21 Cdo 3793/2017 — Nejvyšší soud

21 Cdo 3793/2017 citace  Soud:Nejvyšší soud Datum rozhodnutí:24. 1. 2018 Spisová značka:21 Cdo 3793/2017 ECLI:ECLI:CZ:NS:2018:21.CDO.3793.2017.1 Typ rozhodnutí:USNESENÍ Heslo:Přípustnost dovolání Dovolací důvody Dotčené předpisy:§ 243c odst. 1 o. s. ř. Kategorie rozhodnutí:E Zveřejněno na webu:9. 4. 2018 Citace rozhodnutí Nejvyššího soudu by měla obsahovat formu rozhodnutí, označení soudu, datum rozhodnutí, spisovou značku, případně údaj o uveřejnění ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek a odkaz na zdroj. Vzor: usnesení Nejvyššího soudu ze dne 11. 11. 2001, sp. zn. 21 Cdo 123/2001, uveřejněné pod č. 11/2003 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, část občanskoprávní a obchodní, dostupné na www.nsoud.cz. 21 Cdo 3793/2017-631 U S N E S E N Í Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Lubomíra Ptáčka, Ph.D., a soudců JUDr. Jiřího Doležílka a JUDr. Pavla Malého v právní věci žalobkyně D. P., zastoupené JUDr. Jiřím Bednářem, advokátem se sídlem v Praze 2, Na Rybníčku č. 1364/12, proti žalované TECHNO - SERVIS, spol. s. r. o., se sídlem v Praze 4, Zakouřilova č. 1259/36, IČO 63992060, zastoupené JUDr. Robertem Matasem, advokátem se sídlem v Praze 1, Spálená č. 92/21, o 44 785 Kč s příslušenstvím a o vzájemném návrhu žalované na zaplacení částky 1 787 570 Kč s příslušenstvím, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 4 pod sp. zn. 10 C 129/2014, o dovolání žalobkyně proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 1. února 2017 č. j. 62 Co 368/2016-566, takto: Dovolání žalobkyně se odmítá. Stručné odůvodnění (§ 243f odst. 3 o. s. ř.): Dovolání žalobkyně proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 1. 2. 2017 č. j. 62 Co 368/2016-566 není přípustné podle ustanovení § 237 o. s. ř., a proto je Nejvyšší soud České republiky podle ustanovení § 243c odst. 1 věty první o. s. ř. odmítl. V souladu s ustálenou rozhodovací praxí dovolacího soudu jsou závěry odvolacího soudu o tom, že v posuzovaném případě v žalobě (a ve vzájemné žalobě) tvrzené nároky vznikly do 31. 12. 2013 (za účinností zákona č. 40/1964 Sb., občanského zákoníku), a proto je nelze posuzovat podle ustanovení § 700 a násl. zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, o rodinném závodě (k tomu srov. § 3028 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, a rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 16. 6. 2015 sp. zn. 21 Cdo 3612/2014, uveřejněný pod č. 4 ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek, roč. 2016), že pracovní poměr je charakterizován tím, že zaměstnanec vykonává činnost podle pokynů zaměstnavatele, ve stanovené pracovní době, na jeho riziko a jejím cílem je plnění úkolů zaměstnavatele, a proto pracovní poměr nevznikl, jestliže žalobkyně pro žalovanou takovou činnost nevykonávala (k tomu srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 16. 6. 2011 sp. zn. 21 Cdo 920/2010 a rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 19. 1. 2017 sp. zn. 21 Cdo 3613/2015), a že zákoník práce nezakazuje vznik pracovního poměru mezi manželem a společností (právnickou osobou), jejímž jediným společníkem je druhý z manželů, neboť podle ustanovení § 318 zákoníku práce nemůže být pracovní poměr mezi manžely (jako fyzickými osobami). Dovolací soud zároveň neshledal důvod pro to, aby byly rozhodné právní otázky posouzeny jinak. Námitky, kterými žalobkyně uplatnila jiný dovolací důvod než ten, který je uveden v ustanovení § 241a odst. 1 o. s. ř., a ze kterých nevyplývají žádné rozhodné právní otázky ve smyslu ustanovení § 237 o. s. ř. (namítá-li žalobkyně, že „existuje ještě jiná pracovní smlouva, na které se podpis žalované nachází“, a že svědecká výpověď jejího manžela z roku 2016 je nevěrohodná), nejsou způsobilé založit přípustnost dovolání podle ustanovení § 237 o. s. ř., neboť jejich podstatou je zpochybnění zjištěného skutkového stavu a hodnocení důkazů. Dovolací soud se nezabýval námitkou žalobkyně o tom, že v posuzovaném případě „ve skutečnosti probíhá spor o vypořádání SJM ještě za trvání manželství“, neboť rozhodnutí odvolacího soudu na vyřešení této otázky nezávisí. Odvolací soud zrušil rozsudek soudu prvního stupně v části, v níž bylo rozhodnuto o vzájemném návrhu žalované, jelikož došel k závěru, že rozsudek soudu prvního stupně je v této části nepřezkoumatelný (pro nedostatečné vymezení nároku a jeho výpočtu), a proto se nezabýval otázkou, zda částka bezdůvodného obohacení patří do společného jmění manželů a jak by případně měla být vypořádána. O nákladech dovolacího řízení bude rozhodnuto v konečném rozhodnutí. Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek. V Brně dne 24. ledna 2018 JUDr. Lubomír Ptáček, Ph.D. předseda senátu