21 Cdo 4274/2010 – Nejvyšší soud

21 Cdo 4274/2010 ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy senátu JUDr. Zdeňka Novotného a soudců JUDr. Ljubomíra Drápala a JUDr. Mojmíra Putny v právní věci žalobkyně J. V., zastoupené JUDr. Václavem Junkem, advokátem se sídlem v Českých Budějovicích, Tovární č. 14, proti žalovanému Kraji Vysočina se sídlem krajského úřadu v Jihlavě, Žižkova č. 57, IČO 70890749, zastoupenému Mgr. Petrem Sikorou, advokátem se sídlem v Praze 2, Koubkova č. 1726/8, o neplatnost odvolání z funkce a o určení, že žalobkyně je nadále ve funkci ředitelky dětského domova, vedené u Okresního soudu v Jihlavě pod sp. zn. 12 C 67/2005, o dovolání žalovaného proti rozsudku Krajského soudu v Brně ze dne 25. června 2010 č.j. 49 Co 146/2008-133, takto: Rozsudek krajského soudu v části, v níž byl rozsudek okresního soudu změněn tak, že se určuje, že žalobkyně je od 1.2.2005 nadále ve funkci ředitelky příspěvkové organizace Dětský domov se sídlem v Humpolci, Libická č. 928, IČO 70841586, a ve výrocích o náhradě nákladů řízení účastníků a státu, a rozsudek Okresního soudu v Jihlavě ze dne 20.2.2008 č.j. 12 C 67/2005-99 ve výroku, jímž byla zamítnuta žaloba na určení, že žalobkyně je nadále od 1.2.2005 ve funkci ředitelky Dětského domova Humpolec, Libická 928 a ve výrocích o nákladech řízení účastníků a státu, se zrušují a věc se v tomto rozsahu vrací Okresnímu soudu v Jihlavě k dalšímu řízení. O d ů v o d n ě n í : Usnesením č. 1519/39/2004/RK Rada Kraje Vysočina na svém zasedání č. 39/2004 konaném dne 14.12.2004 odvolala žalobkyni z funkce ředitelky příspěvkové organizace Dětský domov se sídlem v Humpolci, Libická č. 928, „v souladu s § 2 a § 17 odst. 3 zákona č. 564/1990 Sb., o státní správě a samosprávě ve školství, ve znění pozdějších předpisů, ke dni 31.1.2005“. Dopisem ze dne 29.12.2004 žalovaný (jeho hejtman M. V.) sdělil žalobkyni, že ji „v souladu s ustanovením § 59 odst. 1 písm. i) zákona č. 129/2000 Sb., o krajích (krajské zřízení), ve znění pozdějších předpisů, a v souladu s ustanovením § 17 odst. 3 zákona č. 564/1990 Sb., o státní správě a samosprávě ve školství, ve znění pozdějších předpisů, na základě usnesení Rady Kraje Vysočina č. 1519/39/2004/RK ze dne 14.12.2004 a se souhlasem MŠMT ČR ze dne 22.12.2004, č.j. 32 791/04-25“ odvolává z funkce ředitelky příspěvkové organizace Dětský domov, Humpolec, Libická č. 928, s účinností od 1.2.2005. Žalobkyně se (žalobou změněnou se souhlasem soudu prvního stupně) domáhala, aby bylo určeno, že odvolání žalobkyně z funkce ředitelky příspěvkové organizace Dětský domov se sídlem v Humpolci, Libická č. 928 jednak uvedeným usnesením Rady Kraje Vysočina ze dne 14.12.2004 a jednak „rozhodnutím žalovaného ze dne 29.12.2004, označeným jako odvolání z funkce ředitele a podepsaným M. V., hejtmanem Kraje Vysočina“ jsou neplatná a že „žalobkyně je nadále nepřetržitě od 1.2.2005 ve funkci ředitelky Dětského domova Humpolec, Libická č. 928“, a aby byla žalovanému uložena povinnost zaplatit žalobkyni „rozdíl na ušlé mzdě“ za období od 1.2.2005 do 30.4.2005 ve výši 36.690,- Kč. Žalobu odůvodnila tím, že „ani jeden z dokladů“ směřujících podle jejího názoru k odvolání žalobkyně z funkce „nesplňuje podmínky stanovené právními předpisy“. V případě „dokumentu z 14.12.2004 je to absence předchozího souhlasu MŠMT ČR“, který „byl vydán až 22.12.2004“, a „v druhém případě pak je to úkon učiněný hejtmanem, nikoliv Radou Kraje Vysočina jako orgánu příslušného k rozhodnutí“. Navíc „podle vědomostí“ žalobkyně Rada Kraje Vysočina ve dnech 22.12 až 29.12.2004 nezasedala, a tedy „nemohla o odvolání platně rozhodnout“. Na náhradě mzdy pak žalobkyně uplatňuje „rozdíl v příjmu způsobený poklesem její mzdy v důsledku odvolání“. Okresní soud v Jihlavě (poté, co žalobu o náhradu „ušlé“ mzdy ve výši 36.690,- Kč vyloučil k samostatnému projednání a rozhodnutí) rozsudkem ze dne 22.11.2005 č.j. 12 C 67/2005-47 žalobě vyhověl a rozhodl, že žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni náklady řízení ve výši 9.713,- Kč k rukám advokáta JUDr. Václava Junka. Ve věci samé dospěl „na základě předložených listinných důkazů“ k závěru, že žalovaný „neměl předchozí souhlas příslušného ministerstva k odvolání žalobkyně z funkce“, a proto „soud považuje za neplatné“ jak odvolání žalobkyně z funkce usnesením Rady Kraje Vysočina ze dne 14.12.2004, tak i její odvolání „rozhodnutím žalovaného ze dne 29.12.2004“, které „nemá váhu ani náležitosti“. K odvolání žalovaného Krajský soud v Brně usnesením ze dne 28.2.2007 č.j. 49 Co 161/2006-62 rozsudek soudu prvního stupně zrušil a věc vrátil tomuto soudu k dalšímu řízení. Odvolací soud vytkl soudu prvního stupně, že ačkoli rozhodoval o určovací žalobě, nezabýval se tím, zda má žalobkyně na požadovaném určení naléhavý právní zájem ve smyslu ustanovení § 80 písm. c) o.s.ř. Uložil mu proto, aby vyřešil tuto otázku „ve všech částech žaloby“, a dospěje-li k závěru, že naléhavý právní zájem žalobkyně je zcela nebo částečné dán, aby o žalobě (či její části) věcně rozhodl. Okresní soud v Jihlavě poté rozsudkem ze dne 20.2.2008 č.j. 12 C 67/2005-99 žalobu ohledně všech uplatněných nároků zamítl a rozhodl, že žalobkyně je povinna zaplatit „České republice – na účet Okresního soudu v Jihlavě státem zálohované svědečné“ ve výši 1.472,- Kč a že „žalovanému se nepřiznává právo na náhradu nákladů řízení“. Po doplnění řízení dospěl soud prvního stupně k závěru, že na určení neplatnosti odvolání žalobkyně z funkce ředitelky příspěvkové organizace Dětský domov se sídlem v Humpolci, Libická č. 928 usnesením Rady Kraje Vysočina ze dne 14.12.2004 není dán naléhavý právní zájem ve smyslu ustanovení § 80 písm. c) o.s.ř., neboť „toto usnesení nebylo žalobkyni doručeno do vlastních rukou a nemohlo tedy způsobit její odvolání z funkce“. Ohledně uplatněného nároku na určení neplatnosti odvolání žalobkyně z výše uvedené funkce „rozhodnutím“ žalovaného ze dne 29.12.2004 „soud shledal naléhavý právní zájem na určení, když toto je jediný právní úkon učiněný ve vztahu k žalobkyni, který mohl způsobit její odvolání z funkce, a bez tohoto určení je tedy její právní postavení nejisté“. Protože v případě úspěchu žalobkyně v této části žaloby „by automaticky žalobkyně byla nadále ředitelkou Dětského domova v Humpolci“, není dán naléhavý právní zájem na posledně požadovaném určení, které podle názoru soudu by již bylo „nadbytečné“. Vzhledem k tomu, že nedostatek naléhavého právního zájmu je sám o sobě důvodem pro zamítnutí žaloby ohledně prvně a posledně uvedeného nároku, zabýval se soud prvního stupně dále „po věcné stránce“ již jen odvoláním žalobkyně z funkce, které bylo provedeno žalovaným dne 29.12.2004, a v tomto rámci zkoumal, zda „byly splněny všechny 3 podmínky pro řádné odvolání žalobkyně tak, jak to má na mysli ust. § 17 odst. 3 zák. č. 564/1990 Sb.“. Protože „z provedeného dokazování bylo zjištěno“, že o odvolání žalobkyně z funkce rozhodl svým usnesením ze dne 14.12.2004 „v souladu s § 59 odst. 1 písm. i) zákona č. 129/2000 Sb.“ oprávněný orgán - Rada Kraje Vysočina, že „Ministerstvo školství, mládeže a tělovýchovy ještě před zasedáním rady (počátkem prosince 2004) udělilo žalovanému souhlas s odvoláním žalobkyně“ a že odvolání bylo žalobkyni také řádně doručeno dne 19.1.2005, není žaloba ani v této části opodstatněná. K odvolání obou účastníků Krajský soud v Brně rozsudkem ze dne 25.6.2010 č.j. 49 Co 146/2008-133, ve znění opravného usnesení ze dne 13.9.2010 č.j. 49 Co 146/2008-147, potvrdil rozsudek soudu prvního stupně „ve výrocích I. a II.“ (kterými byla zamítnuta žaloba o určení neplatnosti odvolání žalobkyně z funkce), „ve výroku III.“ změnil tento rozsudek tak, že určil, že „žalobkyně je od 1.2.2005 nadále ve funkci ředitelky příspěvkové organizace Dětský domov, Humpolec, Libická č. 928, IČO 70841586“, a rozhodl, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení před soudy obou stupňů a že žalobkyně a žalovaný jsou povinni zaplatit České republice – Okresnímu soudu v Jihlavě na náhradě nákladů řízení, každý 736,- Kč. Odvolací soud vycházeje z ustálené judikatury dospěl k závěru, že za situace, kdy „zájem žalobkyně směřuje k dosažení jistoty v tom, že právní účinky jejího jmenování do funkce ředitelky dětského domova nezanikly žádným z napadených úkonů zřizovatele (žalovaného), jinak řečeno, že žalobkyně je nadále nositelkou práv a povinností vyplývající z uvedené funkce“, lze za „adekvátní prostředek pro odstranění nejistoty v právním vztahu mezi účastníky řízení“ považovat žalobu na určení, že žalobkyně je nadále ve funkci ředitelky dětského domova. Na rozdíl od soudu prvního stupně proto dovodil, že „právě na existenci tohoto právního vztahu má žalobkyně naléhavý právní zájem ve smyslu ustanovení § 80 písm. c) o.s.ř.“, zatímco otázka platnosti či neplatnosti obou úkonů žalovaného směřujících podle žalobkyně k jejímu odvolání z funkce „má ve vztahu k existenci tohoto právního vztahu povahu předběžné otázky“, a tudíž „naléhavý právní zájem žalobkyně na určení neplatnost