21 Cdo 2746/2008 — Nejvyšší soud

21 Cdo 2746/2008 citace  Soud:Nejvyšší soud Datum rozhodnutí:26. 2. 2009 Spisová značka:21 Cdo 2746/2008 ECLI:ECLI:CZ:NS:2009:21.CDO.2746.2008.1 Typ rozhodnutí:Rozsudek Kategorie rozhodnutí:C Zveřejněno na webu:31. 12. 2009 Citace rozhodnutí Nejvyššího soudu by měla obsahovat formu rozhodnutí, označení soudu, datum rozhodnutí, spisovou značku, případně údaj o uveřejnění ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek a odkaz na zdroj. Vzor: usnesení Nejvyššího soudu ze dne 11. 11. 2001, sp. zn. 21 Cdo 123/2001, uveřejněné pod č. 11/2003 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, část občanskoprávní a obchodní, dostupné na www.nsoud.cz. 21 Cdo 2746/2008 ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy senátu JUDr. Ljubomíra Drápala a soudců JUDr. Zdeňka Novotného a JUDr. Mojmíra Putny v právní věci žalobce Ing. P. Š., jako správce konkursní podstaty úpadce B. J. a.s., zastoupeného advokátem, proti žalované Č. r. - Ministerstvu práce a sociálních věcí, o 27.350,- Kč s úrokem z prodlení, vedené u Okresního soudu v České Lípě pod sp. zn. 8 C 47/2004, o dovolání žalobce proti rozsudku Krajského soudu v Ústí nad Labem - pobočky v Liberci ze dne 27. března 2008 č.j. 30 Co 524/2007-74, takto: I. Dovolání žalobce se zamítá. II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení. O d ů v o d n ě n í : Žalobce se žalobou podanou dne 4.2.2004 u Okresního soudu v České Lípě proti státnímu podniku D., domáhal zaplacení částky 27.350,- Kč s 2% úrokem z prodlení od 14.1.2004 do zaplacení. Žalobu zdůvodnil zejména tím, že na základě dohody, kterou uzavřel státní podnik B. J. dne 17.2.1993 s J. S. o odškodnění nemoci z povolání, vyplatil po prohlášení konkursu na majetek úpadce dne 8.7.2002 (správně dne 4.7.2002) J. S. na náhradě za ztrátu na výdělku za dobu od 15.8. do 31.10.2001 celkem 27.350,- Kč. Žalobce posléze zjistil, že výplatu provedl \"neoprávněně\", neboť úpadce nebyl po státním podniku B. J. přejímajícím zaměstnavatelem. Majetek původního zaměstnavatele J. S. státního podniku B. J. byl totiž \"v rámci privatizace\" kupní smlouvou ze dne 1.7.1993 převeden na obchodní společnost B. J. s.r.o., která je právním předchůdcem úpadce, aniž by \"předmětem této kupní smlouvy\" byla povinnost odškodňovat nemoc z povolání J. S.; pracovněprávní vztah J. S. u státního podniku B. J. skončil dnem 31.12.1991 a přechod práv a povinností, k němuž došlo v roce 1993, se ho proto nemohl týkat. Žalobce současně dovozuje, že povinnost odškodňovat nemoc z povolání J. S. přešla podle delimitačního protokolu ze dne 21.12.1990 na státní podnik R. J., jehož právním nástupcem se stal dnem 31.12.1997 státní podnik R. d. P., který ke dni 31.10.2001 zanikl sloučením se státním podnikem D. Poté, co státní podnik D. odmítl svou \"pasivní legitimaci ve sporu\" s odůvodněním, že vyplácí náhradu za ztrátu na výdělku po skončení pracovní neschopnosti některým z bývalých zaměstnanců státního podniku B. J. pouze na základě zákona č. 154/2002 Sb. a nikoliv \"na základě právního zdůvodnění obsaženého v žalobě\", žalobce v podání ze dne 30.3.2005, které soudu prvního stupně došlo (podle obsahu spisu) dne 8.2.2006, navrhl, aby soud připustil záměnu žalovaného tak, aby do řízení na místo státního podniku D. vstoupila Česká republika - Ministerstvo práce a sociálních věcí. Svůj návrh zdůvodnil tím, že po zrušení státního podniku B. J. a po jeho výmazu z obchodního rejstříku \"nebyl určen právní nástupce odpovědný za závazek J. S.\" a že proto tuto odpovědnost nese ve smyslu ustanovení § 251 zákoníku práce (ve znění účinném do 28.5.1992) stát. Okresní soud v České Lípě usnesením ze dne 9.2.2006 č.j. 8 C 47/2004-35 návrhu na záměnu účastníků na straně žalovaného vyhověl a rozhodl, že žalobce a dosavadní žalovaný státní podnik D. nemají navzájem právo na náhradu nákladů řízení; usnesení nabylo podle obsahu spisu právní moci dnem 3.3.2006. Okresní soud v České Lípě poté rozsudkem ze dne 6.6.2007 č.j. 8 C 47/2004-51 žalobu zamítl a rozhodl, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení. Z provedeného dokazování zjistil, že J. S., který byl od roku 1977 zaměstnán jako horník - hlubič u právního předchůdce státního podniku BSZ J. (národního podniku a posléze státního podniku RD J.), rozvázal pracovní poměr z důvodu organizačních změn ke dni 31.12.1991. Dne 21.1.1992 byla u J. S. zjištěna nemoc z povolání (syndrom karpálního tunelu) a dne 17.2.1993 uzavřel se státním podnikem B. J. \"Dohodu o rozsahu náhrady za ztrátu na výdělku podle § 194 a § 195 ZP\", v níž státní podnik uznal svou odpovědnost za škodu způsobenou nemocí z povolání a zavázal se poskytovat náhradu za ztrátu na výdělku. Ke dni 1.7.1993 byl majetek státního podniku B. J. vložen do F. n. m. ČR, který jej kupní smlouvou ze dne 1.8.1993 prodal společnosti B. J. spol. s r.o., a jejímž právním nástupcem je úpadce. S. p. B. J. byl rozhodnutím zrušen bez likvidace a \"určení právního nástupce\" a zanikl dnem 22.11.1993 výmazem z obchodního rejstříku. Soud prvního stupně dovodil, že státní podnik B. J. odpovídal J. S. za škodu způsobenou nemocí z povolání až do svého zániku 22.11.1993 a že povinnost k náhradě škody nemohla přejít na obchodní společnost B. J. spol. s r.o. a následně na úpadce, neboť pracovní poměr J. S. zanikl ještě před privatizací dnem 31.12.1991. Protože státní podnik B. J. byl zrušen \"bez právního nástupce\" a protože se na uspokojení nároku J. S. nevztahuje zákonné pojištění podle ustanovení § 205d zákoníku práce a ani povinné smluvní pojištění, odpovídá podle názoru soudu prvního stupně za ztrátu na výdělku, která J. S. vznikla v době od 15.8. do 31.10.2001, stát (Česká republika - Ministerstvo práce a sociálních věcí). Vzhledem k tomu, že odškodnění poskytl J. S. žalobce, plnil za žalovanou to, co měla po právu plnit sama, a žalovaná je proto povinna bezdůvodné obohacení získané ve smyslu ustanovení § 454 občanského zákoníku žalobci vydat. Žalobcův nárok je však promlčen, neboť dvouletá promlčecí doba podle ustanovení § 107 odst.1 občanského zákoníku uplynula dnem 8.7.2004 a proti žalované byla žaloba podána až dne 8.2.2006. K odvolání žalobce Krajský soud v Ústí nad Labem - pobočka v Liberci rozsudkem ze dne 27.3.2008 č.j. 30 Co 524/2007-74 rozsudek soudu prvního stupně potvrdil a rozhodl, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů odvolacího řízení. Ztotožnil se se závěry soudu prvního stupně v tom, že žalobce vyplatil J. S. náhradu za ztrátu na výdělku za dobu od 15.8. do 31.10.2001, ačkoliv takovou povinnost měla žalovaná, a že žalované tím vzniklo na úkor žalobce bezdůvodné obohacení ve smyslu ustanovení § 454 občanského zákoníku. Žalobcův nárok je však promlčen v objektivní lhůtě podle ustanovení § 107 odst.2 občanského zákoníku; k výplatě J. S. došlo 8.7.2002 (správně dne 4.7.2002) a tříletá promlčecí doba uplynula dnem 9.7.2005 (správně 7.7.2005). Protože žalobce uplatnil právo vůči žalované teprve podáním návrhu na záměnu účastníků, který došel soudu dne 8.2.2006, byla námitka promlčení vznesena důvodně. Proti tomuto rozsudku odvolacího soudu podal žalobce dovolání. Namítl, že návrh na záměnu žalovaného podal v této a v dalších skutkově obdobných právních věcech (vedených u soudu prvního stupně pod sp. zn. 8 C 20 až 29/2004, 8 C 31/2004, 8 C 43 až 47/2004) již dnem 20.4.2005 a že za \"okamžik podání žaloby vůči žalované\" nelze považovat \"den předcházející vydání usnesení o připuštění záměny účastníků (8.2.2006), popř. samotný den vydání tohoto usnesení (9.2.2006)\". Byla-li záměna účastníků na straně žalované navržena dnem 20.4.2005, nemůže obstát závěr odvolacího soudu o tom, že by bylo žalobcovo právo promlčeno ve smyslu ustanovení § 107 odst.2 občanského zákoníku. Přípustnost dovolání žalobce dovozuje z ustanovení § 237 odst.1 písm.c) o.s.ř. a navrhuje, aby dovolací soud rozsudek odvolacího soudu zrušil a aby mu věc vrátil k dalšímu řízení. Nejvyšší soud jako soud dovolací (§ 10a o.s.ř.) po zjištění, že dovolání proti pravomocnému rozsudku odvolacího soudu bylo podáno ve lhůtě uvedené v ustanovení § 240 odst. 1 o.s.ř., se nejprve zabýval otázkou přípustnosti dovolání. Dovoláním lze napadnout pravomocná rozhodnutí odvolacího soudu, pokud to zákon připouští (§ 236 odst. 1 o.s.ř.). Podmínky přípustnosti dovolání proti rozsudku odvolacího soudu jsou obsaženy v ustanovení § 237 o.s.ř. Dovolání je přípustné proti rozsudku odvolacího soudu, jímž bylo změněno rozhodnutí soudu prvního stupně ve věci samé [§ 237 odst. 1 písm. a) o.s.ř.] nebo jímž bylo potvrzeno rozhodnutí soudu prvního stupně, kterým soud prvního stupně rozhodl ve věci samé jinak než v dřívějším rozsudku (usnesení) proto, že byl vázán právním názorem odvolacího soudu, který dřívější rozhodnutí zrušil [§ 237 odst. 1 písm. b) o.s.ř.], anebo jímž bylo potvrzeno rozhodnutí soudu prvního stupně, jestliže dovolání není přípustné podle ustanove