21 Cdo 414/2007 — Nejvyšší soud

21 Cdo 414/2007 citace  Soud:Nejvyšší soud Datum rozhodnutí:13. 12. 2007 Spisová značka:21 Cdo 414/2007 ECLI:ECLI:CZ:NS:2007:21.CDO.414.2007.1 Typ rozhodnutí:Usnesení Kategorie rozhodnutí:D Zveřejněno na webu:31. 12. 2009 Citace rozhodnutí Nejvyššího soudu by měla obsahovat formu rozhodnutí, označení soudu, datum rozhodnutí, spisovou značku, případně údaj o uveřejnění ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek a odkaz na zdroj. Vzor: usnesení Nejvyššího soudu ze dne 11. 11. 2001, sp. zn. 21 Cdo 123/2001, uveřejněné pod č. 11/2003 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, část občanskoprávní a obchodní, dostupné na www.nsoud.cz. 21 Cdo 414/2007 U S N E S E N Í Nejvyšší  soud   České   republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy senátu JUDr. Mojmíra Putny a soudců JUDr. Ljubomíra Drápala a JUDr. Zdeňka Novotného v právní věci žalobce JUDr. L. L., Ph.D., proti žalovanému označenému jako „Ú. p. d. n. d. z., o úpravu pracovního posudku, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 10 pod sp.zn. 5 C 84/2004, o dovolání žalobce   proti   usnesení Městského soudu v Praze ze dne 10. března 2006, č.j. 19 Co 96/2006-39, takto: I. Dovolání žalobce se zamítá. II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení. Odůvodnění: Žalobce se žalobou podanou k Obvodnímu soudu pro Prahu 10 dne 23. 3. 2004 domáhal, aby bylo určeno, že „pracovní posudek vydaný žalovaným žalobci dne 10. 02. 2004 je neobjektivní a jednání žalovaného vůči žalobci spočívající ve vydání pracovního posudku ze  dne 10.  02. 2004   je  jednáním   diskriminační   povahy“, že „pracovní posudek ze dne 10. 02. 2004 vydaný žalovaným žalobci je v rozporu se zákonem a dobrými mravy“, a aby žalovanému byla uložena povinnost vydaný pracovní posudek opravit způsobem v žalobě přesně   uvedeným. Žalobu odůvodnil zejména tím, že na základě pracovní smlouvy ze dne 19. 4. 2000 byl zaměstnancem žalovaného, naposled jako právník odboru dohledu, že žalovaný mu dal dopisem ze dne 17. 12. 2003  výpověď z pracovního poměru  podle § 46 odst. 1 písm. f) zákoníku práce, jejíž neplatnost dne 20. 2. 2004 napadl žalobou u soudu. Žalovaným jako zaměstnavatelem vydaný pracovní posudek je podle jeho názoru v rozporu se zákonem jak po formální, tak i po materiální stránce; navíc je ve svých důsledcích jedním z diskriminačních projevů žalovaného vůči žalobci. Jako žalovaného v žalobě označil „Ú. p. d. n. d. z. Obvodní soud pro Prahu 10 usnesením ze dne 13. 10. 2004, č.j. 5 C 84/2004-23,  řízení zastavil, rozhodl, že po právní moci usnesení bude žalobci vrácen soudní poplatek ve výši 2.000,- Kč „zaplacený v kolcích, a to z účtu zdejšího soudu“, a že žalobce je povinen nahradit žalovanému náklady řízení ve výši 5.150,- Kč k rukám advokáta JUDr. J. K. Soud prvního stupně dovodil, že žalobcem označený žalovaný Ú. p. d. n. d. z., který byl zřízen jako správní úřad příslušný ke kontrole dodržování zákona a výkonu některých dalších působností podle zákona č. 87/1995 Sb., nemá „ve smyslu ust. § 3 odst. 1, 2  zákona  č.    219/2000   Sb.  ve   znění pozdějších novel“ právní subjektivitu a nemůže tak být ve smyslu ustanovení § 19 o.s.ř. účastníkem řízení; jako organizační složka státu   není   právnickou osobou. Z uvedených důvodů dospěl k závěru, že v souzené věci jde o „nedostatek podmínky řízení na straně žalovaného a sice v jeho způsobilosti být účastníkem řízení“ a že „tento nedostatek podmínky tu byl již v době zahájení řízení a je neodstranitelný“; proto řízení v této věci zastavil (§ 104 odst. 1 o.s.ř.). K odvolání žalobce Městský soud v Praze usnesením ze dne 10. 3. 2006, č.j. 19 Co 96/2006-39, usnesení soudu prvního stupně ve výroku o zastavení řízení a o soudním poplatku potvrdil, ve výroku o nákladech řízení jej změnil tak, že žalobce je povinen zaplatit žalovanému na náhradě nákladů řízení před soudem prvního stupně 2.650,- Kč k rukám  JUDr. J. K., a rozhodl, že žalobce je povinen zaplatit žalovanému na náhradě nákladů odvolacího řízení 1.325,- Kč k rukám JUDr. J. K. Odvolací soud s poukazem na konstantní judikaturu soudů shodně se soudem prvního stupně dovodil, že ke dni zahájení řízení v této věci byl dán neodstranitelný nedostatek podmínky řízení spočívající v nedostatku procesní subjektivity žalovaného, pro který bylo nutno řízení zastavit (§ 104 odst. 1, § 114 odst. 1 a 2 o.s.ř.); skutečnost, že žalovaný nabyl procesní způsobilost v průběhu  řízení, která nastala v daném sporu, nepovažoval za rozhodnou. Vzhledem k tomu, že ke dni zahájení řízení (23. 3. 2004) občanský zákoník (§ 18 odst. 2) ani jiný právní předpis výslovně neprohlašoval Ú. p. d. n. d. z. za právnickou osobu, že tento úřad byl ke dni podání žaloby zákonem charakterizován pouze jako správní úřad a že žalovanému chyběl v té době jeden z rozhodujících aspektů právní subjektivity, a to vlastní majetková odpovědnost v právních vztazích (když ustanovení § 23 odst. 2 zákona č. 87/1995 Sb. ve znění do 30. 4. 2004 výslovně stanovilo, že majetkové újmy způsobené tímto úřadem budou hrazeny ze státního rozpočtu), dospěl odvolací soud - též s poukazem na závěry vyslovené v rozhodnutí Městského soudu v Praze ze dne 12. 3. 2003, sp.zn. 13 Co 46/2003  (uveřejněném v časopise Soudní judikatura pod č. „Jc 5/2004“) - k závěru, že žalovaný Ú. p. d. n. d. z. nemohl být do nabytí účinnosti zákona č. 280/2004 Sb. (do 1. 5. 2004) považován za právnickou osobu, ale pouze za organizační složkou státu bez právní subjektivity (zákon č. 219/2000 Sb.). Proto uzavřel, že jde o nedostatek podmínky řízení,  který  nelze odstranit (§ 103 o.s.ř.), a že soud prvního stupně řízení zastavil v souladu s ustanovením § 104 odst. 1 o.s.ř. V dovolání proti tomuto usnesení odvolacího soudu žalobce namítá, že „již soud prvního  stupně  měl   dovolatele   požádat o doplnění podání a odstranění jeho vad ve smyslu § 43 o.s.ř.“. Uvedený názor opírá o nález Ústavního soudu České republiky publikovaný pod „ÚS 286/03“, z něhož „plyne, že obecný soud má účastníka řízení vyzvat k uvedení správného označení účastníka řízení“; případ řešený v nálezu ÚS považuje ve vztahu k řešené problematice za identický s případem řešeným tímto dovoláním.  Navrhl, aby dovolací soud usnesení soudů obou stupňů zrušil a aby věc vrátil Obvodnímu soudu pro Prahu 10 „k provedení dalšího řízení“ s tím, že „se mu vrací náklady řízení uhrazené za řízení před Obvodním soudem pro Prahu 10 a Městským soudem v Praze, včetně nákladů řízení uhrazených dovolatelem právnímu zástupci žalovaného“, a že „náklady dovolacího řízení hradí žalovaný“. Nejvyšší soud České republiky jako soud dovolací (§ 10a o.s.ř.) po zjištění, že dovolání proti pravomocnému usnesení odvolacího soudu bylo podáno oprávněnou osobou (účastníkem řízení) v zákonné lhůtě (§ 240 odst. 1 o.s.ř.) a že jde o usnesení, proti kterému je podle ustanovení § 239 odst. 2 písm. a) o.s.ř dovolání přípustné, přezkoumal napadené usnesení bez nařízení jednání (§ 243a odst. 1 věta první o.s.ř.) a dospěl k závěru, že dovolání   není  opodstatněné. Žalobce  v   projednávané   věci   žalobu   o  opravu pracovního posudku podal dne 23. 3. 2004 – jak vyplývá z jejího obsahu  - proti žalovanému označenému jako „Ú. p. d. n. d. z. Podle ustanovení § 19 o.s.ř. způsobilost být účastníkem řízení má ten, kdo má  způsobilost  mít práva a povinnosti; jinak jen ten, komu je zákon přiznává. Způsobilostí  být   účastníkem   řízení  se   rozumí   způsobilost   mít   procesní práva a povinnosti, která zákon přiznává účastníkům. Způsobilost být účastníkem řízení má zásadně ten, kdo má podle hmotného práva způsobilost mít práva a povinnosti (tzv. právní subjektivitu). Způsobilost být účastníkem řízení tedy mají fyzické osoby (jejich způsobilost mít   práva  a povinnosti v pracovněprávních vztazích jako zaměstnanci vyplývá z ustanovení § 11 odst.1 a 2 zák. práce ve znění do 31. 12. 2006 a jako zaměstnavatelé z ustanovení § 8a věty první zák. práce ve znění do 31. 12. 2006), právnické osoby a stát (Česká republika); je-li stát (Česká republika) účastníkem pracovněprávních vztahů, je právnickou osobou (srov. § 8b odst.1 zák. práce ve znění do 31. 12. 2006) a jedná za něj příslušná organizační složka státu (srov. § 8b odst. 2 zák. práce ve znění do 31. 12. 2006). Ten, kdo nemá podle hmotného práva způsobilost mít práva a povinnosti (tzv. právní subjektivitu), je způsobilým účastníkem řízení, jen jestliže mu zákon tuto způsobilost přiznává. Ú. p. d. n. d. z. byl zřízen s účinností od 1. 1. 1996 zákonem č. 87/1995 Sb., o spořitelních a úvěrních družstvech a některých opatřeních s tím souvisejících a o doplnění zákona České národní rady č. 586/1992 Sb., o daních z příjmů, ve znění pozdějších předpisů, pro dohled nad činností a hospodařením záložen a Fondu a výkon některých působností podle tohoto zákona s tím, ž