21 Cdo 3761/2021 — Nejvyšší soud

21 Cdo 3761/2021 citace  Soud:Nejvyšší soud Datum rozhodnutí:7. 2. 2023 Spisová značka:21 Cdo 3761/2021 ECLI:ECLI:CZ:NS:2023:21.CDO.3761.2021.1 Typ rozhodnutí:ROZSUDEK Heslo:Znalci Znalecký posudek Koncentrace řízení Mzda (a jiné obdobné příjmy) Náhrada škody zaměstnavatelem Daň z příjmů Dotčené předpisy:§ 519 předpisu č. 40/1964 Sb. § 118a o. s. ř. § 118b o. s. ř. § 265 odst. 2 předpisu č. 262/2006 Sb. Kategorie rozhodnutí:B Zveřejněno na webu:2. 5. 2023 Citace rozhodnutí Nejvyššího soudu by měla obsahovat formu rozhodnutí, označení soudu, datum rozhodnutí, spisovou značku, případně údaj o uveřejnění ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek a odkaz na zdroj. Vzor: usnesení Nejvyššího soudu ze dne 11. 11. 2001, sp. zn. 21 Cdo 123/2001, uveřejněné pod č. 11/2003 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, část občanskoprávní a obchodní, dostupné na www.nsoud.cz. 21 Cdo 3761/2021-540 ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy senátu JUDr. Jiřího Doležílka a soudců JUDr. Marka Cigánka a Mgr. Miroslava Hromady, Ph.D., v právní věci žalobce D. H., narozeného dne XY, bytem v XY, zastoupeného JUDr. Tomášem Kociánem, advokátem se sídlem v Plzni, Jetelová č. 254/2, proti žalované Penny Market s. r. o. se sídlem v Radonicích, Počernická č. 257, IČO 64945880, zastoupené JUDr. Petrou Klustovou, Ph.D., advokátkou se sídlem v Praze 1, Konviktská č. 291/24, o 58 438,77 Kč s příslušenstvím, vedené u Okresního soudu Plzeň-město pod sp. zn. 21 C 192/2018, o dovolání žalobce proti rozsudku Krajského soudu v Plzni ze dne 11. srpna 2021, č. j. 15 Co 93/2021-499, takto: I. Dovolání žalobce proti rozsudku krajského soudu v části, v níž byl potvrzen výrok rozsudku soudu prvního stupně o zamítnutí žaloby co do 42 738,60 Kč s příslušenstvím, a v části, ve které byl potvrzen rozsudek soudu prvního stupně ve výrocích o náhradě nákladů řízení a ve které bylo rozhodnuto o náhradě nákladů odvolacího řízení, se odmítá. II. Rozsudek krajského soudu (s výjimkou části, v níž byl potvrzen výrok rozsudku soudu prvního stupně o zamítnutí žaloby co do 42 738,60 Kč s příslušenstvím), rozsudek Okresního soudu Plzeň-město ze dne 11. února 2021, č. j. 21 C 192/2018-493, v části, v níž byla zamítnuta žaloba co do 7 333,97 Kč s příslušenstvím, a ve výrocích o nákladech řízení, a usnesení Okresního soudu Plzeň-město ze dne 18. srpna 2021, č. j. 21 C 192/2018-506, se zrušují a věc se v tomto rozsahu vrací Okresnímu soudu Plzeň-město k dalšímu řízení. Odůvodnění: 1. Žalobou podanou u Okresního soudu Plzeň-město dne 25. 4. 2018 se žalobce domáhal po žalované zaplacení 51 104,80 Kč s 8,5% úrokem z prodlení od 1. 3. 2018 do zaplacení s tím, že je u ní zaměstnán jako vedoucí prodejny a dne 20. 9. 2017 utrpěl pracovní úraz spočívající ve sražení elektrickým paletovým vozíkem. V jeho důsledku byl žalobce v pracovní neschopnosti rovněž od listopadu 2017, přičemž za měsíc leden 2018 vyplatila žalovaná žalobci náhradu za ztrátu na výdělku po dobu pracovní neschopnosti ve výši 31 364 Kč, avšak podle žalobce je rozhodným obdobím pro stanovení průměrného výdělku období červenec – září 2017, proto průměrný výdělek v lednu 2018 činil 118 900,80 Kč, a po odečtení nemocenské ve výši 36 432 Kč a plnění ze strany žalované zbývá částka 51 104,80 Kč. 2. Dále se žalobce domáhá zaplacení částky 7 333,97 Kč s 8,5% úrokem z prodlení od 11. 4. 2018 do zaplacení s tím, že s žalovanou vedl spor o zaplacení částky 480 992,31 Kč jako dlužné mzdy za období od listopadu 2010 do dubna 2012, přičemž žalovaná uhradila dlužnou částku až v rámci výplaty za červenec 2017. V důsledku této jednorázové úhrady však vznikla žalobci povinnost k úhradě solidárního zvýšení daně ve výši 7 333,97 Kč. Žalobci tak byla způsobena škoda, neboť hradila-li by žalovaná řádně a včas mzdové nároky za každý měsíc, nikoliv jednorázově, nebyl by žalobce povinen k solidárnímu zvýšení daně. 3. Okresní soud Plzeň-město usnesením ze dne 17. 9. 2018, č. j. 21 C 192/2018-167, připustil rozšíření žaloby o 2 428,80 Kč s 8,5% úrokem z prodlení od 1. 3. 2018 do zaplacení (z důvodu nového výpočtu ztráty na výdělku žalobcem) a částečně zastavil řízení co do 10 795 Kč s 8,5% úrokem z prodlení od 1. 3. 2018 do zaplacení z důvodu částečného zpětvzetí žaloby pro plnění ze strany žalované. 4. Rozsudkem ze dne 11. 2. 2021, č. j. 21 C 192/2018-493, Okresní soud Plzeň-město žalobu o zaplacení částky 50 072,57 Kč s příslušenstvím zamítl (výrok I), uložil žalobci povinnost zaplatit žalované náhradu nákladů řízení ve výši 94 568,60 Kč (výrok II) a zaplatit náklady státu, o jejichž výši bude rozhodnuto samostatným usnesením (výrok III); stalo se tak usnesením ze dne 18. 8. 2021, č. j. 21 C 192/2018-506. Ve vztahu k prvému nároku soud prvního stupně uzavřel, že pracovní neschopnost žalobce v lednu 2018 nebyla důsledkem pracovního úrazu žalobce z 20. 9. 2017. K tomuto závěru dospěl na základě revizního znaleckého posudku Institutu postgraduálního vzdělávání ve zdravotnictví a výslechu zpracovatele posudku MUDr. Jana Boháče. Revizní posudek považoval za správné závěry znaleckého posudku doc. MUDr. Evžena Hrnčíře, CSc., MBA, a nikoliv závěry posudku MUDr. Bedřicha Helma. Nárok na náhradu škody, jež měla být žalobci způsobena pozdní jednorázovou úhradou dlužné mzdy včetně úroků z prodlení, shledal soud prvního stupně nedůvodným, neboť podle § 519 občanského zákoníku má věřitel právo na náhradu škody vzniklé prodlením s úhradou peněžitého dluhu výlučně jen tehdy, není-li kryta úroky z prodlení. Protože žalovaná vyplatila žalobci spolu se mzdou v měsíci červenci 2017 i částku 211 559 Kč jako úroky z prodlení s úhradou dlužné mzdy za období od listopadu 2010 do dubna 2012, nedosahuje výše žalobcem tvrzené škody částky vyplacených úroků z prodlení, a proto nárok není dán. Odkazy na rozsudky Nejvyššího soudu (rozsudky ze dne 14. 7. 2005, sp. zn. 21 Cdo 2023/2004, a ze dne 11. 2. 2010, sp. zn. 21 Cdo 1924/2008) shledal soud prvního stupně nedůvodnými, neboť v těchto řízeních neřešil dovolací soud skutkový stav, kdy zaměstnavatel spolu s dlužnou mzdou uhradil zaměstnanci i zákonný úrok z prodlení, který převyšoval škodu vzniklou zaměstnanci úhradou vyšší daně z příjmů fyzických osob. 5. K odvolání žalobce Krajský soud v Plzni rozsudkem ze dne 11. 8. 2021, č. j. 15 Co 93/2021-499 (k chybě v číslování spisu viz úřední záznam ze dne 21. 9. 2021), potvrdil rozsudek soudu prvního stupně a žalobci uložil povinnost nahradit žalované náklady odvolacího řízení ve výši 10 711 Kč. Neshledal, že by soud prvního stupně pochybil při vytváření skutkových závěrů, a uzavřel, že provedené dokazování bylo „z hlediska koncentrace řízení“ přípustné. Namítal-li žalobce podjatost znalců, odkázal odvolací soud na usnesení soudu prvního stupně o námitce podjatosti znaleckého ústavu, které považoval za správné. Souhlasil i s aplikací § 519 občanského zákoníku, neboť žalobcem tvrzená škoda byla kryta vyplacenými úroky z prodlení, a žalobce tedy neměl na její náhradu právo. Nesouhlasil ani s námitkou žalobce, že povinnost k úhradě solidární daně vznikla zaplacením úroků z prodlení, které mu byly uhrazeny včas ve lhůtě stanovené rozsudkem. Nárok na úrok z prodlení „nebyl rozsudkem konstituován“, ale vznikl žalobci již první den, kdy se žalovaná ocitla v prodlení s úhradou jistiny. 6. Proti tomuto rozsudku v celém jeho rozsahu podal žalobce dovolání. Jeho přípustnost spatřuje zaprvé v procesní otázce koncentrace řízení, při jejímž řešení se měl odvolací soud odchýlit od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu. Při jednání dne 9. 11. 2018 byla žalovaná soudem prvního stupně podle § 118a odst. 3 občanského soudního řádu vyzvána, aby označila důkazy k prokázání skutečnosti, že poškození zdraví žalobce nebylo zapříčiněno úrazem žalobce na pracovišti dne 20. 9. 2017 a že pracovní neschopnost žalobce v lednu 2018 nebyla důsledkem tohoto pracovního úrazu. Ačkoliv měla žalovaná dodat případný revizní posudek do 31. 12. 2018, předložila dva znalecké posudky MUDr. Milana Richtra, CSc. a doc. MUDr. Evžena Hrnčíře, CSc., MBA, až po uplynutí této lhůty. Dále žalobce vytýká odvolacímu soudu nesprávnou aplikaci ustanovení § 519 občanského zákoníku. Hranice pro placení tzv. solidární daně byla překročena právě a jen v důsledku úhrady úroků z prodlení, nikoliv v důsledku zaplacení jistiny. V tomto případě úroky škodu teprve způsobují, a proto škoda vzniklá v důsledku úroku z prodlení nemůže být zároveň těmito úroky kryta. Žalobce rovněž argumentuje, že primárním důvodem vzniklé škody není prodlení s výplatou jistiny, ale výplata celé dlužné částky, včetně úroků, najednou v jednom období. Tato otázka podle něj nebyla v rozhodování Nejvyššího soudu dosud vyřešena. Vyřešeny nebyly podle žalobce ani procesní otázky podjatosti znalce, které řešil odvolací soud. Žalobce má za to, že k závěru o podjatosti postačuje už jen skutečnost, že znalec, který následně vypracovává znalecký posudek, předtím vypracoval odborné vyjádření. Rovněž to, že jedním ze