21 Cdo 2338/2007 — Nejvyšší soud

21 Cdo 2338/2007 citace  Soud:Nejvyšší soud Datum rozhodnutí:12. 6. 2008 Spisová značka:21 Cdo 2338/2007 ECLI:ECLI:CZ:NS:2008:21.CDO.2338.2007.1 Typ rozhodnutí:ROZSUDEK Dotčené předpisy:§ 236 odst. 1 předpisu č. 65/1965Sb. § 236 odst. 2 předpisu č. 65/1965Sb. § 237 odst. 1 písm. a) předpisu č. 99/1963Sb. § 241a odst. 3 písm. a) předpisu č. 99/1963Sb. § 241a odst. 4 písm. a) předpisu č. 99/1963Sb. § 243b odst. 2 písm. a) předpisu č. 99/1963Sb. Kategorie rozhodnutí:C Zveřejněno na webu:31. 12. 2009 Citace rozhodnutí Nejvyššího soudu by měla obsahovat formu rozhodnutí, označení soudu, datum rozhodnutí, spisovou značku, případně údaj o uveřejnění ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek a odkaz na zdroj. Vzor: usnesení Nejvyššího soudu ze dne 11. 11. 2001, sp. zn. 21 Cdo 123/2001, uveřejněné pod č. 11/2003 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, část občanskoprávní a obchodní, dostupné na www.nsoud.cz. 21 Cdo 2338/2007 ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy senátu JUDr. Ljubomíra Drápala a soudců JUDr. Zdeňka Novotného a JUDr. Mojmíra Putny v právní věci žalobce L. M., zastoupeného advokátem, proti žalovanému O. s. K. Z. O. O. c. V., organizační jednotce občanského sdružení, zastoupenému advokátem, o 40.000,- Kč s úroky z prodlení, vedené u Okresního soudu v Ostravě pod sp. zn. 61 C 8/2006, o dovolání žalobce proti rozsudku Krajského soudu v Ostravě ze dne 6. prosince 2006 č.j. 16 Co 253/2006-91, takto: I. Dovolání žalobce se zamítá. II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení. O d ů v o d n ě n í : Žalobce se domáhal, aby mu žalovaný zaplatil 40.000,- Kč s 3,5% úrokem z prodlení od 10.1.2003 do zaplacení. Žalobu zdůvodnil zejména tím, že se žalovaným uzavřel dne 25.6.2002 dohodu o provedení práce, ve které se zavázal \"zajistit všechny potřebné kroky k tomu, aby mohl být proveden odprodej cenných papírů D. k. V. a.s. za cenu minimálně 57.000.000,- Kč\", které byly ve vlastnictví žalovaného, nabyvateli \"M. m. O.\", že předmět dohody o provedení práce \"naplnil\", když bylo dosaženo prodeje akcií emitovaných společností D. k. V. a.s. \"M. m. O.\" za cenu vyšší než 57.000.000,- Kč, a že pracovní úkol byl splněn v dohodnuté lhůtě (do 31.12.2002), neboť již dne 9.12.2002 byla na účet žalovaného připsána zbývající část kupní ceny za akcie ve výši 8.712.765,90 Kč. Žalovaný vyplatil odměnu žalobci ve třetím čtvrtletí roku 2002, avšak dne 9.12.2002 své rozhodnutí \"revokoval\" a žalobce mu na výzvu vyplacenou odměnu vrátil. Protože Okresní soud v Ostravě ve stejné záležitosti projednávané pod sp. zn. 26 C 223/2003 vyhověl žalobě Mgr. P. Ž., žalobce požádal žalovaného o opětovné vyplacení odměny podle dohody o provedení práce ze dne 25.6.2002, žalovaný to však odmítl. Okresní soud v Ostravě rozsudkem ze dne 12.5.2006 č.j. 61 C 8/2006-68 uložil žalovanému, aby zaplatil žalobci 40.000,- Kč s úrokem z prodlení ve výši 3% ročně za dobu od 21.1.2005 do zaplacení, zamítl žalobu, aby žalovaný zaplatil žalobci úrok z prodlení z částky 40.000,- Kč ve výši 3,5% ročně za dobu od 10.1.2003 do 20.1.2005 a aby žalovaný zaplatil žalobci úrok z prodlení z částky 40.000,- Kč ve výši 0,5% ročně za dobu od 21.1.2005 do zaplacení, a rozhodl, že žalovaný je povinen zaplatit žalobci na náhradě nákladů řízení 14.541,25 Kč k rukám advokáta. Dovodil, že mezi účastníky byla dne 25.6.2002 uzavřena písemná dohoda o provedení práce, která \"obsahuje veškeré náležitosti stanovené v § 236 odst. 1 a 2 zákoníku práce\". Protože ustanovení § 236 odst. 2 a 4 zákoníku práce vážou vznik nároku na vyplacení sjednané odměny \"jen a toliko na splnění úkolu\" a protože v dohodě nebyly specifikovány \"potřebné kroky\", byl pracovní úkol splněn, jakmile bylo dosaženo cíle sledovaného uzavřením dohody, tj. při kupní ceně odpovídající zadanému kritériu dnem připsání poslední části této ceny na účet žalovaného, 9.12.2002\". Soud prvního stupně současně dovodil, že \"tímto dnem vznikl žalobci nárok na výplatu odměny\" a že, byla-li odměna vyplacena žalobci dříve, než k připsání poslední části kupní ceny na účet žalovaného došlo, mělo takové plnění \"povahu zálohy, kterou však v okamžiku naplnění kritérií ztratilo\", a že proto dnem 9.12.2002 \"došlo ke splnění úkolu žalobce i ke splnění závazku žalovaného zaplatit žalobci za splnění úkolu odměnu\". Přijal-li tedy žalovaný po dni 9.12.2002 od žalobce \"plnění představující vrácení sjednané odměny\", nebylo podle soudu prvního stupně k takovému postupu důvodu, a \"proto se žalovaný na úkor žalobce bezdůvodně obohatil a je povinen takové bezdůvodné obohacení žalobci vydat\". Splatnost tohoto nároku nastala dne 20.1.2005, tj. třetím dnem od doručení výzvy věřitele dlužníkovi. K odvolání žalovaného Krajský soud v Ostravě rozsudkem ze dne 6.12.2006 č.j. 16 Co 253/2006-91 rozsudek soudu prvního stupně změnil tak, že žalobu o zaplacení 40.000,- Kč s 3% úrokem z prodlení od 21.1.2005 do zaplacení zamítl, a rozhodl, že žalobce je povinen zaplatit žalovanému na náhradě nákladů řízení před soudy obou stupňů 24.625,- Kč k rukám advokátky. Ze skutkových zjištění soudu prvního stupně nejprve uzavřel, že podle dohody o provedení práce ze dne 25.6.2002 se žalobce zavázal \"zajistit všechny potřebné kroky k tomu, aby mohl být proveden odprodej cenných papírů D., a.s. za cenu minimálně 57.000.000,- Kč, které jsou ve vlastnictví žalovaného, nabyvateli M. m. O.\"; pracovní úkol měl být proveden do 31.12.2002, sjednaný rozsah práce měl činit celkem 95 hodin, provedenou práci od něj měl převzít a potvrdit její správnost a úplnost předseda žalovaného J. V. a odměna byla sjednána ve výši 40.000,- Kč a splatná do jednoho měsíce ode dne provedení úkolu s tím, že úkol je považován za provedený dnem převodu finančních prostředků na účet žalovaného. Smlouvou o koupi cenných papírů ze dne 29.4.2002 žalovaný prodal S. m. O. a. D., a.s. za kupní cenu sjednanou tak, že základní kupní cena činí nejméně 57.000.000,- Kč a konečná kupní cena činí nejvýše 61.000.000,- Kč. Poslední část kupní ceny \"byla připsána na účet žalovaného\" dne 9.12.2002; sjednaná odměna 40.000,- Kč byla žalobci vyplacena přede dnem 9.12.2002, žalobce dne 9.12.2002 vrátil v důsledku rozhodnutí shromáždění žalovaného ze dne 9.12.2002, na němž žalobce jako předseda příslušné komise pověřené zpracováním návrhu na snížení odměn přednesl (i schválil) návrh na revokaci rozhodnutí o přiznání odměn, a dne 17.1.2005 žalobce znovu vyzval žalovaného k výplatě odměny. Odvolací soud dovodil, že nárok na vyplacení odměny za provedení sjednaného pracovního úkolu vznikne zaměstnanci pouze v případě \"skutečného vykonání práce zaměstnancem, který provede pracovní úkol vymezený v dohodě\". Žalobce po poučení odvolacím soudem, provedeným podle ustanovení § 118a odst.1 a 3 o.s.ř., tvrdil, že \"v roce 2001 se zúčastnil několika jednání na M. m. O. za účasti tehdejšího primátora Ing. V., která se týkala jednání o odprodeji akcií D., a.s.\", že \"po uzavření dohody o provedení práce ze dne 25.6.2002 sám nečinil žádné úkony směřující k inkasování převodní ceny za akcie od M. O. podle uzavřené smlouvy a otázky týkající se zaplacení této kupní ceny nevyřizoval\" a že \"byl členem dozorčí rady D., a.s. asi do října 2002\". Odvolací soud dovodil, že žalobce po uzavření dohody o provedení práce (po dni 25.6.2002) žádnou práci pro žalovaného, kterou by provedl pracovní úkol sjednaný v dohodě, nevykonal (jednání na M. m. O. o odprodeji akcií D., a.s., kterých se žalobce účastnil, se konala již v roce 2001, tedy před uzavřením dohody o provedení práce), a že výkonem práce podle dohody ze dne 25.6.2002 nemohla být jeho činnost člena dozorčí rady D., a.s., neboť jde o činnost zcela jiného druhu, za kterou může náležet odměna na základě rozhodnutí valné hromady akciové společnosti. Žalobce proto nemůže mít právo na odměnu ve výši 40.000,- Kč. Proti tomuto rozsudku odvolacího soudu podal žalobce dovolání. Nesouhlasil s názorem odvolacího soudu, že by po uzavření dohody o provedení práce nevykonal pro žalovaného žádnou práci, k níž se zavázal v dohodě o provedení práce ze dne 25.6.2002. Poukazuje na to, že \"povaha úkolu - činnosti, který byl sjednán, byla takového charakteru, že ji nelze srovnávat s obvyklými činnostmi např. manuálního charakteru, na které se obvykle dohody o provedení práce uzavírají\", že \"aktivity vedoucí k tomu, aby žalovaný odprodal akcie D., a.s. za cenu min. 57.000.000,- Kč nespočívaly v manuálních úkonech, nýbrž v jednáních a kontaktech se zainteresovanými osobami\", a že proto \"nelze vylíčit v rámci soudního řízení všechny rozhodné skutečnosti a navrhnout potřebné důkazy k tvrzení žalobce\". Oběma účastníkům byl \"obsah úkolu (potřebné kroky) znám a dostatečně mu rozuměly\"