21 Cdo 3971/2007 — Nejvyšší soud

21 Cdo 3971/2007 citace  Soud:Nejvyšší soud Datum rozhodnutí:2. 9. 2008 Spisová značka:21 Cdo 3971/2007 ECLI:ECLI:CZ:NS:2008:21.CDO.3971.2007.1 Typ rozhodnutí:ROZSUDEK Dotčené předpisy:§ 29 odst. 2 předpisu č. 155/2000Sb. Kategorie rozhodnutí:C Zveřejněno na webu:31. 12. 2009 Citace rozhodnutí Nejvyššího soudu by měla obsahovat formu rozhodnutí, označení soudu, datum rozhodnutí, spisovou značku, případně údaj o uveřejnění ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek a odkaz na zdroj. Vzor: usnesení Nejvyššího soudu ze dne 11. 11. 2001, sp. zn. 21 Cdo 123/2001, uveřejněné pod č. 11/2003 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, část občanskoprávní a obchodní, dostupné na www.nsoud.cz. 21 Cdo 3971/2007 ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Zdeňka Novotného a soudců JUDr. Ljubomíra Drápala a JUDr. Mojmíra Putny v právní věci žalobce E. C., s. s r.o., zastoupené advokátem, proti žalovanému I. H., zastoupenému advokátem, o 106.524,- Kč s úroky z prodlení, vedené u Okresního soudu v Semilech pod sp. zn. 5 C 494/2003, o dovolání žalobce proti rozsudku Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 2. dubna 2007 č.j. 24 Co 369/2006-526, takto: I. Dovolání žalobce se zamítá. II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení. Odůvodnění: Žalobce se domáhal, aby mu žalovaný zaplatil 106.524,- Kč s 3% úroky z prodlení od 9.4.2003 do zaplacení. Žalobu odůvodnil tím, že žalovaný byl u něj zaměstnán od 1.11.1995 do 4.3.2003 jako „obchodní zástupce T.“ a že „v rámci své pracovní smlouvy měl uzavřenou tzv. konkurenční doložku“, ve které se zavázal, že „nesmí po celou dobu platnosti této smlouvy, jakož i po dobu jednoho roku po skončení pracovního poměru u žalobce vykonávat pro jiného zaměstnavatele nebo na vlastní účet činnost, která byla, je či bude za trvání této smlouvy předmětem činnosti žalobce, nebo jinou činnost, která by měla soutěžní povahu vůči podnikání žalobce“. Protože žalovaný tento závazek nedodržel (v uvedeném období začal samostatně podnikat v totožném předmětu činnosti jako žalobce a „obchoduje se stejnými komoditami jako žalobce“), vznikla mu povinnost zaplatit žalobci smluvní pokutu ve výši šestinásobku jeho průměrné hrubé mzdy, která „dle sdělení účtárny“ činila „v rozhodném období“ 17.754,- Kč. Okresní soud v Semilech rozsudkem ze dne 8.12.2005 č.j. 5 C 494/2003-487 žalobě vyhověl a rozhodl, že žalovaný je povinen „nahradit“ žalobci náklady řízení ve výši 51.977,40 Kč k rukám advokáta Mgr. R. J. a České republice náklady řízení ve výši 905,- Kč. Ve věci samé dospěl k závěru, že mezi žalobcem a žalovaným, který u žalobce pracoval od 1.11.1995 jako obchodní zástupce, byl dne 8.12.2000 „platně podepsán dodatek k pracovní smlouvě, v němž došlo s účinností od 1.1.2001 k úpravě tzv. konkurenční doložky“, jejíž obsah „odpovídá znění“ ustanovení § 29 odst. 2 zák. práce účinného od 1.1.2001. Protože „bylo prokázáno“, že žalovaný již v době, kdy začal pro žalobce pracovat, „měl vystavené živnostenské oprávnění“ a v průběhu pracovního poměru u žalobce i po jeho ukončení okamžitým zrušením ze strany žalobce ke dni 4.4.2003 „obchodoval (bez souhlasu žalobce) s komoditami stejného nebo podobného, zaměnitelného charakteru“, soud prvního stupně „uzavřel, že skutečně svým jednání porušil konkurenční doložku, která byla platně uzavřena“, a že proto žalovaného „stíhá povinnost nahradit žalobci smluvní pokutu ve výši šestinásobku své průměrné hrubé mzdy“. I když průměrný výdělek žalovaného v rozhodném období (IV. čtvrtletí 2002) činil 28.498,30 Kč, zatímco žalobce vycházel průměrného výdělku 17.754,- Kč, mohl soud - vázán žalobou - přiznat žalobci toliko požadovaných 106.524,- Kč. K odvolání žalovaného Krajský soud v Hradci Králové rozsudkem ze dne 2.4.2007 č.j. 24 Co 369/2006-526 rozsudek soudu prvního stupně změnil tak, že žalobu zamítl, a rozhodl, že žalobce je povinen „nahradit“ žalovanému náklady řízení před soudem prvního stupně ve výši 23.862,- Kč a náklady odvolacího řízení ve výši 26.878,- Kč, obojí k rukám „jeho zástupce“, a „České republice na účet Okresního soudu v Semilech státem zálohované náklady řízení“ ve výši 905,- Kč. Odvolací soud ve shodě se soudem prvního stupně posuzoval platnost sporného konkurenčního ujednání účastníků ze dne 8.12.2000 (s ohledem na jeho sjednanou účinnost od 1.1.2001) podle zákoníku práce účinného od 1.1.2001, v němž – jak zdůraznil - „konkurenční doložka, včleněná do § 29 odst. 2, byla poměrně obsahově strohá“. Přesto však podle jeho názoru „lze z tohoto ustanovení zjistit, že její sjednání v pracovní smlouvě je svou povahou vzájemným závazkem, při němž si účastníci pracovněprávního vztahu (případně bývalí účastníci pracovněprávního vztahu) poskytují navzájem hospodářský prospěch“. V rámci zachování rovnosti účastníků v právu podnikat, vyplývajícího z čl. 26 odst. 1 Listiny základních práv a svobod, proto závazku zaměstnance využívat po skončení pracovního poměru svou odbornou kvalifikaci omezeně „musí odpovídat závazek zaměstnavatele toto omezení kompenzovat“. Jelikož závazek žalovaného obsažený ve sporné konkurenční doložce, že pod smluvní pokutou ve výši šestinásobku průměrného výdělku nebude po dobu jednoho roku po skončení pracovního poměru u žalobce vykonávat žádnou činnost, která by měla vůči podnikání žalobce soutěžní povahu, „nebyl smluvně vyvážen adekvátním protiplněním žalobce“ (za odpovídající peněžitý ekvivalent nelze považovat věrnostní příplatek ve výši 3.000,- Kč měsíčně, který žalobce žalovanému poskytoval během pracovního poměru), odvolací soud na rozdíl od soudu prvního stupně dospěl k závěru, že ujednání účastníků o konkurenční doložce, z něhož žalobce dovozuje uplatněný nárok, je neplatné. V dovolání proti tomuto rozsudku odvolacího soudu žalobce namítal, že není správný závěr odvolacího soudu o tom, že za dodržení závazku vyplývajícího z konkurenčního doložky žalobce neposkytoval žalovanému žádné adekvátní protiplnění. Z výpovědi svědků „jednoznačně vyplývá“, že žalobce poskytoval žalovanému toto plnění „formou tzv. věrnostního příplatku“ ve výši 3.000,- Kč měsíčně, který byl žalovanému vyplácen po celou dobu jeho pracovního poměru poté, co podepsal dodatek k pracovní smlouvě obsahující konkurenční doložku, a za období od ledna 2001 do března 2003 mu na tomto příplatku bylo vyplaceno více než 70.000,- Kč. Podle názoru dovolatele „soud měl zkoumat, zda žalovanému bylo kompenzační plnění poskytováno či nikoliv“, přičemž není významné, zda mu bylo poskytováno v průběhu pracovního poměru nebo také po jeho skončení. Současně „je nutno si uvědomit tu věc“, že žalovaný vykonával konkurenční činnost i po ukončení pracovního poměru u žalobce, a z tohoto důvodu „je tedy v přímém rozporu s dobrými mravy a ve vztahu k žalobci jakožto zaměstnavateli šikanózní, aby bylo po žalobci jakožto zaměstnavateli požadováno, aby platil kompenzační plnění žalovanému i za období, kdy žalovaný svůj závazek k konkurenční doložky nedodržuje“. Žalobce navrhl, aby dovolací soud napadený rozsudek odvolacího soudu zrušil a aby věc vrátil tomuto soudu k dalšímu řízení. Nejvyšší soud České republiky jako soud dovolací (§ 10a o.s.ř.) po zjištění, že dovolání bylo podáno proti pravomocnému rozsudku odvolacího soudu oprávněnou osobou (účastníkem řízení) v zákonné lhůtě (§ 240 odst. 1 o.s.ř.) a že jde o rozsudek, proti kterému je podle ustanovení § 237 odst. 1 písm. a) o.s.ř dovolání přípustné, přezkoumal napadený měnící rozsudek bez nařízení jednání (§ 243a odst. 1, věta první o.s.ř.) a dospěl k závěru, že dovolání není opodstatněné. Z hlediska skutkového stavu bylo v posuzované věci zjištěno (správnost skutkových zjištění dovolatel nenapadá), že žalovaný pracoval u žalobce na základě pracovní smlouvy ze dne 25.9.1995 (ve znění jejího „dodatku č. 1“ ze dne 29.9.1995) od 1.11.1995 jako „obchodní zástupce T.“. Dne 8.12.2000 účastníci uzavřeli dohodu označenou „dodatek č. 2 k pracovní smlouvě“, v níž se žalovaný „s účinností od 1.1.2001“ - mimo jiné - zavázal, že „nesmí po celou dobu platnosti této smlouvy, jakož i po dobu jednoho roku po skončení pracovního poměru u žalobce vykonávat pro jiného zaměstnavatele nebo na vlastní účet činnost, která byla, je či bude za trvání této smlouvy předmětem činnosti žalobce, nebo jinou činnost, která by měla soutěžní povahu vůči podnikání žalobce“. Pro případ porušení (nedodržení) uvedeného závazku byla mezi účastníky sjednána „smluvní pokuta ve výši šestinásobku průměrné hrubé mzdy“. Pracovní poměr účastníků byl rozvázán okamžitým zrušením ze strany žalobce ke dni 4.4.2003; žalovaný začal samostatně podnikat ve stejném předmětu činnosti jako žalobce (zprostředkování specializovaného velkoobchodu s ostatním zbožím a ostatní velkoobchod se stejnými komoditami jako žalobce) ještě za trvání pracovního poměru u žalobce. Za tohoto skutkového stavu byl pro posouzení opodstatněnosti uplatněného nároku žalobce – jak z toto správně vycházejí soudy obou stupňů – především významný zá