21 Cdo 232/2017 — Nejvyšší soud

21 Cdo 232/2017 citace  Soud:Nejvyšší soud Datum rozhodnutí:20. 2. 2018 Spisová značka:21 Cdo 232/2017 ECLI:ECLI:CZ:NS:2018:21.CDO.232.2017.1 Typ rozhodnutí:ROZSUDEK Heslo:Povinnosti zaměstnavatelů Nemoc z povolání Bezpečnost a ochrana zdraví při práci Dotčené předpisy:§ 265 odst. 1 předpisu č. 262/2006Sb. ve znění do 13.04.2008 § 102 předpisu č. 262/2006Sb. ve znění do 13.04.2008 § 101 odst. 1 písm. a) o. s. ř. Kategorie rozhodnutí:C Zveřejněno na webu:9. 5. 2018 Citace rozhodnutí Nejvyššího soudu by měla obsahovat formu rozhodnutí, označení soudu, datum rozhodnutí, spisovou značku, případně údaj o uveřejnění ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek a odkaz na zdroj. Vzor: usnesení Nejvyššího soudu ze dne 11. 11. 2001, sp. zn. 21 Cdo 123/2001, uveřejněné pod č. 11/2003 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, část občanskoprávní a obchodní, dostupné na www.nsoud.cz. ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy senátu JUDr. Mojmíra Putny a soudců JUDr. Jiřího Doležílka a JUDr. Lubomíra Ptáčka, Ph.D., v právní věci žalobce P. C., zastoupeného JUDr. Martinem Mikyskou, advokátem se sídlem v Malé Skále č. 397, proti žalované OKD, a. s. se sídlem v Karviné, Doly, Stonavská č. 2179, IČO 26863154, zastoupené Mgr. Lucií Vávrovou, advokátkou se sídlem v Praze 1, Revoluční č. 724/7, o náhradu škody, vedené u Okresního soudu v Ostravě pod sp. zn. 26 C 90/2011, o dovolání žalobce proti rozsudku Krajského soudu v Ostravě ze dne 14. září 2016, č. j. 16 Co 185/2015 - 385, takto: Rozsudek krajského soudu se – s výjimkou výroku, kterým byl „rozsudek soudu prvního stupně v odstavci I. výroku, pokud jím byla žalovaná zavázána zaplatit žalobci 32.940,- Kč s přísl.“, zrušen a řízení v tomto rozsahu zastaveno - zrušuje a věc se v tomto rozsahu vrací Krajskému soudu v Ostravě k dalšímu řízení. Odůvodnění: Žalobce se domáhal (žalobou změněnou se souhlasem soudu prvního stupně), aby mu žalovaná zaplatila náhradu škody na zdraví za dobu ode dne 1. 1. 2008 do dne 28. 2. 2015 ve výši 2.072.294,- Kč „spolu se zákonným úrokem z prodlení“ z částek a za dobu, jež rozvedl, a aby mu dále platila ode dne 1. 3. 2015 do budoucna peněžitý důchod ve výši 34.153,- Kč měsíčně. Žalobu odůvodnil zejména tím, že při práci u žalované byl vystaven vibracím a nadměrnému jednostrannému zatížení horních končetin nad stanovené hygienické limity, což vedlo k poškození jeho zdraví spočívajícího v artróze pravého loketního kloubu II. rtg. stupně s omezením flexe, jež je kvalifikováno jako ohrožení nemocí z povolání. Kdyby k porušování těchto hygienických předpisů vůči žalobci ze strany žalované nedocházelo, k poškození žalobcova zdraví by nedošlo a ohrožením nemocí z povolání by netrpěl. Žalobce se proto dovolává obecné odpovědnosti žalované za škodu, jež spočívá ve ztrátě na výdělku žalobce v důsledku snížení jeho pracovního potenciálu. Okresní soud v Ostravě rozsudkem ze dne 30. 3. 2015, č. j. 26 C 90/2011 - 222, žalované uložil zaplatit žalobci 2.072.294,- Kč s úrokem z prodlení z částek, ve výši a za dobu, jež rozvedl, a aby mu s účinností od 1. 3. 2015 platila peněžitý důchod ve výši 34.153,- Kč; zároveň rozhodl, že žalovaná je povinna zaplatit žalobci na náhradě nákladů řízení 251.651,-Kč k rukám „zástupce žalobce“ a České republice na náhradě nákladů řízení 25.027,50 Kč a na soudním poplatku 102.459,-Kč na účet České republiky - Okresního soudu v Ostravě. Vyšel z toho, že v důsledku pracovní činnosti u žalované došlo u žalobce k poškození zdraví - k artróze pravého loketního kloubu a že toto onemocnění profesního původu nedosáhlo takového stupně, aby bylo kvalifikováno jako nemoc z povolání, nýbrž se jedná „pouze“ o ohrožení nemocí z povolání. Způsob a rozsah náhrady škody při ohrožení nemocí z povolání je podle ustanovení § 384 odst. 3 zákoníku práce stejný jako u náhrady škody z nemoci z povolání. Na rozdíl od náhrady škody z nemoci z povolání však v případě uplatnění této jiné škody musí být poškozeným zaměstnancem v řízení prokázáno, že zaměstnavatel porušoval své právní povinnosti a toto porušení je v příčinné souvislosti se škodou na zdraví. Porušování právních povinností žalovanou bylo prokázáno znaleckým zkoumáním v oboru zdravotnictví, odvětví hygiena práce, z něhož soud vzal za prokázané, že žalovaná své právní povinnosti porušovala, neboť žalobce po dobu výkonu práce u žalované vystavila expozici vibracím přenášeným na horní končetiny a nadměrnému jednostrannému zatížení horních končetin, jejichž úroveň přesahovala stanovené hygienické limity. Námitku žalované, že na odškodňování ohrožení nemocí z povolání „legislativa nepamatovala“, odmítl s tím, že právě soudy jsou povolány k tomu, aby legislativní mezery v platném právu svou rozhodovací činností vyplňovaly a dotvářely tak platné právo v souladu s principy spravedlnosti. Skutečnost, že není uplatnění tohoto nároku přesně legislativně upraveno, nemůže vést k odepření práva soudem (denegatio iustitiae), nýbrž i při absenci legislativní úpravy je soud povinen nalézt spravedlivé uspořádání vztahů mezi účastníky řízení. Hmotněprávní předpoklady vzniku obecné odpovědnosti zaměstnavatele za škodu považoval za naplněny, neboť žalobcova újma na zdraví je v příčinné souvislosti s porušováním právních povinností žalovanou. Při výpočtu žalobcovy náhrady za ztrátu na výdělku vycházel z toho, že rozhodným výdělkem pro účely tohoto výpočtu je žalobcův průměrný hrubý výdělek za 4. čtvrtletí roku 2006, že tento rozhodný výdělek je nutné v souladu s valorizačními vyhláškami v průběhu zkoumaného období zvýšit podle provedených valorizací, a že s ohledem na to, že žalobce byl po celé zkoumané období v evidenci úřadu práce veden jako uchazeč o zaměstnání, a pokud byl v mezidobí zaměstnán, tak jeho příjem nepřesahoval výši minimální mzdy, od shora uvedeného rozhodného výdělku odečítal v jednotlivých kalendářních měsících minimální mzdu. Poté ztrátu na výdělku, včetně příslušných úroků z prodlení, vypočetl a žalobci přiznal. K odvolání žalované Krajský soud v Ostravě rozsudkem ze dne 14. 9. 2016, č. j. 16 Co 185/2015 – 385, rozsudek soudu prvního stupně „v odstavci I. výroku“ (ve výroku o povinnosti žalované zaplatit žalobci 2.072.294,- Kč s úrokem z prodlení), „pokud jím byla žalovaná zavázána zaplatit žalobci 32.940,- Kč s přísl.“, zrušil a řízení v tomto rozsahu zastavil, „pokud jím byla žalovaná zavázána zaplatit žalobci 2.039.354,- Kč s přísl.“ a „v odstavci II. výroku“ (ve výroku o povinnosti žalované platit žalobci s účinností od 1. 3. 2015 peněžitý důchod ve výši 34.153,- Kč) jej změnil tak, že žalobu o zaplacení „částky 2.039.354,- Kč s přísl.“ a o placení částky 34.153,- Kč měsíčně od 1. 3. 2015 do budoucna zamítl; zároveň rozhodl, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení před soudem prvního stupně, že žalobce je povinen zaplatit žalované na náhradě nákladů odvolacího řízení částku 111.985,- Kč k rukám Mgr. Lucie Vávrové, advokátky se sídlem v Praze, Revoluční 7, a že Česká republika nemá právo na náhradu nákladů řízení před soudem prvního stupně. Po doplnění dokazování znaleckým posudkem z oboru zdravotnictví, hygiena práce, který znalec RNDr. Jiří Urbanec provedl ústně do protokolu při jednání soudu, dospěl k závěru, že všechny práce, které žalobce u žalované vykonával, byly orgánem ochrany veřejného zdraví zařazeny do třetí kategorie rizika vibrací a do třetí kategorie fyzické zátěže malých svalových skupin, že při výkonu práce u žalobce docházelo pravidelně k přenášení nadlimitních vibrací na horní končetiny z pneumatického nářadí a i k nadměrnému jednostrannému namáhání malých svalových skupin horních končetin a že ohrožení nemocí z povolání vzniklo u žalobce v důsledku překračování expozičních limitů stanovených pro vibrace přenášené na ruce a v důsledku překračování hygienických expozičních limitů pro lokální svalovou zátěž horních končetin. Souhlasil s žalobcem v názoru, že zaměstnanec se může domáhat náhrady škody i při ohrožení nemocí z povolání a že takový nárok je třeba posoudit podle ustanovení § 265 zákoníku práce. V takovém případě je však třeba prokázat porušení právních povinností, které mělo za následek vznik škody zaměstnance, a že škoda zaměstnanci vznikla v příčinné souvislosti s porušením právní povinnosti. Porušení právních povinností zaměstnavatele (žalované), které mělo být v posuzovaném případě způsobeno tím, že porušoval hygienické limity ochrany zdraví zaměstnance před nadměrnými vibracemi a dlouhodobou nadměrnou a jednostrannou zátěží horních končetin, ale podle odvolacího soudu prokázáno nebylo. Vycházeje z ustanovení § 39 odst. 1 zákona č. 258/2000 Sb. a z ustanovení § 3 odst. 1 písm. c) vyhlášky č. 432/2003 Sb. dovodil, že právní předpisy počítají s tím, že existují práce, při kterých jsou překračovány hygienické limity (např. vibrací, nebo nadměrného jednostranného zatížení); zařazení zaměstnance na práce v třetí rizikové kategorii, při nichž jsou překračovány hygienické limity, proto nelze pokládat za po