21 Cdo 3471/2024 — Nejvyšší soud

21 Cdo 3471/2024 citace  Soud:Nejvyšší soud Datum rozhodnutí:30. 4. 2025 Spisová značka:21 Cdo 3471/2024 ECLI:ECLI:CZ:NS:2025:21.CDO.3471.2024.1 Typ rozhodnutí:ROZSUDEK Heslo:Mzda (a jiné obdobné příjmy) Pracovní kázeň Dotčené předpisy:§ 109 předpisu č. 262/2006 Sb. § 346b předpisu č. 262/2006 Sb. § 146 písm. b) předpisu č. 262/2006 Sb. Kategorie rozhodnutí:B Zveřejněno na webu:23. 5. 2025 Citace rozhodnutí Nejvyššího soudu by měla obsahovat formu rozhodnutí, označení soudu, datum rozhodnutí, spisovou značku, případně údaj o uveřejnění ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek a odkaz na zdroj. Vzor: usnesení Nejvyššího soudu ze dne 11. 11. 2001, sp. zn. 21 Cdo 123/2001, uveřejněné pod č. 11/2003 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, část občanskoprávní a obchodní, dostupné na www.nsoud.cz. 21 Cdo 3471/2024-247 ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy senátu JUDr. Jiřího Doležílka a soudců JUDr. Marka Cigánka a Mgr. Miroslava Hromady, Ph.D., v právní věci žalobce M. B., proti žalovanému PETROTRANS, s. r. o., se sídlem v Praze 9 – Vysočanech, Poděbradská č. 538/46, IČO 25123041, zastoupenému JUDr. Natašou Randlovou, Ph.D., advokátkou se sídlem v Praze 4 – Michli, Budějovická č. 1550/15a, o 11 285 Kč, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 8 pod sp. zn. 16 C 97/2021, o dovolání žalovaného proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 6. května 2024, č. j. 23 Co 108/2024-216, takto: I. Dovolání žalovaného proti rozsudku městského soudu v části směřující proti výroku III se odmítá. II. Rozsudek městského soudu se ve výroku II ohledně částky 1 000 Kč mění tak, že rozsudek soudu prvního stupně se ve výroku o věci samé co do částky 1 000 Kč potvrzuje; v dalším se dovolání žalovaného zamítá. III. Žalovaný je povinen zaplatit žalobci na náhradě nákladů řízení u soudu prvního stupně 3 507 Kč a na náhradě nákladů odvolacího řízení 2 472 Kč do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku. IV. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení. Odůvodnění: 1. Žalobce se žalobou podanou u Obvodního soudu pro Prahu 8 dne 14. 4. 2021 domáhal, aby mu žalovaný zaplatil 11 285 Kč. Žalobu zdůvodnil tím, že pracuje na základě pracovní smlouvy ze dne 15. 7. 2004 pro žalovaného jako řidič silničního motorového vozidla, že podle čl. XI platné kolektivní smlouvy jsou řidiči odměňování mzdou skládající se z několika částí, mezi které patří i pohyblivá složka mzdy, závislá na počtu ujetých kilometrů a počtu manipulací při vykládce a nakládce pohonných hmot, přičemž bylo sjednáno, že pohyblivá složka mzdy bude řidiči přiznána v závislosti na vyhodnocení ukazatelů plnění kritérií stanovených pro „měsíční vyhodnocení v Lize řidičů“, a že mu zaměstnavatel uvedenou pohyblivou složku mzdy krátil (v srpnu 2020 o 6 409 Kč pro hrubé porušení pracovních povinností, v říjnu 2020 o 1 000 Kč, v listopadu 2020 o 2 576 Kč a v prosinci 2020 o 1 000 Kč pro porušení bezpečnostních předpisů a manuálu řidiče), čímž jednal v rozporu se zákoníkem práce, neboť není možné snížit (odejmout) zaměstnanci mzdu pro porušení „pracovní kázně“. Má za to, že část kolektivní smlouvy, kde byla mezi účastníky dohodnuta možnost pro zaměstnavatele krátit výkonovou část mzdy v závislosti na plnění povinností řidičem, je neplatná. Žalobce se obrátil na žalovaného se žádostí o vyplacení neoprávněně krácených částek mzdy, ovšem žalovaný jeho nároky odmítl. 2. Žalovaný zejména namítal, že sjednaná pohyblivá složka mzdy byla v kolektivní smlouvě sjednaná jako nenároková a že žalobci nebyla v částečné výši přiznána, neboť žalobce v předmětných měsících opakovaně porušil kritéria, jejichž dodržování je jednou z objektivních podmínek vzniku nároku na pohyblivou složku mzdy. 3. Obvodní soud pro Prahu 8 rozsudkem ze dne 21. 11. 2023, č. j. 16 C 97/2021-180, žalobu zamítl a uložil žalobci povinnost zaplatit žalovanému na náhradě nákladů řízení 9 099,20 Kč k rukám advokátky JUDr. Nataši Randlové, Ph.D. Vyšel ze zjištění, že žalobce pracoval pro žalovaného jako řidič silničního motorového vozidla od 19. 7. 2004, že v kolektivní smlouvě uzavřené dne 26. 4. 2018 mezi žalovaným a Základní organizací Odborového svazu dopravy PETROTRANS, s. r. o., byla pohyblivá složky mzdy označena jako nenároková s tím, že je součástí měsíčního příjmu zaměstnanců v případě splnění „všech kritérií“ stanovených v příloze č. 1 kolektivní smlouvy označené jako Liga řidičů, že základní pracovní postupy a povinnosti řidiče jsou stanoveny v „Pracovním manuálu řidiče“ a že pro porušení povinností (žalobcem nezpochybněných) mu žalovaný nepřiznal část pohyblivé složky mzdy. Uvedl, že pohyblivá složka mzdy uvedená v kolektivní smlouvě představuje nárokovou složkou mzdy, neboť o ní „nikdo nerozhoduje zvláštním rozhodnutím“, ale náleží zaměstnanci pokaždé, když splní daná kritéria uvedená v kolektivní smlouvě. Pro výpočet pohyblivé složky mzdy je rozhodné, zda řidič postupoval podle „Ligy řidičů“; zatímco částky za manipulace či ujeté kilometry jsou „částkami plusovými“, za „prohřešky dle Ligy řidičů jsou stanoveny částky záporné“. Soud prvního stupně se nepřiklonil k názoru žalobce, že mu žalovaný protizákonně krátí mzdu za porušování pracovních povinností, neboť „prohřešky podle Ligy řidičů jsou toliko jedním z kritérií pro výpočet mzdy a nejde o peněžní postih podle § 346b zákoníku práce“. 4. K odvolání žalobce Městský soud v Praze rozsudkem ze dne 6. 5. 2024, č. j. 23 Co 108/2024-216, zrušil rozsudek soudu prvního stupně „ve vztahu k částce 300 Kč“ a v tomto rozsahu řízení zastavil z důvodu zpětvzetí žaloby v této části (výrok I), co do částky 10 985 Kč jej změnil tak, že žalovaný je povinen zaplatit žalobci 10 985 Kč (výrok II), a uložil žalovanému povinnost zaplatit žalobci na náhradě nákladů řízení před soudy obou stupňů 7 766 Kč (výrok III). Souhlasil se závěrem soudu prvního stupně, že posuzovaná pohyblivá složka mzdy sjednaná v kolektivní smlouvě představuje nárokovou složku mzdy, která náleží zaměstnanci při splnění konkrétních objektivně měřitelných, kvantifikovatelných ukazatelů. Na rozdíl od něj však uzavřel, že text smluvních ujednání uvedený v kolektivní smlouvě a v navazující příloze „Liga řidičů“ představuje nepřípustnou a neurčitou dohodu o srážkách ze mzdy a nepřípustné vzdání se práv zaměstnance, že nebyl dán zákonný podklad pro krácení odměny žalobci a že jde o skrytou mzdovou sankci (nepřípustný peněžitý postih zaměstnance podle § 346b zákoníku práce) a možný výraz libovůle zaměstnavatele. Odvolací soud dále dovodil, že ujednání obsažené v příloze č. 1 kolektivní smlouvy, podle něhož za „hrubé“ porušení pracovněprávních povinností, které bude důvodem k okamžitému zrušení pracovního poměru, nebude zaměstnanci přiznána „celá odměna až do výše 100 % kalkulované odměny“, je v rozporu s „kogentním zněním ustanovení zákoníku práce“, neboť zaměstnavatel by se v případě „zvlášť hrubého“ porušení pracovněprávních předpisů zaměstnancem [§ 55 odst. 1 písm. b) zák. práce] předem vzdal možnosti využít jednostranného právního „úkonu“, kterým je okamžité zrušení pracovního poměru nebo výpověď z pracovního poměru podle § 52 písm. g) zák. práce. Kromě toho odvolací soud shledal, že žalovaný nesprávně provedl krácení pohyblivé složky mzdy žalobce v „kalkulaci“ mzdy za srpen 2020 (6 409 Kč) a listopad 2020 (2 576 Kč), přestože v těchto měsících se žalobce žádného porušení povinností nedopustil. 5. Proti rozsudku odvolacího soudu (v rozsahu jeho výroků II a III) podal žalovaný dovolání. Má za to, že napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázek hmotného práva, které v rozhodování dovolacího soudu nebyly dosud vyřešeny – a to, zda 1) „může být přiznání pohyblivé složky mzdy, která je vypočtena na základě objektivně měřitelných kritérií, podmíněno rovněž dodržováním pracovních povinností zaměstnance“, 2) zda představují zákonné sankce [např. okamžité zrušení pracovního poměru podle § 55 odst. 2 písm. b) zákoníku práce] překážku pro to, aby bylo dodržování povinností stanoveno jako jedno z kritérií pro vznik nároku na výplatu pohyblivé složky mzdy, a 3) „jakou formu musí mít rozhodnutí zaměstnavatele o přiznání nenárokové složky mzdy“ – a na právní otázce, 4) zda „je pohyblivá složka mzdy, jejíž výše je vypočtena jednak na základě objektivně měřitelných kritérií (počet ujetých km, manipulace v případě nakládky a vykládky) a jednak na základě vyhodnocení kvality pracovního výkonu, kdy zaměstnavatel může v případě porušení povinností ze strany zaměstnance vypočtenou částku snížit, resp. její část nepřiznat, nárokovou či nenárokovou složkou mzdy“, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu. Dovolatel uvádí, že v případě posouzení „odměny“ jako nárokové je dodržování povinností jednou z podmínek vzniku nároku na pohyblivou složku mzdy (a kritériem pro výpočet výše odměny), a nikoliv krácením již existujícího nároku zaměstnance či vzdáním se budoucího existujícího nároku. Má za to, že zaměstnavatelé by neměli zaměst