řádu oprávněna nebyla“. Za správný odvolací soud považoval toliko závěr soudu prvního stupně o opodstatněnosti požadovaného doplatku osobního příplatku ve výši 5.600,- Kč, neboť v daném případě šlo „o porušení povinností zaměstnavatele zajišťovat rovné zacházení se všemi zaměstnanci, pokud jde o jejich pracovní podmínky včetně odměňování za práci“. Ve vztahu k požadavku žalobkyně na odměnu za publikaci „P. palác“ ve výši 17.500,- Kč odvolací soud zrušil rozsudek soudu prvního stupně pro jeho nepřezkoumatelnost, neboť z něj není zřejmé, jakým způsobem soud prvního stupně k přiznané částce dospěl, a kromě toho žaloba ohledně tohoto nároku obsahuje vady, které je třeba postupem podle ustanovení § 43 o.s.ř. odstranit a doplnit další skutková tvrzení. Proti tomuto rozsudku odvolacího soudu (do jeho měnícího výroku o věci samé) podala žalobkyně dovolání. Namítala, že odvolací soud „nesprávným způsobem interpretoval článek 11.05 přílohy vyhl. č. 251/1992 Sb.“, který stanoví podmínky pro přiznání 11. platové třídy. Podle názoru dovolatelky „je nutno logickým a jazykovým výkladem uvedeného ustanovení dojít k jinému, správnému výkladu, a to tak, že se musí jednat o provádění nejnáročnějších archeologických výzkumných prací, které se nemusí týkat národních kulturních památek, avšak pokud se těchto kulturních památek týkají, tak se tyto práce považují (již z povahy věci) vždy za nejnáročnější“. I běžné práce na národních kulturních památkách jsou totiž „velmi zodpovědné, neboť, kdyby nebyly provedeny vysoce kvalifikovaným archeologem, tak by mohly mít za následek nenahraditelné kulturní škody“. Proto podle jejího mínění „kdyby citovaný předpis měl n