21 Cdo 3150/2016 — Nejvyšší soud

21 Cdo 3150/2016 citace  Soud:Nejvyšší soud Datum rozhodnutí:30. 5. 2017 Spisová značka:21 Cdo 3150/2016 ECLI:ECLI:CZ:NS:2017:21.CDO.3150.2016.1 Typ rozhodnutí:ROZSUDEK Heslo:Náhrada škody zaměstnancem Stát Dotčené předpisy:§ 172 odst. 1,2 předpisu č. 65/1965Sb. ve znění do 31.12.2006 § 179 odst. 5 předpisu č. 65/1965Sb. ve znění do 31.12.2006 § 6 předpisu č. 219/2000Sb. Kategorie rozhodnutí:C Zveřejněno na webu:4. 8. 2017 Citace rozhodnutí Nejvyššího soudu by měla obsahovat formu rozhodnutí, označení soudu, datum rozhodnutí, spisovou značku, případně údaj o uveřejnění ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek a odkaz na zdroj. Vzor: usnesení Nejvyššího soudu ze dne 11. 11. 2001, sp. zn. 21 Cdo 123/2001, uveřejněné pod č. 11/2003 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, část občanskoprávní a obchodní, dostupné na www.nsoud.cz. 21 Cdo 3150/2016 ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy senátu JUDr. Jiřího Doležílka a soudců JUDr. Zdeňka Novotného a JUDr. Mojmíra Putny v právní věci žalobkyně České republiky – Ministerstva obrany se sídlem v Praze 6 - Hradčanech, Tychonova č. 221/1, IČO 60162694, proti žalovanému JUDr. J. H., zastoupenému Mgr. Robertem Kaše, advokátem se sídlem v Plzni, U Svépomoci č. 2020/9, o 154 921,50 Kč, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 3 pod sp. zn. 18 C 37/2010, o dovolání žalobkyně proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 3. února 2016 č. j. 23 Co 382/2015-417, takto: Rozsudek městského soudu a rozsudek Obvodního soudu pro Prahu 3 ze dne 7. května 2015 č. j. 18 C 37/2010-356 se zrušují a věc se vrací Obvodnímu soudu pro Prahu 3 k dalšímu řízení. Odůvodnění: Žalobkyně se žalobou podanou u Obvodního soudu pro Prahu 3 dne 12. 2. 2010 domáhala, aby jí žalovaný zaplatil na náhradě škody 154 921,50 Kč. Žalobu zdůvodnila zejména tím, že žalovaný, který byl u žalobkyně zaměstnán jako referent státní správy a samosprávy – právník Vojenské ubytovací a stavební správy Praha na základě pracovní smlouvy ze dne 22. 6. 2004 ve znění dohod o změně pracovních podmínek ze dne 3. 12. 2004 a ze dne 15. 12. 2005, byl povinen „v rámci své funkční náplně a pracovních povinností“ mj. vykonávat pro žalobkyni komplexní právní činnosti (vykonávat odborně právního poradce pro ředitele a vedení Vojenské ubytovací a stavební správy Praha, poskytovat právní rozborovou činnost, sledovat dodržování platného právního řádu v rámci činnosti Vojenské ubytovací a stavební správy Praha, zpracovávat zásadní právní stanovisko ke složitým právním případům a provádět odbornou konzultační činnost pro pracovníky Vojenské ubytovací a stavební správy Praha), že dne 29. 12. 2005 uzavřela žalobkyně se společností M + M Servis, s. r. o. jako poskytovatelem smlouvu o poskytování služeb, kterou se poskytovatel zavázal odstraňovat v zimním období závady ve schůdnosti a sjízdnosti na chodnících a komunikacích včetně ručního dočištění podél oplocení, obrubníků a přístupů do budov, zahrnující úklid a odvoz sněhu a provádění zimního posypu včetně dodávky posypového materiálu, za sjednanou cenu 3 457 307,74 Kč „včetně DPH“ ročně, a že dne 11. 9. 2006 uzavřela žalobkyně s poskytovatelem dodatek č. 2 k této smlouvě poté, co se žalovaný dne 8. 9. 2006 „výslovně“ vyjádřil, že „nemá ve své působnosti námitek proti jeho uzavření“, jímž byl rozšířen předmět plnění o zajištění monitorování počasí („zimní hotovost“). Žalobkyně uhradila poskytovateli na základě tohoto dodatku smlouvy za období od listopadu 2006 do března 2008 v souvislosti s monitorováním počasí 2 327 633,83 Kč. Má za to, že dodatek č. 2 ke smlouvě o poskytování služeb je v části sjednání úplatného monitorování počasí neplatný, neboť se příčí dobrým mravům, svým obsahem a účelem odporuje zákonu a byl uzavřen také v rozporu s ustanovením § 27 zákona č. 40/2004 Sb., o veřejných zakázkách, neboť nebyly dodrženy zákonné podmínky pro zadání veřejné zakázky v jednacím řízení bez uveřejnění, a že žalovaný odpovídá za škodu způsobenou žalobkyni ve výši 2 327 633,83 Kč „v souladu s principem dělené odpovědnosti z jedné třetiny“ (za „dvě třetiny vzniklé škody“ odpovídají jiní zaměstnanci žalobkyně), neboť se v rámci výkonu své funkce dopustil nedbalostního protiprávního jednání v rozporu s ustanovením § 171 zákoníku práce tím, že „bez věcného, logického a právního důvodu“ doporučil žalobkyni tento dodatek smlouvy uzavřít. Žalobkyni poté vznikla i „následná“ škoda spočívající v sankčním odvodu peněžních prostředků do státního rozpočtu za porušení rozpočtové kázně ve výši 5 145 374 Kč, neboť Nejvyšší kontrolní úřad shledal, že uzavřením dodatku č. 2 ke smlouvě o poskytování služeb byl neoprávněně rozšířen předmět plnění smlouvy o „monitorování počasí“, čímž žalobkyně naplnila skutkovou podstatu porušení rozpočtové kázně ve smyslu ustanovení § 44 odst. 1 písm. a) zákona č. 218/2000 Sb., o rozpočtových pravidlech. Částka 154 921,50 Kč, jejíhož zaplacení se žalobkyně po žalovaném domáhá, představuje čtyřapůlnásobek jeho průměrného měsíčního výdělku před porušením povinnosti. Obvodní soud pro Prahu 3 rozsudkem ze dne 18. 12. 2012 č. j. 18 C 37/2010-164 žalobu zamítl a rozhodl, že žalobkyně je povinna zaplatit žalovanému na náhradě nákladů řízení 50 563 Kč k rukám advokáta Mgr. Roberta Kaše. Na základě zjištění, že řízení vedené u Obvodního soudu pro Prahu 9 pod sp. zn. 67 C 156/2009, ve kterém se žalobkyně domáhala proti společnosti M + M servis, s. r. o. zaplacení částky 2 327 633,83 Kč z důvodu bezdůvodného obohacení za provedenou úhradu monitorovacích služeb za období od listopadu 2006 do března 2008, nebylo ke dni rozhodování soudu dosud pravomocně skončeno, dovodil, že nelze mít za to, že by ve vztahu k žalobkyní uplatněnému nároku vůči žalovanému žalobkyni vznikla škoda, a tuto okolnost „nelze z hlediska platné judikatury ani předjímat“, neboť ke vzniku škody dochází okamžikem, kdy je vzhledem k okolnostem případu nepochybné, že pohledávka za obligačním dlužníkem je nevymahatelná, a dospěl k závěru, že žaloba je proto předčasná. K odvolání žalobkyně Městský soud v Praze usnesením ze dne 18. 9. 2013 č. j. 23 Co 212/2013-185 zrušil rozsudek soudu prvního stupně a věc mu vrátil k dalšímu řízení. Dospěl k závěru, že výsledek řízení o nároku žalobkyně uplatněném ve vztahu ke společnosti M + M Servis, s. r. o., vyplývajícím z dodatku č. 2 ke smlouvě o poskytování služeb uzavřeného dne 11. 9. 2006, co do „vymahatelnosti či nevymahatelnosti plnění“ není podstatný pro posouzení nároku, který žalobkyně uplatnila vůči žalovanému v tomto řízení, neboť jeho předmětem je náhrada škody, která žalobkyni vznikla odvodem do státního rozpočtu na podkladě rozhodnutí Nejvyššího kontrolního úřadu a na které se podle žalobkyně podílel i žalovaný jako její zaměstnanec v souvislosti s pracovní činností. Uložil soudu prvního stupně, aby se zabýval tím, zda se žalovaný svou pracovní činností podílel na nesprávném postupu, který vedl k uložení sankčního odvodu, a aby při posuzování odpovědnosti žalovaného případně zohlednil skutečnost, že se žalobkyně domáhá plnění i na dalších zaměstnancích „z titulu jejich pracovního postavení ve vztahu k uplatněnému nároku“. Uzavřel, že pokud se bude vzniklá škoda odvíjet od neplatnosti dodatku č. 2 ke smlouvě o poskytování služeb, kdy uzavírání smluv podléhalo schvalovacímu procesu, na kterém se podílelo více osob, je nezbytné posoudit, zda a jak se z hlediska svých pracovních povinností na uzavření tohoto dodatku podílel „žalobce“ (správně žalovaný), a shledá-li soud prvního stupně, že žalovaný porušil žalobkyní tvrzené povinnosti a toto porušení vedlo k uzavření dodatku, bude se zabývat i tím, zda žalobkyni vznikla škoda nejen v souvislosti s neplatností tohoto dodatku, ale i v důsledku sankčního odvodu do státního rozpočtu (kdy a v jaké výši byl sankční poplatek uhrazen); porušil-li žalovaný své pracovní povinnosti a vznikla-li žalobkyni škoda, je třeba posoudit, zda tato škoda vznikla následkem zaviněného (a v jaké formě) porušení pracovních povinností a zda toto porušení bylo příčinou důležitou, podstatnou a značnou. Obvodní soud pro Prahu 3 poté rozsudkem ze dne 7. 5. 2015 č. j. 18 C 37/2010-356 uložil žalovanému povinnost zaplatit žalobkyni 154 921,50 Kč a rozhodl, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení a že žalovaný je povinen zaplatit na náhradě nákladů řízení České republice „na účet Obvodního soudu pro Prahu 3“ 1 520 Kč. Dovodil, že dodatek č. 2 (ze dne 11. 9. 2006) smlouvy o poskytování služeb uzavřené dne 29. 12. 2005 mezi žalobkyní a společností M + M servis, s. r. o. jako poskytovatelem je absolutně neplatný jednak pro rozpor s dobrými mravy, neboť poskytovatel služeb realizoval svůj závazek zajistit svými zaměstnanci monitorování počasí k zajištění výkonu práv a povinností vyplývajících pro něj již z původní smlouvy ze dne 29. 12. 2005, jednak pro rozpor se zákonem č. 137/2006 Sb., neboť nebyly splněny podmínky podle ustanovení § 23 odst. 7 písm. a) tohoto zákona. Shledal, že žalovaný, který