21 Cdo 3382/2020 — Nejvyšší soud

21 Cdo 3382/2020 citace  Právní věta:Účinnost přijetí návrhu na uzavření smlouvy ve smyslu ustanovení § 1745 o. z. může být dohodou stran pracovněprávního vztahu určena k jinému okamžiku než k okamžiku, kdy vyjádření souhlasu s obsahem návrhu dojde navrhovateli smlouvy. Takovým jiným okamžikem může být i okamžik podpisu písemného návrhu smlouvy (podepsaného navrhovatelem) stranou, které je návrh určen. To platí i v případě návrhu smlouvy, pro kterou zákoník práce vyžaduje písemnou formu. K odlišnému ujednání stran o určení okamžiku účinnosti přijetí návrhu na uzavření smlouvy může dojít nejen před předložením nabídky navrhovatelem straně, které je návrh určen návrh takového ujednání může být obsažen i v samotné nabídce. Soud:Nejvyšší soud Datum rozhodnutí:19. 5. 2021 Spisová značka:21 Cdo 3382/2020 ECLI:ECLI:CZ:NS:2021:21.CDO.3382.2020.1 Typ rozhodnutí:ROZSUDEK Heslo:Smlouva Kontraktace Dotčené předpisy:§ 234 předpisu č. 262/2006 Sb. ve znění do 31.12.2016 § 1745 o. z. ve znění do 29.12.2016 § 234 odst. 4 předpisu č. 262/2006 Sb. Kategorie rozhodnutí:A Zveřejněno na webu:11. 8. 2021 Publikováno ve sbírce pod číslem:73 / 2022 Anotace:Žalobkyně se domáhala po žalovaném zaplacení částky 15 758,90 USD s úrokem z prodlení jakožto úhrady poměrné části vynaložených nákladů na výcvik žalovaného, který odůvodnila tím, že žalovaný porušil jeho závazek setrvat v pracovním poměru po dobu tří let po úspěšném složení výcviku, ke kterému se zavázal v rámci kvalifikační dohody se žalobkyní. Soud prvního stupně vyhověl žalobě co do částky 13 390,723 USD s úrokem z prodlení, co do částky 2 368,177 USD s úrokem z prodlení žalobu zamítl, protože shledal důvodnou námitku započtení, kterou uplatnil žalovaný. K odvolání obou stran zrušil odvolací soud rozsudek soudu prvního stupně a věc mu vrátil k dalšímu řízení s odůvodněním, že se soud prvního stupně nezabýval kontraktačním procesem při uzavírání kvalifikační dohody. Soud prvního stupně následně žalobu zamítl. Vycházel ze zjištění, že žalobkyně předložila dohodu žalovanému k podpisu v době, kdy na ní absentoval podpis osoby oprávněné za zaměstnavatele jednat a že žalovaný do výcviku neobdržel stejnopis jím podepsané dohody s podpisem žalobkyně. Uzavřel tedy, že za těchto okolností byl oferentem dohody žalovaný, a že dohoda nebyla platně uzavřena, neboť se akceptace ze strany žalobkyně nedostala do sféry dispozice žalovaného v přiměřené době. K odvolání žalobkyně potvrdil odvolací soud rozsudek soudu prvního stupně. Shodně uvedl, že kontraktační proces se v pracovněprávních vztazích řídí subsidiárně ustanovením § 1731 až § 1745 o. z., přičemž obecně platí, že nabídka a její přijetí dojde druhé straně, jakmile se dostane do sféry její dispozice a smlouva je dle § 1745 o. z. uzavřena okamžikem dojití včasné akceptace nabídky oferentovi. K tomu v tomto případě nedošlo, protože nabídka byla učiněna vůči nepřítomnému jednateli žalobkyně a akceptace nabídky opatřená podpisem jednatele se nedostala do dispoziční sféry oferenta a z toho důvodu nebyla kvalifikační dohoda uzavřena platně v písemné formě, jak to požadují pracovněprávní předpisy. Žalobkyně podala proti rozsudku odvolacího soudu dovolání a Nejvyšší soud se zabýval otázkou, zda a popřípadě za jakých podmínek může být smlouva (dohoda) mezi zaměstnancem a zaměstnavatelem, pro kterou zákoník práce vyžaduje písemnou formu, uzavřena již okamžikem jejího podpisu oběma (současně nepřítomnými) stranami. Citace rozhodnutí Nejvyššího soudu by měla obsahovat formu rozhodnutí, označení soudu, datum rozhodnutí, spisovou značku, případně údaj o uveřejnění ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek a odkaz na zdroj. Vzor: usnesení Nejvyššího soudu ze dne 11. 11. 2001, sp. zn. 21 Cdo 123/2001, uveřejněné pod č. 11/2003 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, část občanskoprávní a obchodní, dostupné na www.nsoud.cz. 21 Cdo 3382/2020-238 ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy senátu JUDr. Jiřího Doležílka a soudců JUDr. Marka Cigánka a JUDr. Pavla Malého v právní věci žalobkyně LR Airlines, s. r. o. se sídlem v Mošnově, letiště Mošnov, IČO 25367781, zastoupené JUDr. Tomášem Chlebikem, advokátem se sídlem v Karviné, Stavbařů č. 2202/34, proti žalovanému T. B., narozenému dne XY, bytem v XY, zastoupenému JUDr. Matějem Brožem, advokátem se sídlem v Ostravě – Moravské Ostravě, Poděbradova č. 1243/7, o 15 758,90 USD s příslušenstvím, vedené u Okresního soudu v Opavě pod sp. zn. 26 C 200/2018, o dovolání žalobkyně proti rozsudku Krajského soudu v Ostravě ze dne 29. června 2020 č. j. 16 Co 70/2020-210, takto: Rozsudek krajského soudu a rozsudek Okresního soudu v Opavě ze dne 23. ledna 2020 č. j. 26 C 200/2018-185 se zrušují a věc se vrací Okresnímu soudu v Opavě k dalšímu řízení. Odůvodnění: Žalobou podanou u Okresního soudu v Opavě dne 19. 6. 2018 se žalobkyně domáhala po žalovaném zaplacení 15 758,90 USD s 8,05% úrokem z prodlení od 1. 12. 2017 do zaplacení. Žalobu odůvodnila zejména tím, že s žalovaným uzavřela dne 9. 11. 2016 pracovní smlouvu, na jejímž základě pro ni pracoval jako pilot, a že dne 2. 12. 2016 uzavřela s žalovaným dohodu o zvýšení kvalifikace (dále též „kvalifikační dohoda“), ve které se zavázala umožnit žalovanému zvýšení kvalifikace absolvováním „typového výcviku na letoun Beechcraft Premier 1“ (dále též „výcvik“) a uhradit „studijní náklady“ ve výši 24 000 USD a ve které se žalovaný zavázal setrvat u žalobkyně v pracovním poměru po dobu tří let po „úspěšném ukončení studia“ a pro případ, že tento svůj závazek nesplní, zavázal se žalobkyni nahradit uvedené náklady; pokud by žalovaný nesplnil svůj závazek setrvat u žalobkyně jako zaměstnavatele po sjednanou dobu jen z části, měla se jeho povinnost k náhradě „studijních nákladů“ poměrně snížit. Žalovaný svůj závazek setrvat u žalobkyně v pracovním poměru po dobu tří let nedodržel, neboť po úspěšném ukončení výcviku dal dne 21. 10. 2017 výpověď z pracovního poměru, na základě níž pracovní poměr účastníků skončil dne 31. 12. 2017. Žalobkyně opakovaně upomínala žalovaného, aby jí uhradil poměrnou část vynaložených nákladů, k úhradě dlužné částky však dosud nedošlo. Žalovaný zejména namítal, že kvalifikační dohoda ze dne 2. 12. 2016 nebyla platně uzavřena, neboť před absolvováním výcviku sice podepsal písemné vyhotovení dohody o zvýšení kvalifikace, nicméně dosud mu nebylo do sféry jeho dispozice doručeno „originální vyhotovení dohody podepsané jednatelem žalobkyně“. Současně vznesl námitku započtení své pohledávky vůči žalobkyni ve výši 63 873, 80 Kč z důvodu nevyplacené mzdy a náhrady mzdy za dovolenou. Okresní soud v Opavě rozsudkem ze dne 8. 1. 2019 č. j. 26 C 200/2018-93 uložil žalovanému povinnost zaplatit žalobkyni 13 390,723 USD s 8,05% úrokem z prodlení od 1. 12. 2017 do zaplacení, co do částky 2 368,177 USD s příslušenstvím žalobu zamítl a rozhodl, že žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni na náhradě nákladů řízení 92 238,25 Kč k rukám advokáta JUDr. Tomáše Chlebika. Soud prvního stupně vyšel ze zjištění, že „žalobkyně dne 2. 12. 2016 učinila žalovanému písemnou ofertu“ kvalifikační dohody, a uvedl, že „je běžnou praxí, že podpisy obou kontrahentů nejsou na písemných smlouvách opatřeny ve stejnou dobu“, a že v takovém případě „je vůči navrhovateli, jehož podpis na smlouvě absentuje (v tomto případě žalobkyně), přijetí návrhu smlouvy oferentem (v tomto případě žalovaným), účinné až od okamžiku, kdy mu došel návrh na uzavření smlouvy, podepsaný adresátem návrhu“. Soud prvního stupně uzavřel, že jelikož kvalifikační dohoda obsahuje podpisy obou stran, „je namístě konstatovat“, že „bylo vůlí obou smluvních stran se předmětnou dohodou řídit“, a že jelikož žalovaný svůj závazek setrvat u žalobkyně v pracovním poměru po dobu tří let ode dne ukončení kursu 16. 2. 2017 nedodržel, neboť rozvázal pracovní poměr ke dni 31. 12. 2017 výpovědí, je požadavek žalobkyně na úhradu poměrné části nákladů na zvýšení kvalifikace žalovaného „zcela legitimní“. Soud prvního stupně shledal důvodnou námitku započtení pohledávky žalovaného vůči žalobkyni z důvodu nevyplacené mzdy a náhrady mzdy za nevyčerpanou dovolenou co do 52 912,16 Kč, a proto žalobu v rozsahu odpovídající částky 2 368,177 USD zamítl. K odvolání obou účastníků Krajský soud v Ostravě usnesením ze dne 16. 5. 2019 č. j. 16 Co 62/2019-134 rozsudek soudu prvního stupně zrušil a věc mu vrátil k dalšímu řízení. Odvolací soud vytknul soudu prvního stupně, že se nezabýval „kontraktačním procesem při uzavírání kvalifikační dohody“, když je nutno vzít v úvahu, že dohoda je uzavřena, jakmile se zaměstnavatel a zaměstnanec dohodli na jejím obsahu. Uvedl, že žalobkyně dosud neprokázala, jaké náklady byly v souvislosti se zvýšením kvalifikace žalovaného „reálně“ vynaloženy. Okresní soud v Opavě poté rozsudkem ze dne 23. 1. 2020 č. j. 26 C 200/2018-185 žalobu zamítl a rozhodl, že žalobkyně je povinna zaplatit žalovanému na náhradě nákladů řízení 275 390,51 Kč k rukám advokáta JUDr. Matěje Brože