21 Cdo 4008/2018 — Nejvyšší soud

21 Cdo 4008/2018 citace  Soud:Nejvyšší soud Datum rozhodnutí:23. 6. 2020 Spisová značka:21 Cdo 4008/2018 ECLI:ECLI:CZ:NS:2020:21.CDO.4008.2018.1 Typ rozhodnutí:ROZSUDEK Heslo:Pracovněprávní vztahy Forma právních jednání (o. z.) [ Právní jednání (o. z.) ] Neplatnost právního úkonu Dotčené předpisy:§ 75 předpisu č. 262/2006Sb. ve znění do 31.07.2013 § 138 předpisu č. 262/2006Sb. ve znění do 31.07.2013 § 77 odst. 1 předpisu č. 262/2006Sb. ve znění do 31.07.2013 § 20 odst. 1 předpisu č. 262/2006Sb. ve znění do 31.07.2013 Kategorie rozhodnutí:B Zveřejněno na webu:21. 9. 2020 Citace rozhodnutí Nejvyššího soudu by měla obsahovat formu rozhodnutí, označení soudu, datum rozhodnutí, spisovou značku, případně údaj o uveřejnění ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek a odkaz na zdroj. Vzor: usnesení Nejvyššího soudu ze dne 11. 11. 2001, sp. zn. 21 Cdo 123/2001, uveřejněné pod č. 11/2003 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, část občanskoprávní a obchodní, dostupné na www.nsoud.cz. 21 Cdo 4008/2018-302 ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy senátu JUDr. Jiřího Doležílka a soudců JUDr. Pavla Malého a JUDr. Mojmíra Putny v právní věci žalobce Ľ. D., narozeného XY, bytem v XY, zastoupeného JUDr. Petrem Hampelem, Ph.D., advokátem se sídlem v Ostravě, Nivnická č. 388/12, proti žalovanému P. K., narozenému XY, bytem v XY, zastoupenému JUDr. Jaroslavem Brožem, MJur, advokátem se sídlem v Brně, Marie Steyskalové č. 767/62, o 200 000 Kč s příslušenstvím, vedené u Okresního soudu v Novém Jičíně pod sp. zn. 8 C 25/2016, o dovolání žalobce proti rozsudku Krajského soudu v Ostravě ze dne 29. června 2018 č. j. 57 Co 340/2017-287, takto: Rozsudek krajského soudu a rozsudek Okresního soudu v Novém Jičíně ze dne 13. června 2017 č. j. 8 C 25/2016-246 se zrušují a věc se vrací Okresnímu soudu v Novém Jičíně k dalšímu řízení. Odůvodnění: Žalobce se (žalobou podanou u Okresního soudu v Ostravě dne 8. 9. 2015) domáhal, aby žalovanému byla uložena povinnost zaplatit mu 200 000 Kč s úrokem z prodlení „ve výši 8 % od data podání žaloby do zaplacení“. Žalobu zdůvodnil tím, že žalovanému dne 19. 9. 2013 poskytl půjčku ve výši 200 000 Kč, jejíž převzetí žalovaný stvrdil svým podpisem „na výběrním lístku České spořitelny, a. s.“ za přítomnosti svědka M. K. Půjčenou částku však doposud žalobci přes upomínky nevrátil. Žalovaný namítal, že k uzavření smlouvy o půjčce nedošlo, a popřel pravost a správnost žalobcem předložené fotokopie výběrního lístku. Uvedl, že od roku 2006 do 30.11. 2014 poskytoval žalobci „své služby a poradenství ekonomického, obchodního, technického, finančního a personálního charakteru“, ale nikdy nevybíral peníze z účtu žalobce. V průběhu řízení žalovaný doplnil, že částku 200 000 Kč převzal od žalobce jako odměnu za výkon své činnosti na základě dohody o provedení práce. Okresní soud v Novém Jičíně (poté, co Okresní soud v Ostravě usnesením ze dne 16. 12. 2015 č. j. 117 C 51/2015-21 vyslovil svou místní nepříslušnost a rozhodl o postoupení věci Okresnímu soudu v Novém Jičíně) rozsudkem ze dne 13. 6. 2017 č. j. 8 C 25/2016-246 žalobu zamítl a uložil žalobci, aby zaplatil žalovanému na náhradě nákladů řízení 155 628 Kč k rukám advokáta JUDr. Jaroslava Brože, MJur. Soud prvního stupně vycházel ze zjištění, že žalovaný vykonával práci pro zaměstnavatele L. D. se sídlem XY (žalovaného) na základě dohod o provedení práce a že odměna z dohody o provedení práce byla od 1. 5. 2009 do 31. 12. 2011 sjednána ve výši 96 000 Kč měsíčně „hrubého“, od 1. 1. 2012 do 31. 12. 2012 ve výši 9 500 Kč měsíčně „hrubého“ a od 1. 1. 2013 do 31. 12. 2014 ve výši 10 000 Kč měsíčně „hrubého“. Při jednání v březnu 2013 se účastníci ústně dohodli na vyplacení odměny za rok 2012 a žalobce v září 2013 předal žalovanému 200 000 Kč v hotovosti jako mimořádnou odměnu za práci za rok 2012; žalovaný převzetí částky „potvrdil svým podpisem na fotokopii průpisu výběru finančních prostředků žalobce z jeho osobního účtu u České spořitelny“. V roce 2014 pak došlo k opakovanému sjednání a vyplacení odměny ve výši 200 000 Kč za rok 2013 žalobcem žalovanému a na konci roku 2014 k vyplacení částky 200 000 Kč společnosti K. „firmou Vymyslický za přípravy smluv o převodu firmy žalobce na firmu Vymyslický a za proces projednávání smluv se zákazníky“. Za tohoto skutkového stavu dospěl soud prvního stupně s odkazem na ustanovení § 35 odst. 2 občanského zákoníku k závěru o důvodnosti procesní obrany žalovaného; nedodržení písemné formy dohody musí jít k tíži zaměstnavatele, neboť podle ustanovení § 20 zákoníku práce se neplatnosti právního úkonu nemůže dovolat ten, kdo ji sám způsobil. K odvolání žalobce Krajský soud v Ostravě rozsudkem ze dne 29. 6. 2018 č. j. 57 Co 340/2017-287 rozsudek soudu prvního stupně potvrdil a žalobci uložil, aby zaplatil žalovanému na náhradě nákladů odvolacího řízení 22 748 Kč k rukám advokáta žalovaného. Odvolací soud se ztotožnil se skutkovými zjištěními soudu prvního stupně, neboť podle jeho názoru tato zjištění přes námitky žalobce „zcela odpovídají“ obsahu provedených důkazů. Za daného skutkového stavu – jak zdůraznil – nemohl být žalobce se žalobou na vrácení půjčky úspěšný, jestliže „v řízení neprokázal, že by smlouva o půjčce byla uzavřena, pouhé převzetí částky 200 000 Kč ještě neznamená, že byla uzavřena smlouva o půjčce“. Z provedeného dokazování naopak vyplynulo, že od roku 2009 žalovaný vykonával pro žalobce práce na základě dohody o provedení práce. Do konce roku 2011 činila odměna za tyto práce 96 000 Kč měsíčně „hrubého“, v roce 2012 po změně právního předpisu 8 500 Kč měsíčně „čistého“ a v letech 2013 a 2014 pak 10 000 Kč měsíčně „hrubého“. Protože žalovaný vykonával pro žalobce stále stejné množství práce, „je logické, že tento zásadní rozdíl, který za 1 měsíc činil cca 85 000 Kč, byl dohodou účastníků řešen, a to formou mimořádné odměny ve výši 200 000 Kč ročně“. Podle názoru odvolacího soudu tak žalovaný „uspěl se svou procesní obranou“ a prokázal, že předmětnou částku 200 000 Kč obdržel od žalobce na základě ústní dohody o odměně za práci, kterou žalovaný jako fyzická osoba pro žalobce v roce 2012 vykonal. Proti tomuto rozsudku odvolacího soudu podal žalobce dovolání. Namítal, že odvolací soud nesprávně posoudil otázku platnosti ústní dohody o mimořádné odměně za práci prováděnou na základě dohody o provedení práce. Podle jeho názoru je třeba dohodu o odměně za práci, případně dodatek k dohodě o provedení práce, podle ustanovení § 77 odst. 1 zákoníku práce sjednat písemně. Poukázal přitom na skutečnost, že všechny podstatné dokumenty (dohody o provedení práce), z jejichž obsahu je zřejmé, co bylo náplní práce žalovaného pro žalobce a jaká byla jeho odměna za vykonanou práci, byly mezi účastníky uzavřeny písemně. A podle nich se také účastníci chovali. Teprve v souvislosti se zahájením soudního řízení „žalovaný vytvořil legendu o tom, že mezi účastníky byla sjednána ústní dohoda o odměně za vykonanou práci za rok 2012 splatná v září 2013 ve výši 200 000 Kč“. O tom, že se nejednalo o odměnu z dohody o provedení práce, svědčí podle názoru dovolatele také to, že žalovaný nepřistoupil ke zdanění přijaté částky, ačkoliv tak učinit měl. Kromě toho žalobce namítal, že soud prvního stupně v projednávané věci rozhodoval nesprávně samosoudcem, ačkoliv šlo o věc pracovní. Navrhl, aby dovolací soud rozsudky soudů obou stupňů zrušil a věc vrátil soudu prvního stupně k dalšímu řízení. Žalovaný navrhl, aby Nejvyšší soud dovolání žalobce „odmítl in eventum zamítl“, neboť neobsahuje náležitosti podle § 241a občanského soudního řádu a není přípustné; soudy v souladu s judikaturou Nejvyššího soudu správně dovodily, že uzavřená ústní dohoda o mimořádné odměně za práci ve výši 200 000 Kč je platná. Nejvyšší soud České republiky jako soud dovolací (§ 10a občanského soudního řádu) projednal dovolání žalobce podle zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění účinném od 30. 9. 2017 (dále jen „o. s. ř.“), neboť dovoláním je napaden rozsudek odvolacího soudu, který byl vydán po 29. 9. 2017 (srov. čl. II bod 2 zákona č. 296/2017 Sb., kterým se mění zákon č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů, zákon č. 292/2013 Sb., o zvláštních řízeních soudních, ve znění pozdějších předpisů, a některé další zákony). Po zjištění, že dovolání proti pravomocnému rozsudku odvolacího soudu bylo podáno oprávněnou osobou (účastníkem řízení) ve lhůtě uvedené v ustanovení § 240 odst. 1 o. s. ř., se nejprve zabýval otázkou přípustnosti dovolání. Dovoláním lze napadnout pravomocná rozhodnutí odvolacího soudu, pokud to zákon připouští (§ 236 odst. 1 o. s. ř.). Není-li stanoveno jinak, je dovolání přípustné proti každému rozhodnutí odvolacího soudu, kterým se odvolací řízení končí, jestliže napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího so