21 Cdo 2860/2005 — Nejvyšší soud

21 Cdo 2860/2005 citace  Soud:Nejvyšší soud Datum rozhodnutí:15. 2. 2007 Spisová značka:21 Cdo 2860/2005 ECLI:ECLI:CZ:NS:2007:21.CDO.2860.2005.1 Typ rozhodnutí:Usnesení Kategorie rozhodnutí:C Zveřejněno na webu:31. 12. 2009 Citace rozhodnutí Nejvyššího soudu by měla obsahovat formu rozhodnutí, označení soudu, datum rozhodnutí, spisovou značku, případně údaj o uveřejnění ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek a odkaz na zdroj. Vzor: usnesení Nejvyššího soudu ze dne 11. 11. 2001, sp. zn. 21 Cdo 123/2001, uveřejněné pod č. 11/2003 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, část občanskoprávní a obchodní, dostupné na www.nsoud.cz. 21 Cdo 2860/2005 U S N E S E N Í Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy senátu JUDr. Mojmíra Putny a soudců JUDr. Ljubomíra Drápala a JUDr. Zdeňka Novotného v právní věci žalobce MUDr. J. L., zastoupeného advokátem, proti žalované F. n. s p. O., příspěvkové organizaci, o 350.000,- Kč s úrokem z prodlení, vedené u Okresního soudu v Ostravě pod sp. zn. 61 C 82/2004, o dovolání žalobce proti rozsudku Krajského soudu v Ostravě ze dne 16. června 2005, č. j. 16 Co 111/2005-97, takto: I. Dovolání žalobce se odmítá. II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.  Odůvodnění: Žalobce se domáhal, aby bylo žalované uloženo zaplatit mu částku 350.000,- Kč s 12% úrokem z prodlení od 1. 7. 1999 do zaplacení. Žalobu odůvodňoval zejména tím, že byl u žalované zaměstnán v době od 1. 11. 1992 do 31. 5. 1999 ve funkci ředitele a  pokynem ze dne 25. 6. 1998, č. j. NP/144/98, vydaným Ministerstvem zdravotnictví ČR, mu bylo na rok 1998 uloženo splnit sedm úkolů, přičemž při splnění všech úkolů bylo ujednáno přiznat mu odměnu v částce 500.000,- Kč. Ve „Vyhodnocení plnění úkolů zadaných ředitelům vybraných přímo řízených organizací na rok 1998“ Ministerstvo zdravotnictví ČR „v řádku ohledně vyhodnocení žalobce u navrhované odměny vyjádřilo částku ve výši 70 %, což představuje nominální hodnotu odměny 350.000,- Kč“. Dne 23. 10. 2001 pod č. j. 27583/2001 vydalo Ministerstvo zdravotnictví ČR rozhodnutí, jímž stanovilo žalobci za rok 1998 odměnu ve výši 0,- Kč. Žalobce je přesvědčen, že splnil úkoly jemu taxativně uložené v rozsahu 70 %, a že mu proto náleží odměna ve výši 350.000,- Kč. Okresní soud v Ostravě rozsudkem ze dne 11. 11. 2004, č. j. 61 C 82/2004-83, žalobu zamítl a rozhodl, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení. Vycházeje z toho, že dne 26. 6. 1998 byly žalobci Ministerstvem zdravotnictví ČR stanoveny pro rok 1998 zvláštní úkoly, za jejichž splnění mu byla přislíbena odměna 500.000,- Kč, z toho, že z vyhodnocení splnění úkolů provedeného dne 18. 3. 1999 Ministerstvem zdravotnictví ČR vyplynulo, že žalobce úkoly splnil na 70 %, a že žalobce opakovaně žádal ministra o vydání rozhodnutí o přiznání odměny za rok 1998, o čemž vydal ministr rozhodnutí teprve dne 23. 10. 2001 tak, že odměna žalobci činí 0,- Kč, a z toho, že jakákoli složka platu je splatná nejpozději posledního dne měsíce následujícího po měsíci, v němž byla provedena práce, za kterou složka platu náleží, dovodil, že poslední den, v němž žalobce vykonával práci pro žalovanou, za kterou mu příslušela byť by jen část odměny, byl 31. prosinec 1998, a že odměna jako složka platu tak byla splatná nejpozději 31. ledna 1999. Protože žalovaná vznesla námitku promlčení uplatněného nároku a protože podle ustanovení § 263 odst. 1 zák. práce činí lhůta k uplatnění peněžitých nároků tři roky a podle ustanovení § 261 odst. 1 věty první zák. práce se nárok promlčí, nebyl-li uplatněn u soudu ve lhůtě v tomto zákoně stanovené, vzhledem ke splatnosti žalobcova nároku k 31. 1. 1999 uběhla promlčecí lhůta nejpozději 31. 1. 2002. V případě, že nárok žalobce na odměnu vznikl až v měsíci, kdy splnění úkolů bylo vyhodnoceno, vznikl by nárok v květnu 1999, splatný by byl 30. 6. 1999 a promlčecí lhůta by uběhla 30. 6. 2003. Kdyby se nárok žalobce na odměnu stal splatným až na základě výzvy žalobce, aby žalovaná o přiznání odměny rozhodla, stala by se odměna splatnou dne 15. 3. 2001 a promlčecí lhůta by uběhla dne 15. 3. 2004. Vzhledem k tomu, že žalobce nárok uplatnil žalobou u soudu dne 17. 3. 2004, ve všech uvažovaných případech promlčecí doba uběhla marně ještě před uplatněním nároku u soudu. Rozhodnutím o odměně podle § 13 nařízení vlády č. 251/1992 Sb. totiž není podle názoru soudu prvního stupně pokyn k finální výplatě, ale plat nebo jeho složka stanovená zcela určitě i kdykoliv dříve, v projednávané věci již při zadání úkolů, tj. dne 25. 6. 1998. K odvolání žalobce Krajský soud v Ostravě rozsudkem ze dne 16. 6. 2005, č. j. 16 Co 111/2005-97, rozsudek soudu prvního stupně potvrdil a rozhodl, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů odvolacího řízení. Nesouhlasil s názorem žalobce, že mohl nárok žalobou uplatněný poprvé uplatnit až po 1. 11. 2001. Stejně jako soud prvního stupně dospěl k závěru, že žalobci byla ve smyslu § 13 zákona č. 143/1992 Sb., o platu a odměně za pracovní pohotovost v rozpočtových a v některých dalších organizacích a orgánech, přislíbena odměna, splní-li úkoly, které mu byly stanoveny dne 25. 6. 1998; při splnění všech úkolů měla odměna činit 500.000,- Kč. Jako součást platu žalobce za rok 1998 byla podle ustanovení § 16 zákona č. 143/1992 Sb. tato odměna splatná nejpozději 31. 1. 1999. Žalobce tak svůj nárok na odměnu mohl uplatnit následujícího dne, tj. 1. 2. 1999. Tímto dnem počala běžet promlčecí lhůta v trvání tří let. Uplatnil-li žalobce svůj nárok u soudu až 17. 3. 2004, stalo se tak po uplynutí promlčecí lhůty. Samotné rozhodnutí ministra zdravotnictví, jímž byla žalobci přiznána odměna ve výši 0,- Kč a jež bylo žalobci doručeno 1. 11. 2001, na splatnost odměny jako součásti platu nemá vliv. Bylo-li rozhodnutí o přiznání odměny ve výši 0,- Kč doručeno žalobci až několik let poté, co mu na odměnu za rok 1998 (případně) vznikl nárok, byla tato odměna jako součást platu splatná tak, jak stanoví § 16 zákona č. 143/1992 Sb., o platu a odměně za pracovní pohotovost v rozpočtových a v některých dalších organizacích a orgánech. Opačný názor by mohl vést k závěru, že kdyby rozhodnutí o případném přiznání či nepřiznání odměny nebylo vůbec vydáno, nemohl by se žalobce odměny, na kterou mu případně podle platového zákona vznikl nárok, domáhat. V dovolání proti rozsudku odvolacího soudu žalobce namítá, že pro posouzení počátku běhu promlčecí lhůty je rozhodné, kdy žalobce mohl své právo na přiměřenou odměnu poprvé uplatnit. Je přesvědčen, že subjektivní promlčecí doba pro uplatnění práva na přiznání smluvní odměny nemůže začít běžet dříve, než se žalobce o výši jemu přiznané odměny žalovanou dozvěděl. Otázka, zda již před vydáním napadeného rozhodnutí žalovanou bylo na smluvní odměně plněno či nikoli, není z hlediska počátku běhu subjektivní lhůty rozhodující. Navrhl, aby dovolací soud rozsudek odvolacího soudu zrušil a aby mu věc vrátil k dalšímu řízení. Žalovaná navrhla, aby rozhodnutí odvolacího soudu bylo „v plném rozsahu potvrzeno“, neboť má za to, že námitky žalobce k počátku běhu promlčecí lhůty jsou bezpředmětné. Nejvyšší soud České republiky jako soud dovolací (§ 10a o.s.ř.) po zjištění, že dovolání proti pravomocnému rozsudku odvolacího soudu bylo podáno oprávněnou osobou (účastníkem řízení) ve lhůtě uvedené v ustanovení § 240 odst. 1 o.s.ř., přezkoumal napadený rozsudek bez nařízení jednání (§ 243a odst. 1 věta první o.s.ř.) a dospěl k závěru, že dovolání směřuje proti rozhodnutí, proti němuž není tento mimořádný opravný prostředek přípustný. Dovoláním lze napadnout pravomocná rozhodnutí odvolacího soudu, pokud to zákon připouští (§ 236 odst. 1 občanského soudního řádu). Podmínky přípustnosti dovolání proti rozsudku odvolacího soudu jsou obsaženy v ustanovení § 237 občanského soudního řádu. Dovolání je přípustné proti rozsudku odvolacího soudu, jímž bylo změněno rozhodnutí soudu prvního stupně ve věci samé [§ 237 odst. 1 písm. a) občanského soudního řádu] nebo jímž bylo potvrzeno rozhodnutí soudu prvního stupně, kterým soud prvního stupně rozhodl ve věci samé jinak než v dřívějším rozsudku (usnesení) proto, že byl vázán právním názorem odvolacího soudu, který dřívější rozhodnutí zrušil [§ 237 odst. 1 písm. b) občanského soudního řádu], anebo jímž bylo potvrzeno rozhodnutí soudu prvního stupně, jestliže dovolání není přípustné podle ustanovení § 237 odst. 1 písm. b) občanského soudního řádu a dovolací soud dospěje k závěru, že napadené rozhodnutí má ve věci samé po právní stránce zásadní význam [§ 237 odst. 1 písm. c) občanského soudního řádu]; to neplatí ve věcech, v nichž dovoláním dotčeným výrokem bylo rozhodnuto o peněžitém plnění nepřevyšujícím 20.000,- Kč a v obchodních věcech 50.000,- Kč, přičemž se nepřihlíží k příslušenství pohledávky [§ 237 odst. 2 písm. a) občanského soudního řádu], a ve věcech upravených zákonem o rodině, ledaže jde o rozsudek o omezení nebo zbavení rodičovské zodpovědnosti nebo pozastavení jejího výkonu, o určení (popření) rodi