21 Cdo 3009/2025 — Nejvyšší soud

21 Cdo 3009/2025 citace  Soud:Nejvyšší soud Datum rozhodnutí:26. 2. 2026 Spisová značka:21 Cdo 3009/2025 ECLI:ECLI:CZ:NS:2026:21.CDO.3009.2025.1 Typ rozhodnutí:USNESENÍ Heslo:Zástavní právo Zastavení výkonu rozhodnutí (exekuce) Oceňování majetku Věcná břemena Dotčené předpisy:§ 170 odst. 1 písm. e) obč. zák. § 2 odst. 1 předpisu č. 151/1997 Sb. § 336a odst. 2 o. s. ř. Kategorie rozhodnutí:B Zveřejněno na webu:20. 3. 2026 Citace rozhodnutí Nejvyššího soudu by měla obsahovat formu rozhodnutí, označení soudu, datum rozhodnutí, spisovou značku, případně údaj o uveřejnění ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek a odkaz na zdroj. Vzor: usnesení Nejvyššího soudu ze dne 11. 11. 2001, sp. zn. 21 Cdo 123/2001, uveřejněné pod č. 11/2003 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, část občanskoprávní a obchodní, dostupné na www.nsoud.cz. 21 Cdo 3009/2025-147 USNESENÍ Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy senátu JUDr. Marka Cigánka a soudců JUDr. Jiřího Doležílka a JUDr. Pavla Malého v exekuční věci oprávněné D. S., zastoupené Mgr. Vladanem Valou, advokátem se sídlem v Brně, Marie Steyskalové č. 767/62, proti povinné R. K., zastoupené Mgr. Zbyňkem Stavinohou, advokátem se sídlem v Brně, Joštova č. 138/4, pro 1 875 126,83 Kč s příslušenstvím, prodejem zástavy, o návrhu povinné na zastavení exekuce, vedené u Okresního soudu v Příbrami pod sp. zn. 9 EXE 943/2024, o dovolání oprávněné proti usnesení Krajského soudu v Praze ze dne 29. července 2025, č. j. 17 Co 256/2025-124, takto: I. Dovolání oprávněné se zamítá. II. Povinná nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení. Odůvodnění: 1. Okresní soud v Příbrami pověřením ze dne 15. 7. 2024, č. j. 9 EXE 943/2024-21, pověřil Mgr. Jaroslava Kocince, LL.M., soudního exekutora Exekutorského úřadu Frýdek-Místek, vedením exekuce podle vykonatelného usnesení Městského soudu v Brně ze dne 31. 1. 2024, č. j. 51 C 48/2016-179, a usnesení Krajského soudu v Brně ze dne 27. 5. 2024, č. j. 49 Co 93/2024-190, prodejem zástavy, a to bytové jednotky č. XY, nacházející se v budově č. p. XY, XY, XY (dále jen „budova“), stojící na pozemcích parc. č. XY, XY, XY, XY, XY, XY, XY a XY (dále jen „pozemky“), zapsané na LV č. XY, vedeném u Katastrálního úřadu pro Jihomoravský kraj, Katastrální pracoviště XY, jakož i spoluvlastnického podílu vážícího se k jednotce č. XY ve výši XY na společných částech budovy, stojící na pozemcích, a na pozemcích, vše v katastrálním území XY, obec XY (dále jen „předmětná nemovitost“), k uspokojení pohledávky oprávněné za společností LÍDL MUSIC spol. s r. o., IČO 15531970, která byla vymazána z obchodního rejstříku, ve výši 1 875 126,83 Kč s úrokem a úrokem z prodlení ke dni 15. 4. 2020 ve výši 1 524 460,51 Kč, s úrokem ve výši 12 % ročně od 16. 4. 2020 do zaplacení z částky 1 875 126,83 Kč a s úrokem z prodlení ve výši 12 % ročně od 15. 4. 2020 do zaplacení z částky 1 875 126,83 Kč, vyplývající ze smlouvy o půjčce ze dne 19. 8. 2010. 2. Povinná se podáním ze dne 14. 8. 2024 domáhala, aby byla exekuce zastavena. Uvedla, že znaleckým posudkem byla předmětná nemovitost oceněna na částku 1 700 000 Kč, na základě tohoto znaleckého posudku vydal soudní exekutor usnesení o ceně, kterým byla cena nemovitosti stanovena na totožnou částku, cena zástavy je tedy 1 700 000 Kč. Protože povinná (zástavce) tuto částku složila dne 15. 4. 2020 na účet oprávněné (zástavního věřitele), zástavní právo zaniklo. 3. Oprávněná uvedla, že s návrhem nesouhlasí. Poukázala na to, že znaleckým posudkem byla předmětná nemovitost oceněna na částku 3 400 000 Kč, na částku 1 700 000 Kč byla cena stanovena při zohlednění zátěže v podobě služebnosti zřízené ve prospěch otce povinné. Znalec tak určil dvě ceny, a to cenu obvyklou a cenu při zohlednění právní zátěže, aniž by mu náleželo hodnotit, jakým způsobem byla služebnost zřízena a zda k ní má být při určení ceny přihlédnuto či nikoli. Služebnost vznikla až na základě smlouvy ze dne 29. 6. 2016, tedy po podání návrhu na prodej zástavy, a ve prospěch osoby blízké (otce povinné), otec povinné navíc ovládal obligačního dlužníka, který byl v prodlení, při určení ceny proto nelze ke služebnosti přihlížet a obvyklá cena bytu činí 3 400 000 Kč. 4. Okresní soud v Příbrami usnesením ze dne 27. 2. 2025, č. j. 9 EXE 943/2024-95, návrh povinné na zastavení exekuce zamítl. Dospěl k závěru, že obvyklá cena předmětné nemovitosti činila v souladu se znaleckým posudkem a rozhodnutím soudního exekutora 3 400 000 Kč, nikoli 1 700 000 Kč, neboť v době, kdy povinná částku uhradila, byla sice usnesením soudního exekutora ze dne 3. 3. 2020, č. j. 142 EX 01845/19-031, pravomocně určena cena předmětné nemovitosti na částku 1 700 000 Kč, nicméně soudní exekutor následně zrušil nařízení dražebního jednání a usnesením ze dne 22. 4. 2020, č. j. 142 EX 01845/19-39, změnil usnesení o ceně tak, že výslednou cenu předmětné nemovitosti určil na částku 3 400 000 Kč, a rozhodl o zániku věcného břemene ve prospěch otce povinné. Zástavní právo tedy složením částky 1 700 000 Kč nezaniklo a důvod pro zastavení exekuce nebyl naplněn. 5. K odvolání povinné Krajský soud v Praze usnesením ze 29. 7. 2025, č. j. 17 Co 256/2025-124, usnesení soudu prvního stupně změnil tak, že se exekuce zastavuje (výrok I), rozhodl o náhradě nákladů exekuce (výrok II) a o náhradě nákladů řízení před soudy obou stupňů (výrok III). Uvedl, že povinná při zaplacení částky 1 700 000 Kč vycházela z ceny obvyklé určené znaleckým posudkem, ze kterého vyšel i soudní exekutor při určení obvyklé ceny v usnesení o ceně nemovité věci ze dne 3. 3. 2020, č. j. 142 EX 01845/19-031, a zaplacením částky 1 700 000 Kč dne 15. 4. 2020 došlo k zániku zástavního práva podle ce1377 odst. 1 písm. d) zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „o. z.“), neboť tato částka byla (obvyklou) cenou zástavy zohledňující právo na ní váznoucí, kterou žádná z účastnic smlouvy nezpochybnila. Soudní exekutor nepostupoval podle § 336a odst. 4 občanského soudního řádu, když k podání oprávněné ze dne 17. 4. 2020 vydal nové usnesení o ceně, určil výslednou cenu nemovitých věcí ve vlastnictví povinné částkou 3 400 000 Kč a rozhodl o zániku věcného břemene bytu a užívání, neboť před vydáním tohoto usnesení o ceně bylo nařízeno dražební jednání (následně zrušené) a nedošlo k výrazné změně rozhodných okolností. Ačkoliv usnesení nabylo právní moci, když odvolání povinné bylo odmítnuto, k zániku zástavního práva došlo již složením ceny zástavy povinnou na účet oprávněné dne 15. 4. 2020, a usnesení o ceně ze dne 22. 4. 2020, č. j. 142 EX 01845/19-039, tak na posouzení věci vliv nemá. Uvedl, že věcné břemeno bytu existovalo již v době uzavření zástavní smlouvy 19. 8. 2010, již tehdy tedy ovlivňovalo obvyklou cenu nemovité věci, po krátkém období, kdy bylo věcné břemeno vymazáno pro pokus o dohodu, bylo znovu zřízeno smlouvou ze dne 24. 6. 2016; v době, kdy byl znalecký posudek vypracován, byla nemovitá věc zatížena. Tvrzení oprávněné, že smlouva byla uzavřena právě v souvislosti se zahájením řízení o nařízení soudního prodeje zástavy, nejsou podložena žádnými konkrétními důkazy. Uzavřel, že z hlediska hmotného práva došlo k zániku zástavního práva dle § 1377 o. z. 6. Proti tomuto usnesení odvolacího soudu podala oprávněná dovolání. Namítla, že napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky „významu usnesení o ceně dle § 336 a občanského soudního řádu - využití usnesení o ceně dle § 336a občanského soudního řádu jako způsobu určení ceny zástavy pro složení ceny zastavené věci“, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu, dále na vyřešení otázek, „jaká je cena zastavené věci, která byla po zřízení zástavního práva zatížena služebností“, „zda má usnesení o ceně, vydané v exekučním řízení zahájeném pro materiálně nevykonatelný titul, význam i z hlediska hmotného práva, konkrétně z hlediska stanovení obvyklé ceny a následného složení ceny zastavené věci“, a „pokud byly vydány dvě usnesení o ceně, obě nabyly právní moci, tak které z těchto usnesení je rozhodné z hlediska stanovení ceny obvyklé a následného složení ceny zastavené věci“, které dosud nebyly v rozhodovací praxi dovolacího soudu řešeny. 7. Nejvyšší soud České republiky jako soud dovolací (§ 10a občanského soudního řádu) projednal dovolání oprávněné podle zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „o. s. ř.“). Po zjištění, že dovolání proti pravomocnému usnesení odvolacího soudu bylo podáno oprávněnou osobou (účastníkem řízení) ve lhůtě uvedené v ustanovení § 240 odst. 1 o. s. ř., se nejprve zabýval otázkou přípustnosti dovolání. 8. Dovoláním lze napadnout pravomocná rozhodnutí odvolacího soudu, pokud to zákon připouští (§ 236 odst. 1 o. s. ř.). 9. Není-li stanoveno jinak, je dovolání přípustné proti každému rozhodnutí odvolacího soudu, kterým se odvolací řízení končí, jestliže napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky, hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od u