21 Cdo 2695/2025 — Nejvyšší soud

21 Cdo 2695/2025 citace  Soud:Nejvyšší soud Datum rozhodnutí:24. 2. 2026 Spisová značka:21 Cdo 2695/2025 ECLI:ECLI:CZ:NS:2026:21.CDO.2695.2025.1 Typ rozhodnutí:USNESENÍ Heslo:Přípustnost dovolání Žaloba pro zmatečnost Vady podání Dotčené předpisy:§ 237 o. s. ř. § 43 odst. 1 o. s. ř. § 229 o. s. ř. Kategorie rozhodnutí:E Zveřejněno na webu:18. 3. 2026 Podána ústavní stížnost Datum podáníSpisová značkaECLISoudce zpravodajVýsledekDatum rozhodnutí III.ÚS 1304/26 Citace rozhodnutí Nejvyššího soudu by měla obsahovat formu rozhodnutí, označení soudu, datum rozhodnutí, spisovou značku, případně údaj o uveřejnění ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek a odkaz na zdroj. Vzor: usnesení Nejvyššího soudu ze dne 11. 11. 2001, sp. zn. 21 Cdo 123/2001, uveřejněné pod č. 11/2003 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, část občanskoprávní a obchodní, dostupné na www.nsoud.cz. 21 Cdo 2695/2025-667 USNESENÍ Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy senátu JUDr. Jiřího Doležílka a soudců JUDr. Marka Cigánka a Mgr. Miroslava Hromady, Ph.D., v právní věci žalobkyně Z. Š., zastoupené Mgr. Ing. Martinem Števkem, advokátem se sídlem v Ostravě, 28. října č. 1727/108, proti žalovaným 1) A. I., zastoupenému JUDr. Jiřím Chvalinou, advokátem se sídlem v Třinci, Štefánikova č. 735, a 2) M. M., o určení neplatnosti dohody o zrušení a vypořádání podílového spoluvlastnictví, vedené u Okresního soudu ve Frýdku-Místku pod sp. zn. 17 C 120/2012, o žalobě pro zmatečnost podané žalobkyní proti rozsudku Krajského soudu v Ostravě ze dne 8. září 2022, č. j. 57 Co 109/2022-460, vedené u Krajského soudu v Ostravě pod sp. zn. 57 Co 109/2022, o dovolání žalobkyně proti usnesení Vrchního soudu v Olomouci ze dne 18. března 2025, č. j. 4 Co 14/2025-630, takto: I. Dovolání žalobkyně se odmítá. II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení. Stručné odůvodnění (§ 243f odst. 3 o. s. ř.): 1. Dovolání žalobkyně proti usnesení Vrchního soudu v Olomouci ze dne 18. 3. 2025, č. j. 4 Co 14/2025-630, není přípustné podle ustanovení § 237 o. s. ř., podle něhož není-li stanoveno jinak, je dovolání přípustné proti každému rozhodnutí odvolacího soudu, kterým se odvolací řízení končí, jestliže napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně anebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak. 2. Judikatura dovolacího soudu již dříve dovodila, že neuvede-li ten, kdo podává žalobu pro zmatečnost, v žalobě důvod zmatečnosti nebo označí-li v žalobě za důvod zmatečnosti něco jiného, než co je uvedeno v ustanovení § 229 odst. 1 až 4 o. s. ř., jde o takovou vadu žaloby, která brání pokračování v řízení. Na základě takto vadné (nesprávné nebo neúplné) žaloby soud nemůže – vzhledem k tomu, že věc posuzuje jen z hlediska uplatněného důvodu – v řízení pokračovat a o žalobě pro zmatečnost meritorně rozhodnout. Soud proto vyzve toho, kdo podal žalobu pro zmatečnost, aby žalobu doplnil o vylíčení (z hlediska ustanovení § 229 odst. 1 až 4 o. s. ř.) přípustného důvodu žaloby (důvodu zmatečnosti), určí mu k tomu lhůtu a poučí ho o tom, jak je třeba v tomto směru opravu nebo doplnění žaloby pro zmatečnost provést; nebude-li žaloba opravena nebo doplněna, soud usnesením žalobu odmítne, byl-li ten, kdo podal žalobu pro zmatečnost, o tomto následku poučen, neboť v řízení pro tento nedostatek nelze pokračovat (k tomu srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 11. 3. 2010, sp. zn. 21 Cdo 4980/2008, usnesení Nejvyššího soudu ze dne 9. 3. 2011, sp. zn. 21 Cdo 2253/2009, nebo – obdobně ve vztahu k důvodu žaloby na obnovu řízení – usnesení Nejvyššího soudu ze dne 30. 6. 2010, sp. zn. 21 Cdo 1268/2009, uveřejněné pod č. 170/2011 v časopise Soudní judikatura). 3. Dospěl-li odvolací soud na základě zjištění, že žalobkyně na výzvu soudu, aby odstranila vady žaloby pro zmatečnost ve smyslu ustanovení § 43 odst. 1 o. s. ř., ve které ji soud prvního stupně „velmi podrobně“ poučil o tom, jak je třeba doplnění provést, a o tom, že v případě neodstranění vad žaloby bude žaloba pro zmatečnost odmítnuta, sice reagovala, ale vytčené vady žaloby pro zmatečnost neodstranila, když pouze uvedla, že žalobu pro zmatečnost podává z důvodu podle ustanovení § 229 odst. 2 písm. a) o. s. ř., avšak skutkově důvody zmatečnosti dostatečně konkrétně a určitě nevylíčila, k závěru, že soud prvního stupně žalobu pro zmatečnost správně odmítl, je tento závěr odvolacího soudu (oproti mínění dovolatelky) zcela v souladu s ustálenou rozhodovací praxí dovolacího soudu. 4. Namítá-li dovolatelka s poukazem na usnesení Nejvyššího soudu ze dne 20. 5. 2003, sp. zn. 29 Odo 186/2002, a ze dne 27. 7. 2017, sp. zn. 25 Cdo 2632/2017, že odmítnout věc pro její „neprojednatelnost“ po jediné „obecné výzvě“ je nepřiměřené tam, kde je z podání zřejmé jasné jádro uplatněného důvodu a zbývají jen odstranitelné dílčí nedostatky, a že procesní sankcí za nesplnění povinnosti tvrzení je neúspěch účastníka ve věci samé, nikoli odmítnutí návrhu, pak přehlíží, že namítaná rozhodnutí se týkají odstraňování vad žaloby ve smyslu ustanovení § 79 odst. 1 o. s. ř., nikoli žaloby pro zmatečnost, která musí obsahovat vedle obecných náležitostí podání (§ 42 odst. 4 o. s. ř.) zvláštní náležitosti vymezené v ustanovení § 232 odst. 1 o. s. ř., že uvedení důvodu žaloby pro zmatečnost v sobě zahrnuje požadavek, aby žaloba obsahovala jeho – po skutkové stránce (dostatečně určité a srozumitelné) – vylíčení tak, aby bylo nepochybné, jaký z důvodů zmatečnosti uvedených v ustanovení § 229 o. s. ř. se uplatňuje a v čem důvod zmatečnosti spočívá, tedy aby bylo možné taková skutková tvrzení subsumovat pod některý ze zákonem stanovených důvodů zmatečnosti; nepostačuje pouhý odkaz na ustanovení zákona, ve kterém je důvod zmatečnosti obsažen (srov. například usnesení Nejvyššího soudu ze dne 14. 3. 2017, sp. zn. 21 Cdo 4305/2016, 21 Cdo 4306/2016), a že není-li tento požadavek na vymezení důvodu žaloby pro zmatečnost splněn, nemůže soud na základě takto vadné (nesprávné nebo neúplné) žaloby – vzhledem k tomu, že věc posuzuje jen z hlediska uplatněného důvodu – v řízení pokračovat a o žalobě pro zmatečnost meritorně rozhodnout (srov. již zmíněné usnesení Nejvyššího soudu ze dne 9. 3. 2011, sp. zn. 21 Cdo 2253/2009). 5. Závěr o přípustnosti dovolání nemohou založit ani námitky dovolatelky, že Krajský soud v Ostravě měl postupovat podle ustanovení § 104a o. s. ř. a „předat“ žalobu pro zmatečnost Okresnímu soudu ve Frýdku-Místku, nikoli provádět její „hodnocení“, neboť „posouzení srozumitelnosti, výzva k odstranění vad a případné odmítnutí pro jejich neodstranění náleží výlučně soudu prvního stupně“. Tyto namítané nedostatky by mohly představovat (kdyby byly vskutku dány) tzv. jiné vady řízení ve smyslu ustanovení § 242 odst. 3 o. s. ř.; k takovým vadám však může dovolací soud přihlédnout – jak vyplývá z ustanovení § 242 odst. 3 věty druhé o. s. ř. – pouze tehdy, jestliže je dovolání přípustné. Tento předpoklad však v projednávané věci – jak bylo uvedeno výše – splněn není. Uvedené námitky ani nejsou opodstatněné, neboť věcná příslušnost soudu v řízení o žalobě pro zmatečnost závisí na uplatněném důvodu zmatečnosti (srov. § 235a odst. 1 o. s. ř.); není-li tento důvod v žalobě řádně vylíčen, nelze na základě postupu podle § 104a o. s. ř. rozhodovat o tom, které soudy jsou k projednání žaloby pro zmatečnost a rozhodnutí o ní příslušné v prvním stupni. 6. V části, ve které směřuje proti výroku usnesení odvolacího soudu, v němž odvolací soud potvrdil usnesení soudu prvního stupně ve výroku o náhradě nákladů řízení, a proti výroku usnesení odvolacího soudu o nákladech odvolacího řízení, není dovolání přípustné podle ustanovení § 238 odst. 1 písm. h) o. s. ř., podle kterého dovolání podle § 237 o. s. ř. není přípustné proti rozhodnutím v části týkající se výroku o nákladech řízení. 7. Nejvyšší soud proto dovolání žalobkyně podle ustanovení § 243c odst. 1 o. s. ř. odmítl. 8. Žádnému z účastníků nebylo přiznáno právo na náhradu nákladů dovolacího řízení, neboť žalované 2), která by měla vzhledem k výsledku dovolacího řízení, stejně jako žalovaný 1), na tuto náhradu právo (srov. § 243c odst. 3 větu první, § 224 odst. 1 a § 146 odst. 3 o. s. ř.), žádné náklady v dovolacím řízení nevznikly a náklady vzniklé žalovanému 1) v souvislosti s jeho vyjádřením k dovolání žalobkyně sepsaným advokátem nelze považovat za potřebné k účelnému uplatňování nebo bránění práva ve smyslu ustanovení § 142 odst. 1 o. s. ř., neboť toto vyjádření se omezuje na sdělení žalovaného 1), že dosavadní řízení „nevykazuje žádné vady“ a že „napadené usnesení je věcně a procesně správné“ a „není dán žádný důvod k jeho změně“, a k obsahu dovolání žalobkyně se nijak nevyslovuje. Poučení: Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek. V Br