21 Cdo 3524/2022 – Nejvyšší soud

21 Cdo 3524/2022-407 ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy senátu JUDr. Jiřího Doležílka a soudců JUDr. Marka Cigánka a Mgr. Miroslava Hromady, PhD., v právní věci žalobce V. L., narozeného dne XY, bytem v XY, zastoupeného Mgr. Michalem Vepřekem, advokátem se sídlem v Praze 1, Husova č. 242/9, proti žalovanému Z. G., se sídlem v XY, IČO XY, zastoupenému JUDr. Ladislavem Smejkalem, advokátem se sídlem v Praze 1, V Celnici č. 1034/6, o neplatnost výpovědi z pracovního poměru, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 10 pod sp. zn. 16 C 115/2020, o dovolání žalovaného proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 27. dubna 2022, č. j. 62 Co 62/2022-343, takto: I. Rozsudek městského soudu se mění tak, že rozsudek Obvodního soudu pro Prahu 10 ze dne 11. ledna 2022, č. j. 16 C 115/2020-321, opravený usnesením Obvodního soudu pro Prahu 10 ze dne 1. června 2022, č. j. 16 C 115/2020-357, se potvrzuje. II. Žalobce je povinen zaplatit žalovanému na náhradě nákladů odvolacího řízení 12 826 Kč a na náhradě nákladů dovolacího řízení 20 413 Kč do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám JUDr. Ladislava Smejkala, advokáta se sídlem v Praze 1, V Celnici č. 1034/6. Odůvodnění: 1. Dopisem ze dne 27. 1. 2020 žalovaný sdělil žalobci, že mu v souladu s ustanovením § 52 písm. c) zákoníku práce dává výpověď z pracovního poměru, neboť „z důvodů organizačních změn v úseku Finance došlo k reorganizaci oddělení s účinností od 1. 4. 2020“ a „z této změny vyplynulo, že funkční místo Head of Controlling“, které zastával, „je nadbytečné a proto bude zrušeno“. 2. Žalobce se žalobou podanou u Obvodního soudu pro Prahu 10 dne 29. 5. 2020 domáhal určení, že rozvázání pracovního poměru uvedenou výpovědí je neplatné. Žalobu zdůvodnil zejména tím, že byl u žalovaného zaměstnán na základě pracovní smlouvy uzavřené dne 29. 12. 2017 v pracovním poměru sjednaném na dobu neurčitou s místem výkonu práce v Praze na pracovním místě Head of Controlling, které bylo podřízeno zaměstnanci na pracovním místě Chief Finance Officer (finanční ředitel) v úseku Finance, že dne 27. 1. 2020 mu byla předána výpověď z pracovního poměru z důvodu nadbytečnosti, ve které ale „zcela absentuje“ uvedení důvodů organizační změny a „doposud“ mu nebylo ani předloženo „rozhodnutí o organizační změně o zrušení jeho pracovního místa“, že podle nové organizační struktury úseku Finance byla jím dosud zastávaná pozice „přejmenována“ na Head of Group Controlling & Indirect Procurement, která byla nadále podřízena finančnímu řediteli v úseku Finance, že „z prostého porovnání povinností, odpovědností, vztahů nadřízenosti a podřízenosti“ pracovního místa, jež zastával žalobce, a nově zřízeného pracovního místa Head of Group Controlling & Indirect Procurement a ze skutečnosti, že žalovaný dne 31. 1. 2020 oznámil „prostřednictvím vnitřního oznámení“, že vítá pana S. K. jako Head of Group Controlling & Indirect Procurement, kterému žalobce dne 3. 2. 2020 „předal svou funkci“, vyplývá, že práce žalobce byla i nadále pro žalovaného potřebná, že dne 13. 2. 2020 žalobce zjistil, že žalovaný „vydal“ na svých internetových stránkách inzerát, ve kterém hledal zaměstnance na pracovní místo Head Of Group Controlling & Indirect Procurement, a že dopisem ze dne 27. 3. 2020 žalobce namítl neplatnost výpovědi a sdělil žalovanému, že trvá na dalším zaměstnávání. Namítá, že žalovaný ve výpovědi „nijak“ nespecifikuje důvody organizační změny a není tak jasné, proč organizační změnu provedl, že jediným důvodem bylo přejmenování pozice Head of Controlling na Head of Group Controlling & Indirect Procurement, že žalovaný nadále práci žalobce v celém rozsahu potřebuje a objektivně tak nenastal „stav nadbytečnosti“ žalobce u žalovaného a že jediným cílem bylo touto „umělou“ organizační změnou dosáhnout „protiprávně“ nahrazení žalobce jiným zaměstnancem. 3. Žalovaný zejména uvedl, že dne 6. 1. 2020 přijal rozhodnutí o organizační změně ve smyslu ustanovení § 52 písm. c) zákoníku práce, jejíž podstatou bylo zrušení více pozic (včetně pozice Head of Controlling zastávané žalobcem) v oddělení Finance z důvodu zvýšení efektivity a snížení nákladů žalovaného, že druh práce vykonávaný na nově zřízené pozici Head of Group Controlling & Indirect Procurement, která v sobě „spojuje odpovědnosti až tří dosavadních pozic“ (Head of Controlling, Head of Procurement a Senior Production Controller), které byly zrušeny a na žádnou z nich nebyl přijat nový zaměstnanec, je „zásadně širší“ než tomu bylo v případě pozice žalobce, neboť rozsah činností se rozšířil zejména o zcela nový okruh odpovědností v oblasti nákupu (Procurementu) a také přibyly nové odpovědnosti v oblasti kontrolingu, a že vzhledem k odlišnosti nové pozice Head of Group Controlling & Indirect Procurement od pozice žalobce je proto „zcela irelevantní“, že žalovaný obsadil tuto pozici panem S. K., neboť „s ohledem na odlišný druh práce a platnou právní úpravu“ neměl povinnost tuto pozici nabízet žalobci. Má za to, že zaměstnavatel nemá povinnost zaměstnanci předkládat rozhodnutí o organizační změně, kterým bylo zrušeno jeho pracovní místo, že neuvedení důvodů přijetí rozhodnutí o organizační změně ve výpovědi nemá za následek neplatnost výpovědi z pracovního poměru, že proběhla „reálná“ organizační změna spočívající mimo jiné ve „skutečném“ zrušení pozice žalobce, aniž by došlo k jejímu nahrazení stejnou (jen formálně přejmenovanou) pozicí, a že v příčinné souvislosti s touto organizační změnou se práce žalobce stala pro žalovaného nepotřebnou (nadbytečnou). 4. Obvodní soud pro Prahu 10 rozsudkem ze dne 11. 1. 2022, č. j. 16 C 115/2020-321, opraveným usnesením ze dne 1. 6. 2022, č. j. 16 C 115/2020-357, žalobu zamítl a uložil žalobci povinnost zaplatit žalovanému na náhradě nákladů řízení 16 940 Kč k rukám advokáta JUDr. Ladislava Smejkala a České republice „na účet zdejšího soudu“ 4 848 Kč. Na základě zjištění, že rozhodnutím ze dne 6. 1. 2020 o organizačních změnách, jehož „účelnost a správnost“ není soud oprávněn přezkoumávat, došlo u žalovaného „k ponížení stavu“ o šest zaměstnanců, mezi kterými byl i žalobce, a že tyto pozice nebyly znovu obsazeny, dospěl k závěru, že žalovaný rozhodnutím o organizační změně „platně“ rozhodl o zrušení pozice žalobce, kterou vykonával a která nebyla znovu ve stejném rozsahu obsazena, tedy nejedná se o pouhé přejmenování pozice, že uvedení důvodu ve výpovědi je dostatečně určité a nezaměnitelné, a že proto výpověď z pracovního poměru podle ustanovení § 52 písm. c) zákoníku práce je platná. 5. K odvolání žalobce Městský soud v Praze rozsudkem ze dne 27. 4. 2022, č. j. 62 Co 62/2022-343, změnil rozsudek soudu prvního stupně tak, že žalobě vyhověl, a rozhodl, že žalovaný je povinen zaplatit žalobci na náhradě nákladů řízení před soudy obou stupňů 34 492 Kč k rukám advokáta Mgr. Michala Vepřeka a státu „na účet Obvodního soudu pro Prahu 10“ na náhradě nákladů řízení 4 848 Kč. Dovodil, že z hlediska věcné – faktické náplně práce žalobce, kterou pro žalovaného vykonával na základě pracovní smlouvy uzavřené dne 29. 12. 2017, byla pro žalovaného i nadále jeho práce vedoucího oddělení kontrolingu (Head of Controlling) potřebná, neboť ji (byť jako část další pracovní náplně) převzala nově zřízená pracovní pozice vedoucího skupin kontrolingu a nákupu (Head of Group Controlling & Indirect Procurement), která obě pozice kumulovala, přičemž nově zřízenou pozici v průběhu výpovědní doby zastal představitel poradní externí společnosti S. K., jehož pracovní náplň obnášela výkon druhu práce, který zastával výhradně žalobce a dále pak vedoucí oddělení nákupu (Head of Procurement), a též pracovní náplň pozice vedoucího výrobního kontrolora (Senior Production Controller). Odvolací soud dospěl k závěru, že v posuzované věci rozhodnutí zaměstnavatele o organizační změně sledovalo sice od počátku reálné snížení stavu zaměstnanců za účelem zvýšení efektivnosti a přijetí organizačního opatření nebylo předstíráno, nicméně „bylo na místě zvážit, zda náplň práce žalobce či vedoucího oddělení nákupu není pro žalovaného dále potřebná a primárně obsadit nově vzniklou pozici vedoucího obou oddělení jedním ze stávajících vedoucích zaměstnanců obou těchto sloučených oddělení, když v tomto směru by volba nadbytečného zaměstnance z takto vymezeného okruhu dosavadních zaměstnanců již byla na žalovaném“. Uzavřel, že žalobce se v důsledku organizačního opatření žalovaného spočívajícího ve zrušení pracovního místa vedoucího kontrolingu s účinností od 1. 4. 2020 nestal nadbytečným zaměstnancem, neboť nadbytečným (z hlediska své věcné náplně) se nestal druh práce sjednaný pracovní smlouvou propuštěného žalobce a žalovaný měl nadále možnost plnit povinnost [§ 38 odst. 1 písm. a) zákoníku práce] přidělovat žalobci práci podle pracovní smlouvy i ve svém novém (organizačním opatřením změněném) organizačním uspořádání; důvod pro rozvázání pracovního poměru výpovědí podle ustanovení § 52 písm. c) zákoníku práce nebyl tedy napl