21 Cdo 3212/2019 — Nejvyšší soud

21 Cdo 3212/2019 citace  Soud:Nejvyšší soud Datum rozhodnutí:25. 2. 2020 Spisová značka:21 Cdo 3212/2019 ECLI:ECLI:CZ:NS:2020:21.CDO.3212.2019.1 Typ rozhodnutí:ROZSUDEK Heslo:Povinnosti zaměstnanců Povinnosti zaměstnavatelů Překážky v práci Pracovní poměr Neplatnost právního jednání Dotčené předpisy:§ 1 odst. 2 předpisu č. 312/2002Sb. ve znění do 30.06.2017 § 2 odst. 7 předpisu č. 312/2002Sb. ve znění do 30.06.2017 § 12 odst. 1 písm. b) předpisu č. 312/2002Sb. ve znění do 30.06.2017 § 12 odst. 3 předpisu č. 312/2002Sb. ve znění do 30.06.2017 § 16 předpisu č. 312/2002Sb. ve znění do 30.06.2017 § 81 odst. 5 písm. c) předpisu č. 131/2000Sb. ve znění do 24.11.2015 § 97 odst. 2 předpisu č. 131/2000Sb. ve znění do 24.11.2015 § 103 předpisu č. 131/2000Sb. ve znění do 24.11.2015 § 38 předpisu č. 262/2006Sb. ve znění do 30.09.2015 § 191 předpisu č. 262/2006Sb. ve znění do 30.09.2015 Kategorie rozhodnutí:B Zveřejněno na webu:20. 5. 2020 Citace rozhodnutí Nejvyššího soudu by měla obsahovat formu rozhodnutí, označení soudu, datum rozhodnutí, spisovou značku, případně údaj o uveřejnění ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek a odkaz na zdroj. Vzor: usnesení Nejvyššího soudu ze dne 11. 11. 2001, sp. zn. 21 Cdo 123/2001, uveřejněné pod č. 11/2003 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, část občanskoprávní a obchodní, dostupné na www.nsoud.cz. 21 Cdo 3212/2019-397 ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy senátu JUDr. Jiřího Doležílka a soudců JUDr. Marka Cigánka a JUDr. Mojmíra Putny v právní věci žalobce L. D., narozeného XY, bytem v XY, zastoupeného JUDr. Zdeňkou Nocarovou, Ph.D., advokátkou se sídlem v Praze 1, V Jirchářích č. 148/4, proti žalované M. se sídlem v XY, IČO XY, zastoupené Mgr. Bc. Patrikem Frkem, advokátem se sídlem v Praze 5 – Smíchově, Karla Engliše č. 3201/1, o neplatnost odvolání z funkce tajemníka, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 4 pod sp. zn. 10 C 82/2015, o dovolání žalobce proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 10. dubna 2019 č. j. 62 Co 37/2019-344, takto: I. Dovolání žalobce proti rozsudku městského soudu v části směřující do výroku, jímž byl rozsudek soudu prvního stupně změněn ve výroku o náhradě nákladů řízení, a do výroku o náhradě nákladů odvolacího řízení se odmítá. II. Rozsudek městského soudu a rozsudek Obvodního soudu pro Prahu 4 ze dne 17. října 2018 č. j. 10 C 82/2015-301 se zrušují a věc se vrací Obvodnímu soudu pro Prahu 4 k dalšímu řízení. Odůvodnění: Dopisem ze dne 2. 3. 2015, který žalobce převzal dne 13. 3. 2015, sdělil starosta XY P. Š., žalobci, že jej se souhlasem ředitelky M. M. D., odvolává z funkce tajemníka XY z důvodu, že „závažným způsobem porušil svoje zákonem stanovené povinnosti“, neboť „po dobu své pracovní neschopnosti“, kterou nastoupil dne 14. 7. 2014, tedy po období delší než 6 měsíců, „nezajistil“ svého zástupce, k zastupování ve funkci tajemníka pověřuje jednotlivé pracovníky úřadu bez projednání v XY, čímž za použití ustanovení § 103 zákona č. 131/2000 Sb., o hlavním městě Praze, ve znění pozdějších předpisů, žalobce porušuje povinnost danou ustanovením § 81 odst. 5 písm. c) zákona č. 131/2000 Sb., o hlavním městě Praze, ve znění pozdějších předpisů, v době své pracovní neschopnosti dochází na úřad a vykonává pracovní a úřední činnost, podepsal např. užití sociálního fondu, dále činil úkony v rámci zadávacího řízení na „zajištění externího správce, tj. outsourcing informačních technologií a služeb“, a to tak, že se např. zúčastnil jako člen komise pro otvírání obálek a člen hodnotící komise jednání těchto komisí a podepsal příslušné protokoly a informaci o nabídkové ceně a údajích z nabídek. Žalobce se žalobou podanou u Obvodního soudu pro Prahu 4 dne 13. 5. 2015 domáhal, aby bylo určeno, že uvedené odvolání žalobce z funkce tajemníka XY je neplatné. Žalobu zdůvodnil zejména tím, že jeho pracovní poměr u žalované byl založen jmenováním do funkce tajemníka ze dne 18. 10. 2007, že v červnu 2014 utrpěl krvácení do mozku, že od té doby až do svého odvolání z funkce tajemníka byl v pracovní neschopnosti, že jeho ošetřující lékař mu povolil vykonávat i v době nemoci některé lehčí administrativní psychicky méně náročné úkony jako jsou konzultace, porady či účast na formálním zasedání některých orgánů, že tyto činnosti byly omezeny časově na dobu povolených vycházek či „v nestresovém prostředí doma“, že nebyly splněny hmotněprávní předpoklady pro jeho odvolání z funkce tajemníka, neboť ve skutečnostech, v nichž žalovaná spatřuje skutkový důvod odvolání, nelze spatřovat porušení některé zákonem stanovené povinnosti závažným způsobem, že veškeré úkony, ať už pracovní, nebo úřední, prováděl zcela v souladu s doporučením lékaře a v době, kdy mu byly „v rámci režimu práce neschopného“ povoleny vycházky, že odvolání z funkce tajemníka je navíc nedostatečně určité a učiněné v rozporu s právem, neboť žalovaná „formálně odkazuje na zákonný důvod spočívající v odkazu na § 12 odst. 1 zákona č. 312/2002 Sb., ovšem toto porušení neprecizovala konkrétním písmenem v marginální rubrice právní normy“, že i důvody, ve kterých mělo spočívat závažné porušení jeho povinností, jsou vymezeny „velmi vágně až účelově“ a že nebyly splněny ani podmínky ustanovení § 97 odst. 2 zákona č. 131/2000 Sb., o hlavním městě Praze, neboť ze souhlasu zástupkyně ředitele XY ze dne 19. 2. 2015 není patrné, z jakých důvodů je souhlas s odvoláním tajemníka žalované dáván. Žalobce je přesvědčen, že uvedené odvolání z funkce tajemníka je neplatné a že bylo pouze „účelovým a politickým krokem“. Obvodní soud pro Prahu 4 rozsudkem ze dne 30. 9. 2015 č. j. 10 C 82/2015-40 žalobě vyhověl a uložil žalované povinnost zaplatit žalobci na náhradě nákladů řízení 7 600 Kč k rukám advokátky JUDr. Zdeňky Maršíkové Nocarové, Ph.D. Dovodil, že „námitka žalobce, že předchozí souhlas není dostatečně odůvodněn, není rozhodná za situace, kdy dostatečně podrobně je odůvodněna žádost o udělení souhlasu“, že zaměstnanci nelze vytknout, že během pracovní neschopnosti neplnil své povinnosti, které souvisí s výkonem práce, neboť zaměstnanec během pracovní neschopnosti žádnou takovou povinnost nemá, že účelem zákona není uložit tajemníku povinnost „zajistit“ si svého zástupce během své pracovní neschopnosti, ale že zákon předpokládá, že tajemník zástupce jmenuje předem (před „možným zahájením“ pracovní neschopnosti), že je sice pravdou, že žalobce to po svém jmenování do funkce neučinil, avšak že to mu žalovaná v odvolání nevytkla, že úmyslem žalované bylo vytknout žalobci, že nejmenoval zástupce až po zahájení pracovní neschopnosti, že tato výtka je formulována zcela jednoznačně, konkrétně a že jiný výklad nepřipouští, že žalobce nebyl povinen projednat pověřování zástupců v radě, že neměl ani povinnost o tom radu informovat, neboť povinnost daná ustanovením § 81 odst. 5 písm. c) zákona o hlavním městě Praze se netýká pověřování jednotlivých zaměstnanců zastupováním, ale jmenování zástupců, což je odlišné právní jednání, že pověření je jednání méně formální, kterým se řeší dočasný zástup např. po dobu nepřítomnosti vedoucího zaměstnance, že pojem „jmenování“ pak značí dočasné nebo trvalé zmocnění zaměstnance výkonem určité pracovní pozice, které je upraveno zákonem, a že samotná skutečnost, že žalobce v době dočasné pracovní neschopnosti docházel na úřad a vykonával pracovní a úřední činnost, přičemž žalovaná o docházkách žalobce do zaměstnání věděla (byť ne předem) a věděla též, že činí jednotlivá právní jednání, k jeho odvolání z funkce tajemníka nestačí, neboť žalobce neporušil žádnou povinnost uloženou mu organizačním řádem žalované, zákonem o hlavním městě Praze ani zákoníkem práce, a žalovaná, která si pouze nevěděla rady s „chaosem“, který žalobce údajně svévolnou činností přivodil, netvrdila, že by žalobce svým jednáním způsobil nějakou škodu nebo že by jednotlivá právní jednání činil v rozporu s jejími zájmy. Soud prvního stupně má za to, že žalovaná měla využít jiné právní prostředky, jak žalobce přimět, aby dodržoval „režim pracovní neschopnosti“, a jak jej za nedodržování postihnout, že případně mohla iniciovat kroky vedoucí k ukončení pracovní neschopnosti, pokud ji shledala účelovou, a že (vedle toho) měla využít jiné právní prostředky k zajištění bezproblémového chodu úřadu po dobu nepřítomnosti žalobce. K odvolání žalované Městský soud v Praze rozsudkem ze dne 20. 4. 2016 č. j. 62 Co 99/2016-129 změnil rozsudek soudu prvního stupně tak, že žalobu zamítl, a uložil žalobci povinnost zaplatit žalované na náhradě nákladů řízení „před soudy obou stupňů“ 2 000 Kč k rukám advokáta Mgr. Bc. Patrika Frka. Ztotožnil se s názorem soudu prvního stupně, že po dobu pracovní neschopnosti zaměstnanec není povinen plnit své povinnosti, které souvisí s výkonem práce, že v tom, že žalobce v době pracovní neschopnosti docházel na úřad a vykonával některé činnosti, nelze bez dalšího spatřovat porušení zákonem stanovené povinnosti a že žalovaná měla využít jiné právní prostře