21 Cdo 3794/2007 — Nejvyšší soud

21 Cdo 3794/2007 citace  Soud:Nejvyšší soud Datum rozhodnutí:21. 8. 2008 Spisová značka:21 Cdo 3794/2007 ECLI:ECLI:CZ:NS:2008:21.CDO.3794.2007.1 Typ rozhodnutí:ROZSUDEK Dotčené předpisy:§ 176 předpisu č. 65/1965Sb. § 172 předpisu č. 65/1965Sb. § 241a odst. 1 předpisu č. 99/1963Sb. § 132 odst. 1 předpisu č. 99/1963Sb. Kategorie rozhodnutí:C Zveřejněno na webu:31. 12. 2009 Citace rozhodnutí Nejvyššího soudu by měla obsahovat formu rozhodnutí, označení soudu, datum rozhodnutí, spisovou značku, případně údaj o uveřejnění ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek a odkaz na zdroj. Vzor: usnesení Nejvyššího soudu ze dne 11. 11. 2001, sp. zn. 21 Cdo 123/2001, uveřejněné pod č. 11/2003 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, část občanskoprávní a obchodní, dostupné na www.nsoud.cz. 21 Cdo 3794/2007 ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Zdeňka Novotného a soudců JUDr. Ljubomíra Drápala a JUDr. Mojmíra Putny v právní věci žalobce R.V., podnikatele, zastoupeného advokátem, proti žalovanému L. B., zastoupenému advokátkou, o 153.440,- Kč s úroky z prodlení, vedené u Okresního soudu v Rakovníku pod sp. zn. 6 C 778/2001, o dovolání žalovaného proti rozsudku Krajského soudu v Praze ze dne 27. března 2007 č.j. 23 Co 520/2006-255, takto: I. Dovolání žalovaného se zamítá. II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení. O d ů v o d n ě n í : Žalobce se (žalobou změněnou se souhlasem soudu prvního stupně) domáhal, aby mu žalovaný zaplatil 153.440,- Kč s 10% úroky z prodlení od 1.3.2001 do zaplacení. Žalobu odůvodnil tím, že žalovaný u něj pracoval na základě pracovní smlouvy ze dne 1.3.1999 jako řidič, a (protože součástí této práce byla přeprava svěřených hodnot pro žalovaného nebo jiné subjekty), uzavřel se žalobcem dne 1.3.1999 také dohodu o hmotné odpovědnost, „obzvlášť za převážené zboží“. Dne 9.11.2000 žalovaný převážel od zákazníka T. L. s.r.o., zboží (od společnosti T. M. C. s.r.o.) do hypermarketu T. v H. K. Nakládka zboží byla provedena u T. L. s.r.o., žalovaný zboží převzal, avšak při vykládce v hypermarketu T. bylo zjištěno, že chybí 25 kusů mikrosystému A. v souhrnné hodnotě 117.500,- Kč a 6 kusů TV přijímačů Mono v souhrnné hodnotě 35.940,- Kč. Společnost T. L. s.r.o. celkovou částku 153.440,- Kč „strhla žalobci z faktur, které mu měla uhradit, jako rozdíl množství zboží převzatého u ní ve skladě a dodaného zákazníkovi“, a žalobci tak vznikla škoda, za kterou podle jeho názoru „nezpochybnitelně“ nese hmotnou odpovědnost žalovaný. Okresní soud v Rakovníku rozsudkem ze dne 18.11.2002 č.j. 6 C 778/2001-60 žalovanému uložil, aby žalobci zaplatil 153.440,- Kč s 8% úroky z prodlení od 1.3.2001 do zaplacení, „v ostatním, pokud jde o úroky z prodlení ve výši 2%“, žalobu zamítl a rozhodl, že žalovaný je povinen zaplatit žalobci na nákladech řízení 34.035,- Kč k rukám advokáta. Vycházel ze zjištění, že mezi účastníky byla dne 1.3.1999 uzavřena dohoda o hmotné odpovědnosti, na základě níž žalovaný (zaměstnaný u žalobce jako řidič) „odpovídal m.j. za převážené zboží“. Dne 9.11.2000 bylo u zákazníka T. L. s.r.o. „žalovanému m.j. naloženo i 50 ks TV mono a 50 ks mikrosystému A.“ a tentýž den v hypermarketu T. v H. K. však „bylo vyloženo jen 44 ks TV mono a 25 ks mikrosystému A.“. Žalobci tak podle názoru soudu prvního stupně „vznikla škoda ve výši 153.440,- Kč“, za kterou podle ustanovení § 176 zák. práce „odpovídá žalovaný, který zboží převážel“ a jemuž „se nepodařilo prokázat, že schodek vznikl zcela nebo zčásti bez jeho zavinění“. Protože podle ustanovení § 181 zák. práce zaměstnanec, který odpovídá za schodek, je povinen jej uhradit v plné výši, soud prvního stupně „rozhodl o povinnosti žalovaného uhradit žalobci částku 153.440,- Kč“ s úroky z prodlení ve výši dvojnásobku diskontní sazby, který k 1.3.2001 „činil pouze 8%, nikoli (požadovaných) 10%“. K odvolání žalovaného Krajský soud v Praze usnesením ze dne 25.3.2003 č.j. 23 Co 44/2003-86 rozsudek soudu prvního stupně zrušil a věc vrátil tomuto soudu k dalšímu řízení. Odvolací soud vytkl soudu prvního stupně, že z hlediska vzniku odpovědnosti žalobce za schodek na svěřených hodnotách podle ustanovení § 176 zák. práce „se nijak zvlášť nezabýval“ tím, zda hodnoty, na nichž vznikl schodek, byly žalobci (jako hmotně odpovědnému zaměstnanci) svěřeny, jestliže se „omezil pouze na konstatování“, že „žalovaný převážel zboží“, které mu bylo ve skladě společnosti T. L. s.r.o. „naloženo“, přestože žalovaný v průběhu řízení namítal, že podpis na kompletačním seznamu ze dne 27.10.2000 (obsahujícím seznam zboží, které T. L s.r.o. připravila k nakládce) není jeho podpisem. Jedná se přitom o námitku „zásadního významu“, neboť – jak odvolací soud uvedl – kdyby se žalovanému podařilo prokázat, že podpis na kompletačním seznamu, na kterém je uvedeno i zboží, jehož ztrátou vznikl schodek, není jeho, „znamenalo by to, že by žalobce musel jinými důkazními prostředky prokázat své tvrzení, že žalovanému byly hodnoty, na nichž vznikl schodek, skutečně svěřeny“. S poukazem na rozdílné předpoklady vzniku obecné odpovědnosti zaměstnance za škodu podle ustanovení § 172 zák. práce a zvláštní odpovědnosti za schodek podle ustanovení § 176 zák. práce odvolací soud dále zdůraznil, že „není podstatné, zda si zaměstnanec řádně zkontroloval, jaké hodnoty přebírá, ale především to, že je převzal“; zanedbání řádné kontroly „by mohlo mít význam teprve v případě posouzení věci podle ustanovení § 172 zák. práce a zkoumání, zda došlo k porušení pracovních povinností“. Soudu prvního stupně uložil, aby v naznačeném směru zjednal nápravu a aby se „důkladněji vypořádal i s v odvolání namítanými nesrovnalostmi v listinných důkazech předložených žalobcem“. Okresní soud v Rakovníku poté rozsudkem ze dne 4.9.2006 č.j. 6 C 778/2001-218 žalobu zamítl a rozhodl, že žalobce je povinen zaplatit žalovanému na nákladech řízení 112.355,- Kč k rukám advokátky a „České republice – Okresnímu soudu v Rakovníku“ 10.784,50 Kč. Po doplnění řízení dospěl soud prvního stupně k závěru, že žalobce „neprokázal, že by mu žalovaný při přepravě zboží dne 9.11.2000 z T. L. s.r.o. do hypermarketu T. v H. K. pro firmu T. způsobil škodu, která je žalována“. Své tvrzení, že musel společnosti T. L. s.r.o. zaplatit 153.440,- Kč (resp. mu tato společnost tuto částku odečetla z jiné faktury, kterou mu měla uhradit), žalobce prokazoval listinami (fakturou č. od T. L. s.r.o. ze dne 31.1.2001 a dopisem této společnosti ze dne 2.2.2001), které však „odkazují na blíže neidentifikovanou fakturu od firmy T., dodací list bez uvedení čísla a data, příjemku taktéž bez uvedení data a čísla a kompletační seznam bez uvedení data“, z čehož tedy „není jasné, zda se jedná o listiny, jimiž byl proveden důkaz (kompletační seznam ze dne 27.10.2000, dodací list od T. M. C. s.r.o. ze dne 8.11.2000, příjemka z hypermarketu T. ze dne 9.11.2000 a faktura ze dne 30.12.2000 od T. M. C. s.r.o. pro T. L. s.r.o. na částku 153.440,- Kč), nebo o listiny jiné“. Jelikož za tohoto stavu žalobce „neprokázal“ vznik škody, jako jeden z předpokladů pro vznik odpovědnosti zaměstnance za škodu, „ať již ve smyslu § 172 či § 176 zák. práce“, soudu prvního stupně „nezbylo, než žalobu zamítnout, aniž by se zabýval dalšími předpoklady pro odpovědnost žalovaného dle § 172 či § 176 zák. práce“. K odvolání žalobce Krajský soud v Praze rozsudkem ze dne 27.3.2007 č.j. 23 Co 520/2006-255 rozsudek soudu prvního stupně změnil tak, že žalovanému uložil, aby žalobci zaplatil 42.768,- Kč s 8% úroky z prodlení od 1.3.2001 do zaplacení, „jinak“ (tj. v části o zamítnutí žaloby co do částky 110.682,- Kč s úroky z prodlení) tento rozsudek potvrdil a rozhodl, že žalobce je povinen zaplatit žalovanému na nákladech řízení před soudem prvního stupně 46.802,- Kč a na nákladech odvolacího řízení 17.954,- Kč, obojí k rukám advokátky, a že je žalobce povinen zaplatit „České republice – Okresnímu soudu v Rakovníku“ na nákladech řízení 7.764,50 Kč a žalovaný z téhož titulu 3.020,- Kč. Podle názoru odvolacího soudu lze na základě listinných důkazů (zejména tzv. kompletačního seznamu ze dne 27.10.2000 a tzv. příjemky ze dne 9.11.2000) „považovat za prokázané, že ne všechno připravené zboží, které měl žalovaný dne 9.11.2000 přepravit z areálu firmy T. L. s.r.o. L. u B., bylo do hypermarketu T. v H. K. řádně přepraveno“. Protože „rovněž lze považovat za prokázané“, že hodnota zboží, které dne 9.11.2000 „nedošlo“ do hypermarketu T. v H. K. „byla vyčíslena částkou 153.440,- Kč“, která byla žalobci firmou T. L. s.r.o. předepsána k úhradě (formou zápočtu oproti pohledávce žalobce vůči této společnosti), odvolací soud na rozdíl od soudu prvního stupně dovodil, že „žalobci tak vznikla škoda v uvedené výši“. Žalobce však podle názoru odvolacího soudu „neunesl důkazní břemeno“ ohledně převzetí hodnot, na nichž vznikl schodek, hmotně odpovědným zaměstnancem (žalobcem), neboť „provedenými důkazy nebylo prokázáno, že by žalovaný veškeré zboží, které měl