21 Cdo 2640/2017 — Nejvyšší soud

21 Cdo 2640/2017 citace  Soud:Nejvyšší soud Datum rozhodnutí:9. 11. 2017 Spisová značka:21 Cdo 2640/2017 ECLI:ECLI:CZ:NS:2017:21.CDO.2640.2017.1 Typ rozhodnutí:ROZSUDEK Heslo:Narovnání Daň z příjmů Pojistné na sociální zabezpečení Pojistné na zdravotní pojištění Mzda (a jiné obdobné příjmy) Bezdůvodné obohacení Dotčené předpisy:§ 585 odst. 1 obč. zák. ve znění do 13.06.2012 § 585 odst. 3 obč. zák. ve znění do 13.06.2012 § 451 obč. zák. § 1 písm. a) předpisu č. 586/1992Sb. § 38h předpisu č. 586/1992Sb. § 5 odst. 1 předpisu č. 589/1992Sb. § 3 odst. 1 předpisu č. 592/1992Sb. § 8 odst. 1 předpisu č. 589/1992Sb. Kategorie rozhodnutí:C Zveřejněno na webu:15. 1. 2018 Citace rozhodnutí Nejvyššího soudu by měla obsahovat formu rozhodnutí, označení soudu, datum rozhodnutí, spisovou značku, případně údaj o uveřejnění ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek a odkaz na zdroj. Vzor: usnesení Nejvyššího soudu ze dne 11. 11. 2001, sp. zn. 21 Cdo 123/2001, uveřejněné pod č. 11/2003 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, část občanskoprávní a obchodní, dostupné na www.nsoud.cz. 21 Cdo 2640/2017-418 ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy senátu JUDr. Zdeňka Novotného a soudců JUDr. Jiřího Doležílka a JUDr. Mojmíra Putny v právní věci žalobkyně Bothe-Schnitzius CZ, spol. s r.o., se sídlem v Přerově, Kabelíkova č. 2975/1a, IČO 47668610, zastoupené Mgr. Veronikou Zavadilovou, advokátkou se sídlem v Přerově, Čechova č. 1184/2, proti žalovanému M. H., zastoupenému JUDr. Pavlem Kvíčalou, advokátem se sídlem v Prostějově, nám. T.G.Masaryka č. 195/18, o 134.605,- Kč s příslušenstvím, vedené u Okresního soudu v Kroměříži pod sp. zn. 16 C 209/2013, o dovolání žalovaného proti rozsudku Krajského soudu v Brně, pobočky ve Zlíně, ze dne 10. ledna 2017 č.j. 60 Co 376/2016-383, takto: I. Dovolání žalovaného se zamítá. II. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni na náhradě nákladů dovolacího řízení 11.085,- Kč do 3 dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám Mgr. Veroniky Zavadilové, advokátky se sídlem v Přerově, Čechova č. 1184/2. O d ů v o d n ě n í : Žalobkyně se domáhala, aby byla žalovanému uložena povinnost zaplatit jí 92.737,- Kč spolu s 7,75% úrokem z prodlení od 6.4.2012 do zaplacení. Žalobu odůvodnila tím, že žalovaný u ní pracoval od 12.9.2005 jako řidič a že dne 31.5.2010 dala žalovanému výpověď z pracovního poměru podle ustanovení § 52 písm. g) zák. práce, která byla pravomocným rozhodnutím soudu určena neplatnou. Po právní moci tohoto rozhodnutí rozvázali účastníci pracovní poměr dohodou ke dni 31.1.2012 a dne 2.3.2012 uzavřeli „dohodu o poskytnutí náhrady mzdy“, v níž se žalobkyně zavázala vyplatit žalobci v souladu s ustanovením § 69 zák. práce náhradu mzdy za období od 4.6.2010 do 31.1.2012 ve výši 298.140,- Kč. Tato částka měla být poskytnuta „jako tzv. hrubá mzda“, ze které neměly být sraženy odvody a uhrazena daň, neboť tuto povinnost měl splnit žalovaný, na což byl právním zástupcem žalobkyně upozorněn. Na mzdovém oddělení žalobkyně však došlo k situaci, kdy pověřená zaměstnankyně postupovala rutinně a dle příslušných právních předpisů odvedla z hrubé mzdy veškeré povinné platby, tj. na sociální pojištění 19.380,- Kč, na zdravotní pojištění 13.417,- Kč a na daň 59.940,- Kč, tedy celkem 92.727,- Kč, a na depozitní účet právnímu zástupci žalovaného odeslala 205.403,- Kč. Žalovaný (prostřednictvím právního zástupce) však s tímto nesouhlasil a vyzval žalobkyni k doplacení částky 92.737,- Kč s tím, že pokud se tak nestane, od předmětné dohody odstoupí. V reakci na takto formulovaný požadavek žalobkyně uvedenou částku žalovanému doplatila. Protože však žalobkyně namísto dohodnuté částky 298.140,- Kč uhradila ve prospěch žalovaného částku 390.877,- Kč, vzniklo podle jejího názoru na straně žalovaného bezdůvodné obohacení ve výši 92.737,- Kč, které je povinen žalobkyni vydat, neboť si byl vědom, že povinné odvody byly v jeho prospěch provedeny administrativní chybou. Okresní soud v Kroměříži rozsudkem ze dne 15.5.2014 č.j. 16 C 209/2013-105 žalobě vyhověl a rozhodl, že žalovaný je povinen „nahradit“ žalobkyni náklady řízení ve výši 30.578,- Kč k rukám advokáta JUDr. Zdeňka Nováka. Vycházel ze zjištění, že při uzavírání dohody ze dne 2.3.2012 týkající se náhrady mzdy za období od 4.6.2010 do 31.1.2012 ve výši 298.140,- Kč byl oběma účastníkům znám obsah přílohy, která je nedílnou součástí dohody a jejímž „obsahem je výpočet tzv. náhrady mzdy určené v hrubém, bez zákonných povinných srážek, které zaměstnavatel musí ze mzdy zaměstnance odvést“. Protože z této přílohy je „jednoznačně zjistitelné, že částka 298.140,- Kč je částka v hrubém, nikoliv v čistém“, neobstojí podle názoru soudu prvního stupně tvrzení žalovaného, že předpokládal či byl v dobré víře, že se jedná o čistou částku, kterou mu žalobkyně vyplatí. Za tohoto stavu je tedy „plnění žalobkyně co do výše představující zákonné srážky ze mzdy plněním bez právního důvodu, neboli bezdůvodným obohacením, neboť o tuto částku se žalovaný na úkor žalobkyně bezdůvodně obohatil“, a je povinen je žalobkyni v celém rozsahu (ve výši žalované částky) vydat. Kompenzační námitku žalovaného z titulu náhrady škody způsobené chováním žalobkyně při neplatné výpovědi odmítl jako právně neúčinnou s odůvodněním, že v okamžiku, kdy byl úkon směřující k započtení žalovaným učiněn, nebyla jeho pohledávka dosud splatná a způsobilá k započtení. K odvolání žalovaného Krajský soud v Brně, pobočka ve Zlíně, usnesením ze dne 18.11.2014 č.j. 60 Co 328/2014-126 rozsudek soudu prvního stupně zrušil a věc vrátil tomuto soudu k dalšímu řízení. Odvolací soud vytkl soudu prvního stupně, že jednak je jeho rozhodnutí pro nedostatek důvodů nepřezkoumatelné, a jednak na počátku jednání konaného dne 18.2.2014 nebyl v rozporu s ustanovením § 119 odst. 3 o.s.ř. sdělen předsedou senátu podstatný obsah přednesů a dříve provedených důkazů, ačkoliv oproti předchozímu jednání došlo ke změně v obsazení senátu. Soudu prvního stupně proto uložil, aby v naznačeném směru zjednal nápravu. Okresní soud v Kroměříži (poté, co žalobkyně rozšířila žalobu o částku 41.868,- Kč se zákonným úrokem z prodlení požadovanou též z titulu bezdůvodného obohacení, představující zákonné odvody, které byla žalobkyně povinna srazit z žalovanému dodatečně zaplacené částky 92.737,- Kč) rozsudkem ze dne 12.11.2015 č.j. 16 C 209/2013-253 žalovanému uložil, aby žalobkyni zaplatil 92.737,- Kč se 7,75% úrokem z prodlení od 6.4.2012 do zaplacení, žalobu co do částky 41.868,- Kč zamítl a rozhodl, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení. Soud prvního stupně dovodil, že v souvislosti s ukončením pracovního poměru byla mezi účastníky dne 2.3.2012 uzavřena platná dohoda o narovnání označená jako „dohoda o poskytování náhrady mzdy“, jejímž obsahem byla „hrubá mzda za období od 4.6.2010 do 31.1.2012 v celkové výši 298.140,- Kč hrubého, což je zcela srozumitelně uvedeno v příloze k dohodě“, a „nelze mít pochybnosti, zda se jedná o hrubou či čistou mzdu“. Žalobkyně proto z dohodnuté částky důvodně srazila a odvedla příslušným orgánům celkem 92.737,- Kč, neboť povinnost k provedení zákonných odvodů ze mzdy zaměstnance „tíží“ zaměstnavatele, který by se v případě jejich neprovedení „vystavoval riziku sankcí v podobě penále“. Pokud však žalovanému přesto zaplatila celých 298.140,- Kč, vzniklo na straně žalovaného (plněním žalobkyně bez právního důvodu) bezdůvodné obohacení ve výši 92.737,- Kč, které je povinen žalobkyni vydat. Jestliže však chybou žalobkyně došlo k doplacení částky 92.737,- Kč a následně žalobkyně z této částky dopočetla a odvedla příslušným orgánům zákonné odvody ve výši 41.868,- Kč, jde o částku, kterou byla povinna zaplatit, a proto se jejího vrácení nemůže domáhat po žalovaném; v této části je proto žaloba neopodstatněná. Kompenzační námitku žalovaného z titulu náhrady škody způsobené chováním žalobkyně při neplatné výpovědi soud prvního stupně opětovně odmítl jako právně neúčinnou s odůvodněním, že v okamžiku, kdy byl úkon směřující k započtení žalovaným učiněn, nebyla jeho pohledávka dosud splatná a způsobilá k započtení. K odvolání obou účastníků Krajský soud v Brně, pobočka ve Zlíně, usnesením ze dne 31.3.2016 č.j. 60 Co 71/2016-287 rozsudek soudu prvního stupně opět zrušil a věc vrátil tomuto soudu k dalšímu řízení. Odvolací soud vytkl soudu prvního stupně, že v rámci svého rozhodnutí ve věcí samé bez připuštění navržené změny žaloby vycházel z rozšířeného předmětu řízení, čímž zatížil řízení procesní vadou, jež má zásadní vliv na správnost jeho meritorního rozhodnutí. Kromě toho mu opětovně vytkl, že odůvodnění jeho rozhodnutí je „v příkrém rozporu s ust. § 157 odst. 2 o.s.ř.“, neboť se v něm „neuvádí závěry o skutkovém stavu a absentuje i právní posouzení“. Soudu prvního stupně proto uložil, aby v dalším řízení nejprve usnesením rozhodl o změně žaloby a následně eventuelně doplnil potřebná skutková zjištění, v naznačeném směru věc hmotněprávně posoudil a rozhodl