21 Cdo 390/2015 — Nejvyšší soud

21 Cdo 390/2015 citace  Soud:Nejvyšší soud Datum rozhodnutí:9. 4. 2015 Spisová značka:21 Cdo 390/2015 ECLI:ECLI:CZ:NS:2015:21.CDO.390.2015.1 Typ rozhodnutí:USNESENÍ Heslo:Dovolání Pravomoc soudu Dotčené předpisy:§ 7 odst. 1 o. s. ř. § 11 odst. 2,3,5,8 předpisu č. 133/1985Sb. § 241a odst. 1 o. s. ř. § 243d písm. a) o. s. ř. Kategorie rozhodnutí:B Zveřejněno na webu:25. 6. 2015 Citace rozhodnutí Nejvyššího soudu by měla obsahovat formu rozhodnutí, označení soudu, datum rozhodnutí, spisovou značku, případně údaj o uveřejnění ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek a odkaz na zdroj. Vzor: usnesení Nejvyššího soudu ze dne 11. 11. 2001, sp. zn. 21 Cdo 123/2001, uveřejněné pod č. 11/2003 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, část občanskoprávní a obchodní, dostupné na www.nsoud.cz. 21 Cdo 390/2015 U S N E S E N Í Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedkyně senátu JUDr. Olgy Puškinové a soudců JUDr. Mojmíra Putny a JUDr. Zdeňka Novotného v právní věci žalobce L. L., zastoupeného Mgr. Janem Svobodníkem, advokátem se sídlem v Ostravě-Moravské Ostravě, Sadová č. 2650/20, proti žalované FIRECON CZ, s.r.o. se sídlem v Praze 2, Vinohradech, Americká č. 2548/1a, IČO 25862341, zastoupené JUDr. Kateřinou Martínkovou, advokátkou se sídlem v Ostravě-Moravské Ostravě, Sokolská třída č. 22, o určení, že „žalobce je způsobilý a má právo provádět kontrolu, údržbu a servis požárně bezpečnostních zařízení společnosti FIRECON CZ, s.r.o., na objektech, na kterých jsou instalovány výrobky společnosti FIRECON CZ, s.r.o.“, vedené u Okresního soudu v Ostravě pod sp. zn. 26 C 44/2012, o dovolání žalované proti usnesení Krajského soudu v Ostravě ze dne 2. dubna 2014, č. j. 16 Co 23/2014 - 43, takto: I. Dovolání žalované se zamítá. II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení. Odůvodnění: Žalobce se žalobou podanou dne 23. 4. 2012 u Okresního soudu v Ostravě domáhal určení, že „je způsobilý a má právo provádět kontrolu, údržbu a servis požárně bezpečnostních zařízení společnosti FIRECON CZ, s.r.o., na objektech, na kterých jsou instalovány výrobky společnosti FIRECON CZ, s.r.o.“. Žalobu zdůvodnil zejména tím, že na základě pracovní smlouvy ze dne 29. 6. 2007 pracoval u žalované na pozici vedoucího servisního a revizního oddělení, že dne 11. 11. 2008 mu žalovaná vystavila „Prohlášení o způsobilosti k revizní činnosti“, jímž jej „oprávnila ke zkouškám provozuschopnosti dle vyhlášky Ministerstva vnitra č. 246/2001 Sb. a k servisní činnosti zařízení odvodu kouře a tepla na objektech, na kterých je její zařízení“, že dne 2. 7. 2009 mu Ministerstvo vnitra vydalo osvědčení o tom, že „je technikem požární ochrany podle ustanovení § 11 odst. 2 zákona č. 133/1985 Sb., o požární ochraně“, že dohodou o ukončení pracovního poměru uzavřenou mezi účastníky dne 3. 8. 2009 jeho pracovní poměr u žalované ke dni 21. 8. 2009 skončil a že dopisem ze dne 25. 10. 2010 mu žalovaná sdělila, že mu odnímá potvrzení o způsobilosti k revizní činnosti ze dne 11. 11. 2008, neboť bylo vázáno na trvání pracovního poměru. Žalobce má však - na rozdíl od žalované - za to, že prohlášení o způsobilosti k revizní činnosti udělené mu žalovanou dne 11. 11. 2008 jej i po skončení pracovního poměru opravňuje k této servisní a revizní činnosti a že žalovaná nemá právo mu jej odejmout. Vzhledem k tomu, že podle vyjádření Generálního ředitelství Hasičského záchranného sboru ČR ze dne 7. 12. 2011 tomuto orgánu „nepřísluší posuzovat oprávněnost nebo neoprávněnost právnické osoby k odebrání dříve vystaveného osvědčení“, obrátil se žalobce s požadovaným určením na soud. Okresní soud v Ostravě usnesením ze dne 16. 10. 2013, č. j. 26 C 44/2012 - 22, řízení zastavil s tím, že po právní moci tohoto usnesení bude věc postoupena Hasičskému záchrannému sboru Moravskoslezského kraje se sídlem Výškovická 40, Ostrava - Zábřeh, jako orgánu pravomocnému rozhodnout o odborné způsobilosti žalobce provádět kontrolu, údržbu a servis požárně bezpečnostních zařízení, a dále rozhodl, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení. Soud prvního stupně při svém rozhodnutí vyšel z ustanovení § 7 odst. 1 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „o. s. ř.“), podle nějž soudy v občanském soudním řízení projednávají a rozhodují spory a jiné právní věci, které vyplývají z občanskoprávních, pracovních, rodinných a obchodních vztahů, pokud je podle zákona neprojednávají a nerozhodují o nich jiné orgány, a dále z ustanovení § 31 zákona č. 133/1985 Sb., o požární ochraně, jež stanoví, že státní požární dozor vykonává kontrolu dodržování povinností stanovených právními předpisy o požární ochraně. Dále konstatoval, že prováděcím předpisem k tomuto zákonu je vyhláška Ministerstva vnitra České republiky č. 246/2001 Sb., kterou se stanoví podmínky požární bezpečnosti a výkonu státního požárního dozoru (dále též jen „vyhl. č. 246/2001 Sb.“), z níž vyplývá, že „v projednávaném případě tímto orgánem státního požárního dozoru je Hasičský záchranný sbor Moravskoslezského kraje, který je pravomocný rozhodnout o odborné způsobilosti žalobce provádět kontrolu, údržbu a servis požárně bezpečnostních zařízení“. Dospěl proto k závěru, že daná věc nespadá do pravomoci soudu, a proto podle ustanovení § 104 odst. 1 o. s. ř. řízení zastavil a rozhodl o postoupení věci příslušnému orgánu. K odvolání žalobce Krajský soud v Ostravě usnesením ze dne 2. 4. 2014, č. j. 16 Co 23/2014 - 43, usnesení soudu prvního stupně změnil tak, že „řízení se nezastavuje a že po právní moci tohoto usnesení nebude věc postoupena Hasičskému záchrannému sboru Moravskoslezského kraje, se sídlem v Ostravě-Zábřehu, Výškovická 40, jako orgánu pravomocnému rozhodnout o odborné způsobilosti žalobce provádět kontrolu, údržbu a servis požárně bezpečnostních zařízení“. Odvolací soud s odkazem na ustanovení § 7 odst. 1 o. s. ř. a na rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 18. prosince 2001, sp. zn. 21 Cdo 615/2001, vyslovil právní názor, že v daném případě se jedná o pracovněprávní vztah, což „vyplývá ze skutkových tvrzení uvedených v žalobě, zkráceně řečeno, že za trvání pracovního poměru žalovaná vydala žalobci prohlášení o způsobilosti k revizní činnosti a po skončení pracovního poměru mu sdělila, že mu toto potvrzení odnímá a žalobce s tímto názorem nesouhlasí“. Nelze proto dospět k závěru, že daná věc nespadá do pravomoci soudu. Proti tomuto usnesení odvolacího soudu podala žalovaná dovolání, jehož přípustnost dovozuje z ustanovení § 237 o. s. ř., neboť má zato, že rozhodnutí odvolacího soudu závisí na řešení otázek, jež v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyly vyřešeny, a to: a) „zda je soud v rámci soukromoprávní určovací žaloby oprávněn rozhodovat o určení způsobilosti určitého subjektu provádět kontrolu, údržbu a servis požárně bezpečnostních zařízení“, b) „zda v případě, kdy soud dospěje k závěru, že soud je oprávněn rozhodovat o výše uvedené otázce, může mít naléhavý právní zájem na tomto určení a být v řízení aktivně legitimována osoba, která sama kontrolu, údržbu a servis požárně bezpečnostních zařízení neprovádí“, c) „zda v případě určovací žaloby o způsobilosti určitého subjektu provádět kontrolu, údržbu a servis požárně bezpečnostních zařízení jiného subjektu, se může jednat o pracovněprávní spor, když subjekt, který se domáhá určení, není zaměstnancem subjektu, který požárně bezpečnostní zařízení vyrábí, a subjekt, který dle tvrzení subjektu, jež se domáhá určení, fakticky kontrolu, údržbu a servis bezpečnostních zařízení provádí, nikdy zaměstnancem výrobce požárně bezpečnostních zařízení nebyl, neboť se jedná o právnickou osobu“, d) „zda v případě, kdy soud dospěje k závěru, že soud je oprávněn rozhodovat o výše uvedené otázce a) a nejedná se o pracovněprávní spor, je věcně příslušným soudem k projednání věci okresní soud nebo věc spadá do působnosti krajského soudu“, a e) „zda v případě, že věc spadá do rozhodovací pravomoci soudu, je správně soud, který věc rozhoduje, obsazen“. Dovolatelka namítá, že o určení způsobilosti žalobce provádět kontrolu, údržbu a servis požárně bezpečnostních zařízení žalované je oprávněn rozhodovat jen orgán státní správy, že soud nesprávně vyhodnotil otázku naléhavého právního zájmu žalobce na požadovaném určení, jakož i otázku jeho aktivní legitimace, a že daný spor není sporem pracovněprávním. Dále odvolacímu soudu vytýká, že jeho rozhodnutí je nepřezkoumatelné a že přehlédl skutečnost, že žalobce se nedomáhá určení, zda je žalovaná oprávněna odvolat prohlášení o způsobilosti k provádění revizní činnosti, nýbrž určení, že je oprávněn provádět kontrolu, údržbu a servis požárně bezpečnostních zařízení žalované na objektech, na nichž jsou instalovány výrobky žalované, což je otázka širší, která obsahuje i řadu veřejnoprávních aspektů, jež soudu v daném řízení nepřísluší zkoumat. Podle dovolatelky lze již z názvu vyhlášky Ministerstva vnitra č. 246/2001 Sb. dovodit, že se jedná o oblast, v níž je vykonáván státní dozor, a rovněž ze zákona