21 Cdo 3757/2009 — Nejvyšší soud

21 Cdo 3757/2009 citace  Soud:Nejvyšší soud Datum rozhodnutí:20. 1. 2011 Spisová značka:21 Cdo 3757/2009 ECLI:ECLI:CZ:NS:2011:21.CDO.3757.2009.1 Typ rozhodnutí:ROZSUDEK Heslo:Zástavní právo Dotčené předpisy:§ 156 odst. 2 obč. zák. § 35 odst. 2 obč. zák. § 37 odst. 1 obč. zák. Kategorie rozhodnutí:C Zveřejněno na webu:1. 3. 2011 Citace rozhodnutí Nejvyššího soudu by měla obsahovat formu rozhodnutí, označení soudu, datum rozhodnutí, spisovou značku, případně údaj o uveřejnění ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek a odkaz na zdroj. Vzor: usnesení Nejvyššího soudu ze dne 11. 11. 2001, sp. zn. 21 Cdo 123/2001, uveřejněné pod č. 11/2003 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, část občanskoprávní a obchodní, dostupné na www.nsoud.cz. 21 Cdo 3757/2009 ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy senátu JUDr. Ljubomíra Drápala a soudců JUDr. Romana Fialy a JUDr. Mojmíra Putny v právní věci žalobce PHOENIX lékárenský velkoobchod, a.s. se sídlem v Praze 10 - Hostivaři, K Pérovně č. 945/7, IČO 45359326 zastoupeného JUDr. Miluší Malou, advokátkou se sídlem v Praze 5, Na Farkáně č. III/43, proti žalovanému Ing. O. V., jako správci konkursní podstaty úpadce Chronex, spol. s r.o. se sídlem v Lounech, Pražská č. 111, IČO 25436929, zastoupeného JUDr. Dagmar Csonkovou, advokátkou se sídlem v Lounech, Čs. armády č. 2168, o určení pořadí pohledávky, vedené u Krajského soudu v Ústí nad Labem pod sp. zn. 25 Cm 26/2007, o dovolání žalovaného proti rozsudku Vrchního soudu v Praze ze dne 19. února 2009 č.j. 15 Cmo 311/2008-78, takto: I. Dovolání žalovaného se zamítá. II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení. Odůvodnění: Žalobce se domáhal, aby bylo určeno, že má "nárok na oddělené uspokojení své pohledávky ve výši 6.517.422,18 Kč v konkursním řízení na majetek úpadce Chronex, spol. s r.o.". Žalobu zdůvodnil zejména tím, že přihlásil do konkursního řízení na majetek úpadce Chronex, spol. s r.o. pohledávku ve výši 5.890.452,08 Kč spolu s úrokem ve výši 191.076,60 Kč a smluvní pokutou ve výši 435.893,50 Kč, pohledávku ve výši 4.947.446,31 Kč spolu s úrokem z prodlení ve výši 391.948,13 Kč a pohledávku ve výši 4.603.954,81 Kč a že první z uvedených pohledávek má spolu s úroky a smluvní pokutou zajištěnou zástavním právem k "hromadné věci - zásobám léčiv umístěných ve skladu lékárny Za Chlumem na adrese Bílina, Za Chlumem 814" a k "hromadné věci - zásobám léčiv umístěných ve skladu lékárny V Komesu na adrese Most, Moskevská 1/14", které bylo zřízeno na základě "notářského zápisu notáře JUDr. Františka Boučka NZ 174/2004, N 192/2004", zapsané v "rejstříku zástav č. rejstříku 174/2004". Žalobce uplatnil vůči zajištěné pohledávce právo na oddělené uspokojení, žalovaný však takové právo popřel s odůvodněním, že "nelze uplatnit zástavní právo bez konkrétního označení movitých věcí resp. zboží". Žalobce má za to, že zástavou může být i věc hromadná, v níž "jednotlivé věci nemohou být konkrétně individuálně pojmenovány", mají "souhrnné označení" a jsou "specifikovány zejména místem, kde se nacházejí", a že zástavní právo "řádně vzniklo v souladu s platnými zákony". Žalovaný namítal, že hromadnou věcí je podnik a že věcí hromadnou "nemůže být zboží - léky a neléky", neboť "zboží není stálým aktivem, ale oběživem a jako takové nemůže být předmětem zástavy bez konkrétního označení nebo specifikace". Krajský soud v Ústí nad Labem rozsudkem ze dne 20.2.2008 č.j. 25 Cm 26/2007-54 žalobu zamítl a rozhodl, že žalobce je povinen zaplatit žalovanému na náhradě nákladů řízení 1.310,- Kč k rukám advokáta Mgr. Libora Valenty. Z provedených důkazů soud prvního stupně mimo jiné zjistil, že do rejstříku zástav vedeného Notářskou komorou ČR bylo podle zástavní smlouvy ze dne 8.12.2004 zapsáno zástavní právo k "věci hromadné, a to zásobám léčiv umístěným ve skladu lékárny Za Chlumem, Bílina, Za Chlumem 814", a "k hromadné věci, a to k zásobám léčiv umístěným ve skladu lékárny V Komesu na adrese Most, Moskevská 1/14", přičemž "právním důvodem zajišťované pohledávky je dohoda o nahrazení závazku s výší zajišťované pohledávky 7.923.313,- Kč". I když věc hromadná nebo soubor věcí mohou být zástavou a i když "sklady mohou být jako celek zatíženy zástavním právem" (z "povahy věci se předpokládá, že sklady budou vyskladňovány zbožím a naskladňovány dalším zbožím, které v době zatížení zástavním právem třeba vůbec neexistovalo"), právní úprava blíže nevymezuje, co se rozumí věcí hromadnou a co souborem věcí; podle občanskoprávní teorie je věcí hromadnou "soubor věcí, které tvoří jediný, hospodářsky nedílný nebo i dělitelný celek", a s nímž je nakládáno "jako s jediným celkem", a soubor věcí tvoří "věci, které mají podobný charakter nebo stejný charakter nebo jsou určeny ke stejnému účelu", charakterizovaný tím, že jde o "souhrn několika jednotlivých věcí". Podle názoru soudu prvního stupně ze zástavní smlouvy ze dne 8.12.2004 "nelze dovodit, co tvoří věc hromadnou", neboť "pojem zásoby léčiv je natolik široký, že pro případ realizace zástavního práva není dáno, co by bylo jejím předmětem", pod "pojmem léčiv si lze představit široké spektrum chemických a biologických přípravků a jiných substancí, léčivek a dalších bylin, konče látkami pro přípravu léků, placebo, až po preparáty pro nukleární medicínu", "léčiva coby léčivé látky nutno odlišovat od léčiv coby léčivých přípravků, když léčivé látky za pomocí dalších látek a substancí jsou surovinou pro výrobu léčivých přípravků", a "léčivým přípravkem je pak vlastní lék". Soud prvního stupně uzavírá, že léčiva "umístěná ve skladě a bez dalšího lékárny V Komesu a lékárny Za Chlumem" jsou souborem věcí, které jsou jednotlivě řazeny vedle sebe a netvoří věc hromadnou", a že "pro naprostou absenci rozlišení předmětu zástavy alespoň co do druhu (lékové formy) a určení toho, co tvoří předmět zástavního práva (léky, neléky, suroviny)", je předmět "zástavy (hromadná věc - zásoby léčiv)" dán neurčitě; zástavní smlouva ze dne 8.12.2004 je proto ve smyslu ustanovení § 37 odst.1 občanského zákoníku neplatná. K odvolání žalobce Vrchní soud v Praze rozsudkem ze dne 19.2.2009 č.j. 15 Cmo 311/2008-78 změnil rozsudek soudu prvního stupně tak, že žalobě vyhověl, a rozhodl, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení před soudy obou stupňů. Poté, co dovodil, že zástavním právem může být zatížen i "sklad zboží, o němž se předpokládá, že jednotlivé položky se časem vyskladní a prodají zákazníkům nezatížené zástavním právem, a naopak se doplní další zboží, které v době zatížení zástavním právem neexistovalo", že zástavní právo k takovému souboru věcí (zásobám uloženým ve skladech) vzniká v souladu s ustanovením § 156 odst.3 občanského zákoníku, aniž by byly odevzdány zástavnímu věřiteli nebo třetí osobě, a že zástavní smlouva musí být v tomto případě sepsána formou notářského zápisu, odvolací soud dovodil, že zástavní smlouva ze dne 8.12.2004 má formu notářské zápisu, že předmětem zástavy byly "zásoby zboží uložené v uvedených skladech" a že zástavní právo bylo zapsáno do Rejstříku zástav vedeného Notářskou komorou ČR. Protože byly splněny všechny náležitosti potřebné pro vznik zástavního práva, vzniklo žalobci v souladu s ustanovením § 28 odst.1 zákona č. 328/1991 Sb. (ve znění pozdějších předpisů) právo, aby jeho zajištěná pohledávka byla uspokojena z výtěžku "zpeněžení zásob, které v době prohlášení konkursu na majetek úpadce byly uskladněny v uvedených skladech". Proti tomuto rozsudku odvolacího soudu podal žalovaný dovolání. Namítá, že v zástavní smlouvě ze dne 8.12.2004 byl předmět zástavy vymezen neurčitě. Zásoby léčiv jsou v zástavní smlouvě označeny za věc hromadnou; protože věcí hromadnou je "soubor věcí, který tvoří jediný, hospodářsky nedílný nebo i dělitelný celek", nelze ze zástavní smlouvy dovodit, co tvoří věc hromadnou. Zásoby léčiv je navíc třeba považovat "za zboží, se kterým je průběžně obchodováno", a zboží "není stálým aktivem, ale oběživem a jako takové nemůže být předmětem zástavního práva bez konkrétního označení nebo specifikace". Žalovaný dále dovozuje, že povaha zásob léčiv nepřipouští, aby byly způsobilým předmětem zástavy, když "se jedná o věc určenou k okamžité a postupné spotřebě", a že právní názor odvolacího soudu vede k absurdnímu závěru, že "každá osoba, které by bylo ze skladu léčivo vydáno či prodáno, by byla v postavení zástavního dlužníka". Žalovaný navrhl, aby dovolací soud zrušil rozsudek odvolacího soudu a aby mu věc vrátil k dalšímu řízení. Žalobce navrhl, aby dovolací soud dovolání zamítl. Uvedl, že pojem "léčiva" je naprosto urči