21 Cdo 3398/2024 — Nejvyšší soud

21 Cdo 3398/2024 citace  Soud:Nejvyšší soud Datum rozhodnutí:30. 4. 2025 Spisová značka:21 Cdo 3398/2024 ECLI:ECLI:CZ:NS:2025:21.CDO.3398.2024.1 Typ rozhodnutí:ROZSUDEK Heslo:Promlčení Lhůta promlčecí [ Lhůty ] Skutečná škoda [ Škoda ] Škoda Náhrada škody zaměstnancem Povinnosti zaměstnanců Dotčené předpisy:§ 100 odst. 1 obč. zák. ve znění do 31.08.2012 § 101 obč. zák. ve znění do 31.08.2012 § 106 odst. 1 obč. zák. ve znění do 31.08.2012 § 106 odst. 2 obč. zák. ve znění do 31.08.2012 § 112 obč. zák. ve znění do 31.08.2012 § 250 odst. 1 předpisu č. 262/2006 Sb. § 257 odst. 1 předpisu č. 262/2006 Sb. § 257 odst. 3 předpisu č. 262/2006 Sb. § 329 odst. 2 předpisu č. 262/2006 Sb. ve znění do 31.12.2011 Kategorie rozhodnutí:C Zveřejněno na webu:26. 5. 2025 Citace rozhodnutí Nejvyššího soudu by měla obsahovat formu rozhodnutí, označení soudu, datum rozhodnutí, spisovou značku, případně údaj o uveřejnění ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek a odkaz na zdroj. Vzor: usnesení Nejvyššího soudu ze dne 11. 11. 2001, sp. zn. 21 Cdo 123/2001, uveřejněné pod č. 11/2003 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, část občanskoprávní a obchodní, dostupné na www.nsoud.cz. 21 Cdo 3398/2024-263 ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy senátu JUDr. Jiřího Doležílka a soudců JUDr. Marka Cigánka a Mgr. Miroslava Hromady, Ph.D., v právní věci žalobkyně Základní umělecké školy Horní Slavkov, příspěvkové organizace, se sídlem v Horním Slavkově, Školní náměstí č. 214, IČO 75005450, zastoupené Mgr. Pavlem Grünerem, advokátem se sídlem v Karlových Varech, Bělehradská č. 1094/4, proti žalované O. M., zastoupené opatrovnicí Mgr. Olgou Škachovou, advokátkou se sídlem v Sokolově, Boženy Němcové č. 2042, o 3 724 514 Kč s příslušenstvím, vedené u Okresního soudu v Sokolově pod sp. zn. 11 C 277/2019, o dovolání žalobkyně proti rozsudku Krajského soudu v Plzni ze dne 18. dubna 2024, č. j. 13 Co 308/2023-220, takto: Rozsudek krajského soudu ve výroku I, jímž byl potvrzen rozsudek Okresního soudu v Sokolově ze dne 12. května 2023, č. j. 11 C 277/2019-169, „ve výroku I, pokud jím byla zamítnuta žaloba co do částky 1 534 578 Kč“, a rozsudek Okresního soudu v Sokolově ze dne 12. května 2023, č. j. 11 C 277/2019-169, v části výroku I, v níž byla žaloba zamítnuta co do 1 534 578 Kč, se zrušují a věc se vrací Okresnímu soudu v Sokolově k dalšímu řízení. Odůvodnění: 1. Žalobkyně se žalobou podanou u Okresního soudu v Sokolově dne 14. 8. 2019 (změněnou se souhlasem soudu) domáhala, aby jí žalovaná zaplatila 3 724 514 Kč s úrokem z prodlení ve výši 10 % z částky 3 724 514 Kč od 2. 8. 2019 do zaplacení. Žalobu zdůvodnila (zejména) tím, že žalovaná, která od září 2009 do srpna 2012 působila jako ředitelka žalobkyně, způsobila žalobkyni škodu, neboť v době od ledna 2010 do srpna 2012 vykazovala ve statistickém formuláři S 24-01 jiné počty žáků, než odpovídaly skutečnosti, a úmyslně tak navyšovala počty žáků (vykazovala fiktivní žáky), na základě čehož došlo k neoprávněnému čerpání dotace ze státního rozpočtu České republiky. Tímto svým jednáním porušila rozpočtovou kázeň a legislativní a právní odbor Karlovarského kraje vydal platební výměr č. 9/2017, č. j. 438/LP/13-122, ze dne 23. 1. 2017 ve výši 1 372 185 Kč a platební výměr č. 38/2017, č. j. 438/LP/13-134, ze dne 27. 9. 2017 ve výši 137 218 Kč za porušení rozpočtové kázně a penále za prodlení s odvodem za porušení rozpočtové kázně a úrok za posečkání s úhradou penále za prodlení s odvodem ve výši 25 175 Kč. Celkem tedy žalobkyni za tato opatření vznikla škoda ve výši 1 534 578 Kč. Částku 1 372 185 Kč uhradila žalobkyně ve splátkách ze dne 22. 6. 2015 ve výši 873 013 Kč a ze dne 8. 3. 2017 ve výši 499 172 Kč a částky 137 218 Kč a 25 175 Kč byly uhrazeny 10. 10. 2017. Částka 1 534 578 Kč tak představuje „sekundární nárok na náhradu škody“, který vznikl v důsledku jednání žalované jako dodatečná daňová povinnost. Žalovaná dále vykazovala, že je u žalobkyně zaměstnaná paní I. K., ačkoliv jí bylo známo, že tato ukončila pracovní poměr v roce 2006 a pro žalobkyni dále nepracovala, a vykazovala smyšlené údaje o odpracovaných hodinách, na základě kterých následně vyplácela v hotovosti údajnou mzdu této zaměstnankyně, a takto vyplacené částky si vždy v plné výši ponechala pro vlastní potřebu, čímž způsobila žalobkyni škodu ve výši 619 648 Kč a dále škodu ve výši 415 299 Kč vzniklou úhradou odvodů z fiktivního pracovního poměru paní K. Žalovaná dále vykazovala u zaměstnankyně E. H. „jiné počty odpracovaných hodin a vyplácené čisté mzdy, než ve skutečnosti vydala“, a rozdíl mezi skutečně vyplacenou mzdou a vykázanou mzdou si ponechala, čímž způsobila žalobkyni škodu ve výši 1 154 989 Kč. Krajský soud v Plzni rozsudkem ze dne 26. 10. 2018, sp. zn. 9 To 156/2018, uznal žalovanou vinnou z výše uvedených jednání, jimiž žalovaná spáchala pokračující přečin porušení povinnosti při správě cizího majetku podle § 220 odst. 1, 2 písm. b) trestního zákoníku a pokračující zločin zpronevěry podle § 206 odst. 1, 4 písm. d) trestního zákoníku, a s výjimkou „dílčího nároku“ na náhradu škody odkázal žalobkyni s jejím nárokem na občanskoprávní řízení. 2. Žalovaná (její opatrovnice) vznesla námitku promlčení, přičemž odkázala na odůvodnění rozsudku odvolacího soudu v trestní věci, v němž krajský soud konstatoval, že se poškozená k trestnímu řízení s nárokem na náhradu škody řádně nepřipojila (s výjimkou částky 107 360 Kč, která byla žalobkyni rozsudkem trestního soudu přiznána v adhezním řízení, která však není předmětem tohoto řízení). 3. Okresní soud v Sokolově rozsudkem ze dne 12. 5. 2023, č. j. 11 C 277/2019-169, žalobu zamítl (výrok I) a uložil žalobkyni povinnost zaplatit žalované na náhradě nákladů řízení 284 592 Kč k rukám opatrovnice Mgr. Olgy Škachové (výrok II). Dospěl k závěru, že žalovanou vznesená námitka promlčení je důvodná a že celý uplatněný nárok je promlčen. Na základě zjištění, že z protokolu č. j. 125/2013/HS/OKST o výsledku veřejnosprávní kontroly provedené v době od 29. 1. do 7. 2. 2013, který převzal J. Z. pověřený řízením žalobkyně dne 18. 3. 2013, vedení školy vědělo, že předchozí ředitelka nadhodnocovala počty žáků a že tím mohla navýšit rozpočet školy a disponovat finančními prostředky, a že žalobkyně věděla už v březnu 2013, že ji žalovaná dlouhodobě úmyslně poškozovala, nadhodnocovala platové dekrety a nadhodnocovala počty žáků, aby mohla zvýšit rozpočet školy, soud prvního stupně dovodil, že už v březnu 2013 žalobkyně mohla své právo uplatnit připojením se k trestnímu stíhání. Učinila tak ale až 17. 4. 2015, trestní řízení pravomocně skončilo 26. 10. 2018 a žalobu žalobkyně podala až 14. 8. 2019, tedy po uplynutí 9 měsíců a 19 dnů. Soud prvního stupně konstatoval, že „připojení se k trestnímu řízení bylo způsobilé stavět běh promlčecí doby“, avšak dospěl k závěru, že na dobu před připojením, tj. do 17. 4. 2015, zbývá 14 měsíců a 11 dnů, z čehož „vyplývá datum 6. 2. 2014“; jestliže tedy žalobkyně věděla, že jí byla způsobena škoda, a věděla, kdo za ni odpovídá, dříve než 6. 2. 2014, je její nárok podle ustanovení § 106 odst. 1 zákona č. 40/1964 Sb., občanský zákoník, zcela promlčen. K poukazu žalobkyně na potvrzení Krajského úřadu Karlovarského kraje, z něhož vyplývá, že 22. 6. 2015 žalobkyně uhradila 873 013 Kč, že 8. 3. 2017 poukázala částku 499 172 Kč a že další platební výměr č. 38/2017 ze dne 27. 9. 2017 byl uhrazen 10. 10. 2017 (penále za prodlení s odvodem ve výši 137 218 Kč a úrok za posečkání s úhradou penále ve výši 25 175 Kč), a k žalobkyní tvrzenému vlivu těchto plateb na počátek běhu promlčecí doby pak soud prvního stupně uvedl, že „žalovaná byla v pracovním poměru u žalobkyně, protizákonně hospodařila s jejími rozpočtovými prostředky“, že se jedná „o příspěvkovou organizaci, která nevytváří žádný zisk,“ a že pro právní posouzení běhu promlčecí doby je proto „zcela bezvýznamné, který veřejný rozpočet (případně soukromý) žalobkyni dotoval“. 4. K odvolání žalobkyně Krajský soud v Plzni rozsudkem ze dne 18. 4. 2024, č. j. 13 Co 308/2023-220, potvrdil rozsudek soudu prvního stupně „ve výroku I, pokud jím byla zamítnuta žaloba co do částky 1 534 578 Kč“ (výrok I) a „ve zbývajícím rozsahu výroku I, tj. co do částky 2 189 936 Kč a příslušenství z částky 3 724 514 Kč, a dále ve výroku II o nákladech řízení“ rozsudek soudu prvního stupně zrušil a věc v tomto rozsahu vrátil soudu prvního stupně k dalšímu řízení (výrok II). Poté, co zopakoval a doplnil dokazování, shledal správným závěr soudu prvního stupně, že připojení se žalobkyně k trestnímu řízení ze dne 17. 4. 2015 lze pokládat ve vztahu ke všem uplatněným nárokům za řádné a že od připojení se žalobkyně k trestnímu řízení až do pravomocného skončení trestního řízení dne 26. 10. 2018 byla promlčecí doba přerušena podle ustanovení § 112 zákona č. 40/1964 Sb., občanský zákoník. Dále přisvědčil soudu prvního stupně potud, že po započtení doby, která proběhla od pravomocného skončení trestního říze