21 Cdo 3171/2016 — Nejvyšší soud

21 Cdo 3171/2016 citace  Soud:Nejvyšší soud Datum rozhodnutí:30. 3. 2017 Spisová značka:21 Cdo 3171/2016 ECLI:ECLI:CZ:NS:2017:21.CDO.3171.2016.1 Typ rozhodnutí:ROZSUDEK Heslo:Vyvlastnění Dotčené předpisy:§ 10 odst. 1 písm. a) předpisu č. 184/2006Sb. § 10 odst. 3 předpisu č. 184/2006Sb. § 20 odst. 1 předpisu č. 184/2006Sb. § 244 o. s. ř. ve znění do 31.12.2013 čl. 89 odst. 2 předpisu č. 1/1993Sb. Kategorie rozhodnutí:C Zveřejněno na webu:7. 6. 2017 Citace rozhodnutí Nejvyššího soudu by měla obsahovat formu rozhodnutí, označení soudu, datum rozhodnutí, spisovou značku, případně údaj o uveřejnění ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek a odkaz na zdroj. Vzor: usnesení Nejvyššího soudu ze dne 11. 11. 2001, sp. zn. 21 Cdo 123/2001, uveřejněné pod č. 11/2003 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, část občanskoprávní a obchodní, dostupné na www.nsoud.cz. 21 Cdo 3171/2016 ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy senátu JUDr. Jiřího Doležílka a soudců JUDr. Romana Fialy a JUDr. Mojmíra Putny v právní věci žalobců a) P. G., b) M. G., c) M. G. a d) K. G., všech zastoupených JUDr. Václavem Hochmannem, advokátem se sídlem ve Zlíně, Rašínova č. 68/3, za účasti Ředitelství silnic a dálnic ČR, státní příspěvkové organizace se sídlem v Praze 4 – Nuslích, Na Pankráci č. 546/56, IČO 65993390, zastoupeného Jiřím Drápalem, advokátem se sídlem ve Vsetíně, Horní náměstí č. 12, o náhradu za vyvlastnění nemovitostí, vedené u Krajského soudu v Brně pod sp. zn. 35 C 7/2008, o dovolání Ředitelství silnic a dálnic ČR proti rozsudku Vrchního soudu v Olomouci ze dne 23. března 2016 č. j. 1 Co 365/2013-573, takto: I. Dovolání Ředitelství silnic a dálnic ČR se zamítá. II. Ředitelství silnic a dálnic ČR je povinno zaplatit žalobcům společně a nerozdílně na náhradě nákladů dovolacího řízení 9 438 Kč do 3 dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám JUDr. Václava Hochmanna, advokáta se sídlem ve Zlíně, Rašínova č. 68/3. Odůvodnění: Ředitelství silnic a dálnic ČR podalo dne 20. 9. 2002 u Městského úřadu Otrokovice žádost o odnětí vlastnického práva žalobců k pozemkům „p. č. 1669/6 o výměře 2 226 m2, orná půda, p. č. 1669/8, o výměře 3 750 m2, orná půda, p. č. 1669/13 o výměře 870 m2, orná půda, p. č. 1669/35 o výměře 3 843 m2, orná půda, p. č. 1669/41 o výměře 234 m2, orná půda, p. č. 1669/58 o výměře 2 630 m2, orná půda, p. č. 1669/59 o výměře 278 m2, orná půda, p. č. 1670/12 o výměře 256 m2, orná půda, p. č. 1670/14 o výměře 22 m2, orná půda, a p. č. 1671/6 o výměře 600 m2, orná půda, v katastrálním území K. u O., zapsané na LV č. 1926, v katastru nemovitostí Katastrálního úřadu ve Zlíně pro obec O.“, a jeho přechod na vyvlastnitele Ředitelství silnic a dálnic ČR za účelem provedení veřejně prospěšné stavby „silnice I/55 Otrokovice – obchvat SV“, která byla umístěna územním rozhodnutím ze dne 19. 1. 2001 č. j. SU 996/2000/3736/2000/OŠ, za náhradu 2 206 350 Kč stanovenou znaleckým posudkem Ing. Jaroslava Háby ze dne 29. 10. 2001 č. ZU 158-109/2001. Městský úřad Otrokovice, stavební úřad, rozhodnutím ze dne 31. 7. 2003 č. j. SÚ/1862/2002/18874/2002/OŠK rozhodl o odnětí vlastnického práva žalobců k předmětným nemovitostem, jež měli v podílovém spoluvlastnictví tak, že žalobce a) a žalobkyně b) a rovněž žalobce c) a žalobkyně d) měli ve společném jmění manželů podíl na nemovitostech o velikosti ½, a o jejich přechodu na Českou republiku „s příslušností hospodařit s majetkem státu pro Ředitelství silnic a dálnic ČR“ za účelem uskutečnění veřejně prospěšné stavby „silnice I/55 – Otrokovice obchvat SV“, určil náhradu za vyvlastnění žalobců „v souladu s platnými obecně závaznými cenovými předpisy (zákon č. 151/1997 Sb. o oceňování majetku ve znění zákona č. 121/2000 Sb. a vyhlášky MF ČR č. 540/2002 Sb., kterou se provádějí některá ustanovení výše uvedeného zákona)“ ve výši 3 530 160 Kč a stanovil, že s užíváním vyvlastněných pozemků ke stanovenému účelu musí být započato do dvou let od právní moci tohoto rozhodnutí. K odvolání žalobců Krajský úřad Zlínského kraje, odbor územního plánování a stavebního řádu, rozhodnutím ze dne 24. 11. 2003 č. j. KUZL 5114/03 ÚP-Do změnil rozhodnutí Městského úřadu Otrokovice, stavebního úřadu, ze dne 31. 7. 2003 č. j. SÚ/1862/2002/18874/2002/OŠK pouze tak, že do výroku, kterým určil výši náhrady za vyvlastnění, doplnil, že „manželům P. a M. G. přísluší ze stanovené náhrady částka ve výši 1 765 080 Kč“ a „manželům M. a K. G. přísluší ze stanovené náhrady částka ve výši 1 765 080 Kč“. Dospěl k závěru, že cena za vyvlastňované nemovitosti byla stanovena zákonem předpokládaným způsobem, a to na základě znaleckého posudku č. 1994-59/2003, který vypracovala znalkyně Ing. Eva Hradilová podle právních předpisů, na které odkazuje ustanovení § 111 odst. 2 zákona č. 50/1976 Sb., stavební zákon, podle něhož náhradu za vyvlastnění, způsob náhrady, kdo komu náhradu poskytuje, popřípadě maximální výši náhrady stanoví obecně závazný právní předpis, a to zákon č. 151/1997 Sb., o oceňování majetku, ve znění zákona č. 121/2000 Sb., a vyhláška č. 540/2002 Sb., kterou se provádějí některá ustanovení zákona o oceňování majetku s účinností od 1. 1. 2003. K požadavku žalobců na stanovení náhrady v minimální výši 15 271 500 Kč, jak je uvedena v posudku Ing. Jaroslava Mlčocha, odvolací orgán uvedl, že podle sdělení Ministerstva financí č. j. 162/52518/633/2003 ze dne 17. 6. 2003 postrádá tento posudek „základní atributy znaleckého výkonu (objektivitu a přezkoumatelnost) a podle zjevných symptomů je vypracován v rozporu jak se zákonem o oceňování majetku, tak i se zákonem o znalcích a tlumočnících“. Žalobci – poté, co dne 22. 12. 2003 podali u Okresního soudu ve Zlíně žalobu „podle části páté občanského soudního řádu“ a co Okresní soud ve Zlíně usnesením ze dne 13. 5. 2004 č. j. 28 C 394/2003-92 rozhodl, že řízení se zastavuje, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení a že se žalobcům vrací soudní poplatek 2 500 Kč, a současně žalobce poučil, že mohou podat ve lhůtě jednoho měsíce od právní moci tohoto usnesení žalobu „ve správním soudnictví“ u Krajského soudu v Brně - se žalobou podanou u Krajského soudu v Brně dne 21. 6. 2004 domáhali, aby bylo zrušeno rozhodnutí Krajského úřadu Zlínského kraje, odboru územního plánování a stavebního řádu, ze dne 24. 11. 2003 č. j. KUZL 5114/03 ÚP-Do a rozhodnutí Městského úřadu Otrokovice, stavebního úřadu, ze dne 31. 7. 2003 č. j. SÚ/1862/2002/18874/2002/OŠK. Žalobu zdůvodnili zejména tím, že výše náhrady, kterou mají za odnětí vlastnického práva obdržet, nemůže být stanovena v podobě administrativní ceny podle zákona č. 151/1997 Sb., ve znění pozdějších předpisů, prováděcí vyhlášky k tomuto zákonu č. 540/2002 Sb. a vyhlášky č. 122/1984 Sb., neboť takto vypočtená náhrada nezohledňuje místní podmínky každého jednotlivého případu, při kterém dochází k vyvlastnění věci, ale že vyvlastňované pozemky měly být pro účely stanovení výše náhrady za vyvlastnění oceněny stanovením tzv. obvyklé ceny, což je cena, za kterou by bylo možné vyvlastňované pozemky v daném místě a čase prodat, neboť „jedině takováto cena může odrážet hodnotu vyvlastňovaných pozemků a tedy i výši náhrady, o které by bylo lze hovořit jako o náhradě adekvátní, vyrovnávající újmu za ztrátu vlastnického práva“. Mají za to, že adekvátní náhrada, které se jim má dostat, je náhrada „minimálně“ ve výši 15 217 500 Kč, jak je stanovena znaleckým posudkem Ing. Jaroslava Mlčocha ze dne 10. 2. 2003 č. 2812-32/2003. Dále namítali, že se správní orgány nevypořádaly s možností udělování tzv. „ministerské výjimky“ a se skutečností, že zbytek pozemků, který žalobcům zůstane, je hospodářsky v podstatě nevyužitelný, že v projednávané věci „neexistuje“ veřejný zájem na vyvlastnění a že se rovněž nezabývaly podaným návrhem na vyvlastnění tzv. zbytkového pozemku. Mají za to, že odvolací orgán se jejich věcí nezabýval „dostatečně zodpovědně a pečlivě“, nevzal v úvahu všechny jimi uváděné argumenty svědčící ve prospěch přiznání adekvátní náhrady za vyvlastnění jejich pozemků stanovené v podobě tzv. ceny obvyklé, a že proto jeho rozhodnutí není „rozhodně přesvědčivé“ a nevychází ze „spolehlivě zjištěného stavu věci“. Krajský soud v Brně rozsudkem ze dne 31. 10. 2006 č. j. 29 Ca 159/2004-149 rozhodnutí Krajského úřadu Zlínského kraje, odboru územního plánování a stavebního řádu, ze dne 24. 11. 2003 č. j. KUZL 5114/03 ÚP-Do zrušil „pro vady řízení“ a věc vrátil Krajskému úřadu Zlínského kraje, odboru územního plánování a stavebního řádu, k dalšímu řízení; současně rozhodl, že Krajský úřad Zlínského kraje, odbor územního plánování a stavebního řádu, je povinen zaplatit žalobcům na náhradě nákladů řízení 15 000 Kč k rukám advokáta JUDr. Milana Holomka. Vytknul správním orgánům, že nepostupovaly ve smyslu ustanovení § 110 odst. 3 zákona č. 50/1976 Sb., stavební zákon, když „důsledně“ nezjišťovaly, zda požadavek žalobců na vyvlastnění zbývající části pozemku parc. č. 1398/4 je důvodný a zda „opravdu“ ne