21 Cdo 3147/2023 — Nejvyšší soud

21 Cdo 3147/2023 citace  Soud:Nejvyšší soud Datum rozhodnutí:27. 3. 2024 Spisová značka:21 Cdo 3147/2023 ECLI:ECLI:CZ:NS:2024:21.CDO.3147.2023.1 Typ rozhodnutí:ROZSUDEK Heslo:Náhrada mzdy Skončení pracovního poměru Dotčené předpisy:§ 69 odst. 1 předpisu č. 262/2006 Sb. ve znění do 30.09.2015 § 38 odst. 1 písm. a) předpisu č. 262/2006 Sb. ve znění do 30.09.2015 § 208 předpisu č. 262/22006 Sb. ve znění do 30.09.2015 § 191 předpisu č. 262/2006 Sb. ve znění do 30.09.2015 § 240 předpisu č. 262/2006 Sb. ve znění do 30.09.2015 § 241 odst. 2 předpisu č. 262/2006 Sb. ve znění do 30.09.2015 § 4 odst. 1 předpisu č. 108/2006 Sb. ve znění do 31.07.2016 § 7 odst. 1 předpisu č. 108/2006 Sb. ve znění do 31.07.2016 § 8 předpisu č. 108/2006 Sb. ve znění do 31.07.2016 Kategorie rozhodnutí:B Zveřejněno na webu:23. 4. 2024 Citace rozhodnutí Nejvyššího soudu by měla obsahovat formu rozhodnutí, označení soudu, datum rozhodnutí, spisovou značku, případně údaj o uveřejnění ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek a odkaz na zdroj. Vzor: usnesení Nejvyššího soudu ze dne 11. 11. 2001, sp. zn. 21 Cdo 123/2001, uveřejněné pod č. 11/2003 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, část občanskoprávní a obchodní, dostupné na www.nsoud.cz. 21 Cdo 3147/2023-434 ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy senátu JUDr. Jiřího Doležílka a soudců JUDr. Marka Cigánka a Mgr. Miroslava Hromady, Ph.D., v právní věci žalobkyně M. C., zastoupené JUDr. Klárou Schneiderovou, advokátkou se sídlem v Těchařovicích č. 7, proti žalované obci Krabčice se sídlem obecního úřadu v Krabčicích, Rovné č. 67, IČO 00263834, zastoupené JUDr. Jiřím Rajchlem, advokátem se sídlem v Roudnici nad Labem, Jungmannova č. 1010, o 344 555 Kč, vedené u Okresního soudu v Litoměřicích pod sp. zn. 9 C 150/2016, o dovolání žalobkyně proti rozsudku Krajského soudu v Ústí nad Labem ze dne 15. března 2023, č. j. 12 Co 296/2022-404, takto: I. Dovolání žalobkyně proti rozsudku krajského soudu v části, ve které byl potvrzen rozsudek Okresního soudu v Litoměřicích ze dne 2. 8. 2022, č. j. 9 C 150/2016-368, ve výroku o zamítnutí žaloby co do 94 726 Kč a ve výroku o náhradě nákladů řízení a ve které bylo rozhodnuto o náhradě nákladů odvolacího řízení, se odmítá. II. Rozsudek krajského soudu (s výjimkou části, ve které byl potvrzen rozsudek Okresního soudu v Litoměřicích ze dne 2. 8. 2022, č. j. 9 C 150/2016-368, ve výroku o zamítnutí žaloby co do 94 726 Kč) se zrušuje a věc se v tomto rozsahu vrací Krajskému soudu v Ústí nad Labem k dalšímu řízení. Odůvodnění: 1. Žalobkyně se žalobou podanou u Okresního soudu v Litoměřicích dne 20. 5. 2016 domáhala, aby jí žalovaná zaplatila 344 555 Kč „hrubého“. Žalobu zdůvodnila tím, že byla u žalované zaměstnána od 1. 9. 2010 v pracovním poměru na dobu neurčitou na pozici „obsluha parkoviště – hlídač“ s místem výkonu práce „parkoviště pod horou Říp“, že dne 29. 8. 2011 jí dala žalovaná výpověď z pracovního poměru podle ustanovení § 52 písm. c) zákoníku práce, že podáním ze dne 20. 12. 2011 sdělila žalované, že trvá na dalším zaměstnávání, že výpověď byla rozsudkem Okresního soudu v Litoměřicích ze dne 14. 6. 2012, č. j. 14 C 79/2011-49, jenž nabyl právní moci dne 20. 7. 2012, shledána neplatnou, že poté, co s ní žalovaná dne 19. 7. 2012 okamžitě zrušila pracovní poměr podle § 55 odst. 1 písm. b) zákoníku práce, jí podáním ze dne 27. 7. 2012 sdělila, že trvá na dalším zaměstnávání, že rozsudkem Okresního soudu v Litoměřicích ze dne 11. 12. 2013, č. j. 7 C 114/2012-72, ve spojení s rozsudkem Krajského soudu v Ústí nad Labem ze dne 8. 4. 2015, č. j. 12 Co 189/2014-109, který nabyl právní moci dne 15. 6. 2015, bylo určeno, že okamžité zrušení pracovního poměru ze dne 19. 7. 2012 je neplatné, že žalobkyně ukončila pracovní poměr s žalovanou dohodou ke dni 30. 6. 2015, že výzvou ze dne 17. 6. 2015 požádala žalovanou o náhradu mzdy „ve výši průměrného výdělku“ a opakovanou výzvou ze dne 11. 2. 2016 ji vyzvala „k poskytnutí náhrady mzdy ve smyslu § 69 odst. 1 zákoníku práce“ za dobu od 1. 8. 2012 do 30. 6. 2015, ale žalovaná jí dosud nic neuhradila. Za dobu od 1. 8. 2012 do 31. 5. 2015 žalobkyně požadovala na náhradě mzdy za každý měsíc částku 9 854 Kč a za měsíc červen 2015 částku 9 519 Kč. 2. Okresní soud v Litoměřicích rozsudkem ze dne 5. 3. 2018, č. j. 9 C 150/2016-130, žalobu zamítl a rozhodl, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení. Na základě zjištění, že žalobkyně, která „dobře věděla“, že žalovaná má zájem na tom, aby nastoupila do práce jako hlídač na parkovišti podle sjednané pracovní smlouvy ze dne 1. 9. 2010, se „úmyslně“ vyhýbala nástupu do práce pod záminkou nemocnosti, o které však žalovanou neinformovala, dospěl k závěru, že žalobkyně zneužila svého práva a nemůže se domáhat poskytnutí právní ochrany svého jednání; žaloba je proto „nemravná“ a tudíž „zcela nedůvodná“. 3. K odvolání žalobkyně Krajský soud v Ústí nad Labem usnesením ze dne 27. 2. 2019, č. j. 12 Co 123/2018-151, zrušil rozsudek soudu prvního stupně a věc mu vrátil k dalšímu řízení. Dospěl k závěru, že pokud soud prvního stupně opřel svůj závěr o „nemravnosti nároku (tzv. z důvodu zneužití práva)“ na náhradu mzdy při neplatném skončení pracovního poměru o okolnosti (skutková zjištění) vztahující se k samotným důvodům okamžitého zrušení pracovního poměru mezi účastníky, pak jeho zamítavé rozhodnutí „nemůže obstát“, a že je rovněž „nepřípadná“ samotná úvaha soudu prvního stupně posuzovat zákonem stanovený nárok žalobkyně na náhradu mzdy podle § 69 zákoníku práce „korektivem dobrých mravů (či zneužití práva)“. 4. Okresní soud v Litoměřicích rozsudkem ze dne 22. 6. 2020, č. j. 9 C 150/2016-238, uložil žalované povinnost zaplatit žalobkyni 260 988,70 Kč, žalobu co do částky 83 566,30 Kč zamítl a rozhodl, že žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni na náhradě nákladů řízení „63 231,653“ Kč k rukám advokátky JUDr. Kláry Schneiderové a České republice – Okresnímu soudu v Litoměřicích „částku ve výši 13 050 Kč“. Dospěl k závěru, že nárok žalobkyně na náhradu mzdy za období od 1. 8. 2012 do 20. 5. 2013 je promlčen v důsledku uplynutí tříleté promlčecí doby, neboť žalobkyně podala žalobu až dne 20. 5. 2016 a žalovaná uplatnila námitku promlčení, a že podmínky pro náhradu mzdy podle § 69 zákoníku práce za zbývající uplatněné období byly splněny, protože bylo pravomocně rozhodnuto, že okamžité zrušení pracovního poměru ze strany žalované je neplatné, a žalobkyně sdělila žalované, že trvá na dalším zaměstnávání, a požádala ji o náhradu mzdy ve výši průměrného výdělku. Současně odmítl návrh žalované, aby byl nárok žalobkyně za dobu přesahující šest měsíců „moderován“, neboť žalobkyně je v invalidním důchodu pro invaliditu druhého stupně a v žalovaném období byla dvakrát „ve špatném zdravotním stavu, pro jaký je indikována pracovní neschopnost“, a aktivně se zapojila do hledání nového zaměstnání. 5. K odvolání žalobkyně i žalované Krajský soud v Ústí nad Labem usnesením ze dne 21. 5. 2021, č. j. 12 Co 245/2020-286, zrušil rozsudek soudu prvního stupně a věc mu vrátil k dalšímu řízení. Shledal opodstatněnými námitky žalované vztahující se k „možným předpokladům pro snížení (resp. nepřiznání) náhrady mzdy“ a vytknul soudu prvního stupně, že ačkoliv zjistil okolnosti odůvodňující snížení náhrady mzdy (hospitalizace žalobkyně na oční klinice a její následný zdravotní pooperační stav a skutečnost, že žalobkyně od 5. 6. 2013 již nespolupracovala s úřadem práce při hledání pro ni vhodného zaměstnání, pokud sama svou evidenci ukončila), „bez vysvětlení“ k nim nepřihlížel a důkazy „nijak nehodnotil“. V souvislosti s námitkou žalované, že žalobkyně dne 5. 6. 2013 požádala o ukončení evidence u úřadu práce z důvodu péče o osobu blízkou, odvolací soud uvedl, že při poskytování péče o osobu blízkou „vždy nastává situace, do jaké míry je osoba pečující schopna skloubit své zaměstnání s vlastní péčí o osobu blízkou, zda bude schopna i při plném pracovním úvazku péči zvládat či péče vyžádá takovou zaneprázdněnost, že pracovní poměr upraví (srov. § 241 zák. práce) či dokonce skončí“, že osobám, které z důvodu dlouhodobě nepříznivého zdravotního stavu potřebují pomoc jiné fyzické osoby při zvládání základních životních potřeb v rozsahu stanoveném stupněm závislosti, je poskytován příspěvek na péči (požádají-li o to), z něhož pak tyto osoby hradí pomoc, kterou jim může dle jejich rozhodnutí poskytovat osoba blízká, a že doba péče o osobu blízkou se hodnotí jako zaměstnání a započítává se do doby pojištění pro důchod. 6. Okresní soud v Litoměřicích rozsudkem ze dne 2. 8. 2022, č. j. 9 C 150/2016-368, žalobu „zcela“ zamítl a rozhodl, že žalobkyně je povinna zaplatit žalované na náhradě nákladů řízení 20 000 Kč k rukám advokáta JUDr. Jiřího Rajchla. Vycházel ze zjištění, že zdravotní stav žalobkyně „byl zhoršen“ v září roku 2014 po operaci sítnice oka, že žalobkyně pečovala v období od 1. 4. 2013 do 8. 7. 2018 o svou matku M. Z., která byla osobou „závislo